Marie Jirásková

Rozhovor s Marií Jiráskovou

Nejcennější jsou osobité loutky a divadla, které vznikly jen jednou

Zprvu nadšení sběratelé s netradičním koníčkem, dnes respektovaní odborníci na loutky a loutková divadla. Výtvarnice Marie a režisér dokumentarista Pavel Jiráskovi vytvořili od osmdesátých let minulého století dodnes obdivuhodnou sbírku historických loutkových divadel a loutek. A sbírku ucelenou.

„Období, na které se zaměřili, začíná v polovině devatenáctého století a trvá až do roku 1950.

Po roce 1950 jde už o moderní loutky a divadla, kdežto my sbíráme loutky historické. Když jsme začínali se sbírkou, šlo především o divadla a loutky z meziválečné doby, dnes jsou to i loutky z padesátých let. Pokračovat ve sbírce i po roce 1960 by bylo už příliš náročné,“ vysvětluje vymezení sbírky Marie Jirásková.

Jak jste dávali sbírku dohromady? Měli jste v počátku třeba i něco z vašich rodinných zdrojů?

Ano, snad nejzdařilejší Štapferovo divadlo vlastnil můj manžel, který je uchovával z dětství jako dědictví po otci a dědečkovi. Ten si ho pořídil před druhou světovou válkou v Podkarpatské Rusi. Byla to éra, kdy lidé národně smýšlející se v zapadlých pohraničních oblastech nebo oblastech, které nebyly ryze české, snažili šířit českou osvětu prostřednictvím loutek. Dědeček byl úředník, který pracoval v Mukačevě od roku 1920. Tehdy věhlasný buditel českého moderního loutkářství Jindřich Veselý vyzýval všechny podobně smýšlející lidi k tomu, aby si každý, kdo je inteligentní a může předávat českou kulturu, koupil loutkové divadlo a šířil české divadlo v zapadlých oblastech.

Bylo divadlo vašeho muže důvod, proč jste začali loutky a divadla sbírat?

První impuls byl rozšířit toto divadlo a doplnit počet loutek a kulis. Na inzerát jsme postupně získali spoustu jiných loutek, lidé nám nabízeli i divadla a my jsme zjistili, že existovala spousta výrobců a umělců v vlastním rukopisem. Najednou jsme měli deset divadel velice zajímavé produkce, byly tam krásné loutky vedle zajímavých anebo úplné rarity, jako loutky, které si někdo udělal z hlíny. Ta škála je obrovská. Inspirovalo nás to k tomu, že jsme začali loutky a divadla sbírat, protože to tehdy kromě několika výjimek nikdo nedělal. Loutková divadla byla u nás tehdy považovaná za něco trochu podřadného, takže byla i levná, a to nám umožnilo je získat, protože jsme v té době studovali. Jiná situace byla v západní Evropě a sběratelé hlavně z německy mluvících zemí ohromné množství loutkářských památek nenávratně vyvezli.

Situace se dnes změnila? Sháníte další exempláře hlavně přes inzeráty?

Situace je dnes opravdu poněkud jiná. Loutky a divadla jsou českým fenoménem, který je ve světovém kontextu zcela výjimečný a také je dnes mnohem více sběratelů. Stala se z toho trochu móda a tím pádem jsou dnes úplně jiné i ceny. Naše sbírka zaměřená na rodinné a spolkové divadlo je poměrně komplexní. V poslední době se nám podařilo získat i některá německá „papírová“ divadla, která jsme dříve nesbírali, protože jsme byli zaměření na českou produkci. Naši sbírku těmito divadly teď spíše doplňujeme, protože tato divadla předcházela divadlům českým a byla používána také na našem území v době Rakousko-Uherské monarchie.

Když máte sbírku ucelenou, kam tedy dál?

Dál k modernismu. K avantgardním soustruženým loutkám a také k výjimečným věcem, jako jsou třeba insitní (naivistické) loutky, které nás dříve příliš nezajímaly. Dnes mi ale připadají nejzajímavější v tom, že mají obrovské charisma nenapodobitelného originálu. Svéráz lidí, kteří je vyráběli, ať už to byli betlémáři nebo naivní umělci, kteří si je vyráběli právě jen pro sebe nebo pro místní školu či spolek. Na výstavě jsou loutky například z obecné školy v Bílé Třemešné nebo řezbáře Antonína Kuldy ze Rtyně v Podkrkonoší, které používalo školní divadlo v Přerově. Jsou to naprosté unikáty, už jenom v tom, že autor udělal jen jedny loutky právě pro tuto školu. Na základě našich výstav nám někdo občas zavolá, že má nějaké loutky doma, jestli o ně nemáme zájem. To je pro nás svátek, protože tak můžeme získat nejen divadlo či loutky, ale spolu s nimi i zaznamenat jejich historii a původ.

Hrajete s manželem loutkové divadlo vy sami? Nebo píšete hry pro loutková divadla?

Oba dva máme umělecké profese, takže nám už na hraní nezbývá čas. Píšeme spíše odborné publikace, které se zabývají historií scénografie loutkových divadel – Česká loutka, Loutka a moderna.

Je možné jmenovat z vaší bohaté sbírky jeden exemplář – divadlo nebo loutku – na který jste pyšní?

Setkali jsme se s člověkem, který žil v Praze v domě, kde hned za rohem je legendární divadlo Říše loutek. Jeho otec provozoval známé pražské truhlářství, kde se prodávala i loutková divadla a sbíral loutky. Získali jsme od něj mimořádnou sérii hlav z ateliérů významných výtvarníků dvacátých a třicátých let. A také obrovského čerta, který je vrcholem naší sbírky. Otec onoho pána si jej nechal kdysi vyrobit do výlohy jako reklamní poutač. Pořád je co objevovat, protože Československo bylo unikátní v tom, že tady v meziválečné době fungovalo téměř tři tisíce tisíce spolkových a školních divadel. Tato divadla byla amatérská, ale s pravidelným provozem. Mezi členy byli často také lidé vzdělaní, akademičtí malíři, profesoři, lékaři, úředníci a podobně.

Které divadlo nebo loutka je vašemu srdci nejbližší?

V průběhu rozšiřování sbírky se pritority mění. Když člověk začne sbírat, hledí nejdříve na kvalitu a považuje si toho, že získá něco, co je cenné. Ale čím víc do toho pronikáte, uvědomujete si, že nejcennější jsou atypické osobité věci, které vznikly jen jednou. To jsou dnes pro mě nejzajímavější věci. Mojí srdeční záležitostí je jedno divadlo, které má venkovské kulisy z Uherskobrodska. Člověk, který ho vyrobil pro své děti, divadlo dělal jistě s obrovskou láskou ke svým dětem i prostředí, ve kterém žil. Odpozoroval, jak se staví rodinné loutkové divadlo, ale postavil jej po svém, vymyslel svůj systém. A namaloval kulisy s tím, že zachytil celou svou vesnici. Když je divadlo postavené, vidíte v něm celou vesnici i s vyvýšeným kostelíkem a máte pocit, že k němu opravdu můžete dojít. To je něco, co do tištěných kulis nepřenesete. A ten člověk určitě nevyrobil jiné divadlo, než je toto. Divadlo je také ve výstavě, je bleděmodré s loutkou čápa na návsi.

Výtvarná dílna

Výtvarná dílna

nabízí představení loutkového divadla, výrobu lapače snů a besedu se sběratelkou loutek nejen o nové knize.

Druhou výtvarnou dílnou pokračují v sobotu 21. ledna doprovodné akce k aktuální výstavě loutek a loutkových divadel Klauni, čerti a Kašpaři. Dílna nabídne tři akce v jedné a začíná ve 14 hodin.

Návštěvníci nejprve zhlédnou představení loutkového divadla. Půjde o představení Divadla Anička a letadýlko s názvem Malá večerní snítka. Loutkářka a herečka Anna Duchaňová bude prostřednictvím loutek vyprávět příběh o malé Aničce, jejíž maminka se zdržela v práci a Anička se bojí usnout. Proto si zpívá, hraje a také dělá doma trochu nepořádek. Trochu víc. Představení je vhodné pro malé, mladé, starší i seniory.

Po jeho skončení budou následovat výtvarná dílna, kdy budou návštěvníci mít možnost vyrobit si Lapač růžových snů. Vše potřebné bude na místě k dispozici. Od 16 hodin pak představí Marie Jirásková knihu Loutka a moderna, kterou napsal se svým manželem Pavlem. Ze sbírky manželů Jiráskových pocházejí veškeré loutky a divadla, které je možné na výstavě vidět. Marie Jirásková také bude odpovídat na všechny možné „loutkové“ dotazy, nejen na ty, které se bezprostředně týkají nové knihy.

Kniha Loutka a moderna shrnuje padesátiletý vývoj loutkářské scénografie v první polovině 20. století. Je tak přehledným a systematickým průvodcem dobou, kdy u nás došlo k mimořádnému rozkvětu loutkářské scénografie. Publikace sleduje sepětí autorů, předních českých výtvarníků nejrůznějších stylů a směrů – návrhářů, řezbářů, malířů a scénografů – s vývojem avantgardních a modernistických snah v evropském umění. Kniha obsahuje 750 obrázků, včetně dobových snímků loutkových představení, scénických, kostýmních a loutkových návrhy, fotografií loutek a mnoha dalších věcí, které s loutkami a loutkovými divadly souvisejí. Obrazová část knihy obsahuje rovněž kolekci nových barevných fotografií, která představuje unikáty z nejvýznamnějších českých veřejných a soukromých sbírek loutkářských památek.

Vstupné na výtvarnou dílnu s představením činí padesát korun pro dospělé a pětadvacet korun pro dětské návštěvníky.

Lev Havlíček

PR Muzea Karlovy Vary

605 258 630

Českoslovenští legionáři

Českoslovenští legionáři

Nadšení a odhodlání vlastenců bojujících v první světové válce v řadách legií proti Rakousko-Uhersku. To je nová skvostná výstava, kterou připravilo Muzeum Karlovy Vary ve své pobočce v Nejdku.

Výstava podrobně mapuje vznik a působení československé armády na bojištích první světové války a občanské války v Rusku, seznamuje s marasmem světové války, s nasazením a osudy českých a slovenských vlastenců, kteří neváhali ze zajetí nebo z domovů v cizině vstoupit do válečných zákopů na straně Dohody, tedy nepřátel Rakouska-Uherska a Německa. Podpořili tak rozhodující měrou snahy Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika a dalších o vznik samostatné demokratické republiky.

„Legionáři, to je téma, které je mi blízké. O legiích jsem psal bakalářskou práci. Řadu exponátů, dokumentů a podkladů jsme si půjčili z Oblastního muzea Chomutov a Západočeského muzea Plzeň a také od pana Miroslava Jančara z Jirkova. Z těchto různých zdrojů jsme vytvořili vlastní výstavu,“ říká kurátor výstavy a historik muzea Jan Nedvěd.

Na výstavě budou k vidění výzbroj a výstroj, vyznamenání, řády, medaile, zbraně, fotografie, deníky, mapy. Infomace o vzniku legií naleznou návštěvníci na přehledných panelech.

„Vernisáž výstavy bude po 28. září, kdy byla v ruském Kyjevě slavnostně vysvěcena a předána zástava České družině. Ta se v Kyjevě zformovala v srpnu 1914. Byl to první dobrovolnický vojenský útvar Čechů, kteří bojovali za českou samostatnost. Vznikl z krajanů, kteří tam žili už před válkou, šlo většinou o intelektuály.

Zajatce do této družiny přiímali po jistém váhání carské vlády od roku 1915. K masovému náboru zajatců začalo pak docházet až po únorové revoluci v Rusku v roce 1917. Z České družiny v lednu 1916 vznikl První československý střelecký pluk. Po bitvě u Zborova vznikla První divize, později Druhá divize, což v říjnu 1917 vedlo ke vzniku samostatného československého armádního sboru,“ přibližuje Nedvěd.

Výstava se ale nezaměřuje jen na české a slovenské legionáře v Rusku, byť jsou obecně nejznámější. Legie existovaly i ve Francii a Itálii.

Ve Francii působily české spolky, z nichž vznikla dobrovolnická jednotka. Ta v rámci Cizinecké legie vytvořila rotu Nazdar, která se účastnila bojů první světové války. V Itálii začala válka proti Rakousko-Uhersku až v roce 1915 a dobrovolníky začali z řad zajatců rekrutovat až v roce 1918.

Součástí výstavy bude i přednáška Jana Nedvěda, o přesném termínu bude muzeum včas informovat.

Vernisáž výstavy Českoslovenští legionáři se uskuteční 29. září v 17 hodin a v muzeu v Nejdku ji bude možné navštívit až do 13. listopadu.

Otevřeno je vždy od středy do neděle od 8.30 do 12 a od 13 do 16.30 hodin.

Konec houbaření v Čechách

Konec houbaření v Čechách

Konec bezplatného houbaření v České republice se blíží

… a to hodně rychle. Datum schválení nového zákona o zpoplatnění sběru hub a bylin v českých lesích se přiblížil a zatím se zdá, že schválení bez problému projde poslaneckou sněmovnou.

Schválení tohohle zákona halí šedý zákal politického půtkaření současných dní. Většina novinářů se dnes zabývá aférami okolo Věcí Veřejných, zvyšováním daní  a krachující Sazky. Média si ale vůbec nevšimla, že se blíží den D pro houby, borůvky, jahody a jiné lesní byliny.  Tím dnem je 25.07.2011, kdy přijde na přetřes projednávání a očekávané schválení zákona o zákazu využívání státních lesů k bezplatnému odběru bylin, plodů rostlin a hub.
Sběr bude podléhat Dani z příjmu, který se podle posledních vyjádření posune na 19%. Sběr bylin, plodů rostlin a hub bude omezen jen na 2 kilogramy čisté váhy za jeden sběr.
Pokud sběr nenahlásíte u příslušného úřadu a neodvedete ze svého sběru daň z příjmů, hrozí vám pokuta 10 000 Kč, posléze správní řízení a při dalších přestupcích i maximální výše trestu, který počítá i s odnětím svobody na 1 rok nepodmíněně.
Tvůrci zákona sice deklarují, že neočekávají až tak tvrdé tresty, ale již pouhé začlenění trestního sazebníku do nového zákona svědčí o opaku.
Nejvíce zarážející na návrhu zákona je nutná administrativa spojená s jeho dodržováním. Po sběru ze státního lesa je nutné do 24 hodin navštívit příslušný obecní úřad, kde bude pro tyto účely zřízeno pracovní místo obecního vážiče, který dle sebraného množství bylin, plodů rostlin a hub provede výpočet daně k okamžitému zaplacení. Bude brát v potaz schválené ceny bylin, plodin a hub pro dané období.
V souvislosti se zákonem tedy vychází i aktuální ceník pro rok 2012 za jednotlivé byliny, plody rostlin a houby. Ocenění hřibu pravého je např. navrhováno na 260 Kč za 1 kg, kilo jahod lesních za 185 kč, borůvka 280 Kč, kilo klasického českého podborováku (hřib hnědý) je oceněno na 220 Kč.
Pokud tedy půjdete na borůvky a naleznete při tom i nějakou houbu, tak při sebrání 1,5 kg borůvek a 0,5 kg hub zaplatíte na dani 101 Kč. 
(cena houby: 0,5 kg-110 Kč, 1,5 kg borůvek 420 Kč – Celkem 530 Kč, daň 19% – 101 Kč)
Úsměvný je i fakt, že v tabulkách se počítá i s oceněním muchomůrky bílé, muchomůrky tygrované, poněvadž i zde se jedná o houby, i když smrtelně jedovaté houby. Kilo muchomůrky zelené dle navrhovaného ceníku pořídíte za 140 Kč.
Vážení budou provádět vyškolení pracovníci, kteří případně upozorní houbaře, že se v jejich košíku nalézá smrtelně jedovatá houba. Stejně se bude postupovat i u vraního oka – smrtelně jedovaté bylině podobné borůvce.
Ministerstvo zemědělství tak poukazuje na prospěšný efekt těchto vážičů, kteří mohou zabránit i úmrtí v důsledku požitých jedů.
Nutná funkce obecního vážiče je sice zarážející, mnohem více ale překvapuje, že návrh zákona vůbec nepočítá s tím, že většina Čechů sbírá houby a byliny o víkendu, kdy mají samozřejmě úředníci volno. Korunu všemu dává i vyjádření Ministra zemědělství, který na tento argument odpovídá, že víkendový provoz vážících oddělení bude zajištěn ve všech sídlech kraje. Jak budou o sobotách a nedělích ze svých chalup dojíždět do krajských sídel sběratelé hub či lesních plodů návrh zákona neřeší. Jen namátkou: Obec Unerázka (známá svými hustými lesy v okolí, bohatými na pravé české hřiby) ležící v jižním cípu pardubického kraje (okres Svitavy) je vzdálena od sídla kraje plných 98 km! Při průměrné spotřebě automobilu 6l na 100 km si k výše vypočtené dani připočtěte ještě dalších 408 Kč za benzín!
V souvislosti s blížícím se datem schvalování zákona jsme požádali o rozhovor vědeckého tajemníka České mykologické společnosti pana RNDr. Jana Borovičku, Ph.D.,  který naší redakci zodpověděl několik otázek níže. Jan Borovička má to štěstí, že povolen zůstal sběr hub určených pro výzkum. Nemusí tak platit daně a díky svému průkazu může i dál sbírat houby beztrestně. Zda mu někdo dokáže, že tu či onu holubinku nesebral pro vědecké účely, ale k sobě domů do smaženice, bude těžké. Doporučuji tedy chodit na houby s panem Borovičkou. Jenže pan Borovička je pouze jeden a houbařů jsou tisíce. Nedokážeme si představit zástup lidí, který bude sběr hub pana Borovičky a jeho kolegů doprovázet…

Jste tajemníkem České mykologické společnosti. Co by schválení chystaného zákona o zdanění bylin, plodů rostlin a hub přineslo?

Na něco takového už dlouho čekáme. Především, když houby nebudou zadarmo, ubude v lese houbařů, a to hlavně těch, co na to nebudou mít. Přitom právě „chudina“ toho v lese posbírá nejvíc a napáchá největší škody, bohatí sbírají obvykle pouze symbolicky. Také mě vždycky rozčílí, když lidé z lesa odnášejí hřiby, aby doma zjistili, že jsou červivé a vyhodí je. To ale houbám nikterak neprospívá – takhle si aspoň každý rozmyslí, co si z lesa odnese!

Byli jste již osloveni vládou, či jinou institucí pro informaci, jak školit zmíněné vážiče bylin, plodů rostlin a hub?

Pro začátek se počítá s aktivní účastí některých našich členů. Ale je nepochybné, že již během července bude ustanoven Ochranný svaz houbařský (OSH), který po vzoru podobných organizací, jako jsou např. DILIA nebo OSA, bude dohlížet na řádné placení nalezených hub a jiných plodin. Část toho, co se vybere, připadne majitelům lesů, pakliže budou ovšem členy Svazu. Budeme pochopitelně zohledňovat i bonitu lesních porostů, takže se nemůže stát, aby majitel obyčejné kulturní smrčiny inkasoval více, než třeba majitel březového háje s produkcí stovek křemenáčů za sezónu.

Lidé tím asi příliš nadšeni nebudou…

A proč myslíte? Nikomu nepřipadá divné, že chytat ryby se může pouze s povolenkou, stejné je to s lovem zvěře. Proč by houby nebo borůvky měly být výjimkou? Je to byznys, ve kterém se točí miliony korun ročně, a to zcela mimo kontrolu státních orgánů. Anebo byliny – víte, kolik peněz investovaly farmaceutické koncerny do vývoje svých produktů? Když dostanete recept na heřmánkovou tinkturu, zaplatíte v lékárně třicet korun poplatek a ještě cenu stanovenou výrobcem. Tomu se mnozí chytráci snažili vyhnout a sbírali si heřmánek přímo v lese – připravovaný zákon dopadne přesně na takovéhle vykutálené darebáky!

A jak je to s těmi jedovatými houbami?

To si vymyslela Evropská unie. Bylo by totiž nespravedlivé takovým způsobem diskriminovat jedovaté druhy, proč za jeden druh platit a za druhý ne? No a mimo jiné si od toho slibujeme pokles travičství, které se v některých oblastech začalo rozmáhat.

Jak jste na tom vy? Sbíráte nyní více pro radost, nebo pro výzkumy?

Víte,  už jsem se setkal s výčitkami, že jako vědec mohu na rozdíl od ostatních sbírat houby zadarmo a maskovat to výzkumem. Je to taková ta typická česká závist! Ale na druhou stranu, i kdyby to tak bylo, je to prostě zaměstnanecká výhoda. Rodiny zaměstnanců MHD, policie, pracovníků pivovarů a jiní – ti všichni mají výhody, o kterých se mi ani nezdá. Já si jako vědec o taková zvýhodnění ani neškrtnu, tak proč ten humbuk kvůli několika klouzkům? Mimochodem, skutečně jsem ochoten vzít na houby lidi s sebou – zejména mám zájem o sympatické štíhlé brunetky ve věku 20-27 let, mohou se mi ozvat třeba na email a určitě se nějak dohodneme.

Co byste popřál sběračům hub do budoucna?

Nechce se mi to více rozvádět, prostě: bez peněz do lesa nelez!

Z ministerstva zemědělství nikdo z oslovených s rozhovorem nesouhlasil. Zjevně se úředníci snaží informaci o schvalování zákona ututlat před širokou veřejností, neboť kontroverznost tohoto zákona je zjevná. Ministerstvo mlží, mlčí a nevyjadřuje se. Přitom je v souvislosti s novým zákonem již tolik otázek:
Bude možné platit daň u vážiče kreditní kartou?
Bude určen maximální počet sběrů za den, nebo lze sbírat neomezeně a zaplacení daně rozdělit do několika „sběrů“?
Mohou sbírat a poté platit daně i děti?
Lze některé skupiny obyvatelstva od platby daně osvobodit?
Započítává se mezi plody rostlin i bukvice či žalud?
Bude možné počkat s vážením až k prvnímu pracovnímu dni?

Posečkejme událostí dnů příštích. Malou nadějí pro záchranu bezplatného sběru hub a lesních plodin je skupina na sociální síti Facebook s názvem: „Za bezplatný sběr hub a bylin v českých lesích“, která má již 2580 členů. Snad členů těchto skupiny brzy přibude a donutí tak vládu přehodnotit svůj záměr.

Vyjádření Ministerstva zemědělství ze dne 20.7.2011

Na internetu se objevil článek „Konec bezplatného houbaření v České republice se blíží“. Jde o nadsázku autora bez reálného základu. Ministerstvo zemědělství vyjádření k této věci autorovi neposkytovalo. Vzhledem k velkému zájmu veřejnosti poskytuje vyjádření nyní, a to ve smyslu, že článek patří k recesistickým tématům typickým pro letní sezonu.

Přeji vám plné košíky nádherných hub!
Pochlubte se úlovkem nejen doma.

Koncert – Freda A. Goodlett

Tisková zpráva WSM

Ve druhé polovině února 2012 se na koncertních podiích České republiky (Ostrava, Zlín, Brno, Trutnov, Chrudim, Praha, Písek, Karlovy Vary, Ústí n. Labem) představí speciální projekt. Kapela Work, Shop and More, složená z vynikajících českých muzikantů, si na své turné, podporující vydání jejich třetího studiového alba Many faces, pozvala jako hosty americkou černošskou zpěvačku Fredu Goodlett, dále držitelku Thálie Dashu, a DJs Ollgoy a Mersi. Hudební show dotvoří vizuální projekce.

Kapela představí kromě staršího repertoáru hlavně skladby z aktuálního CD – Many Faces, kde spolupracovala se špičkovými světovými umělci – kytaristou Frankem Gambale, zpěvačkou Fredou A. Goodlett, ale hlavně s kamarádem, kytaristou nejvyšší světové úrovně, Hiramem Bullockem, jenž vedle svých vlastních projektů spolupracoval s pestrým výčtem muzikantů: od Milese Davise, přes Jamese Browna až po Stinga. Právě CD Many Faces je jeho posledním studiovým počinem. Celé turné je i proto památce Hirama Bullocka věnováno.

Ukázky z alba, obsazení kapely, kontakt a další informace jsou na webových stránkách: www.workshopandmore.cz

Vše o Fredě najdete na adrese: www.fredagoodlett.com