Vodní dílo Jirkov

Vodní dílo Jirkov

patří do soustavy vodárenských nádrží zásobujících severozápadní Čechy pitnou vodou. Přehrada leží v hlubokém údolí řeky Bíliny v Krušných horách asi 2 km nad městem Jirkov. Bílina pramení na hřebeni Krušných hor západně od osady Zákoutí. Přítok Bíliny do nádrže je posilován gravitačním trubním převodem ze sousedního povodí potoka Lužec (Nivský potok) pomocí tzv. „Nivského přivaděče“. Do nádrže ústí také zprava potok Malá voda, přitékající od osady Květnov. Hlavní funkcí díla je zajištění zásobování chomutovska pitnou vodou, nejprve ve spolupráci s nádržemi Kamenička a Křímov, dnes v soustavě nádrží zásobujících Severočeskou hnědouhelnou pánev spolu s dalšími vodními díly Fláje a Přísečnice. Dalším významným účelem je protipovodňová ochrana území pod nádrží a ve spolupráci s nádrží Újezd a s dalšími díly území v povodí Bíliny. K dalším účelům nádrže patří, zvláště po poklesu odběrů vody pro vodárenské potřeby, nouzové zásobování vodou průmyslu, hlavně na Mostecku, zabezpečování minimálních předepsaných průtoků v toku přes město Jirkov a nově i hydroenergetice využití. Hráz byla navržena jako sypaná kamenitá z místních materiálů s vnitřním šikmým těsněním z jílovitých zemin. Celková výška hráze nad základem byla 54,6 m, při šířce v koruně 5,5 m a v patě 167 m. Stavba hráze byla realizována letech 1960–1965, ale již bezprostředně po zahájení provozu byly zaznamenány značné deformace hrázového tělesa s výrazně rozdílným sedáním návodní a hlavní stabilizační části. Také pohyb hladiny vody v nádrži vyvolával další nevratné deformace návodního svahu. Vše bylo způsobeno volným sypáním návodní části hráze bez zhutňování. Celková rekonstrukce hráze byla nutná a uskutečnila se v letech 1982-85. Nádrž byla vypuštěna a pro částečné zásobování úpravny vody se vybudoval nouzový odběrný objekt přímo na přítoku Bíliny s trubním vedením až do věžového objektu. Hráz byla v horní části odtěžena, na návodní straně až o 16,5 m a v hlavní stabilizační části o 11 m. Celé hrázové těleso se na vzdušní straně rozšířilo dosypáním zhruba o 30 m, takže bylo nutno prodloužit i odpadní chodbu, vytvořit nový vstupní portál a upravit vedení vodárenského odběru. Hráz byla dosypána do původní výšky s navýšením o 1 m, její příčný profil přeuspořádán a osa koruny hráze posunuta po toku o 15,3 m. Samozřejmě bylo také napojeno a prodlouženo těsnící jádro hráze. Obě dosypávané stabilizační části hráze se hutnily ve vrstvách 1,5 m. Návodní svah hráze byl opevněn kamennou rovnaninou. V souvislosti s úpravou koruny bylo nutno upravit i příjezdové komunikace, na obou březích pak byly vybudovány i domky vyústění injekční štoly. Celá rekonstrukce hráze byla velmi úspěšná a odstranila veškeré problémy s deformacemi. I díky tomu se potom mohla v roce 2000 provést definitivní úprava koruny hráze do dnešní podoby, tedy s 3 m širokou vozovkou s asfaltobetonovým povrchem. Dnes má hráz výšku 55,6 m nad základem, šířku v koruně 5,5 m, délku hráze 190 m a šířku v patě 200 m. Objem vzniklé nádrže se oproti původní nezměnil a je celkem 2,769 mil. m3 při zatopené ploše 16,4 ha. U návodní paty hráze stojí objekt šachtového bezpečnostního přelivu, v jehož spodní části jsou dvě spodní výpusti průměru 800 mm. V dříku přelivu jsou ve třech úrovních umístěny odběry pro úpravnu vody. Přeliv a výpusti jsou vyústěny do spodní části odpadní a komunikační štoly, která prochází pod hrází. V horní komunikační části štoly je vedeno i vodárenské potrubí na úpravnu vody. Ve strojovně spodních výpustí u paty šachtového přelivu se nachází MVE o maximálním výkonu 140 kW.

Zdeněk Sýkora – Krajina

Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

Zdeněk Sýkora Krajina

Tisková zpráva

Pořadatel:        Galerie umění Karlovy Vary

Podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Prague Kabinet, Galerie Goller, Kunsttrans, verzone

Termín: 24. září  – 21. listopadu 2010, vernisáž ve čtvrtek 23. 9. 2010 v 17 hodin

Autor:                Jan Samec

Kurátorka:         Lenka Tóthová

Otev. doba:     otevřeno denně mimo pondělí 9.30-12 a 13-17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

Publikace:        k výstavě vydalo nakladatelství verzone stejnojmenný katalog

Spolupráce: Lenka Sýkorová, Veronika Hudečková

Galerie umění Karlovy Vary  představuje od 24. září  2010 soubor téměř šedesáti krajin Zdeňka Sýkory.  Výběr z krajinářské tvorby doplňuje dvě výstavy, uskutečněné v tomto roce při příležitosti umělcových devadesátin, v Galerii hlavního města Prahy a v olomouckém Muzeu umění.  Krajinomalba byla již částečně zastoupena v pražské retrospektivě, ale pouze jako připomenutí východiska, z kterého vznikla pozdější tvorba autora známého především jako tvůrce struktur a linií. Karlovarskou výstavou chtějí pořadatelé ukázat téma krajiny v rozsahu a kvalitě, jež tento fenomén Sýkorovy malby zasluhuje, a završit tak trilogii velkých monografických výstav v jubilejním roce umělce.

Zdeněk Sýkora se po svých malířských začátcích, které se odvíjely v duchu surrealistické a postkubistické inspirace, obrátil koncem čtyřicátých let ke studiu přírody. Následujících deset let pro něj byla krajina hlavním tématem a inspirativním přirozeným prostředím, v němž mohl ověřovat své teoretické znalosti malířského tvarosloví, především francouzské provenience – barbizonské školy a posléze postimpresionistů. Motivy nacházel jak v Lounech, tak ponejvíce ve volné přírodě, v bez-prostředním i vzdálenějším okolí rodného města. Střídmé kompozice polí, luk a částí lesa střídaly průhledy alejemi a pohledy na řeku Ohři, někdy se vzdáleným panoramatem Českého středohoří. Výběr námětů prozrazuje nejen bezprostřední okouzlení ve smyslu vizuálního zážitku, ale i vnímání a pochopení krajiny v jejích nadčasových hodnotách. Snad také proto umělec opustil poměrně záhy impresionistické výrazivo a vývoj jeho malířských prostředků směřoval k neiluzivní, barevněplošné skladbě. V této fázi se pro něj rozhodující stalo setkání s kolekcí děl Henriho Matisse v Ermitáži v roce 1959. Matissova postupná lapidarizace formy sériovým opakováním motivu, spolu s osvobozením barvy i linie od závislosti na skutečnosti, to vše jej uchvátilo a přesvědčilo o správnosti vlastní aktuální cesty. Rozpracované i nové obrazy už Sýkora maloval pod dojmem tohoto zážitku a rozsáhlý cyklus Zahrad, který v té době vznikal, znamenal definitivní přechod od zobrazování předmětného světa k vytváření jeho abstraktního ekvivalentu. V průběhu necelých tří let se původní organické formy prvních zahrad z roku 1959 postupně a přirozeně geometrizovaly až k poslednímu obrazu tohoto volného cyklu – Zahrada / Kompozice, 1961, který je už jednoznačným přechodem ke geometrické abstrakci. Ačkoli se poté věnoval především abstraktní tvorbě, před krajinný motiv se často vracel. Nejen jako pedagog s univerzitními posluchači, ale i sám či s malířským kroužkem v Lounech, který od začátku šedesátých let vedl. Dále tak převažovala oblíbená témata z okolí Loun, Ohře, Cítolibsko a Středohoří, příležitostně však tvořil i na krajinářských kurzech se studenty, především na Třeboňsku a na Moldavě v Krušných horách, občas maloval i náměty z pobřeží Baltu. Výstava se zaměřuje na tři prvně zmíněné malířské okruhy, nejen vzhledem k nejpočetnějšímu zastoupení děl, ale též z důvodu motivické kontinuity s tvorbou padesátých let. V druhé polovině osmdesátých let frekvence Sýkorových malířských výprav za reálným motivem do přírody slábne a začátkem poslední dekády minulého století jeho krajinářská tvorba ustala úplně.

Krajinomalba Zdeňka Sýkory, paralelní s jeho abstraktní tvorbou, nebyla od šedesátých let prakticky reflektována, případně byla zmiňována jen okrajově, či dokonce negativně jako určitý anachronismus, kterého se jinak progresivní umělec nedokázal vzdát. Malířovy výpravy do přírody byly v lepším případě chápány pouze jako praktická součást jeho pedagogického působení. V této souvislosti je příznačné, že první Sýkorova samostatná výstava v Alšově síni v Praze v roce 1952 byla zároveň poslední s výhradně touto tematikou. Snahou organizátorů výstavy je proto vyzdvihnout Sýkorovu krajinomalbu jako pozoruhodný fenomén, integrální součást tvůrčí osobnosti, a nenásilně ji tak vřadit do kontextu umělcova vývoje.

/napsal Jan Samec/

Zdeněk Sýkora / základní data /

»1920 narozen 3. února v Lounech
»1945 – 1947 studium oboru výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde po absolvování sám působil jako asistent
»1952 první samostatná výstava, Alšova síň, Praha, především realistická krajinomalba
»1959 setkání s Matissovou kolekcí v leningradské Ermitáži znamená rozhodující obrat v dosavadní malířské tvorbě – cyklus Zahrady, tvarově i barevně redukované obrazy
»1960 základem abstraktních obrazů se stávají geometrické tvary
»1962 – 1963 první obrazy nazvané struktury                                                                                                                    »1963 spoluzakladatelem výtvarné skupiny Křižovatka (s např. Jiřím Kolářem, Karlem Malichem, ad.)
»1964 po několikaleté spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem vznikají první programované struktury s využitím počítače                                                                                                                                                             »1965 účast na  výstavách reprezentujících československé umění v zahraničí
»1966 jmenován docentem na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zde a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval do roku 1980
»1968 vystavoval na Documenta 4, Kassel
»koncem 60. a začátkem 70. let se jeho obrazy a plastiky (struktury) dostaly do významných evropských i amerických galerií, muzeí a soukromých sbírek, např. McCrory Collection New York, sbírka Jana a Medy Mládkových Washington, Nationalgalerie Berlin, Städtische Kunstgalerie Bochum, Museum Folkwang Essen, Sammlung Etzold – Städtisches Museum Mönchengladbach, Museo de Arte Moderno Jesús Soto, Ciudad Bolívar
»1970 první retrospektivní výstava, Praha, Galerie Václava Špály (od té doby až do roku 1987 v Československu nevystavoval)
»1972 – 1973 končí období struktur tzv. makrostrukturami, zároveň vznikají první realizace obrazů, jejichž základním elementem je linie a použitou metodou náhodnost, tento systém postupně prochází různými proměnami
»1985 začátek spolupráce s manželkou Lenkou
»1986 první zahraniční retrospektivní výstava, Josef Albers Museum, Bottrop
»1988 velká retrospektivní výstava, Dům umění, Brno
»do roku 1995 souběžně s hlavní aktivitou rozvíjel možnosti malby započaté koncem padesátých let – maluje krajiny a cyklus Skvrny
»1995 retrospektivní výstavy: Galerie hlavního města Prahy a Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen
»2001 obraz Linie č. 137 se stal logem nově otevřeného muzea moderního umění – MUMOK Stiftung Ludwig, Vídeň
»2003 francouzským ministrem kultury mu byl udělen titul rytíře Řádu umění a literatury
»stěžejní dílo Linie č.24 – Poslední soud, 300 x 300 cm, 1984, zakoupila francouzská národní galerie Centre Pompidou v Paříži, od roku 2007 bylo součástí stálé expozice

»v rakouském Salcburku mu byla udělena Herbert-Boeckl-Preis za celoživotní dílo, Museum der moderne Salzburg uspořádalo jeho retrospektivní výstavu
»2010 cyklus výstav k jubileu – Zdeněk Sýkora 90, Galerie hlavního města Prahy, a Barva a prostor v Muzeu umění v Olomouci
»od 80. let se i jeho liniové obrazy postupně staly součástí soukromých sbírek na celém světě a sbírek některých evropských muzeí, např. Stedelijk Museum Amsterdam, Josef Albers Museum Bottrop, Wilhelm-Hack-Museum Ludwigshafen am Rhein, Museum für Konkrete Kunst Ingolstadt, Neues Museum Nürnberg, MUMOK – Stiftung Ludwig Wien, Arithmeum im Forschungsinstitut für diskrete Mathematik Universität Bonn, Museum für Angewandte Kunst Köln, Sammlung Ruppert – Museum im Kulturspeicher Würzburg, Sammlung Teufel im Kunstmuseum Stuttgart, Hubertus Schoeller Stiftung – Leopold-Hoesch-Museum Düren, Musée d‘art moderne de Saint-Etienne, Musée nationale d’art moderne Centre Pompidou Paris

»žije a pracuje v Lounech

Petr Pavlík – Poutnice v labyrintu

Galerie umění Karlovy Vary, 
příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

PETR PAVLÍK  -  POUTNICE V LABYRINTU

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel: Galerie umění Karlovy Vary

Podpořilo: Ministerstvo kultury ČR

Termín: 25. listopadu 2010 – 30. ledna 2011, vernisáž ve čtvrtek 25.11.2010 v 17 hodin

Autoři koncepce a instalace: PhDr. Ivan Neumann, ak. mal. Petr Pavlík

Kurátor: PhDr. Eva Neumannová

Otevírací doba: otevřeno denně mimo pondělí 9.30 – 12 a 13 – 17 h; vstupné 30,-/15,- Kč

Výstava obrazů a objektů Petra Pavlíka v Galerii umění Karlovy Vary zcela volně navazuje na jeho letošní výstavu v Národní galerii v Praze. Odlišná koncepce, jiný výběr exponátů i exkluzívní prostředí výstavních prostor v Karlových Varech poskytne nové možnosti pohledu i interpretace již řadu let uzavřeného díla Petra Pavlíka.

Tvůrčí začátky Petra Pavlíka souvisí s umělecky velmi silnou a výraznou generací 70.let, která při respektování názorových i uměleckých odlišností tvorby (Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Michael Rittstein, Václav Bláha, Tomáš Švéda, Jiří Beránek, Kurt Gebauer a další) mnohem později, v roce 1985, vytvořila Volné seskupení 12/15 – Pozdě, ale přece. Komplikovaná a zároveň hluboce intelektuálně založená osobnost Petra Pavlíka zkouší ohledávat, objevovat svět všemi dostupnými prostředky, nejen uměleckými, proto začíná psát filozoficko-kritické stati a zaujat teoretickou prací v polovině 90.let uzavírá své malířské dílo.

Pavlíkova tvorba je neustálé hledání tajemství a řádu bytí formulováním nevědomých představ a podnětů. Jeho umělecké myšlení bylo vždy ojedinělé, intelektuální. V každém novém obraze, kresbě, nebo objektu se stále znovu odehrává celá jeho dosavadní umělecká cesta. Pavlík nikdy nepracoval pouze na jednom obraze, ale na celé řadě takřka zároveň. Jeho obrazy a kresby se stále dějí, proces je podstatnou složkou každého z nich. Nejde tu však o dění jako historku, jako vyprávění příběhu, ale o dění se obrazu. Ve chvílích práce neměl Pavlík na mysli především vytvoření díla, ale sám proces jeho vzniku jako hledání a poznávání. Pavlík zároveň kupí i eliminuje, odkrývá i zahaluje a nechává nás tápat i tušit.

V obrazech Petra Pavlíka se jeví v nepřerušovaném procesu variabilita světa a jeho nepřeberné možnosti překvapení a úžasu. Prostory-krajiny, jejichž neuchopitelnost je podtrhována monochromní barevností, jsou zaplňovány i vyprazdňovány zároveň v jakési nejistotě usilovného hledání. Podobně i fantomaticky bílé sádrové objekty jakoby vystoupivší z obrazů dovolují snad stovky pohledů, v nichž mohou být považovány vždy za zcela novou skutečnost. Prostor v Pavlíkově tvorbě opustil novověkou podobu, je utvářen děním, pohybem, plynutím i prudkým těkáním. Je oním nepředstavitelným mnohorozměrným prostorem vesmíru tvorbou objeveným dlouho před soudobou fyzikou.

Vystavená díla jsou převážně z autorova majetku, několik obrazů je zapůjčeno z Národní galerie v Praze a ze soukromé sbírky. Výstava bude reprizována od 15. února do 17. dubna 2011 v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně. V letošním roce vydala pražská Gallery obsáhlou monografii díla Petra Pavlíka. Kromě této publikace doprovází karlovarskou výstavu vlastní katalog s textem Ivana Neumanna, v grafické úpravě Evy Rundové, který připravila Galerie umění Karlovy Vary spolu s Krajskou galerií výtvarného umění ve Zlíně.

(napsala PhDr. Eva Neumannová)

Výstava betlémů

Výstava betlémů

Ostrov 5. prosince 2010 až 16. ledna 2011

Kostel Zvěstování Panny Marie v Ostrově v Klášterním areálu

Betlémy oblíbeného ostrovského řezbáře Václava Nekoly rozšířené o nové postavičky, nové papírové betlémy sběratelky Zdeňky Janischové i novou podobu domácího betlému pana Lessera si mohli prohlédnout návštěvníci tradiční výstavy v Ostrově. 
Vzácnými exponáty jsou betlémy zapůjčené z Muzea z Annaberg – Buchholz, z chráněné dílny farní charity z Karlových Varů a mnoha dalších, kteří své betlémy zapůjčili na výstavu do klášterního kostela. Návštěvníci si mohli prohlédnout betlémy z kukuřičného šustí, perníku, keramiky, dřeva, papíru, textilu, skla, vosku, louskáčky, pohlednice a mnoho dalších, které zapůjčili sběratelé a tvůrci.

Betlém Vladimíra Lessera

Lotherovský betlém                            Otočný betlém

Perníkový betlém                                  Valašský betlém

Betlém nalezený v popelnici             Betlém ze sociálně-terapeutické dílny

Betlémy řezbáře Václava Nekoly

Betlémy ze sbírky Václava Nekoly (4 ukázky)

Různé betlémy

Richard Konvička – obrazy, kresby

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

RICHARD KONVIČKA – OBRAZY, kresby

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:                                     Galerie umění Karlovy Vary

Podpořilo: Ministerstvo kultury ČR

Termín: 25. 2. – 3. 4. 2011, vernisáž ve čtvrtek  24. 2. 2011 v 17 hodin

Autoři koncepce:                         PhDr. Vlastimil Tetiva, PhDr. Ivan Neumann

Kurátorka:                                   PhDr. Eva Neumannová

Otevírací doba:                            otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

Richard Konvička se narodil 30. 4. 1957 v Praze. Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. Jana Smetany (1977 – 1983). Autor uspořádal téměř pět desítek samostatných výstav, jeho obrazy a kresby jsou zařazovány do významných přehlídek současného umění v celostátním i evropském měřítku.

Výstava obrazů akademického malíře Richarda Konvičky
představuje jeho tvorbu posledních čtyř let (2007 – 2010). Je to ucelený soubor, v němž rezonují všechny peripetie jeho dosavadní tvorby. Stěžejní část tvoří malby z volného cyklu Benátský chodec, zastoupena jsou i další témata volně navazující na autorovu předchozí tvorbu. Konvičkovým zásadním tématem je cesta, putování osamělého chodce-poutníka. Cyklus Benátský chodec vznikl pod dojmem cesty a pobytu v Benátkách. Poznávání města s jeho tajemnými zákoutími se stalo inspirací i pro pozdější období. Konvičkovu tvorbu předurčuje od samých počátků energické expresívní gesto. Čas mu neubral na naléhavosti ani výrazu, naopak přidává na kultivovanostii, přímočarosti a rasanci. Výrazné malířské gesto, spojené s vytříbeným smyslem pro barvu charakterizuje aktuální autorovu malbu.
Koncepci výstavy připravil PhDr. Vlastimil Tetiva pro Alšovu jihočeskou galerii v Hluboké nad Vltavou, kde byla přístupna na podzim minulého roku. Galerie umění Karlovy Vary výstavu mírně pozměnila – soubor obrazů je doplněn o několik zcela nových děl z poslední doby, naopak kresby jsou z prostorových důvodů připomenuty jen malou ukázkou.

Výstavu provází obrazový katalog.

(napsala PhDr. Eva Neumannová)

Koncert u sv. Anny-17.3.2011

Neděle 17. dubna 2011 od 18:00 hodin

KOSTEL SV. ANNY

Sedlec, Karlovy Vary

Symfonické orchestry  ze Sydney, Austrálie

NSW Public Schools – Symphony Orchestra and  Symphonic Wind Ensemble

Dirigenti /Conductors :

Stephen Williams, John Benson,  John Ockwell

Sólisté / Soloists :

Harry Ward – housle /violin

Jonathon Ramsay – trombon a baskřídlovka /trombone and euphonium

Program  /  Programme  :

NSW Public Schools Symphony Orchestra (cca 45 minut /approx 45 minutes) :

Jetstream by Paul Stanhope or Wedding Dance by Johannes Press

Greensleeves Traditional arranged by Alfred Reed

Rondo and Capriccioso for solo violin and orchestra by Camille Saint Saens

Symphony No 5 by Dimitri Shostakovich or

Symphony No 9 ‘The New World’ by Antonin Dvorak

Other titles to be performed :

Lord of the Dance by Ronan Hardiman arr Larry Moore

Radetsky March by Johann Strauss

přestávka / break

NSW Public Schools Symphonic Wind Ensemble (cca 45 minut /approx 45 minutes) :

Festive Overture by Dimitri Shostakovich

Children’s March by Percy Grainger arr Mark Rogers

Concerto for Trombone by James Stephenson

Extreme  Makeover by Johan De Meij

Galop from the First Suite by Alfred Reed

Other titles to be performed

March of the Belgian Paratroopers by Pieter Leemans

Elsa’s Procession to the Cathedral by Richard Wagner arr Lucien Calliet

Informace o orchestrech

V australském státě NSW (New South Wales – Nový jižní Wales) je vytvořena tak zvaná „Umělecká jednotka“ (Arts Unit), specializovaný program státu Nový jižní Wales pro vzdělávání a výuku. Tato jednotka vytváří programy a služby, které přesahují rámec jednotlivých škol a regionů a jsou zaměřeny na hudbu, dramatickou tvorbu, tanec, výtvarná umění, verbální projev a další speciální obory. Těchto programů se pravidelně ročně zúčastňuje více než 28 000 studentů a 3 500 učitelů státních škol působících v Novém Jižním Walesu.

Umělecká jednotka také organizuje několik hudebních těles – Symfonický orchestr, dva významné dechové orchestry, dva jazzové orchestry, Přehlídkový orchestr a další dechové orchestry státních škol. Tyto soubory vytvářejí maximum příležitostí pro výcvik a koncertní činnost pro mladé nadané hudebníky základních a středních škol Nového jižního Walesu.

V dubnu 2011 dva z těchto předních orchestrů – New South Wales Symphony Orchestra a New South Wales Symphonic Wind Band (Symfonický orchestr Nového jižního Walesu a Symfonický dechový orchestr Nového jižního Walesu) přijedou na evropské turné. Postupně budou koncertovat ve Vídni, Budapešti, Hodoníně, Karlových Varech – Sedlec, Praze a Ulmu. Mimo koncerty navštíví také historická místa v těchto městech tak, aby se seznámili a porozuměli evropské kultuře a Evropě jako celku.

Dirigent pan STEPHEN WILLIAMS

Pan Stephen Williams je od roku 1999 zaměstnán na plný úvazek jako hudební ředitel a konzultant dirigentů u Umělecké jednotky odboru vzdělávání a výuky státu Nový jižní Wales.

V roce 1989 odbržel stipendium na studia orchestrálního dirigování u Werner Andreas Alberta. Během studia dirigoval řadu koncertů a nahrával s A. B. C. Symfonickým orchestrem

V létech 1992 až 1995 byl členem konzervatoře v Sydney jako dirigent dechového symfonického otchestru. V roce 1994 získal stipendium Harryho Begiana, které mu umožnilo studovat dirigování symfonických orchestrů na univerzitě v Illinois, USA u profesora Jamese Keena.

V roce 1995 odbržel magisterský diplom jako orchestrálního dirigent

na univerzitě  v Queensland.

Dirigent pan JOHN BENSON

Pan John Benson má za sebou dlouhou a úspěšnou karieru jako učitel hudby a profesionální hudebník. Promoval na Newcastle College of Advanced Education v roce 1985 a od té doby pracoval s tisíci mladých hudebníků a významně ovlivnil jejich hudební vývoj. Od roku 1997 spolupracuje s odborem vzdělávání a výuky státu Nový jižní Wales a dirigoval mimo koncertů v Australii také koncerty v zahraničí, USA, Japonsku, Německu, Švédsku a Dánsku. V současné době řídí Public Schools Symphonic Wind Band státu Nový jižní Wales

Dirigent pan JOHN OCKWELL

Pan John Ockwell graduoval na Konzervatoři v Sydney jako čelista. Později přešel na kontrabas. V devadesátých létech hrál jako solista v orchestrech a současně jako asistent dirigenta. V současné době vyučuje na hudební fakultě Fort St. High School a je dirigentem školní orchestru a smyčcového orchestru. V minulosti dirigoval také např. Peter Seymour Orchestra a Sydney Youth Orchestra.

Otevření poutního kostela

RYTÍŘSKÝ ŘÁD KŘIŽOVNÍKŮ S ČERVENOU HVĚZDOU

Tisková zpráva k

SLAVNOSTNÍMU OTEVŘENÍ POUTNÍHO KOSTELA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE

na Chlumu Svaté Maří,
okres Sokolov – Karlovarský kraj

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou a Římskokatolická farnost Chlum sv. Maří si Vás dovolují pozvat na slavnostní otevření poutního kostela nanebevzetí Panny Marie v obci Chlum Svaté Maří.

Chrám bude slavnostně otevřen dne 7. května 2011 v rámci tradiční „studánkové“ pouti Sokolovského vikariátu.

Poutní kostel se otevírá po dvouleté rekonstrukci, jejímž předmětem bylo restaurování freskové výmalby chrámu od Jana Jakuba Steinfelse a dále pak obnova průčelí chrámu a fary a také restaurování části ambitů poutního areálu.

Obnova byla realizována s podporou grantu Norského království prostřednictvím finančního mechanismu Norska a spolufinancována Ministerstvem kultury ČR a řádem Křižovníků a to ve výši 900 224 Eur. Generálním dodavatelem restaurátorských a stavebních prací byla firma Pegisan, s.r.o. Práce samotné byly provedeny v letech 2009-2010.

Rytířský řád Křižovníků touto cestou znovu děkuje poskytovatelům dotace i všem, kteří stáli při její realizaci za jejich podporu.

Hlavním koncelebrantem slavnostní mše bude msgre. František Radkovský, biskup Plzeňský a koncelebrantem velmistr řádu Křižovníků s červenou hvězdou P. Jiří Kopejsko, O.Cr. Pouť by se měla konat i za účasti německých poutníků.

Program začíná v 9:30 přivítáním poutníků velmistrem Řádu P. Jiřím Kopejskem, O.Cr., v 9:45 je možno se zúčastnit rozjímání, které povede vikář Sokolovského vikariátu P. Peter Fořt, v 10:00 dojde k slavnostnímu odhalení pamětní desky upomínající na obnovu poutního areálu, v 10:30 bude zahájena Slavnostní mše vedená plzeňským biskupem msgre. Františkem Radkovským a po přestávce na občerstvení , plánované na 12:45 bude program pokračovat ve 13:30 setkáním u Mariánského pramene. Pouť bude ukončena v 14:30 svátostným požehnáním v Milostné Kapli Panny Marie.

Kontakt:

Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou, Platnéřská 191/4, 110 00 Praha 1

Ústřední kancelář – Správa majetku, tel. 221 108 216 n. 211

E-mail: krizovnici@volny.cz

www. krizovnici.eu

Skupina SBB

Vážení přátelé,

náš klub nese jméno Ignacy Jana Paderewského, polského klavíristy, hudebního skladatele a politika. Jméno této významné postavy polských dějin si náš klub vetkl do štítu proto, že prvních 10 sezón svojí existence působil v karlovarském domě Paderewski. Na jméno klubu jsme však náležitě hrdi a proto jsme si ho ponechali i přesto, že již druhým rokem působíme v budově divadla Husovka.

Letošní sezóna 2010 -2011 přináší v souvislosti s I. J. Paderewskym dvě významná výročí. 18. listopadu 2010 uplynulo 150 let od jeho narození a 29. června 2011 uplyne 70 let od jeho úmrtí. A jelikož je náš klub nositelem jeho jména, rozhodli jsme se připomenout tuto význačnou polskou osobnost u příležitosti jeho kulatých výročí karlovarské veřejnosti. A jak nejlépe to může instituce, jako je naše, udělat? Samozřejmě koncertem předních polských umělců. Po dlouhém výběru jsme se nakonec rozhodli pro slavnou polskou rockovou skupinu SBB, která patří již po téměř 4 desetiletí k evropské špičce ve svém žánru.

Všichni muzikanti prošli slavnou skupinou „Grupa Niemen“, která účinkovala s nejpopulárnějším polským zpěvákem Czeslawem Niemenem. V první polovině 70. let založili 3 členové „Grupy Niemen“ – Józef Skzek (bg, keyb, voc), Apostolis Antimos (guit) a Jerzy Piotrowski (ds) skupinu SBB, která po vydání svého prvního „živého“ alba zazářila na hudebním nebi jako kometa. a jejich sláva okamžitě překročila hranice východního bloku. Časopis BownBeat dokonce označil SBB za nejzajímavější trio od dob Experience Jimiho Hendrixe. Velkou pozornost si SBB získali i v tehdejším Československu, kde se dobré rockové muziky v médiích jaksi nedostávalo a gramofonové desky této skupiny patřily k nejžádanějšímu artiklu, který si rocku chtiví fanoušci přiváželi z prodejny Polské kultury v Praze. Skupina, jejíž název představuje zkratku slov Silesian Blues Band, později Szukaj, Burz, Buduj – Search, Break, Build má na svém kontě 38 řadových alb a velké množství kompilací. Za dobu svojí existence se několikrát rozpadla, ale v současnosti je opět pohromadě a to téměř v původním složení. Pouze bubeníka Jerzy Piotrowskiho nahradil maďarský bubeník Gabor Nemeth známý z legendární skupiny Skorpio.

Po delších jednáních se nám podařilo vyjednat koncert skupiny na 28. duben 2011. Není třeba skrývat, že tato akce stojí náš klub značné finanční prostředky a tudíž máme eminentní zájem na maximální divácké účasti, jíž musí předcházet i maximální možná propagace. Obracíme se proto na vás s prosbou o co největší mediální podporu a spolupráci všemi formami, které jsou po vás dostupné. Věříme, že se nám podaří uskutečnit náš kulturní sen a přivítáme na naší scéně polské umělce opravdu toho nejzvučnějšího jména. Doufáme také ve vaši pomoc a spolupráci, za kterou předem děkujeme. S úctou

za Klub Paderewski

Víťa Škorpil

(tel. 608480648)

…ze sbírky III

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

… ZE SBÍRKY III

STÁLÁ EXPOZICE

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:                                    Galerie umění Karlovy Vary

Termín: 15. dubna 2011 – 19. června 2011, vernisáž ve čtvrtek 14. dubna 2011 v 17 hod

Autoři koncepce:                         PhDr. Eva Neumannová, Mgr. Jan Samec, Mgr. Božena Vachudová

Kurátorka:                                   PhDr. Eva Neumannová

Otevírací doba:                           otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

Výstava …ze sbírky III. je volným pokračováním předchozích prezentací sbírek Galerie umění Karlovy Vary. V současné době se v budově galerie sešly tři tematické celky, které vytvořily plynulou vývojovou řadu – od přelomu 19. a 20. století přes modernu počátku 20. a 30. let, léta čtyřicátá, výtvarné tendence 60. a 70. let až do současnosti. Divák má vzácnou možnost nahlédnout do bohatého sbírkového fondu karlovarské galerie, který bývá uložen v depozitářích. Vystaveny budou obrazy např. od Antonína Slavíčka, Jana Preislera, Václava Radimského, Miloše Jiránka, Václava Špály, plastiky od Jana Štursy, Bohumila Kafky, z dalších významných umělců namátkou jmenujme Bohumila Kubištu, Josefa Čapka, Emila Fillu, Jana Zrzavého, Josefa Šímu. Čtyřicátá léta reprezentují převážně příslušníci Skupiny 42     (František Hudeček, František Gross, Jan Smetana, Kamil Lhoták ad.), a jejich vrstevníci Zdeněk Sklenář, František Tichý, Václav Hejna. Léta 60. a 70. zastoupila strukturální malba (Mikuláš Medek, Zbyšek Sion), konstruktivistické tendence (Jan Kubíček, Karel Malich), nová figurace (Stanislav Podhrázský, Adriena Šimotová) a řada solitérních umělců (Jiří John, Karel Valter, Theodor Pištěk, Karel Nepraš). Generaci 80. let reprezentují díla převážně příslušníků Volného uskupení 12/15 a jejich současníků a pokračovatelů až do současnosti (Petr Pavlík,Tomáš Švéda, Petr Nikl, Jaroslav Róna).

Jádrem instalace je stálá expozice, jež je umístěna v 1. patře galerie a je přibližně ve dvouletých intervalech obměňována. Krátkodobá výstava …ze sbírky III probíhá v obou přízemních křídlech galerie a soustřeďuje nejvýznamnější díla českých malířů a sochařů 60. a 70. let. Po ní bude následovat výstava dvojice významných rakouských umělců – sochaře Karla Prantla a malířky Uty Peyrer.

Ke stálé expozici vyšel v letech 2008 a 2009 obsáhlý dvoudílný katalog s bohatou obrazovou dokumentací a odborným zhodnocením sbírkového fondu Galerie umění Karlovy Vary, který je stále aktuální. Díky grantu od Ministerstva kultury ČR z té doby se prodává za velmi příznivou cenu.

(napsala PhDr. Eva Neumannová)

Dana Raunerová

Galerie umění Karlovy Vary

příspěvková organizace Karlovarského kraje, Goethova stezka 6,

360 01 Karlovy Vary, IČO 66362768, č. ú. 5165900237/0100

tel: 353 224 387, fax: 353 224 388, e-mail: info@galeriekvary.cz

Tisková zpráva k výstavě v Letohrádku Ostrov

Dana Raunerová – Nebe je v tobě aneb Láska až na půdu

Obrazy, kresby, tvorba pro děti

Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání Letohrádek Ostrov – pobočka karlovarské galerie

Termín 28. 4. – 12. 6. 2011, vernisáž 28. 4. 2011 v 17 hodin

Autorka výstavy Mgr. Božena Vachudová, e-mail: vachudova@galeriekvary.cz

Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov), 353 224 387 (galerie)

Rozměrný obraz Nekonečné bytí z roku 2005 uvádí výstavu malířky, kreslířky, ilustrátorky a textilní výtvarnice Dany Raunerové. Svojí tvorbou a její malířskou energií autorka doslova „vtrhla jako vítr“ do raně barokních interiérů Letohrádku v Ostrově. A pokud je fresková výmalba v hale spojována s alegoriemi lidských vlastností dobrého panovníka a další typickou barokní symbolikou, pak lze s určitostí říci, že malba Dany Raunerová je živlem nespoutaným – jako hurikán, vír či prudce tekoucí voda. Zatímco tvorbu její vystavující souputnice, plzeňské sochařky Mirky Nové, lze připodobnit prapůvodním hybným silám přírody v Matce Zemi, které se díky sochařskému ztvárnění Mirky Nové vymanily ze svého matečního jádra a přepodstatnily v objekty plné klidu a ztišení, tvorba Dany Raunerové překypuje energií a neklidem. Uchvacuje hektičností tvarů, gejzírem jasných barev a energickým rukopisem.

Autorka ve své malbě odjakživa vyprávěla příběhy. A činí tak stále, s „láskou až na půdu“, s nepokřivenou opravdovostí, hloubkou empatie a také díky své nekonformní otevřené povaze. Její malířská vyprávění se mohou dotýkat jak osobních rodinných situací, kdy např. vypodobnila svého otce a matku, nebo do osobité malby přepodstatnila kresbu své dcery s názvem Mylá mamynko, ale také zážitků a událostí z našeho života. Její malby vyprávějí také příběhy chebských či plzeňských střech, či ekologicky glosují historii stromu, který byl předurčen…ke zničení. V poslední letech se pro Danu Raunerovou výtvarným všehomírem staly příběhy zvířat, domácích i exotických, které líčí s příslovečnou humornou a ironickou nadsázkou. Autorka dovede vypodobnit i metafyzické kvality našeho myšlení a představ, jak vypovídá samotný název výstavy „Nebe je v tobě“. Činí tak malířským rukopisem spontánním, pro který se vžil termín „expresívní jazyk“. Dana Raunerová ale nezatěžuje svá díla existencionální tíhou a trudnomyslným dramatem. Naopak vytváří barevné feérie libozvučných barevných seskupení, tu s dravou rasancí barevných linií a ploch, tu až v dortově sladkých spojeních. Pří vší dynamice výrazu, nic v malbě Dany Raunerové není nahodilé, všechny barevné kompozice mají své intelektuální a citové opodstatnění, svůj pravý důvod. Výstava představuje malířská díla, nejčastěji triptychy, od roku 1992 až do současnosti. Doplněk obrazů tvoří tušové kresby.

V přitažlivou součást výstavy se proměňují porcelánové soubory s veselými dekory pro děti, které Dana Raunerová vydesignovala pro karlovarskou porcelánku B. Benedikt, s.r.o. a ilustrační celky včetně nezanedbatelné rozmanité literární tvorby.

Dana Raunerová se narodila v roce 1955 ve Františkových Lázních, po studiu na Pedagogické fakultě v Plzni se věnovala učitelské dráze a volné tvorbě. Nyní působí na Střední umělecké škole „Zámeček“ v Plzni. Je členkou plzeňské Unie výtvarných umělců a Skupiny P89. Samostatně vystavuje od roku 1984.

(napsala Božena Vachudová)

Mirka Nová

Galerie umění Karlovy Vary

příspěvková organizace Karlovarského kraje, Goethova stezka 6,

360 01 Karlovy Vary, IČO 66362768, č. ú. 5165900237/0100

tel: 353 224 387, fax: 353 224 388, e-mail: info@galeriekvary.cz

Tisková zpráva k výstavě v Letohrádku Ostrov

Kameny a průzory Mirky Nové / 1971 – 2011

Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání Letohrádek Ostrov – pobočka karlovarské galerie

Termín 28. 4. – 12. 6. 2011, vernisáž 28. 4. 2011 v 17 hodin

Autorka výstavy Mgr. Božena Vachudová, e-mail: vachudova@galeriekvary.cz

Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov), 353 224 387 (galerie)

Do historického interiéru Letohrádku v Ostrově vstoupila současným a velmi ojedinělým uměleckým projevem plzeňská sochařka Mirka Nová.

Narodila se 24. ledna 1935 v Malnicích. V letech 1966 – 1969 absolvovala studium výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě v Plzni. Vedle samostatné sochařské tvorby se věnovala výuce; stále působí v Základní umělecké škole v Plzni, kde vede sochařské kurzy. Je členkou Unie výtvarných umělců Plzeňské oblasti a také Skupiny P 89, s nimiž pravidelně vystavuje. První samostatnou výstavu uspořádala ve výstavní síni Luna v Plzni v roce 1976 společně s malířskou Květou Monhartovou. Dodnes realizovala 10 samostatných výstav. O její tvorbě psala odborné statě Lenka Bydžovská z Ústavu dějin umění v Praze a plzeňští teoretici a historici umění Jana Potužáková, Bronislav Losenický a Václav Malina. Neméně důležitá se pro její sochařské a posléze i kreslířské směřování stala čilá korespondence s velkým znalcem českého sochařství, pracovníkem Národní galerie v Praze, s Václavem Procházkou.

V letohrádku představuje Mirka Nová sochy a kresby. Je to však jenom výseč z její tvorby, která se dále uplatňuje v medailérské činnosti. Vzhledem k prostorovým možnostem letohrádku nebyla do výstavního souboru tato linie komorní tvorby zahrnuta. Zvolený retrospektivní pohled představuje sochařské objekty Mirky Nové, vzniklé od roku 1971 až do současnosti a poprvé na české půdě ukazuje také průřez kresebnou tvorbou autorky z let 2008 – 2011. Úvodní dílo z roku 1971, pod názvem Slunovrat, sochařka ještě vytvořila z tzv. měkkého kamene, ze slínovce. Od těch dob pracovala pouze s tvrdými, na opracování náročnými mramory, suchomastskými, nehodívskými a mořinskými specifických barevností. Při charakterizaci tvůrčích principů Mirky Nové je nejpřípadnější nechat promluvit autorku: „Nejdokonalejší estetický zásah do materiálu (kamene) dokáže jen příroda. Často závidím živlům, co ony dokáží“. Jakoby i ona v tvůrčím procesu si připomínala zásah blesku, který kámen rozlomil, vnímala sílu mrazu, jenž kámen rozpukal, či podstupovala omílání kamenů písky nebo tekoucí vodou…“Kámen pro mnohé sochaře znamená jen masu, hmotu, ve které uskutečňuje svou myšlenku, představu, ideu. Pro mne to však znamená především navázat dialog s vybraným syrovým kamenem.“ V sochařském vztahu, kdy kámen v jeho bytostné podstatě autorka myšlenkovou a rukodělnou prací pozdvihuje k lidským očím, mysli a poznání, demonstruje tvůrčí pokoru. „Neustále se ptám kamene, jestli mi dovolí jakékoliv zraňování, jestli je s novým tvarem spokojen, hladím ho a dotýkám se ho, aby mi odpověděl“. Můj dialog s kamenem – to jsou stovky úderů paliček, zubáků, špičáků a dlát. Otáčím kamenem a rozhoduji, bude-li stát vzpřímeně, nebo ležet, bude-li sám, nebo ponese-li další. Najdu místa, kde budu zasahovat – odebírat nebo opatrně využívat tvarů, jež budou vyčnívat. Slunce, dopadající na kámen, kterým pozvolna posunuji, je mým nejpřísnějším korektorem. Mohu tak sledovat osvětlení a rytmus na sebe navazujících tvarů, ohraničení stínů v prohlubních“. Mramorové objekty, neboli Kameny, jak je autorka nazývá, jsou ve své formální řeči sice abstraktní, připomínají více svoji geologickou podstatu a také jinou dimenzi svého trvání na světě než je jeden lidský život. Promlouvají také o tektonice, o vztahu nesoucích a nesených částí sochy, o tíze a balancování. Přesto díky citlivému sochařskému ztvárnění Mirky Nové jsou velmi esteticky působivé, klidné a tiché, volající po lidském dotyku. V kresbách tužkou se pak kameny odhmotnily a změnily se v průzory, neboli v průhledy mezi tvary, v průhledy do jiných světů lidského vnímání.

(napsala Božena Vachudová)

Margita Titlová-Ylovsky

Margita Titlová-Ylovsky

Výstava

Chimická zahrada

Margita Titlová-Ylovsky v klášteře: Teplo jako medium

Fascinující kovové a termoplastické objekty vystavuje v květnu v sokolovském klášterním kostele Margita Titlová-Ylovsky z Fakulty výtvarného umění na Vysokém učení technickém v Brně.

Hned od svých výstavních počátků v 90. letech rozprostírá Margita Titlová-Ylovsky své vyzařování takřka globálně – od Prahy přes Budapešť, Glasgow, Mnichov, Manchester, Gent, Boston, Barcelonu a několikrát New York po San Francisco, Los Angeles, ale také Třebíč, Krumlov, Olomouc, Karlovy Vary, Klatovy nebo Veselí nad Moravou. Velký sál na pražské Národní třídě naplnila velkými, dynamickými, přebarvenými a ironicky glosujícími billboardy (Rokoko nyní), v Mánesu její magnety, čepele nožů a bílý písek jakoby se odpoutávaly od normálních přírodních zákonů (Archetypy), v Sýpce pracovala se světlem lomeným křišťálovým hranolem a dopadajícím na sůl obklopující pravidelný podlahový otvor překlenutý prkennou lávkou. V New Yorku poblíž Soho instalovala ve vzduchu 30 heliových balonů a uvnitř nich sošky, malá woodoo (Co andělé zapomněli), i v Moravské galerii v Brně předvedla téma vlnícího se balonu s teplým vzduchem, pískem a kameny ve velkém formátu. A opět New York se skicami a fotkami… To vše paralelně s její obrovskou pedagogickou vášní a okouzlující prací se studenty na brněnské FAVU.

Její pole působnosti je velmi široké, zabývá se malbou, kresbou, filmem, fotografií a instalací. Vychází ze vztahu lidského těla a přírody, spojuje klasické a netradiční techniky, vytváří rozměrné gestické kresby, v objektech a instalacích pracuje s energií magnetů, s usměrňováním slunečních paprsků. Využívá i vodní energii, zabývá se možnostmi světla a stínu, v současné době pracuje i s principy termovize a výrazně barevného digitálního tisku. Vlastně maluje teplem, vývoj obrazů zaznamenává kamera za užití speciálního programu. Je zastoupena v řadě veřejných i soukromých sbírek u nás i v zahraničí včetně Národní galerie v Praze.

Práce Margity Titlové-Ylovsky jsou jednoznačně formovány vlastním intenzivním prožíváním pudových a instinktivních zdrojů, její zajímavé analytické myšlení a nejrůznější podoby zkoumání nevyřčeného anebo naopak velmi výrazně pojmenovatelného ilustrují naprosto svobodnou tvůrkyni pracující se závratnou dynamikou a záviděníhodnou realizační odvahou. Každé setkání s ní i jejími díly je radostné, naplněné sytým humorem, radostí a překypuje naprosto nebývalou a v Čechách výjimečnou originálností realizací, nikdy se neopakujícími postupy, materiály. Vytváří celé průhledné světy z laserové tapety a hliníku, zrcadlovými efekty láme barvy a divák prochází dílem v doprovodu elektronické hudby. Na sérii velmi osobních intimních portrétů přátel vrší voskové vrstvy, abstrakce i opice, lodě, ptáky a květiny.

Výstava v sokolovském klášterním kostele svatého Antonína potrvá do 2. června, otevřeno je denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Josef Vomáčka, kurátor výstavy

Letohrádek Ostrov

TISKOVÁ ZPRÁVA

Den otevřených dveří v Letohrádku Ostrov

28. května 2011, 13 – 20 hodin

Letohrádek Ostrov, pobočka Galerie umění Karlovy Vary

Zámecký park, 363 01 Ostrov nad Ohří

tel: 353 842 883, 737 072 522, e-mail: letohradek@galeriekvary.cz

Srdečně Vás zveme na Den otevřených dveří Letohrádku Ostrov.
Den otevřených se v Letohrádku koná každé dva roky, v letošním roce je tento den spojen s padesátiletým výročím Letohrádku Ostrov jakožto galerie umění. Své padesátileté narozeniny oslaví Letohrádek červnu, oslavy vyvrcholí dne 23. června, kdy začnou výstavy 1 x 50 Grafické listy 20. století ve sbírkách galerie, dále výstava Půlstoletí umění v Letohrádku Ostrov /1961 – 2011, a také výstava Jiřího Zavorala s názvem Malování pro radost.

Den otevřených dveří bude zahájen ve 13 hodin a jeho předpokládaný konec bude ve 20 hodin. Na úvod zatančí Taneční obor Základní umělecké školy v Ostrově. Pro malé, ale i starší návštěvníky jsou připraveny výtvarné dílny a workshopy. Výtvarná dílna plzeňské sochařky Mirky Nové, která se věnuje také pedagogické činnosti, bude zaměřena na práci se sochařskou hlínou a nalezenými kamínky, dílna nese název Stopy kamínků. V dílně malířky Dany Raunerové s názvem Každý máme svýho anděla strážnýho, i ta zvířátka si návštěvníci vytvoří koláže s motivem andělů či čertů z různého barevného materiálu. V nově vzniklém dětském ateliéru bude připraven workshop s názvem Čím se zdobily princezny, který povede módní designérka Zdeňka Bílková. Na tomto workshopu si budou moci především mladé slečny vyrobit různé oděvní doplňky, brože, náušnice či náhrdelníky s motivem květin.

Po 17 hodině je připraven program pro dospělé návštěvníky – nejprve taneční vystoupení skupiny S-PRAY-LAY (street dance) pod vedením Oliny Ratajové a poté koncert kapely Swing Studio Karlovy Vary.

Program bude také doplněn odbornými přednáškami a komentovanými prohlídkami výstav V 15 hodin a v 19 hodin se můžete těšit na komentovanou prohlídku výstavy 1 x 50 Grafické listy 20. století ve sbírkách galerie. Výstavou návštěvníky provede kurátorka galerie Božena Vachudová. V 18.30 si návštěvníci budou moci poslechnout přednášku Zdeňky Čepelákové, která bude hovořit o historii letohrádku a zvláště pak o freskové výmalbě centrální haly letohrádku.

Den otevřených dveří se uskutečňuje za finanční podpory města Ostrova.

/napsala Zdenka Bílková/

Dějiny udatného českého národa

Výstava

DĚJINY UDATNÉHO ČESKÉHO NÁRODA

a pár bezvýznamných světových událostí

Klášterní areál Ostrov, kostel Zvěstování Panny Marie

Vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek 16.června od 17.30 hodin.

Výtvarnice Lucie Seifertová patří k těm, kteří se se životem urputně perou. Ačkoli ji dvakrát odmítli přijmout na vytouženou školu, nenechala se odradit a napotřetí byla přijata. Přestože na tom byla ve škole s dějepisem bídně, nakonec ji právě historie proslavila.

Od čtvrtka 16. června zveme návštěvníky do kostela Zvěstování Panně Marii na velmi zvláštní výstavu DĚJINY UDATNÉHO ČESKÉHO NÁRODA a pár bezvýznamných světových událostí. Výtvarnice Lucie Seifertová vydala nejdříve knihu (leporelo 9 metrů dlouhé tvořící jednu krajinu), která v roce 2003 dostala ocenění Magnesia litera za nejlepší dětskou knihu roku, Zlatou stuhu za nejlepší populárně naučnou knihu pro mládež a Zlatou pečeť za nejlepší polygrafický počin.

Následoval nápad zvětšit knihu a udělat z ní obří 70 m dlouhé, 2 m vysoké leporelo, které by přiblížilo historii zajímavým způsobem mnoha návštěvníkům. Obří kniha zachycující poutavým způsobem příběhy z naší historie od pravěku po současnost začala svou pouť v Národním muzeu v Praze, od té doby putuje po vlastech českých. Její části byly též vystaveny na knižních veletrzích v zahraničí (Bologna, Lucembursko, Frankfurt, Bratislava). Na podzim 2006 přeletěla oceán a ve své anglické mutaci (History of the brave Czech Nation) nyní křižuje Spojenými státy, byla již ve Washingtonu, New Yorku, New Orleans, Birminghamu a Nebrasce. Vloni navštívila Moskvu a setkala se s obrovským zájmem i u Rusů.

„Tato kniha-krajina je zvětšena do nadživotní velikosti. Jdeme vstříc těm, kteří litují, že se nemohou fyzicky účastnit dějů čtené knihy. Nedokážeme zmenšit člověka, a tak jsme zvětšili knihu. Dějinami lze tedy procházet a prožívat spolu s kreslenými figurkami jejich drobné radosti i strasti.“ (autorka L.Seifertová)

V letošním roce běží od ledna každý týden v sobotu před večerníčkem na ČT 1 111-ti dílný animovaný seriál Dějiny udatného českého národa, který obdržel prestižní cenu Elsa a Trilobit! S Českou televizí spolupracuje také na internetovém projektu http://dejiny.ceskatelevize.cz

S vydáváním knih a organizováním putovní výstavy pomáhá autorce Pancho alias Petr Prchal, který byl úspěšným zpěvákem a jeho hity jsme v minulosti často slýchali z rádia. Před pár lety ovšem pověsil zpívání na hřebík a naplno se vrhl do vydávání knížek své manželky.

V současné době kniha Dějiny udatného českého národa postoupila mezi deset nejlepších dětských knih všech dob společně s Harry Potterem a Ferdou Mravencem.

autorské knihy

Tajemná Praha (1999),Tajemné hrady a zámky království českého (2002),Pražský hrad a jeho tajemství (2003),Dějiny udatného českého národa a pár bezvýznamných světových událostí (2003)

Tajemný Golem (2004), Český ráj a jeho tajemství (2007), Tajemná Ostrava (2009)

V informačním centru kláštera je možné zakoupit nejen knihu stejného názvu, ale i další publikace, které autorka dosud vydala, některé jsou dokonce i německém a anglickém jazyce.

Na zahájení výstavy vystoupí pěvecký soubor Domova pro osoby se zdravotním postižením v Mariánské se sbormistrem Jiřím Navarou.

Výstava potrvá do 4. září 2011.

———————————————————————————————————————–

Otevřeno je denně kromě pondělí od 9.30 do 12.30 a od 13.00 do 18.00 hodin.

Vstupné na výstavu: dospělí 30 Kč, ZTP a důchodci 20 Kč, děti do 15 let 10 Kč, školní třídy 5 Kč/dítě, děti do 6 let zdarma.

Kontakt, informace: Věra Čarná, tel. 353 800 523, 724 509 195,
klaster@dk-ostrov.cz, www.klasterostrov.cz

Karl Prantl a Uta Peyrer

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

Karl Prantl a Uta Peyrer

Substance – barva – prostor

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:                                    Galerie umění Karlovy Vary

ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze

Termín: 17. června – 4. září 2011, vernisáž ve čtvrtek 16. června 2011 v 17 hod

Autorka výstavy:                        Miroslava Hajek

Kurátorka:                                   Lenka Tóthová

Otevírací doba:                           otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

Galerie umění Karlovy Vary ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze a kunsthistoričkou Miroslavou Hajek připravila výstavu dvou významných rakouských umělců – sochaře a zakladatele sochařských sympózií Karla Prantla a jeho životní družky malířky Uty Peyrer.

Výběr děl významných rakouských umělců navazuje na výstavu Kindred by choice realizovanou letos Galerií Klatovy-Klenová. Záměrem karlovarské expozice je však srovnání základních esteticko-filosofických konceptů tvorby obou umělců.

Pojetí významu barvy, tak odlišné v malbě Uty Peyrer, kde kmitající kruhové plošky, díky mnoha vrstvám nanášeného pigmentu, vytváří iluzi neustále se rozpínajícího průzračného prostoru, se v určitém okamžiku ideálně setkává s hledáním a objevováním barvy v kamenech Prantlových soch. Barva se stává prostředkem k vyjádření nekonečného prostoru, který Prantl hledá v mikrokosmu materiálu, především v žule a v norském labradoru, zpracovaném s důrazem na optickou kvalitu vnitřních třpytících se částí.

Prostor vázaný na ideál abstraktní spirituality je u děl obou umělců vyjádřen sférickými tvary. V malbě Uty tvoří pulsující shluk barevné mlhoviny evokující vesmírné hloubky. V sochách Karla jsou často evidentní „žilnaté“ řetězce, které se rýsují pod povrchem materiálu a napínají jeho kamennou pokožku.

Umělci představují život v nejširším slova smyslu, život propojující prvky organické s neorganickými. Souzvuku tvorby Uty Peyrer a Karla Prantla dominuje jejich vztah k času, který je chápán jako neustálý, bez začátku a konce, ve kterém je nejdůležitější odhalit to, co je podstatou bytí.

Výstava prezentuje osmnáct pláten Uty Peyrer a dvacet soch Karla Prantla.

(napsala Miroslava Hajek)

Karl Prantl  (1923 – 2010)

Významný představitel moderního evropského sochařství proslul nejen svým kultivovaným dílem, ale především jako zakladatel sympozií, když v roce 1959 začal pořádat jako první na světě mezinárodní sochařská sympózia (těch se mimochodem zúčastňovali i českoslovenští umělci – např. Miroslav Chlupáč, Zdeněk Palcr či Jiří Seifert). Na svém kontě má desítky samostatných výstav po celém světě, mnoho mezinárodních ocenění, účast na desítkách sochařských sympóziích, rozsáhlé přehlídky jeho tvorby proběhly na přelomu let 2001 – 2002 a roku 2006 v Českém muzeu výtvarných umění v Praze. Stěžejními autorovými díly jsou monumentální sochy ve veřejném prostoru či v krajině, galerie však z prostorových důvodů představuje jeho tvorbu komornější. Dvacítka soch z let 1976 – 2009 z krásných a těch nejtvrdších materiálů (mramor, žula, amazonit, labradorit) vyjadřuje úctu ke kameni, podřízení se jeho vnitřnímu tvaru i barevné kresbě. Dokonale řemeslně opracované „objekty“ (lákající k dotyku) prozrazují velkou citlivost v přístupu, pokoru a trpělivost sochaře, který svým prostřednictvím nechává kámen promlouvat. Mnohá svá sochařská díla autor označoval jako kameny k meditaci, podařilo se mu totiž vytvořit obdivuhodné kamenné „útvary“ nabízející prostor a čas pro reflexi a rozjímání.

Biografické údaje
* 5.11.1923 Pöttsching (Rakousko)
1946-1952 studium malířství na Akademii výtvarného umění ve Vídni
1950/1951 – první dřevené a kamenné sochy
1954 – vstup do umělecké skupiny Der Kreis
1955 – první výstava v Neue Galerie der Stadt v Linci 
1959 – organizace I. Sympozia evropských sochařů v St. Margarethen v Rakousku (11 sochařů tři měsíce žilo a pracovalo ve zdejším kamenolomu); následovaly přípravy dalších ročníků tohoto symposia, a také účast a pomoc při organizování dalších sympozií v Evropě, Americe i Asii

1978 – nový ateliér v Pöttschingu

desítky samostatných výstav po celém světě, mnoho mezinárodních ocenění, účast na desítkách sochařských sympóziích

U 8.10.2010 Pöttsching (Rakousko)

Uta Peyrer  (1939)

Také malířka Uta Peyrer vystavovala v roce 2006 v Českém muzeu výtvarných umění v Praze. V Karlových Varech se prezentuje téměř dvacítkou děl z let osmdesátých až do současnosti. Pro autorčin kultivovaný a hluboce soustředěný malířský projev je typická citlivost při vrstvení jemných mnohdy transparentních barevných tónů. Rozptýlené shluky kruhových bodů-teček menších i nejmenších velikostí vytvářejí dokonalou iluzi prostoru i pohybu částeček kosmu. Její dílo má blízko k některým českým malířům šedesátých let (např. Václav Boštík), se kterými se během pobytů na mezinárodních sympóziích setkávala a výtvarně konfrontovala. Její mnoho barevné série pláten různých formátů, jsou inspirovány přírodou měnící se v denních i ročních dobách. Klidné venkovské prostředí, které ji dodnes obklopuje, skýtá prostor k rozjímavému soustředění a k tvůrčím procesům, propojujícím lidskou existenci s kosmickými souvislostmi a In the space of her canvases, where depth is created by layers by layers of colour glazes, an indeterminate quantity of limpid, coloured, circular forms condense and simultaneously scatter, approaching and retreating in an illusion of oscillation.hledáním smyslu lidského konání (viz vystavený cyklus Rozšiřování prostoru a rozpínání času).

Biografické údaje
* 22.4.1939 Oberpullendorf (Rakousko)
1960 – první výstava v Galerii Junge Generation ve Vídni
1957 – sňatek s Karlem Prantlem (děti Katharina, Sebastian)
1964 – 1972 účast na sympoziích Malerwochen
1977 – 1978 pracovní pobyt v New Yorku
1978 – nový ateliér v Pöttschingu

několik desítek samostatných i skupinových výstav

Poznámky ze žákovských knížek

Poznámky ze žákovských knížek

Erotické

- Znehodnotil nástěnný výtisk Mendělejevovy soustavy prvků vymyšleným prvkem Spermium.

- Ruší spolužáky svými vzdechy!

- O hodině přírodopisu strká ptáka do topení.

- Při hodině onanuje, prý za světový mír.

- Celou hodinu si přerovnává pytlík. Takhle se nic nenaučí!

- Nevhodně nosí do vyučování žvýkací a jiné gumy.

- Při slohové práci „Nejhezčí zážitek z prázdnin“ popsal soulož.

- Byl přistižen ve školní jídelně, jak líbá spolužačku, máme podezření na lásku.

Poetické

- Plive kuličky z železné trubičky.

- Na zem plival. Josef Dibal

- Močí do výše očí.

Rozvratné

- Při hodině dějepisu troubil stočeným sešitem státní hymnu!

- Nosí do školy příliš krátké sukně, takže vzbuzuje u spolužáků větší pozornost než já se svým výkladem, prosím o prodloužení.

Jak tohle dokázali …?

- Mlátí lavicí o strop.

- Lezl do pětimetrové výšky na třímetrový strom.

- Vyndala při hodině tělesné výchovy bez dovolení kozu a celá třída přes ní skákala.

- Jezdí nosem po lavici, aby to pískalo.

- Rozbila spolužákovi svačinu.

Všem se holt nezavděčíš

- Maže tabuli příliš mokrou houbou.

- Při mé hodině se snažil být hodný. Až moc.

- Svým zpěvem úmyslně ruší hodinu hudební výchovy.

- Pořád se hlásí.

- Nechá se od spolužáků osahávat a nehlásí to učiteli.

- Usmívá se jako jelimánek, ale určitě něco provedl.

Když musíš, tak musíš

- V hodině tělesné výchovy si odešel zakouřit.

- Při výletě do Terezína se nechal zavřít do plynové komory.

- Honza zakřičel: „Ticho!“, třída ho vyslyšela a on ze sebe vypustil toxické plyny, což bylo slyšet po celé třídě.

- Při hodině hraje piškvorky a pak buď nadává, nebo se hlasitě raduje.

- Olizuje temperové barvy a diví se, že pak zvrací.

- Váš syn považuje za samozřejmé se při hodině matematiky procházet po lavicích.

Žádná úcta k autoritám

- Žák o hodině žvýká žvýkačku, já mu ale jen povolil sníst chléb.

- Neměl žákovskou knížku a odmítl mi ji dát.

- Vešel jsem do třídy a on se mi nepostavil.

- Směje se mi za zády do očí.

- Když jsem odstartoval přespolní běh, utekl domů.

- Nesdělil své jméno s tím, že je tu inkognito.

- Kdykoliv je vyvolán, kouká na mě jako na idiota a ptá se, jestli to myslím vážně.

- Bez dovolení padá ze židle.

- Vyvolán prohlásil, že nebude odpovídat bez advokáta.

Škola není holubník

- Pravidelně chodí do školy nepravidelně.

- Na hodinu fyziky přišel o 45 minut později.

Roste pro kriminál

- Přinesl do hodiny prášek na pečení a předstíral prodej drog. Odmítal vše vydat a nyní i přiznat.

- Sebral třídní knihu, nechce ji vrátit a žádá výkupné.

- Vyhrožuje mi smrtí.

- Žádá od učitele lepší známku se železnou tyčí v ruce.

- Při hodině dějepisu zapálil lavici a naváděl zbytek třídy, aby mě upálili.

Nezařazené

- Když jsem vašeho syna vyvolala k tabuli, opáčil mi: „Piš pět, svačím!“

- Váš syn mi dnes začal tykat, skákal mi do výkladu a chtěl vidět můj diplom.

- Simuloval zvonění školního zvonku budíkem a když se mu na to přišlo, ještě tvrdil, že ho o to školník požádal.

- Váš syn při vyvolání k tabuli zakřičel, že chybí, vyskočil oknem a zavřel se na záchodě.

- Běhá po třídě a zvrací židličky.

- Váš syn rozkopal venkovní odpadkový koš a mé auto, když se dozvěděl, že propadá z chemie.

- Ohrožoval spolužáky nožem, který potřeboval až na třetí hodinu.

- Váš syn snědl učební pomůcku (až později se vysvětlilo, že šlo o zátiší jablka s mrkví), a tak si učitel místo výtvarné výchovy s žáky povídal o životě.

Veřejnost proti korupci

Manifest „Veřejnost proti korupci“

Česká společnost prochází zásadní krizí demokratické politiky. Právní stát a parlamentní demokracie začíná prohrávat s mafiemi a korupcí. Příčinou je rozsáhlá privatizace politiky soukromými ekonomickými zájmy. Politické strany se proměnily v komerční organizace obchodující s politickým vlivem, se státními zakázkami a s pozicemi ve státní správě. Soupeření některých vlivných mafiánsko-podnikatelských skupin v politice paralyzuje politický život i fungování státních institucí, omezuje konkurenci jako základní předpoklad fungování volného trhu a odkládá řešení zásadních politických problémů. Policie a justice důsledně korupci a velké podvody nepotírají a nelze se zbavit dojmu, že jsou někdy spíš její součástí. Korupce tak zachvátila politickou, státní a komunální sféru v míře, která ohrožuje demokratický vývoj celé společnosti. Morální rozměr listopadové revoluce 1989, která svrhla komunismus a zavedla zde demokracii, byl tímto procesem těžce poškozen.

Korupce se stala systémovou součástí politiky a nástrojem privatizace veřejné moci. Nevymlouvejme se však na politiky, za stávající situaci jsme odpovědni všichni.

I proto vyhlašujeme válku korupci a korupčníkům.

Nechceme nečinně přihlížet tomu, jak se ztrácí občanské svobody, jak se svobodná společnost dusí v objetí mafiánského kapitalismu, neboť pasivní přihlížení je druhem spoluúčasti.

Korupční mafie nutně potřebují ke své „práci“ klid a ticho. Nedopřejme jim to! Poukazujme veřejně na případy korupce, protestujme u státních orgánů a politiků proti zjevně korupčním a mafiánským praktikám v jejich regionech a obcích. Začněme více využívat internet a informujme veřejnost o případech korupce a nečinnosti státních orgánů.

Jsme přesvědčeni, že mafiánský kapitalismus, a z něj vzcházející korupci, lze zásadněji potlačit pouze systémovými změnami. Ani demokratický průběh voleb, ani částečná výměna politiků po volbách totiž nic nevyřeší, pokud radikální reforma výrazně neztíží podmínky pro systémovou korupci.

Existuje-li ovlivňování politických rozhodnutí ve prospěch korupce, chceme u odpovědných politiků naopak lobbovat proti korupci a zveme k tomu všechny občany, jimž není osud této země lhostejný.

Budeme proto usilovat o následující systémové změny:

1. Zpřísnění pravidel financování politických stran a volebních kampaní: Nezávislý dohled nad financováním politických stran u ČNB, zveřejňování podrobných informací o hospodaření politických stran, omezení příspěvků politickým stranám jen na stát a fyzické osoby, včetně stanovení jejich maximální výše v případě fyzických osob. Omezení výdajů na volební kampaně a regulace některých druhů předvolební propagace, zejména používání billboardů. Zavedení přísných sankcí v případě porušení pravidel. Politické strany se musí budovat především na občanském základě, a nikoliv na cíleném marketingu a byznysu.
2. Zavedení veřejně dostupných majetkových přiznání politiků a veřejných činitelů včetně osob blízkých. Zavedení majetkových přiznání pro všechny občany nad určitou hodnotu majetku, zdanění legálně nedoloženého majetku a vyvození trestně právních důsledků.
3. Zrušení anonymních akcií na majitele a zprůhlednění vlastnictví firem. Anonymní vlastnictví usnadňuje podvody a nelegální podnikání a zneužívání veřejných zakázek k osobnímu obohacení veřejných činitelů.
4. Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, a to pozastavením jejich činnosti nebo zrušením firmy.
5. Posílení možností zabavovat majetek získaný trestnou činností a jeho přednostní využití na náhradu škod poškozených trestnou činnosti, včetně státu. Znovu musí platit heslo „Co bylo ukradeno, má být vráceno!“.
6. Prosazení zákonné ochrany oznamovatelů korupce a zavedení odměny pro ty, kteří na korupci upozorní. Zavedení institutu korunního svědka do právního řádu. Korupci se nepodaří ve větším rozsahu odhalovat, pokud nebude zajištěna dostatečná ochrana svědků.
7. Povinné zveřejňování na internetu všech smluv uzavřených státními orgány, kraji či obcemi nebo firmami s účastí státu, krajů či obcí. Toto zveřejnění musí být podmínkou platnosti takové smlouvy.
8. Rychlá vynutitelnost plnění zákona o svobodném přístupu k informacím a zavedení sankcí za jeho neplnění. Je nepřijatelné, aby veřejné orgány a instituce dlouhodobě odmítaly v rozporu s ústavou poskytovat informace občanům.
9. Prosazení účinnosti kvalitního zákona o státní službě, který umožní depolitizovat státní správu, profesionalizovat státního úředníka, zvýšit jeho odpovědnost a současně jej chránit proti politickým a jiným tlakům.
10. Dokončení a plné zprovoznění elektronizace veřejné správy na všech úrovních. Úplná elektronizace veřejných agend umožní snížit ingerenci úředníka do rozhodování, zvýší procesní průhlednosti a sníží tím možnost zneužívání správních postupů ke korupčnímu jednání.
11. Zakázky ve výběrových řízeních by měly být vždy realizovány za cenu obvyklou. Je nutné zamezit svévolnému předražování státních zakázek, založeného na tichém kartelu soutěžících firem a zkorumpovaných úředníků.
12. Zavedení majetkové odpovědnosti státních úředníků i veřejných činitelů, kteří svým jednáním způsobí škodu na státním nebo veřejném majetku. Je nepřijatelné, aby selhání při výkonu funkce namísto viníků zaplatili všichni daňoví poplatníci.
13. Zavedení přísných pravidel pro správu a hospodaření firem s většinovou majetkovou účastí státu, krajů a obcí dle standardů OECD. Posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl kontrolovat všechny veřejné prostředky včetně společností s účastí státu, obcí nebo krajů. Státními či polostátními firmami procházejí ročně prostředky ve výši druhého státního rozpočtu a dosud nejsou kontrolovány nezávislou kontrolní institucí.
14. Změna ustanovování členů rad veřejnoprávních médií tak, aby většina členů byla delegována přímo společenskými a občanskými sdruženími a svazy reprezentujícími kulturní, regionální, sociální, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy. Média veřejné služby nesmí podléhat politickým tlakům a zájmům, aby si zachovala schopnost na korupci a velké podvody upozorňovat.
15. Přímá volba starostů, primátorů a hejtmanů. Cílem je posílit osobní odpovědnost volených představitelů přímo voličům a potlačit zákulisní vliv „kmotrů“ na volbu těchto představitelů obcí a krajů.

K prosazení těchto systémových změn jsme se rozhodli založit občanské sdružení Veřejnost proti korupci, které bude precizovat uvedené návrhy za pomoci expertů a diskutovat o nich s veřejností. V rámci svých možností chceme přesvědčovat politickou reprezentaci i veřejnost o důležitosti těchto systémových změn. Demokratickými prostředky chceme uvedená opatření prosazovat.

Bez tlaku občanské veřejnosti se systémové změny proti korupci nepodaří prosadit. Vyzýváme občany, aby naši snahu podpořili svými podpisy pod tento manifest.

26. května 2011

Petiční výbor:

Jan Štern dramaturg

Jiří Pehe politolog

Hana Marvanová advokátka

Táňa Fischerová herečka

Ivan Gabal sociolog

Olga Sommerová režisérka

Adriana Krnáčová podnikatelka

Jiří Boudal student

Martin Vidlák

Pavel Štern státní úředník

Martin Čáslavka sociální podnikatel

Břetislav Rychlík režisér

Petr Drulák politolog

Monika MacDonagh-Pajerová

Jan Ruml publicista

Jiřina Šiklová socioložka

Prohlášení je možno podepsat na adrese:

www.verejnostprotikorupci.cz

ProAlt

Prohlášení ProAlt –

Iniciativy pro kritiku reforem a na podporu alternativ

Společnost se škrtnout nedá

Mluví o „vládě rozpočtové odpovědnosti“. Nastolují však vládu neodpovědnosti vůči společnosti i přírodě. Je proto třeba, abychom se ke své odpovědnosti přihlásili my, občané a občanky. Chceme jasně vyjádřit nesouhlas, přispět k zastavení vládních návrhů, povzbudit aktivitu veřejnosti a zahájit diskusi o alternativách. Chceme ukázat, že společnost se z ekonomických rovnic a politických strategií škrtnout nedá.

Škrty jsou problém, nikoli řešení

Vláda chce provést zásadní změny – ve školství, ve zdravotnictví, v penzijním systému, v pracovním právu, v sociálních službách, ve vědě a výzkumu. Neblahé dopady však můžeme očekávat i v dalších oblastech, od ekologické politiky přes politiku kulturní až po zahraniční.

Mnohé změny mohou být nevratné. Hrozí nám zavedení dvojích standardů ve zdravotnictví a s tím podstatné omezení všeobecně dostupné zdravotní péče, rozsáhlé škrty v sociální politice a posílení vlivu soukromých firem na dosud nezávislé univerzity, na systémy důchodového pojištění a dokonce i na Ministerstvo vnitra. Můžeme očekávat vystupňované ničení přírody, omezování práv občanů i další opouštění solidárních přístupů v rozvojové spolupráci. Chystaným změnám přitom nepředchází široká odborná ani občanská diskuse.

Reformy přilétají na křídlech strachu. Neodůvodněné, účelově vyvolané obavy ze státního bankrotu, šířené bez hlubších znalostí pod heslem „řecké hrozby“, umožňují ospravedlnit cokoli. Slouží převedení hodnot jako zdraví, vzdělání, příroda, práce či solidarita na účetní položky. Navíc dvacet let neaktuální, vypočítavě zveličovaný strach z „návratu komunismu“ má preventivně zneškodnit jakoukoli opozici.

Mezinárodní finanční a hospodářská krize se využívá k vyvolání pocitu naléhavosti a ohrožení. Mlčí se o tom, že navrhovaná řešení vycházejí z téže neoliberální ideologie, jež nás ke krizi dovedla. Ta vznikla v důsledku deregulace trhů a nekontrolovaných finančních spekulací, dlouhodobého omezování veřejných statků a zvyšování sociálních nerovností, tedy vinou uplatňování politicko-ekonomických přístupů podobných těm, kterými chce současná vláda krizi řešit. Zapomíná se na historickou zkušenost, která ukazuje, že ke zvládnutí ekonomických krizí v moderních společnostech nikdy nevedlo snižování veřejných výdajů a ústup od veřejných služeb, ale spíše jejich posílení.

S odkazem na minulý režim u nás zdomácnělo klišé, že soukromé je vždy lepší než veřejné. Pod tímto heslem vláda chystá útok na veřejný sektor. Privatizace přitom v mnoha oblastech zásadním způsobem omezuje veřejný prostor, v němž se lidé stýkají jako rovný s rovným, a směruje veřejné prostředky do rukou soukromých firem, často spojených s rozsáhlou korupcí a dalšími nelegálními praktikami. Poučení z probíhající finanční krize, které se shoduje s poučením z krize ekologické, naopak zní: neodpovědné a nekontrolované sledování soukromých zájmů se může změnit ve společenskou katastrofu.

Přerozdělování naruby

Tvrdí se, že „v dnešní době může obstát jen společnost s flexibilními lidskými zdroji“. Zdůvodňuje se tak plán na změnu zákoníku práce, která má zjednodušit a zlevnit propouštění. Jsme tu stavěni do pozice konkurenta s ostatními lidmi a společnostmi. Soutěžíme přitom v míře vlastního znevýhodňování, v omezování sociálních práv, ve snižování mezd, v uvolňování ekologických a zdravotních norem, zkrátka ve zhoršování celkové kvality života. Tato logika redukuje náš život na ekonomický výkon a nás samé na lidské suroviny, obráběné vzděláním a praktickými zkušenostmi pouze v zájmu tržní využitelnosti.

Další klišé zní, že přerozdělování je „trestem za úspěch“. Často se ozývá otázka, proč máme platit na různé skupiny obyvatel nálepkované jako „líné“, „zneužívající systém“ či „nepřizpůsobivé“. Právě odbourávání přerozdělujících prvků je jedním z podstatných východisek i cílů vládního programu. Přitom už nyní na veřejné a sociální služby vynakládáme jen 18,6 % hrubého domácího produktu, zatímco průměr evropské sedmadvacítky činí 26,2 %.

Výdaje na podpory v nezaměstnanosti, líčené před volbami jako základní problém státního rozpočtu, činí 0,6 % oproti evropskému průměru 1,3 %. Ta samá vláda, která chce v zájmu „rozpočtové odpovědnosti“ škrtat v tomto výdaji, zároveň podporuje investici v řádu mnohonásobku této částky, až půl bilionu korun, do dostavby dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín, ačkoliv se z ČR už teď mnoho elektřiny vyváží (vloni 13 643 gigawatthodin, což představuje asi 18% celé produkce).

Už Topolánkova vláda prosadila omezení plateb na sociální pojištění z vyšších příjmů a systém zdanění, který zvýhodňuje bohaté a dopadá na střední třídy a chudé, tzv. „rovnou daň“. Nyní se uvažuje o dalším navýšení nepřímých daní, které opět dopadne nejtíživěji na střední a nižší příjmové skupiny. Připravované reformy se přitom mají ještě více než ty minulé dotknout právě těch nejzranitelnějších – handicapovaných, nemocných, nezaměstnaných, důchodců a dětí. Přerozdělování pokračuje – probíhá však od chudých k bohatým.

Přitom třeba zkušenost ze skandinávských zemí ukazuje, že skutečné přerozdělování není neefektivním plýtváním, ani pouhým prostředkem k zajištění potřebných a nevede ani k nárůstu nezaměstnanosti. Slouží rozvoji každého člověka bez ohledu na podmínky, do nichž se narodil. Tím nejen omezuje nespravedlnost a pro řadu lidí rozšiřuje svobodu. Napomáhá také rozvíjení společnosti jako celku.

Jaký dluh? A vůči komu?

Mluví se o „dluhu“, který je třeba snížit, abychom nežili „na úkor příštích generací“. Cílem plánovaných reforem však není dluhy splatit, nýbrž přesunout je z veřejných rozpočtů na účty domácností. Lidé budou nuceni zadlužovat se na školném, na zdravotní péči a mnozí z nich i na zaplacení základních potřeb.

Útok na ekologické zákony, který připravují reformátoři ve jménu oživení ekonomiky, by vedl nejen k dalšímu snížení kvality života pro občany ČR, nýbrž také k navýšení dluhu v podobě znečištěné a zplanýrované krajiny a přírody. Česká republika má se svými dvanácti tunami exhalací oxidu uhličitého na osobu, svým neúsporným hospodařením s přírodními zdroji i energiemi a neuváženou dopravní politikou již dnes velký dluh vůči budoucnosti. Průměrný Čech potřebuje pro svůj život zdroje z dvojnásobného kusu Země než průměrný obyvatel planety.

Vážně míněné splácení ekonomických i ekologických dluhů nevyžaduje, abychom upozadili sociální a ekologické ohledy. Vyžaduje osvobození společnosti z diktátu růstu.

Žijeme ve světě, kde deset procent nejbohatších vlastní osmdesát pět procent světového bohatství; majetek tří nejbohatších mužů světa přesahuje roční hrubý domácí produkt osmačtyřiceti nejchudších států dohromady. Žijeme ve světě hlubokých sociálních rozdílů, které se projevují v kvalitě života, v životních možnostech a horizontech.

V České republice se zatím těšíme určité míře ochrany zaměstnanců ve vztahu k zaměstnavatelům, solidárně financovanému zdravotnictví a bezplatnému veřejnému vysokému školství a zatím i relativně nízkým sociálním nerovnostem, které se ovšem již nyní prohlubují. Ve Spojených státech plyne dnes jednomu procentu nejbohatších téměř čtvrtina veškerých příjmů. Podíl příjmů pro tuto úzkou vrstvu Američanů vzrostl trojnásobně od sedmdesátých let minulého století, kdy se v zemi začala uplatňovat neoliberální politika. Je to skutečně směr, kterým se chceme vydat?

Protest má smysl

Proti vládě nejsme bezmocní. Politici jsou závislí na veřejném mínění. Vyjádří-li se veřejnost dostatečně nahlas, vytváří tlak, který politici pocítí. Protesty mají smysl a mohou hodně změnit. K pádu britské premiérky Margaret Thatcherové, vzoru neoliberálů po celém světě, podstatně přispěly demonstrace proti dani z hlavy. Na přelomu století protesty proti ekonomické globalizaci vehnaly její stoupence alespoň na čas do defenzivy. Generální stávky dokázaly otřást řadou režimů. Budeme-li aktivní, můžeme vládní plány odvrátit.

Řada sociálních, ekologických a občanských výdobytků, jež dnes v České republice považujeme za samozřejmé, byla výsledkem domácích občanských iniciativ a hnutí. Mnohé ovšem byly vybojovány jinde a my jsme je během posledních dvaceti let dostávali ze zahraničí téměř bez politického zápasu. Nyní nejde jen o nás. Je čas přispět aktivně k protestům a bojům, které se celosvětově vedou o zvýšení sociální spravedlnosti a za záchranu planety.

Zakládáme tuto iniciativu, abychom sdružovali občany, podporovali a případně propojovali iniciativy, které se snaží působit naznačeným směrem. Chceme zahrnout široké spektrum nesouhlasících. Chceme být prostorem pro sebevyjádření občanů, aniž by se museli připojit k některé z politických stran. Na těch budeme nezávislí.

Budeme vytvářet a zveřejňovat odborné analýzy, vstupovat do veřejné diskuse, pořádat a podporovat demonstrace a jiné formy veřejného protestu. V určitých případech se oproti navrhovaným reformám nebojíme hájit současný stav i s vědomím jeho chyb. Tyto chyby blednou tváří v tvář hrozbám, které přinášejí vládní návrhy. Právě tak nám ale v řadě případů půjde o hledání alternativ jak vůči navrhovaným opatřením, tak vůči současnému stavu.

Stejně jako jinde ve světě ani u nás není řešením současných ekonomických, sociálních a ekologických problémů rychlé zavedení údajně zázračných receptů, založených na zjednodušujících formulkách a odrážejících zájmy bohatší části společnosti. Nepotřebujeme další reformní „léčbu šokem“, ale především otevřenou diskusi o současném stavu a různých možnostech řešení a budoucího vývoje.

Skutečné řešení problémů nemůže přinést pokračování politiky, která je přivodila. Je třeba prosazovat alternativy založené na demokratické účasti všech, na sociální spravedlnosti a na ekologické ohleduplnosti. Cesta k nim vede přes porážku stávajících návrhů vlády. Klíčová bude mobilizace veřejnosti. Je v našem společném zájmu vyjádřit se co nejhlasitěji: protestovat a formulovat alternativy.

Toto prohlášení můžete podpořit svým podpisem na adrese www.proalt.cz. Zde se také o iniciativě ProAlt dovíte více. Budeme rádi, pokud se zapojíte do její činnosti.

Vyměňte politiky.cz

Vyměňte politiky.cz

Co chceme

Jsme normální lidé, kteří mají různá zaměstnání, zájmy a názory. To, co nás spojuje, není stejné politické přesvědčení. Je to víra, že můžeme a musíme něco podniknout, abychom změnili politickou kulturu v České republice. Už se na to prostě nemůžeme koukat.

Nemáme ambici stát se politiky, protože netoužíme po moci a máme rádi to, co děláme. To ale neznamená, že se smíříme s tím, jak politici v ČR fungují.

Chceme využít voleb k tomu, abychom připomněli politikům, že ONI JSOU TU KVŮLI NÁM A NE MY KVŮLI NIM. Chceme, aby se při volbách skládaly účty.

Poté, co jsme se při parlamentních volbách na jaře 2010 přesvědčili, že naše konání má smysl, založili jsme občanské sdružení VYMĚŇTE POLITIKY.cz a rozhodli jsme se v našich aktivitách pokračovat.

Dlouhodobě nám jde o realizaci těch aktivit, které pomohou:

* kultivaci politického prostředí a politické kultury v České republice;

* vytváření podmínek pro nekorupční prostředí v České republice;

* vytváření podmínek pro kompetentní státní správu a samosprávu;

* vytváření podmínek pro rovnou soutěž politických idejí a stran;

* podporování demokracie a demokratických procesů;

* rozvoji občanské společnosti.

Další informace najdete na stránkách:

www.vymentepolitiky.cz

VARY(I)ACE 3+1= PORCELÁN

Interaktivní galerie Becherova vila,

pobočka Galerie umění Karlovy Vary, příspěvkové organizace Karlovarského kraje

Krále Jiřího 9, 360 01 Karlovy Vary, tel: 606928844

samec@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz, www.becherovavila.cz

VARY(I)ACE 3 + 1 = porcelán

Jiří Kožíšek, Milan Neubert, Lenka Sárová Malíská, Ladislav Švarc

Tisková zpráva

Pořadatel:                       Galerie umění Karlovy Vary

Termín: 30. června  –  25. září 2011, vernisáž ve čtvrtek  30.6. 2011 v 17 hodin

Autor výstavy:               Jan Samec

Kurátorka:                      Ivana Klsáková

Otevírací doba:              otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

Doprovodný program: specializované dílny a tematické workshopy k výstavě

Termíny těchto akcí vedených zúčastněnými autory a lektory galerie budou upřesněny v první polovině července 2011.

K výstavě:

Název výstavního konceptu VARY(I)ACE 3+1= PORCELÁN odkazuje počátečním slovem k faktu, že projekt je zařazen do série výstav, kterou mapuje karlovarská Galerie umění již několik let místní výtvarnou kulturu, ať už poválečnou, dřívější  nebo současnou. Úzký výběr čtveřice významných karlovarských autorů, kteří v tomto oboru tvoří, je záměrný. Nejedná se o typicky skupinovou výstavu, která by musela zahrnovat ucelený přehled místních tvůrců, nejde ani o monografickou expozici, koncepční vymezení je sice materiálové, ale nikoli přísně omezující. Jsou představeni současní autoři, nicméně různých generací a rozdílných přístupů, takže prezentace má jednotící prvek a zároveň bohatost výrazových prostředků. Orientace na výtvarníky, kteří se porcelánem zabývají především ve smyslu autorské tvorby, je  také programová. Prezentací jejich tvorby totiž vlastní akce nevrcholí, jak to u výstav klasického typu bývá zvykem, nýbrž takříkajíc začíná. Vystavený výběr je impulsem a inspirativním prostředím pro další aktivity různorodé svou formou i zacílením. K výstavě galerie uspořádá ve spolupráci s participujícími umělci workshopy, kurzy, dětský tábor a artefiletické programy. Tyto následné aktivity budou navazovat na vystavené artefakty stylově, námětově, tematicky či materiálově. Vybranými díly z vytvořených prací pak bude původní instalace doplněna či postupně změněna, případně vznikne i zcela nová výstava. Aktivní návštěvníci galerie a jejích akcí tak získají šanci spoluovlivnit charakter a podobu expozice a náhodný návštěvník se může na začátku a na konci tohoto projektu setkat s úplně jinými exponáty.

K otevření Becherovy vily:

Interaktivní galerie Becherova vila je moderní galerijní zařízení v historické budově. Takovéto spojení je inspirující a zároveň zavazující. Povaha galerijních aktivit by proto měla být v zásadě integrující. Vždyť spojuje progresivní  umělecké prostředky s tradicí, spojuje pasivní vnímání umění s jeho aktivní interpretací, spojuje různé věkové i cílové skupiny, laickou i odbornou veřejnost, obyvatele města i jeho tuzemské a zahraniční návštěvníky. Tím, že je vtahuje do výtvarných vztahů i otázek mimouměleckého estetična, transformuje obvyklý konzum umění na vstřícné sdílení emocí a spoluvytváření autorských výpovědí. Vytvořením platformy pro bezprostřední setkávání při tvůrčích činnostech rozšíří galerie nejen vzájemné poznávání, ale především v kontaktu s aktivními umělci a jejich tvorbou napomůže v odbourávání předsudků a bariér v přijímání současného umění.

„Věřím, že první výstava v Becherově vile je kvalitním a důstojným počinem na úvod, že splní mnohá očekávání  a prověří možnosti specifického kulturního zařízení. Je na místě poděkovat všem, kteří se na vzniku této instituce a rekonstrukci budovy aktivně podíleli, a zároveň požádat o pochopení  autory z regionu, na které se v úvodní výstavě nedostalo. Doufám, že je to od budoucí spolupráce s galerií neodradí, ba naopak, že nový netradiční koncept galerijního provozu najde v blízké budoucnosti pozitivní ohlasy, široké spektrum návštěvníků i spolupracujících tvůrců a naplní tím své hlavní poslání.“

(napsal Jan Samec)

Divadelní předplatné 2011/2012

Divadelní představení pro předplatitele

na sezónu 2011/2012

Vážení diváci,

předkládáme Vám nabídku divadelního předplatného pro sezónu 2011/2012, v níž jsme se snažili brát zřetel na Vaše přání a připomínky a současně vybrat to nejzajímavější z aktuální české divadelní produkce. V sokolovském divadle tak budete moci vidět osobnosti divadelního světa, které dobře znáte z televizních obrazovek, filmových pláten či divadelních jevišť (Bára Hrzánová, Dana Batulková, Chantal Poullain, Kamila Špráchalová, Adéla Gondíková, Pavel Kříž, Ivan Vyskočil, Oldřich Navrátil, Josef Dvořák, Miroslav Šimůnek, Martin Zounar a další) a tituly, jejichž kvalita je osvědčena počtem diváků a repríz.

Do programu nadcházející sezóny jsme zařadili inscenace komediální (Chudák Harpagon, Světáci, Dezertér z Volšan, Nežárli). Pro zpestření nabídky Vám nabízíme bestseller Šest tanečních hodin v šesti týdnech v podání Chantal Poullain a Pavla Kříže, ale také představení Mrchy s Danou Batulkovou, Dášou Bláhovou, Ninou Divíškovou a Lenkou Skopalovou.

Přejeme Vám krásné kulturní zážitky, dobrou zábavu a mnoho příjemných večerů v Městském domě kultury Sokolov.

Nabídka představení na sezónu 2011/2012

13. září Divadlo A. Dvořáka Příbram

Irena Dousková: Hrdý Budžes

10. října Divadlo Ungelt Praha

Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech

24. listopadu Divadelní společnost STARBAG Praha

Zuzana Kožinová a Radka Stupková: Nežárli

13. prosince Fanny agentura Praha

Zora Kostková – Procházková: Zmýlená platí

17. ledna Divadelní společnost Josefa Dvořáka

J.B.P. Molier: Chudák Harpagon

13. února Divadelní společnost HÁTA

Zdeněk Podskalský: Světáci

14. března Intimní divadlo Dáši Bláhové

Alma de Groen: Mrchy

Duben Studio dva

Arnošt Goldflam: Dámská šatna

Květen Studio dva

Miro Havran: Vše o mužích

12. června Divadelní společnost Julie Jurištové

Emil Artur Longen: Dezertér z Volšan

Bližší informace o jednotlivých představeních

13. září Divadlo A. Dvořáka Příbram

Irena Dousková: Hrdý Budžes

Dramatizace úspěšné stejnojmenné prózy spisovatelky Ireny Douskové. Hrdinka příběhu, žákyně druhé třídy základní devítileté školy Helenka Součková, nás zkoumavým i naivním pohledem osmiletého dítěte sugestivně provází tragikomickými roky husákovské normalizace, tak jak se na počátku 70. let promítala do světa dětí i dospělých.

Hrají: Barbora Hrzánová, Jarmila Vlčková/Marcela Šiková, Libor Jeník

Režie: Jiří Schmiedt

Říjen Divadlo Ungelt Praha

Richard Alfieri: Šest tanečních hodin v šesti týdnech

Alfieriho hra Šest tanečních hodin v šesti týdnech, strhující herecký duet o lidské opuštěnosti a nikdy neumírající naději, je celosvětový proslulý divadelní skvost.

Madame Lily Harrison si najme Michaela Minettiho, aby ji naučil swing, tango, valčík, foxtrot, ča-ču a moderní tanec. Naučí ji však mnohem víc : vzdorovat síle stáří a opuštěnosti, kterou se snažila maskovat před okolím.

O nebývalé popularitě této divadelní hry svědčí i fakt, že v současné době vzniká podle autorské úpravy dramatu v produkci společnosti Universal Pictures celovečerní film.

Hrají a tančí : Chantal Poullin, Pavel Kříž

Režie: Zdeněk Dušek

24. listopadu Divadelní společnost STARBAG Praha

Zuzana Kožinová, Radka Stupková: Nežárli

Žárlivé ženy, podpantofláč Vincenzo a známý palermský proutník Giuseppe v bláznivé komedii plné vtipných a nesmírně lidských příběhů. Děj nás zavádí mezi obyvatele jednoho domu, kde vládnou poněkud svérázné sousedské vztahy. Ty se vyhrotí ve chvíli, kdy se do domu přistěhuje atraktivní lékařka Monika s dospívajícím synem.

Hrají: Mojmír Maděrič/Roman Štolpa, Míša Dolinová/Šárka Ulrichová, Lucie Kožinová, Tomáš Turek/David Suchařípa, Radka Stupková, Tereza Kocinová, Jakub Štěpán/Ondřej Bauer.

Režie: Roman Štolpa

13. prosince Fanny agentura Praha

Zora Kostková-Procházková: Zmýlená platí

Veselá komedie o dvou dějství a…..mnoha zmýlených.

Do malého domku na samotě u lesa kdesi nad Karlovými Vary, kde žije čerstvě rozvedená výtvarnice Lena, vtrhnou tři lidé a nikdo z nich nemá chuť hned prozradit majitelce, proč tu jsou a jak se věci mají. Francouzská filmová hvězda českého původu Nel Vevér, její doprovod, krásný, mladý muž, asi „gigolo“ metrosexuál Eda a podivný pan Evžen a všem jim zamotají hlavu různá nedorozumění, lži, směšné a absurdní zmýlené.

Hrají: Milena Steinmasslová, Dana Homolová, Ivan Vyskočil, Miroslav Šimůnek.

17. ledna Divadelní společnost Josefa Dvořáka

Jean Baptiste Moliere: Chudák Harpagon

Svébytná úprava klasického divadelního kusu. Dramatické vyprávění o stařičkém človíčkovi, kterému všichni ztrpčují život, tím, že po něm něco chtějí. Zejména peníze. A človíček nerad dává a nedá a nedá…….

Hrají: Josef Dvořák, Radka Stupková, Dagmar Schlehrová, Adéla Zejfartová, Markéta Hrubešová, Rostislav Trtík, Milan Duchek.

Režie: Josef Dvořák

13.února Divadelní společnost HÁTA

Zdeněk Podskalský: Světáci

Notoricky známá filmová hudební komedie Zdeňka Podskalského. V divadelní úpravě a v režii Lumíra Olšovského se na jevišti objeví stálice divadelní společnosti Háta, ale i nové populární tváře.

Hrají: Mahulena Bočanová, Adéla Gondíková, Olga Želenská, Vlasta Žehrová, Monika Absolonová, Dalibor Gondík, Martin Zounar, Zbyšek Pantůček, Filip Tomsa.

Režie: Lumír Olšovský

14. března Intimní divadlo Dáši Bláhové

Alma de Groen: Mrchy

Představení Mrchy je o světě žen. Ovšem o světě žen, kterému by mohli muži rozumět. Mohlo by se zdát, že je to převážně divadlo pro ženy o ženách. Ale nemylte se! Slibujeme vám, že ve hře „Mrchy“ muž je! Ale, že je mrtvý?…… to je ovšem zcela náhodné!

Hrají: Dana Batulková, Dáša Bláhová, Nina Divíšková, Lenka Skopalová.

Režie: Irena Žantovská

Duben Studio dva

Arnošt Goldflam: Dámská šatna

Jestlipak víte, která místnost v divadle je opravdu nejdůležitější? Kde se všechno určuje, probírá, posuzuje a rodí ? Tím tajemným, mystickým a vzrušujícím místem je dámská šatna.

A právě sem vás zavede stejnojmenná komedie Arnošta Goldflama.

Hrají: Jana Krausová, Zdeňka Žádníková/ Volencová, Gabriela Vránová, Kristýna Fuitová- Nováková/Adéla Kačerová, Jakub Maceček/Martin Sochor.

Režie: Jakub Maceček.

Květen Studio dva

Miro Gavran: Vše o mužích

Aneb, jak muži sami sebe vidí, za co se nestydí a stydí. Nebo také, jak to dopadá, když se testosteron smíchá s city a striptýzem. Tragikomedie o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily.

Hrají: Maroš Kramár, Filip Blažek, Michal Slaný.

Režie: Jana Janěková.

12. června Divadelní společnost Julie Jurištové

Dezertér z Volšan

Nenapravitelný flamendr, hlídaný na příkaz manželky sluhou, to přežene s koňakem. Je pokládán za mrtvého. Manželka mu vystrojí pohřeb, ale domnělý nebožtík se probudí a dozví se tak leccos nepěkného o svém manželství a úmyslech „truchlících“ pozůstalých. Staropražská fraška je plná komických situací. Zazní v ní známé staropražské písničky.

Hrají: Oldřich Navrátil, Zdeněk Hruška/Ernesto Čekan, Petr Oliva/Milan Duchek, Libor Jeník/Jiří Hána/Jiří Krejčí, Kamila Špráchalová, Dana Bartůňková/Dagmar Čárová, Adéla Zejfartová.

Režie: Milan Schejbal

Výhody předplatného:

Cena, vámi vybrané místo, přenosnost průkazky

(pokud se vám námi zvolený termín akce nehodí, můžete ji komukoliv zapůjčit)

Každý měsíc dostanete Zdarma až do domu měsíční kulturní přehled obsahující kulturní pořady pořádané Městským domem kultury Sokolov.

V sezóně 2011 / 2012 jsou platné tyto ceny předplatného:

10 divadelních představení

2.100,- Kč (1. – 10. řada) a 2.000,- Kč (11. – 14. řada)

Pro srovnání:

vstupenky pro volný prodej (pro nepředplatitele) se budou pohybovat v cenových relacích 280,- až 300,- Kč.

Pokud vás naše nabídka zaujala, rozhodněte se prosím nejdéle do 31. srpna 2011 a přijďte si vyzvednout (a zaplatit) průkazku do Sokolovského infocentra. Zde také vyplníte kontaktní lístek pro zasílání programů, případně dalších informací. Nabízíme také možnost prodeje permanentek podnikům a organizacím na fakturu.

Odkud se dozvíte datum představení:

z programů, které budete pravidelně měsíčně dostávat poštou

z plakátů na výlepových plochách

z denního tisku

z měsíčníku Sokolovský patriot

z našich internetových stránek – www.mdksokolov.cz

na telefonních číslech:

359 808 715 – dramaturg MDK

359 808 737 – programové oddělení

359 808 714 – Sokolovské infocentrum

(na těchto telefonních číslech vám také rádi zodpovíme veškeré dotazy)

Upozornění :

V opodstatněných případech si dovolujeme vyhradit právo na změnu titulu , o čemž vás budeme samozřejmě včas informovat.

V případě jakýchkoliv změn na vaší straně – adresa, telefon a pod., nás prosím také informujte.

Zakoupené průkazky nelze vyměnit nebo vrátit.

Při vstupu do divadla vás co nejlaskavěji žádáme o vypnutí mobilních telefonů, začátky představení (pokud není uvedeno jinak) jsou v 19:00 hodin.

Future System Sofa-Jan Kaplický

Interaktivní galerie Becherova vila,

pobočka Galerie umění Karlovy Vary, příspěvkové organizace Karlovarského kraje

Krále Jiřího 9, 360 01 Karlovy Vary, tel: 606 928 844

info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz, www.becherovavila.cz

FUTURE SYSTEMS SOFA -  JAN KAPLICKÝ

Tisková zpráva k prezentaci solitéru architekta Jana Kaplického

Pořadatelé:                    Galerie umění Karlovy Vary, Resort Living s.r.o.

Termín: 1. července  –  30. srpna 2011

Otevírací doba:              otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin;

vstupné 30,-/15,- Kč  (pro celou vilu, 50% pro všechny akreditované MFF)

Jan Kaplický byl v povědomí veřejnosti spíše architekt,  než-li designér,  nicméně se stejně intenzivně jako architektuře věnoval také designu spotřebního zboží. Navrhl několik produktů,  které se již v minulosti dostaly do výroby od kávového servisu,  příborů až po sklo. V kruhu svých nejbližších byl proslaven designem sedacích souprav pro své apartmány v Londýně. Do každého si navrhl originální kus a FUTURE SYSTEMS SOFA (pojmenována až po smrti Jana Kaplického) byla navržena a v prototypu vyrobena do jeho posledního apartmánu,  ve kterém krátce bydleli společně s paní Eliškou Kaplicky – Fuchsovou.  Dle slov architekty E. Jiřičné je toto poslední sofa ze všech jeho sedacích souprav nejvíce sofistikovaným kusem.

Martina Hollasová

Realizace : Resort Living s.r.o.,  zastoupena

Ovenecká 1, 170 00 Praha 7  |

M:  602 325 125, E:  info@konopisteresort.cz

ve spolupráci s               POLSTRIN DESIGN |  Hradec Králové.

Barandov Studio – 80 let

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

Barrandov Studio – 80 let

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:                                    Galerie umění Karlovy Vary ve spolupráci s Barrandov Studiem

Podpořili: Město Karlovy Vary, Nadace FILM-FESTIVAL KARLOVY VARY

Termín: 2. července – 2. října 2011

Autor koncepce:                          Petr Tichý

Kurátoři:                                      Jan Hlubek, Lenka Tóthová

Otevírací doba:                           otevřeno denně mimo pondělí
10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

V letošním roce se barrandovské ateliéry dožívají osmdesáti let od svého založení. Při této příležitosti je v prostorách Galerie umění Karlovy Vary k vidění historická expozice nazvaná „Barrandov Studio – 80 let“. Výstava pořádaná pod záštitou primátora města Karlovy Vary Petra Kulhánka bude slavnostní vernisáži zahájená v sobotu 2. července a potrvá až do 4. září 2011. Expozice bude otevřena od úterý do neděle 10:00 až 17:00 (během MFF od 10 do 19 hodin).

Unikátní expozice je věnovaná bohaté historii Barrandova, přičemž výstava není koncipovaná jako retrospektivní připomínka významných tvůrců a jejich filmů na Barrandově natočených. Obrací se spíše k historickému vývoji filmového řemesla. „Věříme, že právě poodkrytí filmového zákulisí bude pro návštěvníky, kteří z velké většiny znají jen až výsledné filmové obrazy v kině, nanejvýš atraktivní. Nejde nám o historický pohled na film, nýbrž o historické přiblížení vývoje filmařiny jako takové,“ uvádí obchodní ředitel společnosti Barrandov Studio Petr Tichý s tím, že právě před 80 roky – přesně 23. listopadu 1931 – byl proveden první slavnostní výkop základů budoucích ateliérů na Barrandově, které se v představách jejich zakladatelů měly stát přímou evropskou konkurencí hollywoodským studiím.

Na výletě podél pomyslné časové osy výstava návštěvníkům přiblíží historii Barrandova nejen prostřednictvím dobových fotografií (např. foto z prvního na Barrandově realizovaného filmu Vražda v Ostrovní ulici) nebo autentických dokumentů, ale především v originálních exponátech, kostýmech nebo rekvizitách. „Na výstavu chystáme výběr těch nejcennějších originálů, které barrandovský Fundus uchovává. Diváci se tak mohou těšit mimo jiné na kostýmy či rekvizity z Formanova oscarového Amadea, z vrcholných filmových pohádek jako Tři oříšky pro Popelku nebo na autentické části úchvatné masky z Herzovy Panny a Netvora,“ říká ředitelka barrandovské divize Fundus Věra Krátká.

Retrospektivní koncepci výstavy ovšem bezprostředně doplní i tematické „ostrůvky“ jednotlivých filmových řemesel. „Návštěvníci tak například pochopí, jak pracovali a pracují filmoví dekoratéři, kostyméři, laboranti, nebo co je to obrazová a zvuková postprodukce,“ vysvětlil uznávaný filmový architekt a autor výtvarné podoby expozice Jindřich Kočí.

(napsal Jan Hlubek)

ARS LONGA – Jiří Anderle

Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

ARS LONGA

Jiří Anderle, umělec a jeho sbírky:

Dubuffet, Miró, Chagall, Tàpies, kmenové umění Afriky

TISKOVÁ ZPRÁVA

pořadatel:                      Galerie umění Karlovy Vary

termín:                           2. července – 2. října 2011

autor koncepce:            PhDr. Ivan Neumann

kurátor výstavy:           PhDr. Eva Neumannová

otevírací doba: otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

Nejen česká veřejnost zná dobře jméno a tvorbu předního českého malíře a grafika Jiřího Anderle, který se již od 60. let podstatně zapisoval do panoramatu českého výtvarného umění. Jeho nejnovější kresby uhlem a barevnými křídami jsou plné vzrušené dramatické expresivity, která postihuje situace lidské bytosti vržené doprostřed planoucího času světa. Jiří Anderle tu v nových, až palčivých výrazových polohách navazuje na svou předchozí tvorbu.

Jiří Anderle se vždy vedle vlastní tvorby velmi živě zajímal i o dění ve výtvarném umění, nejen současném, a také se jím začal obklopovat. Pochopitelně jej zaujali autoři klasické evropské moderny, a tak máme nyní úžasnou možnost z jeho sbírky obdivovat čtyřicítku litografií Joana Miróa, Antoniho Tàpiese, Jeana Dubuffeta a Marca Chagalla.

Zcela zásadní roli ve sběratelství Jiřího Anderle hraje africké kmenové umění. Při jeho shromažďování nešlo jen o okouzlení nepřeberným bohatstvím forem zcela přirozeně tryskajících ze života přírodních národů a jejich vnímání světa, ale také o povahu vztahu tohoto výtvarného umění k umění evropskému. Je totiž zcela legitimní položit si otázku, jakým procesem vzniká na začátku 20. století evropská moderna. Obeznámení s africkým uměním bylo pro jeho genezi jistě zcela zásadní. Dnes patří sbírka afrického kmenového umění Jiřího Anderle k nejvýznamnějším soukromým sbírkám v Evropě.

Výstava je realizována ve spolupráci s o.p.s. Pelléova vila / Galerie Anderle a s laskavým  svolením Nadace Milady a Jiřího Anderlových. Finančně ji podpořila Nadace FILM-FESTIVAL KARLOVY VARY a Město Karlovy Vary.

(napsala PhDr. Eva Neumannová)

Zlatá šedesátá

Vydání kompletu DVD cyklu

Zlatá šedesátá

a dvoudílného filmu 25 ze šedesátých

Korunou nejvýznamnějšího cyklu o Československé kinematografii šedesátých let je vydání 28 dílného kompletu na DVD. První polovinu projektu o nejvýznamnějším období naší kinematografie završí toto téměř 30 ti hodinové svědectví tvůrců Československého filmového zázraku. Cyklus byl Slovenskou filmovou a televizní akademií nominován na Evropskou filmovou cenu 2011.

V rámci prezentace projektu a křtu edice kompletu DVD bude v prvním patře Galerie umění v Karlových Varech probíhat v rámci MFFKV projekce všech 26 dílů z cyklu Zlatá šedesátá a dvoudílného celovečerního dokumentárního filmu 25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna, režiséra Martina Šulíka, scénáristy Jana Lukeše a producenta Čestmíra Kopeckého.  Projekce budou probíhat denně od 2. do 9. 7. od 10.00 do 19.00 hodin v 1. patře Galerie umění Karlovy Vary. Křest největšího projektu o Československé kinematografii proběhne v pondělí 4. 7. v 10.00 hodin.

DVD komplet obsahuje:

26 DVD portrétů filmových tvůrců (à 57 min.)

2 DVD dokumentárního filmu 25 ze šedesátých (100 a 105 min.)

Zlatá šedesátá / 26 portrétů filmových tvůrců

Ivan Balaďa, Hynek Bočan, Meir Lubor Dohnal, Miloš Forman, Eduard Grečner, Dušan Hanák, Ladislav Helge, Juraj Herz, Věra Chytilová, Juraj Jakubisko, Vojtěch Jasný, Jan Kačer, Igor Luther, Zdeněk Mahler, Albert Marenčin, Jiří Menzel, Stanislav Milota, Jan Němec, Vít Olmer, Miroslav Ondříček, Ivan Passer, Jan Schmidt, Jan Švankmajer, Karel Vachek, Otakar Vávra, Drahomíra Vihanová

25 ze šedesátých aneb Československá nová vlna / Dvoudílný dokumentární film

1. část komentuje filmy: Slnko v sieti (Štefan Uher, 1962), Konkurs (Miloš Forman, 1963), Křik (Jaromil Jireš, 1963), Postava k podpírání (Jan Schmidt, Pavel Juráček, 1963), Každý den odvahu (Evald Schorm, 1964), Démanty noci (Jan Němec, 1964), Intimní osvětlení (Ivan Passer, 1965), Ať žije republika (Karel Kachyňa, 1965), Obchod na korze (Ján Kadár, Elmar Klos, 1965), Romance pro křídlovku (Otakar Vávra, 1966), Sedmikrásky (Věra Chytilová, 1966), Ostře sledované vlaky (Jiří Menzel, 1966)

2. část komentuje filmy: Kristove roky (Juraj Jakubisko, 1967), Stud (Ladislav Helge, 1967), Svatba jako řemen (Jiří Krejčík, 1967), Drak sa vracia (Eduard Grečner, 1967), Marketa Lazarová (František Vláčil, 1967), Spřízněni volbou (Karel Vachek, 1968), Spalovač mrtvol (Juraj Herz, 1968), Zabitá neděle (Drahomíra Vihanová, 1969), Pasťák (Hynek Bočan, 1969/1990), Případ pro začínajícího kata (Pavel Juráček, 1969), 322 (Dušan Hanák, 1969), Slávnosť v botanickej záhrade (Elo Havetta, 1969), Všichni dobří rodáci (Vojtěch Jasný, 1968)

Štáb filmů

Režie: Martin Šulík

Námět a scénář: Jan Lukeš

Kamera: Martin Štrba, Martin Šec, Ramūnas Greičius

Střih: Jiří Brožek

Zvuk: Jan Štindl, David Titěra, Peter Mojžiš

Výkonná produkce: Petr Koza

Grafika a plakát: Martin Kaiser

Výroba: První veřejnoprávní s.r.o.

Producent: Čestmír Kopecký

Produkce DVD

Produkce: První veřejnoprávní s.r.o..

Ivana Lukešová, Michaela Hofmanová,

Orbis Pictures Agency s.r.o.-Stanislav Jemelka,

Fermata a.s.-Monika Doubková,

Upgrade CZ, s.r.o.-Lenka Kubicová a Petr Kwašný

Biografie, filmografie, popisky: Jan Lukeš

Grafika: Martin Kaiser

Výroba: První veřejnoprávní s.r.o.

Producent: Čestmír Kopecký

Na projektu spolupracovali:

První veřejnoprávní s.r.o., CinemArt a.s., Česká televize, Slovenský filmový ústav, UPP

Vydáno za podpory Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

Prodej kompletu 28 DVD i jednotlivých portrétů:

Galerie umění Karlovy Vary / 2. – 9. 7. 2011 / 10. – 19.00 hodin

www.zlatasedesata.cz/eshop/

www.cinemart.cz/eshop.aspx

www.ceskatelevize.cz/eshop/

Více na:

www.zlatasedesata.cz

www.cestmir.cz

… a nějak se začít musí!

Letohrádek Ostrov, pobočka Galerie umění Karlovy Vary

Zámecký park, 363 01 Ostrov nad Ohří

tel: 353 842 883, 737 072 522, e-mail: letohradek@galeriekvary.cz

Tisková zpráva

…a nějak se začít musí!

/návrhy filmových plakátů studentů oboru Užitá fotografie a média SPŠKS v Karlových Varech/

Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Spolupráce Kino Hvězda, Kadaň

Místo konání Letohrádek Ostrov – pobočka karlovarské galerie

Termín 9. 9. – 2. 10. 2011, vernisáž 8. 9. v 17 h

Kurátorky výstavy Mgr. et MgA. Zdeňka Bílková, MgA. Karolína Nejepsová

Kontakt 353 842 883,

Výstava s názvem …a nějak se začít musí! představuje návrhy filmových plakátů studentů Střední průmyslové školy keramické a sklářské v Karlových Varech oboru Užitá fotografie a média, který byl otevřen teprve nedávno – ve školním roce 2008/9. Studenti, pod vedením fotografa a zkušeného pedagoga Bořivoje Hořínka, měli za úkol vytvořit filmový plakát na libovolný film. Studenti si mohli zvolit, zda použijí svou vlastní fotografii nebo fotografii staženou z internetu, kterou následně kreativně přetvoří. Při vytváření filmových plakátů měli studenti ovládnout nejen práci v grafických editorech, ale měli hlavně pochopit práci a myšlení grafika, který se v podobných případech stává určitým artdirektorem konečného díla. Úkolem bylo zejména zachytit náladu zvoleného filmu a pokusit se propojit obraz s textem. Studentům jako inspirace sloužily filmové plakáty z šedesátých let minulého století, z doby, která znamenala vrchol českého či československého filmového plakátu.

Filip Rojík (1992) pocházející z Ostrova, vytvořil unikátní plakát na svůj vlastní film. Four Years, jak se jmenuje autorův krátký experimentální film, představuje dobu, kterou student stráví na střední škole, v tomto případě na půdě SPŠKS v Karlových Varech. Čtyři roky nebo také 126230400 sekund života, které zbývají od začátku studia do maturity. Plakát zobrazuje autora samotného a jeho tři spolužačky stylizované do rolí herců. Filip již několik let experimentuje s filmem a natáčí krátké filmy, vytvořil také filmovou upoutávku pro SPŠKS.

Plakát k filmu Anonym, jehož autorkou je Lucie Bartošová (1993) zobrazuje obličej dívky, jejíž tvář je rozmazaná a z fotografie vystupují pouze oči. Obličej dívky zůstává v anonymitě. Autorka použila fotografii staženou z internetu, kterou však kreativně a s vlastní invencí přepracovala. Lucie má v tvorbě plakátů již zkušenosti, v minulosti spolupracovala s galerií Supermarket WC v Karlových Varech a její plakáty jsme mohly vidět také ve veřejném prostoru.

Nikola Krausová (1992), autorka plakátu k filmu Americká krása, také použila fotografii z internetu. Autorce se velmi dobře podařilo zachytit náladu tohoto snímku z roku 1999 režiséra Sama Mendese. Autorka při tvorbě plakátu použila i symboliku, která se ve filmu objevuje – rudé okvětní plátky růží, symbol erotiky, lásky, ale i krve a bolesti.

Kateřině Michálkové (1991), autorce plakátu k filmu Secret Window, filmu z roku 2004, kde hlavní roli ztvárnil Johny Depp, se také velmi dobře podařilo zachytit atmosféru snímku. Autorka při tvorbě plakátu použila svou vlastní fotografii.

Plakát k filmu Temné patro, finsko-islandskému fantasy-hororu z roku 2008, jehož autorkou je Denisa Gryčová (1993), je nabit velmi silnou atmosférou a až téměř spirituální náladou. Symetričnost plakátu odkazuje k inspiraci filmovým plakátem šedesátých let.

Karolína Rusňáková (1993), autorka plakátu k Lynčovu filmu Blue Velvet z roku 1986, citlivě vystihla atmosféru Lynčových snímků. Tajuplný měsíc a odosobněné obličeje ve spodní části plakátu dokládají pochopení režisérových snímků. Autorka vytvořila jakousi koláž – použila dvě fotografie, které velmi zdařile propojila s textem.

Všichni studenti oboru Užitá fotografie a média se svého úkolu zhostili velmi dobře a vytvořili jedinečné filmové plakáty. Pro tuto výstavu, jejíž premiéra se uskutečnila v Kině Hvězda v Kadani, bylo vybráno šest plakátů. Výběr plakátů proběhl nejen na základě kvality zpracování jednotlivých plakátů, ale také, aby tvořily určitý výstavní celek.

/napsala Zdeňka Bílková/

Ženské závislosti II

Letohrádek Ostrov, pobočka Galerie umění Karlovy Vary

Zámecký park, 363 01 Ostrov nad Ohří

tel: 353 842 883, 737 072 522, e-mail: letohradek@galeriekvary.cz

Tisková zpráva

Ženské závislosti II

Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání Letohrádek Ostrov – pobočka karlovarské galerie

Termín 8. 9. – 2. 10. 2011, vernisáž 8. 9. v 17 hodin

Kurátorky výstavy Mgr. et MgA. Zdeňka Bílková, MgA. Eliška Furčáková

Kontakt 353 842 883, 724 832 556

Výstava Ženské závislosti II představuje tvorbu deseti mladých českých umělkyň, z nichž každá používá při své tvorbě jiné výtvarné médium. Výstava si neklade za cíl, mapovat současné ženské umění, ale je spíše jakousi sondou do výtvarného uvažování mladých českých žen.

Štěpánka Bláhovcová (1981) se věnuje zejména knižní grafice a ilustraci s přesahy do volného umění. Vytvořila velký nafukovací objekt s názvem Velryba (2009). Na tuto velrybu, která svým tvarem připomíná spíše spermii, autorka promítala moře. Na výstavě Ženské závislosti II v Letohrádku Ostrov je prezentována fotografie, na které je zachycena autorka se svým objektem – obří nafukovací spermií, na níž má lehce položenou pravou ruku. Jakoby tímto gestem nastolovala otázku, jestli ženská závislost na mužích není redukovaná pouze na závislost na oné mužské pohlavní buňce.

Přílišné lpění na kráse (či na vizáži vůbec) jakožto jedno z nejvýraznějších ženských témat zkoumá Nikola Semotánová (1976) ve své instalaci s názvem Něžná (digitální autoportrét, plexisklo se svítícím textem, 2005). Autorka popisuje příběh krásné a zároveň ošklivé indické dívky, která se autorce mění před očima. Autorka, ač žena, věnuje přespříliš pozornosti tomu, jak dívka vypadá, přičemž vůbec nevnímá, co se jí dívka snaží sdělit.

Dagmar Štrosová (1979) nám poodhaluje svoji závislost na všem krásném, na tom, jak z něčeho, co se nám na první pohled může jevit jako naprosto všední, okoukané a nezajímavé, lze vytvořit něco krásného, originálního a neobyčejného. Na výstavě to dokládají nejen šperky vytvořené ze skleněných lahví, ale také její závěsné objekty umístěné v hale. Estetika původně odpadového materiálu, v tomto případě skla, které má potenciál přesahující naše vizuální vnímání (ve světě, který je až přespříliš vnímán vizuálně a zapomínáme často na to, že disponujeme i dalšími smysly), zasahuje autorčina tvorba i vnímání sluchové a haptické.

V tvorbě Karolíny Koblenové (1988) můžeme pozorovat další ženskou závislost – exhibicionismus. V jejím díle nalezneme souvislosti s dílem Cindy Sherman, a to zejména v její práci s vlastním tělem. Podobně jako se Sherman převléká a inscenuje sebe sama do rolí filmových hrdinek neexistujících snímků z padesátých let (Untitled Film Stills, 1977-1980), se Karolína Koblenová stylizuje do rolí „ikon“ současné společnosti. Bere na sebe podoby ženských ideálů krásy – Marilyn Monroe, sexu – Chiccolina, provokace a výstředností – Lady Gaga, ale dokáže se také proměnit v osobnosti mužské – Kurt Cobain, Michael Jackson, Marilyn Manson. Tyto postavy umisťuje do velké arkány tarotových karet, čím posouvá význam těchto osobností.

Vendula Chalánková (1981) zkoumá skrze svůj Komiks (fix, barevný papír, 2011) různé formy a rozdíly komunikace ženské a mužské. Zobrazuje patové situace, k nimž dochází v komunikaci mezi ženou a mužem, a kriticky, bez přikrášlení, je ukazuje divákovi.

Závislosti na zaznamenání si svých osobních prožitků skrze text se projevuje v díle několika autorek. V díle Blanky Svatošové Kirchner (1982) je hlavním vyjadřovacím prvkem písmo. Písmo, ať již slovo nebo věta, má bezpochyby velký potenciál působit na diváka a promlouvat k němu. Blanka Svatošová sbírá různými způsoby věty, z nichž každá představuje jednu autorčinu konkrétní vzpomínku – věty jsou buď jejími vlastními myšlenkami nebo promluvou někoho blízkého či útržkem z divadelní hry či knihy. Autorka nepoužívá specifický klíč, podle kterého věty sbírá – používá pouze svoji intuici a své vlastní prožitky. Tyto věty, vytisknuté na průhledné folii, lepí na zdi galerijního prostoru. Podobně jako v díle Stejně nikdo nepochopí, jaké je to být někým jiným (2008) autorka dává divákovi možnost zvolit si libovolný systém čtení.

Všestranně nadaná umělkyně Helena Čubová (1982) se věnuje výtvarné tvorbě – kresbě, malbě, grafice a každý den si také zapisuje a ilustruje své zážitků do deníku (se svými deníky autorka v letošním roce zvítězila v internetové soutěži Nenuď se, ukaž se pořádanou Galerií Supermarket WC v Karlových Varech). Na výstavu jsme z její tvorby vybrali několik kreseb, grafických listů (konkrétně linorytů), a její autorské deníky. Autorka poukazuje na závislosti na přílišném zaznamenávání si toho, co člověk každý den zažije.

Básnířka Lucie Cajthamlová (1989) ve své tvorbě vychází hlavně ze svého života. V jejích básních se odrážejí její vnitřní pocity, momentální nálady, ale i životní postoje. Námětem pro báseň může být autorce cokoliv, nevyhýbá se však i tématům závažným (stárnutí, umírání, sebevražda). V jejích básních se odráží její láska k lidem, i když často s notnou dávkou ironie. Autorka ve svých básních popisuje závislosti své a či závislosti svých blízkých – alkohol, drogy, cigarety, vztahy…

Taťána Morová (1983) se kromě výtvarné tvorby v oblasti textilu věnuje také kurátorské činnosti a tanci. Na výstavě představuje soubor Vzdušné básně (mixed media, 2011) – básně ručně psané na textilii, které jsou její osobní zpovědí o jejím životě. Její závislost je vlastně závislostí na životě samotném, který autorka vnímá skrze vztahy – pokusy a omyly ve vztazích, kterých se dopouští (nejenom) autorka.

Dita Havránková (1987) jakoby diváka nabádala, aby si v rámci její instalace Bez názvu (mixed media, 2011), tvořené fotografií a kartičkami s textem, vybral svou závislost, kterou si jako pozornost od autorky může odnést s sebou. Popřípadě si jako divák můžeme domýšlet, jakou z popisovaných závislostí trpí mladá dívka na fotografii.

/napsala Zdeňka Bílková/

50 autorů českého grafického umění

Galerie umění Karlovy Vary – Letohrádek Ostrov

příspěvková organizace Karlovarského kraje, Goethova stezka 6,

360 01 Karlovy Vary, IČO 66362768, č. ú. 5165900237/0100

tel: 353 224 387, fax: 353 224 388, e-mail: info@galeriekvary.cz

Tisková zpráva

50/2 Padesát autorů českého grafického umění 2.pol. 20.st. ze sbírek galerie

Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání Letohrádek Ostrov – pobočka karlovarské galerie

Termín 8. 9. – 2. 10. 2011, vernisáž 8. 9. 2011 v 17 hodin

Autorky výstavy Božena Vachudová, Zdenka Čepeláková, e-mail: letohradek@galeriekvary.cz

Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov), 353 224 387 (galerie)

Letohrádek Ostrov, pobočka Galerie umění Karlovy Vary, slaví v letošním roce padesátileté jubileum svého trvání – galerie byla v raně barokní budově otevřena dne 25. června 1961. Toto výročí galerie připomíná i výstavami děl ze svého nejpočetnějšího sbírkového fondu, ze sbírky grafických listů. Po ukázce tvorby 50 autorů první poloviny století, nyní 85 grafických děl přibližuje projevy dalších padesáti osobností české moderní grafiky.

České grafické umění se ve své klasické podobě zrodilo na přelomu 19. a 20. století. Již v prvním desetiletí 20. století dosáhla česká grafika díky tvůrcům Viktoru Preissigovi, Janu C. Vondroušovi, Maxi Švabinskému, Viktoru Strettimu, Jaromíru Stretti-Zamponimu a mnohým dalším evropské úrovně. Skutečnou reprezentativní osobností počátků české grafiky se stal Max Švabinský svojí rozsáhlou tvorbou, ale také tím, že od roku 1910 vedl na pražské akademii grafickou speciálku. Od té doby měla grafika svoji vysokoškolskou základnu. Památným datem se stal rok 1917, kdy bylo založeno Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Po roce 1945 mnoho grafiků, kteří vyzráli ještě před 2. světovou válkou, se vydalo na pedagogickou dráhu, a to jak na středoškolské úrovni, tak na vysokoškolské bázi. Grafickému umění se vyučovalo na Akademii výtvarných umění v Praze a také na Vysoké škole umělecko průmyslové. K jejím nejvýznačnějším profesorům patřil František Tichý. Na pražské akademii to např. byli Vladimír Pukl, Vlastimil Rada nebo Miloslav Holý a od roku 1970 Ladislav Čepelák. Zejména poslední vychoval neopominutelnou plejádu grafiků, moderním způsobem interpretujících podoby současné krajiny a přírody. Obdobnou iniciační roli sehrával na VŠUP již od roku 1968 Zdeněk Sklenář; dokonce lze mluvit o „Sklenářově grafické škole“.

České grafické umění se po druhé světové válce vzpamatovalo a rychle se rozvíjelo, svého vrcholu dosáhlo v 60. letech. Tuto „zlatou éru“ české grafiky výstava připomíná, jednak zaznamenáním neobyčejného rozmachu grafických technik, a jednak hloubkou ponoru do lidské psychiky moderního člověka.

Za mnohotvárnými vývojovými tendencemi, které se zrodily v české grafice na přelomu 50. a 60. let minulého století, stojí solitérní grafičtí tvůrci, například Vladimír Boudník. Aniž by byl v kontaktu se světovým děním s vévodícími abstrahující směry, uvedl svými „aktivními a strukturálními grafikami“ vznikajícími přímo v továrním prostředí – prorážením a tlakem různých kovových nástrojů – do českého prostředí nové postupy, které rozšířily výrazový rejstřík grafiky. Některé z těchto tzv. informálních způsobů posléze využívali i další umělci na výstavě zastoupení: Karel Nepraš, Naděžda Plíšková, Jaroslav Šerých, Aleš Veselý a další.

Jiří Balcar se stal dalším mimořádným průkopníkem na poli grafiky, a to sférou postižení nejrůznějších stavů odcizenosti člověka v moderní společnosti. Projevy lidské existence zachycovaly také Eva Bednářová, Adriena Šimotová či Jaroslava Pešicová aj.

Objevy mikrosvětů a duchovních hloubek přírody provázely ojedinělou tvůrčí cestu grafika Jiřího Johna; dosud netušenou krásu podzimních a zimních polí vystihoval Ladislav Čepelák.

Na druhé straně těchto velmi osobitých a subjektivních pohledů se od šesté dekády rozvíjely geometrizující tendence, převádějící kolotání světa v jasný řád geometrických symbolů, znaků a struktur, jak je patrné v grafických dílech Zdeňka Sýkory, Miloše Urbáska, Radoslava Kratiny či Milana Grygara a dalších.

Celospolečenský a umělecký vzmach přerušila roku 1968 sovětská intervence a nástup totalitní moci. Do popředí zájmu umělců se proto dostala témata mnohdy existenciální, chmurná a tragická, související s vyjadřováním situace tíhy, poroby a útisku. O této linii české grafiky svědčí např. díla sester Válových, Jiřího Sozanského a Václava Bláhy nebo Olbrama Zoubka. V grafické tvorbě si nacházely své místo rovněž ironický úsměšek či dokonce škleb.

Přesto však v 80. letech dosáhla česká grafika neobyčejného rozvoje. Nové popudy, inspirace, možnosti a také osobnosti se objevily po roce 1989 a na přelomu 20. a 21. století.

/napsala Božena Vachudová/

Karel Zeman

Tisková zpráva

Pozvánka na výstavu

FILMOVÝ KOUZELNÍK – KAREL ZEMAN

Klášterní areál Ostrov, kostel Zvěstování Panny Marie

Vernisáž výstavy se uskutečnila ve čtvrtek 8. září od 18 hodin

Karel Zeman, český filmový režisér, výtvarník, loutkář, animátor a reklamní grafik si svou tvorbou  získal srdce malých i velkých diváků. Jeho poetický rukopis, v němž novátorsky rozvíjel spojení animovaného filmu s hraným, dodnes vřele přijímají znalci a filmoví fanoušci od Kanady po Japonsko. Navenek „obyčejný pán“, v srdci a hlavě génius!

Kostel Zvěstování Panny Marie patří již neodmyslitelně k místům zajímavých koncertů a výstav. Od 8. září vás zveme na velmi ojedinělou výstavu filmový kouzelník – Karel Zeman , která vznikla ke 100 letům od narození filmového mága Karla Zemana a dokumentuje jeho tvorbu od roku 1945 do roku 1980. Poprvé byla vystavena v Českém centru v New Yorku 2009 a doprovázela také loňský Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Návštěvníci si mohou prohlédnout osmatřicet velkoplošných černobílých fotografií, mapujících vznik 14 Zemanových nejvýznamnějších hraných, kombinovaných a animovaných filmů. Snímky doplňují také pracovní záběry z natáčení.

Zemanovy příběhy se odehrávají ve fantaskním světě na pomezí snů a reality. Jsou plné hravosti, nadsázky, jemné ironie a laskavého humoru. Filmové obrazy dokázal naplnit křehkou poetikou stejně jako technickými vynálezy z jeho oblíbených „verneovek“. Na plátně tak ožívají majestátní vzducholodě, plachetnice a tajuplné ponorky brázdící moře nebo svérázná postavička barona Prášila letícího na dělové kouli.

Ačkoliv Zeman neznal počítačovou animaci ani 3D, dokázal důmyslně propojit hraný film s trikovým. Mezi nejznámější patří Cesta do pravěku a Vynález zkázy. Ten byl natočený na motivy vědecko-fantastického románu Julese Verna. Hranice Československa překročily i jeho další díla například Baron Prášil, Ukradená vzducholoď, Na kometě nebo pohádka Čarodějův učeň. Kromě filmů lákala Zemana vůně dálek. Procestoval Maroko, Egypt, Řecko a ve Francii dokonce vystudoval reklamní výtvarnictví. Čím více se stával světovým, tím více se obával, aby nebyl „málo český“. I proto byla jeho posledním dílem Pohádka o Honzíkovi a Mařence.  Inspirací jeho tvorbou přiznávají mnozí světoví tvůrci, např. Steven Spielberg, za svou filmovou tvorbu získal mnoho mezinárodních ocenění na festivalech snad z celého světa.

V otcových stopách se vydala jeho dcera Ludmila, která s ním spolupracovala na několika filmech, např. Na kometě a nyní se věnuje psaní a ilustrování knih.

Výstava je doprovodnou akcí 43. ročníku Dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana, 11. října přijede na besedu o Karlu Zemanovi a jeho díle filmový historik Pavel Taussig, který je autorem textů expozice.

Na zahájení výstavy vystoupí Sojkovo vážně nevážné trio pod vedením Jana Volejníka.

Výstava potrvá do 19. října, školy mohou návštěvu objednat na tel.:724 509 195, 351 001 003,

klaster@dk-ostrov.cz, www.klasterostrov.cz

Vstup na výstavu je zdarma

Otevřeno je denně kromě pondělí od 9.30 do 12.30 a od 13.00 do 18.00 hodin.

Kontakt, informace: Věra Čarná, tel. 353 800 523, 724 509 195, klaster@dk-ostrov.cz, www.klasterostrov.cz

La Strada

Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388

e-mail: info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

LA STRADA  2011

Tisková zpráva

Pořadatel:                       Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání:                 Interaktivní galerie Becherova vila, Krále Jiřího 1196/9

Termín: 7. října 2011 – 8. ledna 2012, vernisáž ve čtvrtek 6.10.2007 v 17 hodin

Kurátoři výstavy:           Helena Fenclová, manažer výstav a sbírek Galerie Klatovy / Klenová

Jan Samec, ředitel Galerie umění Karlovy Vary

Otevírací doba:              úterý – neděle 10 – 17 hodin, vstupné 30,-/15,- Kč

Ve čtvrtek 6. října 2011 se otevřela v Interaktivní galerii Becherova vila v Karlových Varech výstava LA STRADA 2011. Tento výstavní projekt s mezinárodním obsazením autorů je tentokrát prezentován v novém karlovarském výstavním prostoru Becherovy vily. Jednotlivá díla jsou umístěna v tradičních výstavních prostorách, v interiéru zajímavého prostoru objektu i na venkovním prostranství v blízkosti interaktivní galerie.

Projekt LA STRADA vznikl ve spolupráci Galerie umění Karlovy Vary a finského partnera zastoupeného umělkyní a kurátorkou Kirsimarií Elisabeth Törönen Ripatti již v roce 2008. Projekt s mezinárodním obsazením byl tehdy instalován ve vstupních křídlech Galerie umění v Karlových Varech. Vzhledem k úspěšnosti tehdejší prezentace a zájmu vystavujících a pořadatelů výstavy se organizátoři a umělci rozhodli svá díla ukázat i na dalších místech v České republice, tentokrát ve spolupráci s kurátorkou Helenou Fenclovou.

Díla zúčastněných tvůrců se vydala na svoji cestu a během roku 2010 byla postupně vystavena v galerijních sálech Novoměstské radnice v Praze, v působivém interiéru Velké synagogy v Plzni, v jednom z výstavních míst Galerie Klatovy/Klenová v zámku Klenová a v galerii Prácheňského muzea v Písku. Práce autorů byly nainstalovány vždy s citlivým přístupem k architektuře daného místa.

Objekty sochaře Aleše Hnízdila jsou umístěny v exteriéru Becherovy vily. Hnízdil je absolventem hořické SUPŠ sochařsko-kamenické, Akademie výtvarných umění v Praze a Hochschule für bildende Kunst  v Kaselu. V současné době se kromě práce na dlouhodobých projektech „Aspekty vědomí“, „Ticho v prostoru“ věnuje pedagogické činnosti.

Fotograf Pavel Hokynek vstoupil do projektu La strady v roce 2010. Jeho osobité fotografie přinášejí svědectví o událostech, jimž byl přítomen, zpracovaných vlastní neotřelou technikou založenou na jeho technickém vzdělání a citovém prožitku daného okamžiku. Jeho fotografie vznikající v ateliéru v Hřebči u Prahy jsou odrazem doby, vyjádřením vlastních pocitů i niternou zpovědí.

Fotograf a výtvarník Bořivoj Hořínek, žijící na Karlovarsku, je do výstavního projektu La Strady 2011 přizván jako host. Je absolventem Střední průmyslové školy grafické a studia fotografie na FAMU v Praze. Hořínek přináší do expozice La Strada hravý odraz pozorování dějů vzniklých ne zcela náhodně na sérii konceptuálních černobílých fotografických záznamů.

Finský vizuální umělec Janne Laine působí v grafickém ateliéru Himmelblau jako grafik a fotograf. Jeho vystavená díla „Shrouded/Zahalené“ jsou vytvořená technikou kombinující vlastnosti fotografie a grafiky.  Krajiny, nalezené na různých místech světa, jsou odrazem jeho mysli a pro pozorovatele ponechává otevřený vstup jeho vlastní interpretaci a představivosti.

Kanadská autorka Monique Mees žije a pracuje ve Vancouveru. Po studiích v Kanadě navštěvovala Akademii výtvarných umění v Karlsruhe. Ve svých dokumentech se věnuje mapování lidského těla v určitých souvislostech s danou realitou. Na současné výstavě je zastoupena videonahrávkou „Eye/Oko“ doprovázenou jemnou zvukovou iluminací.

Fotograf Jan Pohribný vystudoval pražskou Filmovou akademii výtvarných umění. Během studií byl na studijním pobytu na Uměleckoprůmyslové škole v Helsinkách. Od té doby se datuje jeho propojení se současnou finskou fotografickou scénou. Často působí ve Finsku jako pedagog a lektor fotografických sympozií. Pracuje jako samostatný fotograf a zároveň působí na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Spolupracuje dlouhodobě s finskou vizuální umělkyní  Kirsimarií E. Törönen Ripatti na společných projektech. Pro výstavu La Strada 2011 spolu připravili sérii čtyř děl, fotografie Jana Pohribného kombinované s plastickými reliéfy Kirsimarie E. Törönen Ripatti „Šanghai“.

Kirsimarie Elisabeth Törönen Ripatti je původní nositelkou projektu LA STRADA. Účastnila se celého turné výstavy od první prezentace v Karlových Varech nejen jako kurátor a koordinátor, ale také jako jedna z vystavujících. Studovala v Uměleckém studiu univerzity v Helsinkách a na Umělecké akademii v Rotterdamu. Ve svých dílech mapuje své vzpomínky z cest a pobytů v odlišných zemích. Kromě vlastní tvorby se věnuje přípravě a realizaci mezinárodních kulturních projektů, jichž se často účastní, a pořádá workshopy v Uměleckém muzeu ve finském Mikkeli.

Německý vizuální umělec Christoph Runn, žije a pracuje v Kanadě, kde vystudoval obor film na Simon Frazer University. Představuje se videodokumentem „Portréty“, v němž divákovi přibližuje osoby sociálně uzavřené společnosti, se kterými při své práci spolupracuje. Jeho portréty jsou společenskou a uměleckou výpovědí o životě obyvatel pohybujících se v marginálním prostředí kanadského Vancouveru.

Karlovarský malíř Jan Samec, který před čtyřmi roky přijal nabídku uspořádání výstavy La Strada v Galerii umění v Karlových Varech, se stal na požádání kurátorek jedním z vystavujících. Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Jeho vystavená díla byla vybrána ze série dlouhodobého projektu Outside/Inside. Jeho malířská díla jsou inspirovaná krajinou, již si dotváří vlastní imaginací.

Cesta, kterou jsme během posledních čtyř let společně prošli, umožnila během loňského roku vystavujícím autorům po své první prezentaci v Galerii umění Karlovy Vary setkání na cestě po českých výstavních prostorech. Nyní se kruh uzavírá a výstavní projekt se vrací do stejného města. V Becherově vile představují svá díla umělci z Finska, Kanady, Německa  a České republiky. V současné expozici se objevují nová jména (Bořivoj Hořínek) a někteří z původních vystavujících jsou zapsáni v její historii (Erla Haraldsdóttir, Míla Preslová, Ritva-Lisa Virtanen,). Společná cesta přináší nová setkání s lidmi, novými místy i krajinou, myšlenky, vhled do životů a tvorby ostatních tvůrců, konfrontaci názorů a pocit pospolitosti. Tato cesta však nedospěla do jakéhosi kýženého cíle. Je to pouhé zastavení se. Tentokrát poslední, avšak obohacující o zkušenosti nabyté během pouti, které umožnily nahlédnout do jiných životů a jejich prožívání. Každý ze zúčastněných půjde svou cestou a svým směrem dál a možná se ještě jejich dráhy prolnou při dalším putováním cestami současného umění.

(napsala Helena Fenclová)

Pomoc psychicky nemocným

Nové sociální služby pomáhají psychicky nemocným vejít zpátky do života

Osoby s duševním onemocněním v Karlových Varech mohou využívat novou sociálně-terapeutickou dílnu a ambulantní a terénní služby sociální rehabilitace. Byly vytvořeny v rámci individuálního projektu Karlovarského kraje Rozvoj péče o osoby s duševním onemocněním na území Karlovarského kraje a provozuje je občanské sdružení Fokus Mladá Boleslav, které rozšířilo registraci i na Karlovy Vary. Co mohou nové služby změnit, nám řekl předseda sdružení MUDr. Jan Stuchlík.

Co si veřejnost může představit pod službami sociální rehabilitace?

Služby sociální rehabilitace navazují na psychiatrickou léčbu a doplňují ji. Primárně poskytují pomoc a podporu při opětovném získávání sebejistoty, obnově a zdokonalování sociálních dovedností a v neposlední řadě i pomoc při výběru vhodných volnočasových aktivit. Klientům jsou služby poskytovány zdarma.

Služby však mají nejen ambulantní, ale i terénní formu…

Terénní program je zaměřen na „provázení“ klientů s duševním onemocněním v každodenním životě v jejich přirozeném prostředí. Na základě dohodnutého individuálního plánu může být zaměřen právě na to, s čím mají psychicky nemocní často potíže – tedy např. na získávání nových dovedností či pomoc při jednání na úřadech nebo s docházkou od zaměstnání či k lékaři. Služby mohou do značné míry přispět k tomu, aby klienti byli soběstačnější a lépe se začlenili do běžné společnosti.

Provozujete i sociálně-terapeutickou dílnu. Mnoho lidí si pod tímto pojmem představuje jen „práci, kterou lidé s duševním onemocněním zvládnou“. Jaká je skutečnost?

Sociálně-terapeutické dílny zvyšují kvalitu života osob s duševním onemocněním. Nejde přitom ani tak o program pracovní rehabilitace. Poskytují zejména bezpečné sociální zázemí a tím přispívají ke zlepšení stability duševního zdraví klientů, k významnému poklesu četnosti i délky psychiatrických hospitalizací a v řadě případů dokonce i ke zpomalení či přerušení chronického vývoje psychotických onemocnění.

Bližší informace o provozu nových sociálních služeb získají osoby s duševním onemocněním nebo jejich příbuzní na telefonním čísle +420 775 582 276.

177. sezona KSO

Na novou sezonu připravil Karlovarský symfonický orchestr moderní program s řadou novinek

Karlovarský symfonický orchestr vstupuje do nové, již 177. koncertní sezony, s celou řadou změn a novinek. Týkají se jak vlastního tělesa, tak programové nabídky.

V první řadě vstupuje orchestr do nové sezony stabilizovaný, s Martinem Lebelem na postu šéfdirigenta a se stálým ředitelem Šimonem Kaňkou.

Na něm, jakožto řediteli vedením orchestru pověřeném, a kreativním týmu, který vytvořil, spočívala úloha připravit program nastávající sezony.

„Naprostými novinkami jsou zavedení řady komorních koncertů a předplatitelská řada C zaměřená na sólisty výhradně z řad orchestru. Komorní koncerty v naší nabídce chyběly, naposledy se v programové nabídce objevily v sezoně 1996/97. Byla po nich poptávka jak od abonentů, tak od hostů. Připravili jsme řadu koncertů, v nichž se představí špičková komorní profesionální tělesa české scény a soubory, které tvoří především hráči našeho orchestru. Většinou jsou to první hráči nástrojových sekcí. Co se týká řady C, v minulosti orchestr sice nabízel tři předplatitelské řady, ale řada koncertů se sólisty, kteří jsou výhradně hráči Karlovarského symfonického orchestru, nebyla v nabídce nikdy,“ upozorňuje Kaňka.

Každá z abonentních řad A, B a C zahrnuje deset koncertů, dalších pět bonusových koncertů je společných pro všechny tři řady.

Jádro programu tvoří skladby klasicko-romantického období, v mnohem větší míře než bylo doposud obvyklé se zde ale objevují i skladby současných autorů a také mistrovská díla klasických autorů, která v Karlových Varech dlouho nezazněla.

„Sezona nabídne posluchačům taková ambiciózní díla, jako je Mahlerova 5. symfonie nebo Bachovy Pašije sv. Jana, stejně jako méně často hrané mistrovské kusy, jakými jsou Metamorfózy Richarda Strausse nebo Schumannovo oratorium Ráj a Peri. Věřím, že s tolika hudebními skvosty budou posluchači spokojeni,“ říká šéfdirigent Martin Lebel.

Z autorů soudobých, jejichž díla zazní v letošní sezoně, lze jmenovat například Jiřího Gemrota, Launy Grondahla, Miloslava Kabeláče, Vladimíra Vlnu, Alana Berga, Jeana Francaixe, Vladimíra Sommera, Ondřeje Kukala, Samuela Barbera. Kompletní výčet by byl mnohem delší.

„Z programu sezony lze vypíchnout opravdu celou řadu věcí. Za samostatnou zmínku stojí tři jména – Kryštof Marek, Karel Šimandl a Milan Svoboda. Skladatel, klavírista a dirigent Kryštof Marek zkomponoval skladbu přímo pro Karlovarský symfonický orchestr a jazzový Karlovarský Repre Band. Skladba zazní rovněž na závěrečném koncertu mezinárodního jazzového festivalu. Za touto spoluprací stojí především saxofonista Milan Krajíc a Jindřichové Volfové starší a mladší,“ vysvětluje Kaňka.

Karlovarský skladatel Karel Šimandl právě komponuje hudbu, která bude součástí projektu Nosferatu – Symfonie (za) šera. Jde o symfonickou hudbu k černobílému filmu Nosferatu.

„Jsou to konkrétní příklady, kdy chceme co nejvíce využít kulturní potenciál Karlových Varů, o němž jsem přesvědčený, že je značný,“ zdůrazňuje ředitel.

S proslulým jazzmanem Milanem Svobodou orchestr spolupracoval již před dvěma lety na uvedení jeho přepisu skladeb Beatles a vlastních Svobodových kompozic. Letos Karlovarský symfonický orchestr uvede jeho Concerto grosso pro housle, klavír a orchestr a Suitu z baletu Mauglí.

Tyto tři koncerty patří k multižánrovému proudu v dramaturgii, kterým se orchestr vydává na cestu přesahů symfonické hudby do dalších uměleckých oblastí.

Pestrou a bohatou sezonu obohatí také sólisté mimo řady orchestru. Mimo jiné vynikající špičková sopranistka Simona Houda – Šaturová, laureáti Pražského jara 2011 klavíristka Arta Arnicane a trombonista Lukáš Moťka či světový hráč na lesní roh Radek Baborák, tentokrát v roli dirigenta.

Dvakrát také s orchestrem vystoupí houslista Ivan Ženatý, na dvou koncertech karlovarských symfoniků se představí i Ženatého žačka Martina Bačová. Je to předznamenání linie Učitel a žák, která by měla pokračovat v dalších sezonách.

„Pokud má orchestr jít nahoru a má být pro město reprezentativní značkou, je sezona s takovým programem opravdu nezbytně nutná. Tento směr jsme mohli zvolit díky podpoře současného vedení města. Říkám to z jediného prostého důvodu – protože to tak prostě je,“ uzavírá Šimon Kaňka.

Předplatné KSO

Předplatné na koncerty KSO – sezona 2011/2012

Prodej abonmá na novou sezonu stále pokračuje

Zájemci o koncerty v nové sezoně Karlovarského symfonického orchestru si ještě stále mohou vybrat z některé ze tří předplatitelských řad. Prodej abonmá pokračuje až do prvních koncertů sezony, která začíná v říjnu.

Předplatné je možné si zajistit v pokladně orchestru v Lázních III, a to vždy od pondělí do pátku mezi 15. a 18. hodinou. Rovněž je možné domluvit se na rezervaci na telefonech 777 744 893 nebo 353 232 026.

Abonmá skýtá celou řadu výhod. Na prvním místě je vstup na patnáct koncertů Karlovarského symfonického orchestru. Dále předplatné umožňuje poloviční slevu z ceny vstupenky na komorní koncerty. Stejně tak ze vstupenky na mimořádné koncerty a abonentní koncerty, které jsou zařazeny v jiných předplatitelských řadách, nežli nabízí zakoupený cyklus.

Předplatné dále zajišťuje stejné místo v sále na koncerty zakoupeného cyklu. Výjimkou jsou bonusové koncerty, na kteých mají ale předplatitelé vyhrazená místa. A prémií k zakoupenému předplatnému je publikace Hudební historie Karlových Varů a západočeského regionu ve XX. století.

Ceny jednotlivých cyklů jsou rozdělené do tří kategorií, podle míst a řad v Lázních III a v Městském divadle. Každý cyklus – podle kategorií – stojí od 1400 do 2200 korun. Je možné zakoupit předplatné na dva cykly dohromady, rovněž na všechny tři. V takovém případě se cena pohybuje od 3080 do 4840 korun. Na všechny cykly platí i slevy – zájemci starší šedesáti let zaplatí čtvrtinu a držitelé průkazů ZTP nebo ZTP/P polovinu ceny předplatného.

Výhody abonentního předplatného

- zakoupením abonentního předplatného získáte vstup na 15 koncertů Karlovarského symfonického orchestru

- zajištění stejného místa v sále na koncerty Vašeho cyklu (s výjimkou bonusových koncertů, při kterých budou abonentům vyhrazena místa v sále)

- při zakoupení předplatného získáte výtisk publikace Hudební historie Karlových Varů a západočeského regionu ve XX. století

- zakoupením abonentního předplatného získáte slevu 50% z ceny vstupenky na komorní koncerty

- zakoupením abonentního předplatného získáte slevu 50% z ceny vstupenky na mimořádné koncerty a abonentní koncerty, které nejsou zařazeny do Vámi zakoupeného cyklu

SLEVY POSKYTOVANÉ ABONENTŮM:

25% z ceny předplatného – senioři starší 60ti let

50% z ceny předplatného – držitelé průkazů ZTP nebo ZTP/P

50% z ceny vstupenky na komorní koncerty

50% z ceny vstupenky na mimořádné koncerty a na abonentní koncerty, které nejsou zařazeny do zakoupeného cyklu

Slevy poskytované v souvislosti se zakoupeným předplatným lze uplatnit pouze v hlavní pokladně KSO v Lázních III, tel. 353 232 026.

Ceny jsou rozdělené do tří kategorií, podle míst a řad v Lázních III a v Městském divadle.

A, B, C – 2200, 1800, 1400

na dvě řady (A+B, A+C, B+C) – 3740, 3060, 2380

A+B+C – 4840, 3960, 3080

Šuhájek

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

TISKOVÁ ZPRÁVA

JIŘÍ ŠUHÁJEK

SKLO, PLASTIKY, OBRAZY

termín: 15.9. – 27.11.2011

koncepce, realizace výstavy, text katalogu:    PhDr. Eva Neumannová

doprovodné programy: 16. a 24.9. od 9 do 15h Jiří Šuhájek předvede ukázky tvorby

ve sklářské huti společnosti Moser a.s., Karlovy Vary

současně proběhnou další výstavy Jiřího Šuhájka:              Městská galerie Karlovy Vary (15.9. – 27.9.2011)

SPA Sanssouci Karlovy Vary (17.9.2011 – 13.1.2012)

Jiří Šuhájek je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků s nevyčerpatelnou invencí, který i sám ovládá práci v huti. Jeho sklářská tvorba se pohybuje mezi dvěma zcela odlišnými póly – mezi ukázněným designem nápojového a interiérového skla určovaným možnostmi a technologií jednotlivých skláren, pro které pracoval a pracuje, a volnou sochařskou tvorbou foukaných plastik a objektů. Sklo je pro Šuhájka živlem, vášní, která přináší dobrodružství uměleckého tvoření, napětí souboje se žhavou hmotou skla, přináší i porozumění vlastnímu ustrojení.

Po studiích na sklářské průmyslovce v Kamenickém Šenově přichází do Karlových Varů do sklárny Moser. Po několika letech praxe nastupuje na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru prof. Stanislava Libenského. Srpen 1968 jej zastihl v Londýně, kde získal stipendium (celkem na 3 roky) na londýnské Royal College of Art. Zde ve školní huti se naučil pracovat s žhavou hmotou, se sklovinou, s píšťalou, a dodnes sám mistrně fouká své plastiky.

Po ukončení studií se vrací do sklárny Moser, jejíž výrobní program je orientován na výrobu vysoce kvalitního skla – křišťálového, barevného broušeného a rytého. Temperamentní autor své návrhy tvořil přímo u pece s roztavenou sklovinou a experimentoval s kombinacemi barevných tónů, jimiž dociloval naprostou neopakovatelnost a jedinečnost. Bezprostřední práce v huti jej inspirovala k autorské tvorbě foukaných plastik. Od počátku 70.let vytváří postavy stojící i sedící, charakteristickou se stává postupem let štíhlá ženská figura s dlouhýma nohama, a ze světa zvířecího si oblíbil motiv ptáka nejrůznějších tvarů, velikostí a barev. kombinací.

Od počátku 80. let se do sklářské výroby obecně vrací barevnost. V té době je Šuhájek už zaměstnancem Ústavu oděvní a bytové kultury v Praze (ÚBOK) a přes něj spolupracuje kromě jiných i se sklárnou Crystalex v Novém Boru. Zde vzniká dnes již legendární Šuhájkova řada pohárů a misek vyráběná poloautomatickou technologií odstředivého lití. Autor dokázal úspěšně experimentovat s tvarem i s barevnými kombinacemi a jeho design se stal velmi žádaným artiklem.

V Čechách a na Moravě existovala síť skláren, které měly své školené výtvarníky, a po roce 1990 vzniklo množství malých soukromých skláren, každá s vlastní originální produkcí. Jiří Šuhájek využil nabídky sklárny B.A.G. (Bohemian Art Glass)ve Vsetíně. Pro ni vytvořil řadu barevně i tvarově osobitých souborů pohárů a sklenek, váz a nádob. Užitkové sklo posunul na hranici dekorativního uměleckého předmětu, nezastavil se před žádným experimentem v tvaru ani barevné kombinaci. Změna majitele sklárny znamenala ukončení spolupráce v roce 2002 a nakonec uzavření celé huti.

Prolnutí umění a řemesla v Šuhájkově tvorbě a schopnost monumentálního myšlení jej přivedly k velkým realizacím do architektury -  obří skleněná plastika Hořící keř o výšce 4m a průměru 2,6cm pro hotel v Šanghaji (2002), Květ pro hotel v čínském Shen-Zen (2006) i Keř pro hotel v Moskvě (2006). Zkušenost se „skládanými“ plastikami a foukáním skla do formy v podobě kovových klecí uplatnil ve velkorysém projektu cyklu Čtyř ročních období, který vytvářel r. 1998 Mezinárodní výstavu skla v Benátkách (3,5m vysoké sedící postavy Podzimu a Jara).

Jinou polohou Šuhájkovy tvorby je malba, do níž přenesl své experimenty s barvou, tvarem a světlem. Znatelný je vliv sklářské tvorby, jež se projevuje ve strukturách obrazů, kdy barevná síť současně se stříbrnou nebo zlatou reliéfní malbou odráží a pohlcuje světlo zároveň. Šuhájkovo nakročení mezi sklem, žhavou sklovinou, a hladkou neutrální plochou napnutého plátna jen nahrává jeho alchymistickému zápalu zkoušet nové způsoby a techniky malby.

Tvorbu Jiřího Šuhájka bychom se marně snažili zařadit do definovaného uměleckého proudu. Je solitér. Šuhájek patří mezi nejvýznamnější české sklářské výtvarníky, má nevyčerpatelnou imaginaci a dokonale ovládá řemeslo. Škála jeho uměleckého záběru je rozsáhlá – od přísných pravidel čistého elegantního designu pro sklárnu Moser, užité sklo pro Crystalex Nový Bor, přes volnější tvorbu pro B.A.G. Vsetín a Art D Grafické studio k foukané skleněné plastice a montovaným sochám z kovu a skla dosahujícím až čtyřmetrové výšky. A současně existuje nepřehlédnutelné dílo malířské, které, přestože dosud zůstávalo ve stínu skla, má své plnohodnotné místo při objevování fenoménu ŠUHÁJEK.

(napsala Eva Neumannová)

JIŘÍ ŠUHÁJEK

narodil se 14. dubna 1943 v Pardubicích

1957-1961studia na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově

1961-1968 výtvarník n.p. Moser Karlovy Vary

1964-1968 studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér skla, prof. St. Libenský)

1968-1971 studia na Royal College of Art v Londýně (diplom MDes)

1971 pracovní pobyt ve sklárnách Venini, Murano, Benátky v Itálii,

studijní pobyt na Rietveld Akademie v Amsterdamu

a na College of Applied Arts v Edinburgu

1972-1979 designér sklárny Moser Karlovy Vary

1976 Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Jablonec n. Nisou
a Bavorská státní cena a Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Mnichov

1979-1994 designér Ústavu oděvní a bytové kultury v Praze

1985 Coburg Glass Prize – zvláštní cena a 2.cena, SRN
Cena Mezinárodního sklářského sympozia, Süsmuth, SRN

1986 BID – Zlatá hvězda kvality, Madrid, Španělsko
a Cena Ministerstva průmyslu ČSSR – Design oboru, Praha

1987 Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Cena Institutu průmyslového designu Praha
Gute Industriel Form, Frankfurt, SRN
Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Institut průmyslového designu Brno

1988 Design roku, Ministerstvo průmyslu ČSSR, Praha

1989 monumentální plastiky ze skla Cyklus ročních období pro Bienále v Benátkách

1993-2002 umělecký ředitel sklárny B.A.G. Barovier and Toso ve Vsetíně

1995 Cena Design Centra ČR – Design roku, Praha

1996 Cena Design Centra ČR – Design roku, Praha

1999-2008 pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí

2002 realizace monumentální plastiky ze skla Hořící keř, Květy, Šanghaj, Čína

2006 realizace monumentální plastiky ze skla Květ, hotel Kempinski, Shen-Zen, Čína
a plastiky ze skla Keř, Dream House Rublovka, Moskva

2008 stává se čestným členem Ruské Akademie umění, Moskva,

realizace monumentální plastiky ze skla Korálový strom, Dubaj, Spojené arabské emiráty

2009 účast na sympoziu Eco Glass, Polsko
a na Sklářském sympoziu v Novém Boru

2009-2010 pedagogem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně

2010 udělen titul Doctor Honoris Causa Lvovské Národní Akademie umění, Lvov, Ukrajina

OCENĚNÍ

Design roku, Institut průmyslového designu, Praha (1974)

Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Jablonec nad Nisou (1976)

Bavorská státní cena a Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Mnichov (1976)

Cena institutu průmyslového designu, Design roku, Praha, ČR( 1979)

Premio International, Valencie, Španělsko (1980)

Cena Ministerstva průmyslu ČR, Nejlepší design oboru, Praha (1981, 1986, 1988)

Čestná cena, Mezinárodní výstava WCC, Bratislava (1984)

Cobrug Glass Prize – zvláštní cena a 2. cena, Coburg, Německo (1985)

BID – Zlatá hvězda kvality, Madrid, Španělsko (1986)

Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Institut průmyslového designu, Praha (1987)

Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Institut průmyslového designu, Brno (1987)

Gute Industriel Form, Frankfurt, Německo (1987)

Česká národní cena za design (1995)
Cena Design Centra, Design roku (1995 a 1996)

Masarykova cena, Masarykova společnost, ČR (1996)

Stříbrná medaile za lektorskou činnost na mezinárodních sklářských sympoziích ve  Lvově, Ukrajina (2008)

Roku 2008 byl jmenován čestným člen Ruské akademie umění v Moskvě a

2010 mu byl udělen titul Doctor Honoris Causa Lvovské Národní Akademie umění, Lvov, Ukrajina.

Roku 2008 byl jmenován čestným člen Ruské akademie umění v Moskvě a

2010 mu byl udělen titul Doctor Honoris Causa Lvovské Národní Akademie umění, Lvov, Ukrajina

Podpora dětského domova

Tisková zpráva

Karlovy Vary, 29. 9. 2011

Karlovarští makléři předali dětskému domovu zlatou cihlu

V rámci projektu „Podpora dětského domova“ předali realitní makléři karlovarské pobočky NEXT REALITY GROUP a.s. dětskému domovu Karlovy Vary a Ostrov finanční dar ve formě symbolické zlaté cihly. Makléři sbírali pro domov peníze necelé čtyři měsíce. Z každé uzavřené rezervace při koupi nemovitosti věnovala realitní kancelář tisíc korun. Dětský domov investuje darované finance na rekonstrukci části své budovy. Slavnostní předání zlaté cihly proběhlo v prostorách regionální pobočky NEXT REALITY GROUP a.s. v Karlových Varech za přítomnosti ředitele dětského domova Mgr. Petra Zmudy a makléřů, kteří peníze nasbírali.

V září 2011 se uskutečnilo první předání finančního daru společnosti NEXT REALITY GROUP a.s. dětskému domovu Karlovy Vary a Ostrov. Symbolická zlatá cihla putovala do rukou ředitele domova ve čtvrtek 29. 9. v regionální pobočce společnosti. „Projekt jsme si vymysleli sami při jednom odpoledním posezení. Pomoc dětem se pro nás stala srdeční záležitostí a interní soutěží najednou. Makléři se předháněli celé léto, kdo z nich nasbírá pro domov nejvíce peněz“ říká vedoucí regionální pobočky Miroslav Podivín. Karlovarským makléřům se podařilo uzavřít v létě osm rezervací při koupi nemovitosti, a proto do domova putuje osm tisíc korun. Předáním však projekt nekončí. Naopak začíná nové čtvrtletí, na jehož konci nasbírané peníze udělají dětem radost na Vánoce.

Dětský domov uplatní darované finance na rekonstrukci části své budovy. „Jsme moc rádi, že můžeme peníze investovat do rozvoje našeho domova, na který dotace nedostáváme, a proto vítáme každou pomoc“ sděluje ředitel Mgr. Petr Zmudy.

O projektu „Podpora dětského domova“

V červnu letošního roku odstartoval regionální projekt „Podpora dětského domova“ společnosti NEXT REALITY GROUP a.s. Realitní kancelář bude pravidelně finančně podporovat dětský domov Karlovy Vary a Ostrov. Z každé uzavřené rezervace při koupi nemovitosti věnuje kancelář tisíc korun. Z nasbíraných peněz pak čtvrtletně nakoupí potřebné věci, které si dětský domov vybere. Karlovarská pobočka realitní kanceláře odstartovala s tímto projektem jako první v České republice.

NEXT REALITY GROUP a.s. je jedna z nejrenomovanějších realitních kanceláří na českém trhu. Díky svému profesionálnímu přístupu ke klientům a kvalitě svých makléřů se během několika let stala přední českou kanceláří se širokým regionálním pokrytím. Od roku 2006 je společnost NEXT REALITY GROUP a.s. řádným členem Hospodářské komory České republiky.

Pro více informací kontaktujte:

Miroslav Podivín

Vedoucí regionální pobočky Karlovy Vary

Email: miroslav.podivin@nextreality.cz

Tel: 608 050 782

www.nextreality.cz

Závěr návštěvnické sezóny na zámku Bečov

TISKOVÁ ZPRÁVA

Závěr návštěvnické sezóny na zámku Bečov

Bečov nad Teplou, 1. 11. 2011

Přestože se interiéry bečovského zámku pro veřejnost oficiálně uzavřely 30. října – ožije město i zámek 5. listopadu průvodem bludiček, světlušek a svatojánských broučků. Tradiční, již VII. ročník, lampiónových slavností definitivně uzavírá letošní úspěšnou sezónu zámku Bečov.

Expozice zámku k 31. říjnu navštívilo rekordních 57 285 osob, zatímco v předchozím roce za srovnatelné období to bylo o 2633 návštěvníků méně. Při tomto srovnávání je nutné také vzít v úvahu, že rok 2010 byl zasvěcen oslavám 25 let od vypátrání relikviáře svatého Maura a toto výročí doprovázelo množství významných kulturních akcí.

Přestože v letošním roce byla zahájena zásadní stavební a památková obnova dosud nepřístupné horní části areálu za bezmála 95 mil korun, nebyl provoz spodního zámku díky organizačním opatřením výrazněji narušen. V kontextu očekávání budoucího zpřístupnění byly zřejmě největším lákadlem uplynulé sezóny speciální prohlídky hradem zaměřené na technologii výroby a používání tradičních materiálů – vápna a písku, ve středověku. I přes nízkou kapacitu prohlídek si interiér hradu prohlédlo více než 300 osob. Dalším motivem k návštěvě Bečova nad Teplou byly tradiční Bečovské slavnosti konané v červenci, které během dvou dnů navštívilo asi 2000 lidí. Ke známějším akcím patří jistě také zářijové kovářské sympózium, jehož produkty jsou vystavovány v zámecké zahradě. Během sezóny se konalo také několik výstav – automobilů, běžně nevystavovaného mobiliáře, tipů na architektonické zajímavosti v Karlovarském kraji a sousedních regionech. Samozřejmostí byla také hudební vystoupení konaná jak v exteriéru, tak také v interiéru – zámecké kapli svatého Petra. Za kulturou do Bečova nad Teplou v letošním roce přijelo kolem 4000 návštěvníků. V této sezóně byly nově nabízeny také speciální prohlídkové programy pro nevidomé návštěvníky a dětský prohlídkový program – zde se podařilo interaktivně a edukativně seznámit s relikviářem svatého Maura kolem 600 osob.

Poslední letošní akcí, na jejíž přípravě se správa zámku spolu s představiteli města, ZŠ, občanskými iniciativitami a ZO ČSOP Berkut podílí, je již VII. ročník lampiónových slavností, který se koná 5. listopadu 2011. Vzhledem k pokračující obnově botanické zahrady se slavnost, oproti loňským ročníkům, přesouvá na fotbalové hřiště TJ Slavoj pod bývalou restaurací Hubertus (při plzeňské silnici). Zde na děti čekají od 14:30 hodin soutěže, procházka strašidelným lesem, vypouštění balónů přání, drakiáda. Pokud děti zapomenou nebo nevlastní lampión, budou v prodeji na místě. K dostání budou též lampióny přání. Jediné, co je nutné nezapomenout, jsou barevní draci ke zlepšení dobré nálady. Od 16:30 hod. bude na hřišti zahájen průvod bludiček a světlušek, který ukončí své putování v zámecké zahradě, kde světlonoše přivítá nevšední zážitek s překvapením. Mimo jiné je také v zámecké zahradě připraveno tématické vystoupení taneční skupinou Cats pod vedením Jindřišky Váňové ml. Program dále pokračuje v místní Sokolovně dětskou diskotékou. Občerstvení je zajištěno. Každé dítě získá zdarma čaj a buřt, který si bude moci ihned s pomocí rodičů opéci na ohýnku. Vstupné je dobrovolné!

Zámek je nadále pro veřejnost otevřen. Aktuální rozvrh mimořádných prohlídek je k dispozici na www.zamek-becov.cz, či na info tabuli před bránou zámku.

Na následující sezónu 2012 se mohou těšit hlavně dětští návštěvníci, všechny přípravy na další sezónu směřují k uspokojení jejich nároků a to v projektu „Myslíme na děti“.

Program Galavečera KH

GALAVEČER Karlovarského hlasu 2011 – skladby, skladatelé, interpreti.

1. Znělka Karlovarského hlasu – Jindřich Volf ml., hraje KRB.

2. STAR DUST – Hoagy Carmichael, Zdeněk Borovec, zpívá Marcela Králová

3. DONT GET AROUND MUCH ANYMORE – Duke Ellington, Bohuslav Nádvorník, zpívá Marcela Králová

4. SONG KING HERODES (Jesus Christ Superstar) – Andrew Lloyd Weber, zpívá Luboš Hájek

5. I GOT LIFE (Hair) – Galt Mc Darmot, Gerome Ragni, James Rado, zpívá Luboš Hájek

6. MERCY – Duffy , zpívá Líza Denysyuková

7. ME AND BOBBY Mc GEE – Janis Joplin, zpívá Líza Denysyuková

8. SOME PEOPLE – Alicia Keys , zpívá Kristýna Riljáková

9. TALKIN´ LOUD – Inkognito , zpívá Kristýna Riljáková

10. GOING HOME – Antonín Dvořák, zpívá Petra Brabencová

11. AMAZING GREACE – tradicionál, zpívá Petra Brabencová

12. HALLELUJAH – Leonard Cohen, zpívá Veronika Savincová

13. I WILL SURVIVE – Freddie Perren, Dino Fekaris, zpívá Veronika Savincová

14. F**K YOU– Cee Lo Green, zpívá Bára Zemanová

15. SPŘÍZNĚNÁ ZEM – Bára Zemanová, zpívá autorka

16. FEELING GOOD – Michael Buble, zpívá Zbyněk Drda

17. HOLYWOOD – Michael Buble, zpívá Zbyněk Drda

18. WE ARE THE CHAMPIONS – Freddy Mercury, zpívají všichni.

Českoslovenští legionáři

Českoslovenští legionáři

Nadšení a odhodlání vlastenců bojujících v první světové válce v řadách legií proti Rakousko-Uhersku. To je nová skvostná výstava, kterou připravilo Muzeum Karlovy Vary ve své pobočce v Nejdku.

Výstava podrobně mapuje vznik a působení československé armády na bojištích první světové války a občanské války v Rusku, seznamuje s marasmem světové války, s nasazením a osudy českých a slovenských vlastenců, kteří neváhali ze zajetí nebo z domovů v cizině vstoupit do válečných zákopů na straně Dohody, tedy nepřátel Rakouska-Uherska a Německa. Podpořili tak rozhodující měrou snahy Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika a dalších o vznik samostatné demokratické republiky.

„Legionáři, to je téma, které je mi blízké. O legiích jsem psal bakalářskou práci. Řadu exponátů, dokumentů a podkladů jsme si půjčili z Oblastního muzea Chomutov a Západočeského muzea Plzeň a také od pana Miroslava Jančara z Jirkova. Z těchto různých zdrojů jsme vytvořili vlastní výstavu,“ říká kurátor výstavy a historik muzea Jan Nedvěd.

Na výstavě budou k vidění výzbroj a výstroj, vyznamenání, řády, medaile, zbraně, fotografie, deníky, mapy. Infomace o vzniku legií naleznou návštěvníci na přehledných panelech.

„Vernisáž výstavy bude po 28. září, kdy byla v ruském Kyjevě slavnostně vysvěcena a předána zástava České družině. Ta se v Kyjevě zformovala v srpnu 1914. Byl to první dobrovolnický vojenský útvar Čechů, kteří bojovali za českou samostatnost. Vznikl z krajanů, kteří tam žili už před válkou, šlo většinou o intelektuály.

Zajatce do této družiny přiímali po jistém váhání carské vlády od roku 1915. K masovému náboru zajatců začalo pak docházet až po únorové revoluci v Rusku v roce 1917. Z České družiny v lednu 1916 vznikl První československý střelecký pluk. Po bitvě u Zborova vznikla První divize, později Druhá divize, což v říjnu 1917 vedlo ke vzniku samostatného československého armádního sboru,“ přibližuje Nedvěd.

Výstava se ale nezaměřuje jen na české a slovenské legionáře v Rusku, byť jsou obecně nejznámější. Legie existovaly i ve Francii a Itálii.

Ve Francii působily české spolky, z nichž vznikla dobrovolnická jednotka. Ta v rámci Cizinecké legie vytvořila rotu Nazdar, která se účastnila bojů první světové války. V Itálii začala válka proti Rakousko-Uhersku až v roce 1915 a dobrovolníky začali z řad zajatců rekrutovat až v roce 1918.

Součástí výstavy bude i přednáška Jana Nedvěda, o přesném termínu bude muzeum včas informovat.

Vernisáž výstavy Českoslovenští legionáři se uskuteční 29. září v 17 hodin a v muzeu v Nejdku ji bude možné navštívit až do 13. listopadu.

Otevřeno je vždy od středy do neděle od 8.30 do 12 a od 13 do 16.30 hodin.

Marie Jirásková

Rozhovor s Marií Jiráskovou

Nejcennější jsou osobité loutky a divadla, které vznikly jen jednou

Zprvu nadšení sběratelé s netradičním koníčkem, dnes respektovaní odborníci na loutky a loutková divadla. Výtvarnice Marie a režisér dokumentarista Pavel Jiráskovi vytvořili od osmdesátých let minulého století dodnes obdivuhodnou sbírku historických loutkových divadel a loutek. A sbírku ucelenou.

„Období, na které se zaměřili, začíná v polovině devatenáctého století a trvá až do roku 1950.

Po roce 1950 jde už o moderní loutky a divadla, kdežto my sbíráme loutky historické. Když jsme začínali se sbírkou, šlo především o divadla a loutky z meziválečné doby, dnes jsou to i loutky z padesátých let. Pokračovat ve sbírce i po roce 1960 by bylo už příliš náročné,“ vysvětluje vymezení sbírky Marie Jirásková.

Jak jste dávali sbírku dohromady? Měli jste v počátku třeba i něco z vašich rodinných zdrojů?

Ano, snad nejzdařilejší Štapferovo divadlo vlastnil můj manžel, který je uchovával z dětství jako dědictví po otci a dědečkovi. Ten si ho pořídil před druhou světovou válkou v Podkarpatské Rusi. Byla to éra, kdy lidé národně smýšlející se v zapadlých pohraničních oblastech nebo oblastech, které nebyly ryze české, snažili šířit českou osvětu prostřednictvím loutek. Dědeček byl úředník, který pracoval v Mukačevě od roku 1920. Tehdy věhlasný buditel českého moderního loutkářství Jindřich Veselý vyzýval všechny podobně smýšlející lidi k tomu, aby si každý, kdo je inteligentní a může předávat českou kulturu, koupil loutkové divadlo a šířil české divadlo v zapadlých oblastech.

Bylo divadlo vašeho muže důvod, proč jste začali loutky a divadla sbírat?

První impuls byl rozšířit toto divadlo a doplnit počet loutek a kulis. Na inzerát jsme postupně získali spoustu jiných loutek, lidé nám nabízeli i divadla a my jsme zjistili, že existovala spousta výrobců a umělců v vlastním rukopisem. Najednou jsme měli deset divadel velice zajímavé produkce, byly tam krásné loutky vedle zajímavých anebo úplné rarity, jako loutky, které si někdo udělal z hlíny. Ta škála je obrovská. Inspirovalo nás to k tomu, že jsme začali loutky a divadla sbírat, protože to tehdy kromě několika výjimek nikdo nedělal. Loutková divadla byla u nás tehdy považovaná za něco trochu podřadného, takže byla i levná, a to nám umožnilo je získat, protože jsme v té době studovali. Jiná situace byla v západní Evropě a sběratelé hlavně z německy mluvících zemí ohromné množství loutkářských památek nenávratně vyvezli.

Situace se dnes změnila? Sháníte další exempláře hlavně přes inzeráty?

Situace je dnes opravdu poněkud jiná. Loutky a divadla jsou českým fenoménem, který je ve světovém kontextu zcela výjimečný a také je dnes mnohem více sběratelů. Stala se z toho trochu móda a tím pádem jsou dnes úplně jiné i ceny. Naše sbírka zaměřená na rodinné a spolkové divadlo je poměrně komplexní. V poslední době se nám podařilo získat i některá německá „papírová“ divadla, která jsme dříve nesbírali, protože jsme byli zaměření na českou produkci. Naši sbírku těmito divadly teď spíše doplňujeme, protože tato divadla předcházela divadlům českým a byla používána také na našem území v době Rakousko-Uherské monarchie.

Když máte sbírku ucelenou, kam tedy dál?

Dál k modernismu. K avantgardním soustruženým loutkám a také k výjimečným věcem, jako jsou třeba insitní (naivistické) loutky, které nás dříve příliš nezajímaly. Dnes mi ale připadají nejzajímavější v tom, že mají obrovské charisma nenapodobitelného originálu. Svéráz lidí, kteří je vyráběli, ať už to byli betlémáři nebo naivní umělci, kteří si je vyráběli právě jen pro sebe nebo pro místní školu či spolek. Na výstavě jsou loutky například z obecné školy v Bílé Třemešné nebo řezbáře Antonína Kuldy ze Rtyně v Podkrkonoší, které používalo školní divadlo v Přerově. Jsou to naprosté unikáty, už jenom v tom, že autor udělal jen jedny loutky právě pro tuto školu. Na základě našich výstav nám někdo občas zavolá, že má nějaké loutky doma, jestli o ně nemáme zájem. To je pro nás svátek, protože tak můžeme získat nejen divadlo či loutky, ale spolu s nimi i zaznamenat jejich historii a původ.

Hrajete s manželem loutkové divadlo vy sami? Nebo píšete hry pro loutková divadla?

Oba dva máme umělecké profese, takže nám už na hraní nezbývá čas. Píšeme spíše odborné publikace, které se zabývají historií scénografie loutkových divadel – Česká loutka, Loutka a moderna.

Je možné jmenovat z vaší bohaté sbírky jeden exemplář – divadlo nebo loutku – na který jste pyšní?

Setkali jsme se s člověkem, který žil v Praze v domě, kde hned za rohem je legendární divadlo Říše loutek. Jeho otec provozoval známé pražské truhlářství, kde se prodávala i loutková divadla a sbíral loutky. Získali jsme od něj mimořádnou sérii hlav z ateliérů významných výtvarníků dvacátých a třicátých let. A také obrovského čerta, který je vrcholem naší sbírky. Otec onoho pána si jej nechal kdysi vyrobit do výlohy jako reklamní poutač. Pořád je co objevovat, protože Československo bylo unikátní v tom, že tady v meziválečné době fungovalo téměř tři tisíce tisíce spolkových a školních divadel. Tato divadla byla amatérská, ale s pravidelným provozem. Mezi členy byli často také lidé vzdělaní, akademičtí malíři, profesoři, lékaři, úředníci a podobně.

Které divadlo nebo loutka je vašemu srdci nejbližší?

V průběhu rozšiřování sbírky se pritority mění. Když člověk začne sbírat, hledí nejdříve na kvalitu a považuje si toho, že získá něco, co je cenné. Ale čím víc do toho pronikáte, uvědomujete si, že nejcennější jsou atypické osobité věci, které vznikly jen jednou. To jsou dnes pro mě nejzajímavější věci. Mojí srdeční záležitostí je jedno divadlo, které má venkovské kulisy z Uherskobrodska. Člověk, který ho vyrobil pro své děti, divadlo dělal jistě s obrovskou láskou ke svým dětem i prostředí, ve kterém žil. Odpozoroval, jak se staví rodinné loutkové divadlo, ale postavil jej po svém, vymyslel svůj systém. A namaloval kulisy s tím, že zachytil celou svou vesnici. Když je divadlo postavené, vidíte v něm celou vesnici i s vyvýšeným kostelíkem a máte pocit, že k němu opravdu můžete dojít. To je něco, co do tištěných kulis nepřenesete. A ten člověk určitě nevyrobil jiné divadlo, než je toto. Divadlo je také ve výstavě, je bleděmodré s loutkou čápa na návsi.

Jindra Husáriková

Galerie umění Karlovy Vary

příspěvková organizace Karlovarského kraje, Goethova stezka 6,

360 01 Karlovy Vary, IČO 66362768, č. ú. 5165900237/0100

tel: 353 224 387, fax: 353 224 388, e-mail: info@galeriekvary.cz

Tisková zpráva

Jindra Husáriková / Jubilující / Obrazy, kresby

Pořadatel                      Galerie umění Karlovy Vary

příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání                 Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary

Termín                           8.12.2011 – 22.1.2012

Autorka výstavy           Mgr. Božena Vachudová, e-mail:vachudova@galeriekvary.cz

Kontakt                         353 842 883 (Letohrádek Ostrov), 353 224 387 (galerie)

Otev. doba:                   otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

(zavřeno 22.-25.12. a 31.12.2011; 26.12. a 1.1.2012 pro Karlovaráky

vstup zdarma)

Malířka Jindra Husáriková (1931) slaví v letošním roce významné životní jubileum a připomíná ho jak jinak než jubilejní výstavou. A proč v karlovarské galerii? Karlovy Vary a Ostrov nad Ohří patřily totiž k jejímu mládí a také k prvním tvůrčím vrcholům. Galerie v těchto městech realizovaly její první výstavní přehlídky.

V Ostrově také Jindra Husáriková se svojí rodinou od roku 1961 až do roku 1965 žila. V ostrovské galerii uspořádala první dvě autorské výstavy, ovšem věnované textilní tvorbě. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze tento obor původně vystudovala. Za první velkou výstavou obrazů bychom rovněž v roce 1967 směřovali do galerie v Letohrádku Ostrov. V putování za autorčinými karlovarskými výstavami je nutné připomenout rok 1969. Tehdy v katalogu k výstavě naprosto jasnozřivě charakterizovala magickou figurální malbu Jindry Husárikové historička umění Zdenka Čepeláková a použila pro ni krásné a poetické přirovnání: „nanebevzetí všední skutečnosti“. Takto totiž pozdvihuje autorka, do poetických a svátečních vizí, svět kolem sebe dosud.

V obrazech Jindry Husárkové se setkáváme se scénami rozhovorů, meditací i s ponorem do vzpomínek. Spatříme scény slavnostních zahájení, oslav narozenin, také  výjevy z antické mytologie, nebo  křesťanské motivy. Všem těmto rozmanitostem života, které Jindra Husáriková vnímá s intenzitou očisťujícího a harmonizačního pohledu, vévodí téma nejsilnější a pro ni nejtypičtější – výjevy z cirkusového šapitó. Nepřeberné množství artistek a akrobatek zabydlelo obrazy Jindry Husárkové od roku 1958 až do současné doby. Odvaha riskovat, překračovat hranice lidských schopností, krása pohybů, spolu s pílí a nasazení, tvořily emociální a etické hodnoty, pro které autorce stojí za to se k nim neustále vracet a znovu je v takových scénách malovat. Stejně tak Jindra Husáriková malířským způsobem vypráví o lásce, přátelství a lidském porozumění.

V roce 1976 Jindra Husáriková opouští Karlovy Vary  a dlouhá léta působí v Praze a také v Poděbradech. Od roku 1969 autorčino dílo putuje po zahraničních galeriích, po první výstavě v Paříži následovaly výstavy v severských městech Švédska a Norska. A v tomtéž roce začala její velká výstavní pouť po Itálii, která byla záhy doplněna výstavními realizacemi v Německu, Španělsku a také nedávno ve výstavním centru Evropské unie v Bruselu. Ani české státní galerie na její malířské umění nezapomněly, po chebské galerii následovala Galerie výtvarného umění v Mostě a prestižní Galerie Klatovy / Klenová.

Celoživotní objevování tajemství barev, odhalování jejich souzvuku i kontrastu je pro autorku nekonečně vábivou cestou poznání, plného malířského dobrodružství i okouzlení. Radost, kterou při své malířské práci Jindra Husáriková prožívá, nám sděluje svými zářivými kompozicemi z posledních let, které naplnily její jubilejní výstavu.

(napsala Božena Vachudová)

Cena Vladimíra Boudníka

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

Cena Vladimíra Boudníka (1995 – 2010)

Autorské knihy (1997 – 2010)

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:          Galerie umění Karlovy Vary

ve spolupráci se sdružením Inter-Kontakt-Grafik Praha a Památníkem národního písemnictví v Praze

Termín: 8. září 2011 – 22. ledna 2012, vernisáž ve čtvrtek 8.12.2011 v 17 hodin

Koncepce:         PhDr. Simeona Hošková

Kurátorka:         Lenka Tóthová

Otev. doba:       otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

(zavřeno 22.-25.12. a 31.12.2011; 26.12. a 1.1.2012 pro Karlovaráky vstup zdarma)

Prestižní Cena Vladimíra Boudníka určená žijícímu českému výtvarníkovi působícímu v oblasti umělecké grafiky je každoročně udělována za významný tvůrčí grafický přínos. Cena udílená od roku 1995 je pojmenována podle jedné z nejvýznamnějších osobností českého poválečného umění, zakladatele české moderní grafiky, objevitele a inovátora mnoha grafických technik Vladimíra Boudníka (1924-1968). Cenu založilo nesmírně aktivní sdružení Inter-Kontakt-Grafik Praha, které pod předsednictvím renomované kunsthistoričky PhDr. Simeony Hoškové každoročně pořádá např. také celostátní soutěžní výstavu Grafika roku, Mezinárodní trienále grafiky či výstavy u nás i v zahraničí. Ocenění, které může umělec získat pouze jednou za život, vyhodnocuje odborná komise složená z teoretiků umění a předních grafických osobností. Každoročně je laureátovi předáváno na slavnostním zahájení prezentace výsledků soutěže Grafika roku.

Přehlídka současné tvorby všech dosavadních 16 laureátů, která je po premiéře ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti právě k vidění v karlovarské galerii umění, představuje umělce všech generací a jejich různorodé přístupy k výtvarné tvorbě i k rozmanitým možnostem jednotlivých grafických technik. Všechny vystavené (oceněné) autory spojuje především potřeba neustálého hledání, objevování nového a překonávání dosažených uměleckých jistot vlastní tvorby. Vybraná reprezentativní kolekce toho nejlepšího z naší současné grafiky představuje více než třicet velkoformátových tisků od klasického linorytu, dřevořezu, leptu či akvatinty, přes litografii, serigrafii až po moderní digitální tisky a různě kombinované experimentální techniky.

Výstavu provází kolekce čtrnácti autorských knih rovněž oceněných v celostátní soutěži Grafika roku pořádané od roku 1994 taktéž sdružením Inter-Kontakt-Grafik. Kategorie autorských knih byla do soutěže zapojena v roce 1997. Vítězné knihy, vesměs ručně vázané a kombinující grafické techniky s dalšími výtvarnými technikami a netradičními použitými materiály, jsou darovány do sbírky Památníku národního písemnictví v Praze, který také všechny vskutku originální knižní exponáty laskavě zapůjčil na tuto výstavu.

Cena Vladimíra Boudníka (1995 – 2010)
prestižní cena za osobitý přínos na rozvoji soudobé české grafiky

Ladislav Čepelák / 1995, Dalibor Chatrný / 1996, Alena Kučerová / 1997, Eduard Ovčáček / 1998,

Jan Kubíček / 1999, Jan Měřička / 2000, Květa Pacovská / 2001, Michal Cihlář / 2002,

Marie Blabolilová / 2003, Jiří Anderle / 2004, Jaroslava Severová / 2005, Lubomír Přibyl / 2006,

Vojtěch Kovářík / 2007, Zdeněk Sýkora / 2008, Mikoláš Axmann / 2009, František Hodonský / 2010

Autorské knihy (1997 – 2010)
oceněné v soutěži Grafika roku

Eva Holá / 1997, Lenka Vilhelmová / 2000, Květa Pacovská / 2001, Luboš Drtina / 2002,

Pavlína Suchánková / 2003, Petra Krupíková / 2004, Natálie Pěrková / 2004, Petra Juřenčáková / 2005, Darja Čančíková, Kateřina Kozlíková / 2006, Alžběta Diringerová, Marie Veselá / 2007,

Mikoláš Axmann / 2008, Sylvie Currin Kořánková / 2009, Jan Měřička / 2010

Skauti v Karlovarském kraji

Výstava Skauti v Karlovarském kraji

V rámci oslav 100 let českého skautingu pořádá Krajská rada Junáka Karlovarského kraje a Muzeum Sokolov, p.o. Karlovarského kraje výstavu „Skauti v Karlovarském kraji“. Výstava je v Sokolovském muzeu od 15. ledna do 19. února 2012.

Skautské hnutí bylo v našich zemích založeno roku 1911 profesorem
A.B. Svojsíkem, 4 roky po vzniku skautingu v Anglii a rychle se rozšiřovalo po celém světě.

Skauting byl v našich zemích několikrát zakázán. Od r. 1911 existoval do r. 1939, kdy jej zakázali Němci, pak byl obnoven v roce 1945, ale opět jen do roku 1948, kdy jej zakázali komunisté, pak krátce od roku 1968 do roku 1970. Nyní již skauti pracují nepřetržitě od r.1989.

V Karlovarském kraji byl skauting hojně rozšířen, mnohá střediska se vždy znovu obnovila, jiná zanikla. Mnoho středisek má bohatou historii, vzácné podklady o činnosti z let před jednotlivými zákazy, dokonce máme podklady o skautingu na Karlovarsku z let 20.let minulého století..

Máme tedy za sebou kus historie, skautingem a skautskou výchovou prošlo velké množství dětí i dospělých, mnoho skautů je opravdu skauty na celý život a ke skautingu se hlásí i po mnoha letech.

Na výstavě najdou mnoho zajímavých informací a vzpomínek nejen staří pamětníci, ale i generace mladší, která již skautskému věku odrostla. Výstava bude určitě zajímavá i pro nejmladší generaci dětí i těch, kteří o skautingu jen někdy slyšeli. A je možné, že se zde najdete na fotografii, kterou rádi ukážete svým dětem nebo vnoučatům a další se o činnost ve skautu začnou zajímat.

Na výstavě bude vystavovat 15 současných středisek z bývalých skautských okresů Karlovy Vary, Sokolov, Cheb.

Výstava bude ke zhlédnutí na sokolovském zámku od 15.1. do 19.2. 2012, otevřeno: středa- neděle 9-12 a 13-17 hod.

P. Mazancová, předsedkyně KRJ Karlovarského kraje.

Tomio Okamura

Okamurův „Novoroční projev“ II.

Vážení spoluobčané, každý nový rok stojíme před otázkou – vzkvétala naše země loni a bude vzkvétat letos? Ať už byla odpověď jakákoli – ukazuje se, že zatím nikdy v posledních letech naše země nevzkvétala tolik, kolik mohla. Nikdy ji ale také neporazily na kolena všechny ty proběhlé krize – politické i ekonomické.

Ekonomika není to hlavní

Čím to? Krom jiného i proto, že politika a ekonomika nejsou tím zásadním, čím žijeme a čím bychom žít měli. Největší sílu právě v době krizí nečerpáme z bankovního účtu, ale z přátel a z rodiny. Ze svého okolí – z knih, z našich vzorů, z osobností a z hrdinů našich dějin. Kvalita života se rozhodně neodvíjí od výše státního HDP anebo příjmu jednotlivce. Závisí hlavně na hodnotách daného člověka nebo společnosti. Rozhodně to ale neznamená, že ekonomika není důležitá – jen nesmí vítězit nad morálkou a společnými hodnotami.

Skutečná chudoba je zlá a ničivá

Naše republika je přese všechny problémy bohatou zemí. Skutečná chudoba, ta co ohrožuje život, je výjimkou, přestože stále nám umírají lidé na ulici mrazem a někdy i na následky podvýživy. Žijeme v čase, kdy média uchvacují gorily ze ZOO, jejichž „příjem“ překračuje platy většiny smrtelníků. Firmy sponzorují anakondy, křečky či další zvířata, které mají dotace, granty a dary od státu, města a občanů v řádu stamiliónů. Školní třídy se skládají na veverky namísto toho, aby pomohly třebas jen jediné stařence v nejbližším okolí. Žijeme v mediálně odporné a děsivé době, kdy jedna gorila je větší a důležitější celebrita než desetitisíce potřebných stařečků nebo invalidů. Zítra zas někdo napíše, jakýže jsem populista – nevím dodnes pořádně, co to je. Jen vím, že to, co teď píšu je prostý fakt. Nevyvratitelný. Jen hodně nepříjemný.

Ničivá je i nespravedlnost

Naše země nevzkvétá tak, jak by mohla, protože v ní příliš nekvete spravedlnost. Ze zlodějů jsou často milionáři a miliardáři. Justice naopak často páchá křivdy na nevinných lidech. I v tyto dny trpí ve vězeních lidé nevinně odsouzení, lidé odsouzení v nespravedlivých, neústavních procesech. Namísto spravedlnosti v naší zemi často vítězí právní formalismus. Lidé jdou do vězení třeba proto, že se jejich právník zapomněl odvolat k vyšší instanci a jiní, někdy i velcí skuteční gauneři tam nejdou, protože soudce, státní zástupce či policie nestihli ve správném datu vyhotovit správný formulář nebo během šetření opomenuli jiný formální krok. Nesouhlasím a protestuji proti tvrzení vykladačů práva, že spravedlnost není právo. Selský rozum mi říká, že právo tu je od toho, aby spravedlnost nastolovalo. Stoprocentní spravedlnosti nemůže být nikdy dosaženo, vím. Ale tvrdím, že vždy se o ni musíme maximálně a dnes a denně pokoušet. I navzdory právu. Je-li špatné – pak ho měňme.

Odpovědnost je na nás

České země mají výjimečný dar na pracovité a chytré lidi. I na lidi výjimečně klidné a tolerantní. Nic není černobílé. Tahle zdánlivá výhoda se pro nás čas od času stává nevýhodou. Po dvacet let tu tolerujeme rozkrádání společného majetku. Za posledních dvacet let náš stát přišel o většinu zdrojů svého financování. O ziskové podniky, které mu vydělávaly peníze. Stát rozházením majetku nahospodařeného za 40 let přišel o své finanční rezervy na potřebné reformy. Ze státu, který byl věřitelem mnoha zemí světa se stal dlužník. Málokomu dochází, že ony lacino privatizované, zničené nebo ukradené firmy (od Prazdroje po Zetor) vydělávaly státu třeba na důchody nebo na zdravotnictví. Mnohé z nich rozhodně nebyly přítěží, ale naopak slepicemi, které nesly velká zlatá vejce. Kolik ze zmizelých peněz jsme skutečně investovali do rekonstrukce země po pádu komunismu? Pět, deset procent? A kdo nese vinu? Nejsou to jen politici – jsme to stále my občané. Občané voliči, občané novináři, občané policisté, státní zástupci, úředníci. Je to obehraná písnička, ale nikdo není za naši zemi odpovědnější, než my sami. Nejsou to „Oni“: komunisté, odéesáci, socané, lidovci, topáci. Ti všichni jsou přece naši spoluobčané jako my. To všechno jsme i my. Ekonomické krize mohou být skvělý katalyzátor. Pročišťují nejen ekonomiku od nezdravých a špatných firem. Mohou a doufejme, že budou čistit taky veřejnou správu. Rok od roku se zdvihá nevole občanů nad svými volenými i nevolenými zástupci a správci země. Jen houšť, říkám si den co den. Každý naštvaný občan znamená menší toleranci pro chyby či zločiny těch, kdo odpovídají za chod naší republiky v kterémkoli oboru.

Buď práci čest

Toto heslo by se mělo do kamene znovu tesat, protože za poslední léta poctivá a čestná práce mizí a mizí. Jen dobrou prací můžeme být dlouho úspěšně všichni živi. Žádný derivát ani finanční produkt ani projekt EU nás dlouhodobě nenakrmí. A k dobré práci, která by měla získat nazpět svoji popularitu a čest patří i kvalitní vzdělání. Vzděláním nemyslím fofrškoly pro hlupáky, co chtějí titul přede jménem na zakrytí vlastní hlouposti a nedostatečnosti. Vzděláním se tu míní kvalitní a hluboké množství praktických i teoretických vědomostí prospěšných k profesnímu i osobnímu životu. Nepotřebujeme managery čehokoliv. Bakaláře a magistry fachidioty. Potřebujeme inteligentní řemeslníky, erudované středoškoláky, průmyslováky, co dokáží každodenně řešit problémy a odvádět špičkovou práci. Potřebujeme dobré a talentované inženýry a architekty. Takové, co školu neudělali z nouze a v mezičase mezi dvěma diskotékami. Ale takové, co prahnou dokázat ve svém oboru to nejlepší a chtějí proto dělat maximum.

Vždycky je šance, že bude líp

V čase krizí Češi, Moravané i Slezané čas od času ukázali, že v nich stále je síla, hrdost, elán pohnout zemi k lepšímu. Obětovat se, bojovat a pracovat pro druhé. Jen škoda, že tenhle elán si po čase necháme ukrást částí našich elit. Jedno, zda oprávněně či ne. Tahle země není zemí jednotlivých politiků, co nás tu tam zradí nebo podvedou. Tahle země je zemí naší, našich předků a našich potomků. Pro ně ji dělejme lepší. Dělejme také děti a tyto děti také dělejme lepší, slušnější, pracovitější.

Opravdu není důležité, jaké máme HDP, jaký kurs a jakou inflaci.

To nejpodstatnější je, jaké máme lidi.

Jací lidé jsme my.

Přeji vám šťastný rok 2012.

Tomio Okamura

www.tomio.cz

Nejoblíbenější rodilá mluvčí

Nejoblíbenější rodilou mluvčí je
Jessica Gibbs z Karlových Varů

(Karlovy Vary/Praha, 10. 1. 2012) – Američanka Jessica Gibbs, která učí angličtinu v MŠ a ZŠ v Karlovarském kraji, se již druhým rokem stala nejoblíbenější rodilou mluvčí České republiky. Rozhodla o tom celostátní anketa pořádaná Nadačním fondem Prague Post a společností Wattsenglish. Rodiče, děti i učitelé vybírali z více než čtyř desítek lektorů Wattsenglish působících po celé republice.

Spolupráci s Jessikou si učitelky z Karlovarska pochvalují. „Lekce s ní jsou rozmanité. Když ji děti vidí, přepínají automaticky do angličtiny, nestydí se, nebojí se použít anglický jazyk, i mimo výuku,“ říká Ludmila Veselá ze ZŠ Nová Role. „Jessica je zároveň otevřená novým metodám a učebním pomůckám, využívá hodně pantomimu a mimiku.“ Oblibu Jessiky potvrzuje i Romana Kleinmannová, vedoucí MŠ Mozartova v Karlových Varech: „Jessica patří mezi nejoblíbenější rodilé mluvčí. Pro děti není učitelka, ale kamarádka. Hraje s nimi hry, tancuje, využívá skvělé pomůcky a děti s ní mluví anglicky naprosto přirozeně.“

Jessica obhájila své vítězství v anketě o nejoblíbenějšího rodilého mluvčího z loňského roku a stala se tak nejúspěšnější lektorkou Wattsenglish. Tato mladá Američanka má s výukou a vzděláváním dětí bohaté zkušenosti, v Praze si je navíc rozšířila o certifikát pro výuku anglického jazyka. „Ocenění si moc vážím, konkurence mezi lektory Wattsenglish je totiž velká, vybírají se skutečně jen ti nejlepší,“ usmívá se sympatická Američanka. „Práce s dětmi mě moc baví. Jejich nadšení, energie a pokroky v angličtině jsou úžasné. Díky metodám Wattsenglish si děti hrají a baví se, a tím se učí angličtinu daleko rychleji.“

Kvalifikace na prvním místě

Rodilí mluvčí Wattsenglish působí již ve více než 300 mateřských a základních školách po celé republice, od září 2011 i na Slovensku. Všichni procházejí přísným profesním výběrem. Každoročně je z 3 000 uchazečů vybráno pouhých 50. Následně absolvují odborná školení a vzdělávací programy, během nichž se seznamují s českým vzdělávacím systémem a metodikou Wattsenglish. „Lektory čekají v průběhu roku minimálně čtyři školení, kde trénují nové výukové aktivity, hry a dostává se jim také zpětné vazby,“ potvrzuje Marek Kadlec, ředitel společnosti Wattsenglish. „Celoročně jsou navíc pod odborným dohledem Steva Wattse, zakladatele a mentora výukového programu Wattsenglish.“ Po absolvování všech kurzů a školení získávají lektoři certifikát WITC – Wattsenglish International TEFL Certificate.

Při výuce lektoři pracují s nejlepšími učebnicemi, jako jsou Oxford University Press, Cambridge nebo Macmillan. Vždy se snaží vyjít vstříc příslušné škole a využívat materiály, na které jsou děti zvyklé. Kromě toho vydává Wattsenglish i vlastní výukové materiály: interaktivní videa a hry, metodická skripta, obrázkové karty, písničky a další.

Soutěž o nejlepšího českého učitele angličtiny vyvrcholí v březnu

Soutěž o nejoblíbenějšího rodilého mluvčího byla uspořádána v rámci celostátní ankety o nejlepšího českého učitele, kterou každoročně vyhlašuje Nadační fond Prague Post ve spolupráci s jazykovou školou Wattsenglish. Zatímco nejoblíbenějšího rodilého mluvčího již známe, na jméno nejlepšího českého učitele angličtiny si budeme muset počkat až do března. Slavnostní vyhlášení proběhne v Americkém centru v Praze.

Kontakt pro bližší informace:
Mgr. Dana Filipová
Communication
GSM: +420 776 305 981
E-mail: dana.filipova@wattsenglish.com
www.wattsenglish.com

Národní týden manželství

Národní týden manželství

Národní týden manželství je mezinárodní kampaň která se koná na podporu manželství. Kampaň vznikla v roce 1997 ve Velké Británii. Organizovali ji manželé Richard (který byl ve vedení Christian charity Marriage resource) a Maria Kaneovi. Do kampaně jsou zapojeny různé církve, politici, média. Ve formě různých zlev jsou zapojena květinářství, restaurace, kavárny i kulturní instituce.
Zdroj: Wikipedie

Národní týden manželství bude probíhat i v karlovarském regionu.

Národní týden manželství v Karlových Varech

Po 13.0. „Zabijáci dobrého manželství!“ v 18:00.
PhDr. Josef Slowik
modlitebna Církve adventistů, Plzeňská 49, KV.

Út 14.0. „Manželství a mnišství: Dvě formy jednoho
křesťanského povolání“ v 18:00. Mgr. Lukáš Bujna
v KC Armády spásy, Jugoslávská 16, KV.

St 15.0. „Dvě uši, jedna ústa – Jak se dorozumět?“ v 18:00.
Karel Řežábek
modlitebna církve BJB Stará Role, Závodu míru 112.

Čt 16.2. bude promítán film o manželství v 18:00.
modlitebna Církve bratrské, Bulharská 29, KV.

Pá 17.2. „Chcete žít v manželství šťastně?“ v 18:00.
PhDr. Pavla Klimešová
na faře Českobratrské církve evangelické, v 18:00.
Zahradní 33, KV.

So 18.2. „Manželské etudy“ (komponované pásmo na téma
knihy „Pět jazyků lásky“ od G. Chapmana) v 19:30.
Divadlo Husovka, Husovo nám. 2, KV.

Ne 19.2. společná ekumenická bohoslužba v 16:00.
modlitebna ČCE (Českobratrská církev evangelická)
Zahradní 33, KV.

Pořádají: wwww.cirkvekarlovyvary.cz

Národní týden manželství v Sokolově

Valentýnská slavnost představí Most lásky

Rozumíme si? Tak se zeptá českých žen a mužů Národní týden manželství 2012. Jeho tématem budou Cesty k lepší komunikaci v manželství. Šestý ročník české součásti celosvětové občanské iniciativy se uskuteční v týdnu od 13. do 19. 2. s valentýnským svátkem zamilovaných. Do Národního týdne manželství se jako každoročně zapojí řada občanských organizací, společenských středisek, manželských poraden, církví i městských samospráv. Ty organizátoři týdne vyzývají k podpoře mezinárodního happeningu „Zahoďte klíč“ spočívajícího ve vyhrazení jednoho mostu v každém městě pro milence a manžele, aby zde mohli jako výraz vůle k vzájemné věrnosti zavěsit na zábradlí visací zámek se svými jmény či iniciálami, zamknout a klíč hodit do řeky. Takový most se zámky zamilovaných mají již například v Děčíně. Na Valentýna, v úterý 14. 2., představí účastníci malé slavnosti Most lásky, lávku pro pěší přes Ohři u Českého domu v Sokolově, jejíž zábradlí na návrh místní básnířky Lisy Gaman město upravilo pro partnerské petlice věrnosti. Od 16 hodin na mostu a v nedalekém evangelickém kostele vystoupí sokolovští divadelníci, sbor Zvonek, mladí místní písničkáři Levoruký Eda, Filip Koryta a Daniel Salcman, hudební skupina Svítá, představitelé města a místních církví. Centrum digitálních tiskových služeb Chameleon hned vedle mostu nabízí zamilovaným párům pořízení i ozdobení zámků podle přání. Slavnost pořádá Městský dům kultury. Všichni jsou srdečně zváni. Celostátně iniciativa začne slavnostně v pondělí v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, kde vystoupí na tiskové konferenci také starosta Sokolova Zdeněk Berka.
V rámci Národního týdne manželství zve ve čtvrtek 16. 2. od 18 hodin sokolovský sbor církve adventistů na Šenvertu, v Kraslické ulici 14, na besedu s doktorem Josefem Slowíkem ze Západočeské univerzity Plzeň na téma Romantika v manželství i po letech. V sobotu 18. 2. od 13 hodin bude na stejném místě beseda k filmu Mikea Leigha Další rok, obrazu manželství jako půvabného dobrodružství. „Většina rozváděných manželství udává jako hlavní důvod rozdílnost názorů a povah“, říká k tématu letošního NTM Petr Činčala, republikový organizátor akce a vedoucí komunitního centra Generace v Liberci. „Komunikace vedoucí k porozumění je právě způsob, jak rozdílnost názorů a povah může být nejen překonána, ale jak se může stát silnou stránkou manželského páru.“ Na akci budou také k dispozici knihy pro páry a podobně. Iniciativa Národní týden manželství vznikla v roce 1996 ve Velké Británii a od té doby se šíří do dalších zemí.
Tomáš Kábrt, oddělení internetových novin SOKOLOV.CZ

Další informace najdete na: www.tydenmanzelstvi.cz

Výtvarná dílna

Výtvarná dílna

nabízí představení loutkového divadla, výrobu lapače snů a besedu se sběratelkou loutek nejen o nové knize.

Druhou výtvarnou dílnou pokračují v sobotu 21. ledna doprovodné akce k aktuální výstavě loutek a loutkových divadel Klauni, čerti a Kašpaři. Dílna nabídne tři akce v jedné a začíná ve 14 hodin.

Návštěvníci nejprve zhlédnou představení loutkového divadla. Půjde o představení Divadla Anička a letadýlko s názvem Malá večerní snítka. Loutkářka a herečka Anna Duchaňová bude prostřednictvím loutek vyprávět příběh o malé Aničce, jejíž maminka se zdržela v práci a Anička se bojí usnout. Proto si zpívá, hraje a také dělá doma trochu nepořádek. Trochu víc. Představení je vhodné pro malé, mladé, starší i seniory.

Po jeho skončení budou následovat výtvarná dílna, kdy budou návštěvníci mít možnost vyrobit si Lapač růžových snů. Vše potřebné bude na místě k dispozici. Od 16 hodin pak představí Marie Jirásková knihu Loutka a moderna, kterou napsal se svým manželem Pavlem. Ze sbírky manželů Jiráskových pocházejí veškeré loutky a divadla, které je možné na výstavě vidět. Marie Jirásková také bude odpovídat na všechny možné „loutkové“ dotazy, nejen na ty, které se bezprostředně týkají nové knihy.

Kniha Loutka a moderna shrnuje padesátiletý vývoj loutkářské scénografie v první polovině 20. století. Je tak přehledným a systematickým průvodcem dobou, kdy u nás došlo k mimořádnému rozkvětu loutkářské scénografie. Publikace sleduje sepětí autorů, předních českých výtvarníků nejrůznějších stylů a směrů – návrhářů, řezbářů, malířů a scénografů – s vývojem avantgardních a modernistických snah v evropském umění. Kniha obsahuje 750 obrázků, včetně dobových snímků loutkových představení, scénických, kostýmních a loutkových návrhy, fotografií loutek a mnoha dalších věcí, které s loutkami a loutkovými divadly souvisejí. Obrazová část knihy obsahuje rovněž kolekci nových barevných fotografií, která představuje unikáty z nejvýznamnějších českých veřejných a soukromých sbírek loutkářských památek.

Vstupné na výtvarnou dílnu s představením činí padesát korun pro dospělé a pětadvacet korun pro dětské návštěvníky.

Lev Havlíček

PR Muzea Karlovy Vary

605 258 630

Príhovor

Únorový príhovor Víti Škorpila

Milí přátelé,
měsíc únor je v našem regionu poznamenán jarními prázdninami. Tedy slovo „poznamenán“ platí pro naši programovou nabídku, školní mládež tento fakt pochopitelně přijme pozitivně a vyplní volný čas všemi typicky jarními radovánkami, jako je stavění sněhuláků, koulování, sjíždění kopečků pomocí navoskovaných prkének nebo pokoutné nacvičování zakázaného uvolnění.
Úvod měsíce bude ve znamení regionálních účinkujících, ať už se jedná o umělce-našince současné, nebo minulé. To se týká skupiny Široko daleko, která se pod naše reflektory vrací téměř přesně po roce. Vedle několika karlovarských hudebníků je jeho hlavní hvězdou někdejší bubeník legendární skupiny Dvouletá fáma Zdeněk Konopásek. A aby nebylo ten večer hvězd málo, hvězdné souhvězdí s ním vytvoří ještě hvězda skupiny Tara Fuki Dora Barová. Členové karlovarské skupiny Colorflash ještě k zářivým stars nepatří, faktem ale je, že z mladičkých začátečníků, kteří téměř všichni prošli skupinou Holden, vyzráli už v kvalitní rockové hudebníky. Pozvali si i hostující soubor, kterým je Gastrojazz. O něm toho moc nevíme, já si tedy určitě přinesu ubrousek a příbor. Rej umělců s karlovarskou identitou završí uskupení Noční pták, s nímž se na scénu vrátí v krátké době podruhé Zdeněk Konopásek, tentokrát s dalším někdejším Karlovarákem, legendárním Lubošem Fidlerem. Koncertu bude předcházet slavnostní chvilka v podobě vernisáže výstavy obrazů Renaty Matouškové.  A pak už bude naše divadlo patřit zkušeným matadorům mezinárodního formátu. Tedy o kolumbijském kytaristovi a zpěvákovi Ivanu Gutierézovi to platí v plné míře. Tento Jihoameričan známý ze spolupráce se Zuzanou Navarovou si přiveze skupinu Madera a bude po v lednu vystoupivších Los Quemados dalším účinkujícím, který se pokusí vštípit našim posluchačům rytmy, které jim nejsou úplně vlastní. To Vladimír Merta je Čech jako poleno, i když jeho první album nespatřilo světlo světa v české kotlině, ale ve Francii. Stalo se tak v roce 1969 a na svůj český debut si musel Merta počkat ještě dalších 9 let, o což se zásadní měrou přičinil tehdy panující komunistický režim. Od té doby však uplynulo v Seině mnoho vody, se kterou zmizela i česká totalita a Vladimír Merta je na scéně stále. Tentokrát na ní stane společně s pražskou folkrockovou skupinou Hromosvod a to by mohlo být zajímavé spojení. Divadlo Husovka si letos vybrala redakce deníku Mf Dnes za místo k vyhlášení ankety Kulturní událost Karlovarského kraje 2011, doplněnou o soutěž Koncert roku. Vyhlášení proběhne těsně před představením Divadelního studia D3 Treperendy. Komponované pásmo Manželské etudy je pořadem v rámci Národního týdne manželství a je dalším z cyklu pravidelných pořadů Armády Spásy. Zajímá-li vás, jak si stojí instituce manželství v době singles a psích knížek, přijďte se podívat na pořad, jehož navštívením přispějete také na dobročinné účely.
Snad jsme vás naší nabídkou zaujali více než letošní skoupá zima sněhem a tak jsem přesvědčen, že se s vámi shledáme u nás v Husovce. V našich klubových prostorách jsme pro vás připravili i několik novinek, jako je třeba nově zavedená „Návštěvní kniha“, do které můžete vepsat i svoje přání a stížnosti (raději ta přání prosím). V souladu s dobovým trendem jsme také rozhodli, že celý prostor divadla Husovka včetně baru bude od 1. února „nekuřáckým prostředím“. Připouštíme, že toto opatření bude možná pro někoho zklamáním, doufáme však, že většina z vás ho ocení. Na shledanou

Klub Paderewski: Lucie Domesová, Víťa Škorpil, Michaela Tůmová, Pavel Žemlička

SKLO – SKLU – SKLEM

Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje
Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388
e-mail: info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

SKLO – SKLU – SKLEM / GLAS – GLÄSER – AM GLÄSERSTEN

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:        Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje
Místo konání:        Interaktivní galerie Becherova vila, Krále Jiřího 1196/9
Termín:         2. února – 9. dubna 2012, vernisáž ve čtvrtek 2.2.2012 v 17 hodin  
Autor výstavy:      Jan Samec, ředitel Galerie umění Karlovy Vary
Otevírací doba:        úterý – neděle 10 – 17 hodin, vstupné 40,-/20,- Kč

Mezinárodní projekt Sklo – Sklu – Sklem / Glas – Gläser – Am Gläsersten je první letošní výstavou v Interaktivní galerii Becherova vila.     
Název projektu v češtině a v němčině není úplně shodný, každopádně se jedná o výstavu výsledků stejnojmenného workshopu ve sklárně Lamberts ve Waldsassenu, který se uskutečnil v říjnu loňského roku. Tento workshop inicioval Detlev Bertram, německý výtvarník, žijící řadu let v českých Hranicích u Aše.
Hlavním organizátorem se stal galerista Hans – Joachim Goller ze Selbu, který s karlovarskou Galerií umění dlouhodobě spolupracuje. Také proto byla spolupráce se novou pobočkou galerie v Becherově vile od prvopočátku logickým konceptem a základem česko – německé spolupráce, které vyhovovala i poloha sklářské hutě poblíž českých hranic.
Z příhraničních regionů pozvali organizátoři k účasti tři české a tři německé výtvarné umělce, nikoli však sklářské profesionály. Nechtěli připravit akci, která by byla pouhou „zastávkou“ pro rutinní skláře. Záměrem bylo umožnit poznání nového materiálu kreativním autorům, kteří do sklárny přijdou nezatíženi předchozí praktickou zkušeností. Ke zprostředkování vzniku děl, autorských přístupů i celkové atmosféry sklárny byli k projektu přizváni také tři fotografové a jeden filmař, po dvou z každé strany hranice. Za českou stranu to byli malíři Varvara Divišová, Jan Samec a Jan Tichý, fotografové Hana Olišarová a Zbyněk Illek;  Německo zastupovali designéři Anna Albert a Harald Beierl, malíř a ilustrátor Detlev Bertram, fotografka Katrin Horn a filmař a dokumentarista Alexander Schrott.
Výtvarníci měli k dalšímu zpracování finální produkt waldsassenské sklárny, tradiční hutně foukané sklo. Skleněné tabule s různorodou strukturou a charakterem mohli řezat, lepit, pískovat a brousit. Ať už zvolili jakoukoli metodu, šlo vždy o zpracování skla takzvaně „za studena“. Zúčastnění autoři záhy objevili překvapivé možnosti nové technologie, upravovali své původní návrhy a radili se s odborníky z hutě i mezi sebou. Ačkoli některé postupy a výsledky byly přitažlivě inspirativní, výtvarníci se snažili uchovat si každý své vlastní výrazové prostředky.
Detlev Bertram realizoval své předem připravené prostorové koncepty a experimentálně laboroval se zrcadlením, prosvětlováním skla a zabarveným světlem, Anna Albert v tichém soustředění pojednávala barevné plochy rozdílných tabulí subtilní kresbou plnou křehké imaginace a Harald Beierl gravíroval pískováním drobné formáty razantně stylizovanou zkratkou s optimistickými motivy lidských postaviček, žebříků, domků a nebeských těles.
Varvara Divišová využila, podobně jako Jan Samec, postupné pískování barevných ploch k tomu, aby v takto pojednaných sklech objevili expresivně zjednodušené krajiny, u druhého z autorů ještě radikálněji abstrahované. Malíř Jan Tichý stejnou technologií vytvářel monochromní kompozice „architektur“, tedy stereometrických těles s iluzivně podanou perspektivou a sugestivním výrazem.
Ani fotografové nezůstali jen u dokumentu. Prostředí sklárny, oheň, skladba barev, struktura a reflexy skla, to vše je inspirovalo k autorským výpovědím, někdy až na samé hranici rozpoznatelnosti původního námětu, jako například v minimalistických monochromech Hany Olišarové. Katrin Horn se zaměřila na barevné struktury materiálů či probarvené odlesky. Zbyněk Illek se oproti fotografkám v řadě snímků orientoval na dramatičtější záběry diagonálních reflexů skla. Autorské celky vybraných fotografií se staly součástí výstavy. Nad rámec plánované dokumentace pracoval i Alexander Schrott, který originálním způsobem sestříhal své filmové sekvence z workshopu a oživil tak film, jímž návštěvníkům výstavy sugestivně prezentuje práci a postupy umělců i názory všech zúčastněných.
Výstavní soubor obsahující více jak čtyři desítky vystavených děl dokladuje intenzivní zaujetí a pracovní nasazení participujících umělců i fotografů a budiž jim za to dík. Poděkování však patří i hlavnímu organizátorovi akce, Hans-Joachimu Gollerovi a vedení sklárny v čele s Reinerem Meindlem, rovněž i všem ostatním pracovníkům sklárny, kteří pro neobvyklé nápady i nepraktické snažení měli pochopení. Představené výsledky jsou však důkazem nejen tvůrčích schopností umělců, ale i poctivého úsilí a přátelského ovzduší celého projektu, překračujícího hranice a jazykové bariéry.
Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj – „Investice do vaší budoucnosti“ a podpořil jej Česko-německý fond budoucnosti. Partnerem projektu je Kunstverein Hochfranken Selb e.V.
(Text: Jan Samec)

O divadle Dagmar

Divadlo Dagmar

Divadlo Dagmar vzniklo jako otevřené společenství profesionálních divadelních umělců na podzim r. 1993 kolem režiséra Michala Przebindy. Pod hlavičkou Divadla Dagmar pracuje Studio Divadla Dagmar (složené zejména ze studentů karlovarských středních škol) a Dětské studio dramatické výchovy.

Komorní scéna „U“

„U“ …jako uvádět, užasnout, utěšit, usmiřovat, ulehčit, usnout.

„U“ …jako U NÁS DOMA.

Název divadla je vzat z repliky Augusta Strindberga z Enquistovy Noci tribádek – z první inscenace Divadla Dagmar:
„…tahle zavšivená blechárna, Divadlo Dagmar je moje jediná naděje…“ – a platí to pořád.

Drama současného švédského literáta Per Olova Enquista je dalším z jeho pseudodokumentárních her popisující životy slavných. Tentokrát jde o dramatika Augusta Strindberga.

Jeho dílo je charakteristické tím, že autor čerpá z autentického dokumentárního materiálu a seznamuje čtenáře nebo diváka s životními osudy konkrétní historické osobnosti. Enquistovy texty nejsou pouhou literaturou nebo dramatem faktu. Jím zachycené lidské příběhy v toku historických skutečností se stávají metaforou o člověčím hledání odpovědí na všeplatné otázky mimo prostor a čas.

Ješitný žárlivec, excentrická alkoholička a manželka herečka aneb rodinný život Augusta Strindberga. Základem divadelní hry Noc tribádek je událost ze života tohoto slavného kontroverzního spisovatele, konkrétně okolnosti rozpadu jeho prvního manželství s herečkou Siri von Essen. (Toto období vylíčil Strindberg s brutální otevřeností ve francouzsky psaném románu Bláznova zpověď.)

A kdo jsou tribádky? Tribádka je starším výrazem, který se používal pro ženu, jež má milostný vztah se ženou.

Saigon Team – František Skála & spol.

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387,
fax: 353 224 388,

e-mail: tothova@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

Saigon Team -

František Skála & spol.

Tisková zpráva

Pořadatel:                       Galerie umění Karlovy Vary

Podpořili: Nadace Film-Festival Karlovy Vary a Ministerstvo kultury ČR

Termín: 3. července  – 12. září 2010

Autor:                              František Skála

Kurátorka:                      Lenka Tóthová

Otevírací doba:               otevřeno denně mimo pondělí 9.30 – 12 a
13 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

František Skála (1956, VŠUP Praha), sochař, malíř, ilustrátor, literát, hudebník, tanečník, držitel ceny Jindřicha Chaloupeckého i cen za ilustrace, člen Tvrdohlavých, herec Divadla Sklep, zpěvák MTO Universal Praha a kapely Finský barok, člen Tros Sketos, skutečný člen tajné organizace B.K.S., komtur Řádu Zelené Berušky, to vše charakterizuje renesanční záběr mnohotvárného umělce, který se do karlovarské galerie umění vrací již potřetí. V roce 1997 se zde uskutečnila jeho autorská výstava Figury a Tropy, v létě roku 2005 pak výstava Tros Sketos Serios, která představila trojici z nejpopulárnější festivalové znělky v podobě seriózně umělecké.

František Skála jako autor silné imaginace a poetické originality proslul především svými objekty z nalezených předmětů, materiálů a úlomků přírodního i umělého původu, které by jinak v proudu času zanikly. Ze spousty rozličných jednotlivostí vytváří díla nových významů působivá svou hravostí, fantazií, humorem i nadsázkou, jindy mystikou či iracionalitou. Skálův obdivuhodný „recyklovací“ způsob tvorby je i v rámci mezinárodní výtvarné scény ojedinělý a nezaměnitelný. Obdobný princip je využit i při výrobě dřevěných a kovových aut z odpadových materiálů, tzv. Saigonářů, která od roku 1987 vznikají vždy během velikonočních svátků na Skálově letním sídle. Auta jsou protahována blátem, nacpávána suchou trávou, zapalována a jinak destruována k obveselení dětí i dospělých, jejich konstrukce je tomuto účelu přizpůsobena. Na jejich tvorbě se kromě Františka Skály a jeho rodiny podílí i další autoři (např. Petr Nikl, Jan Černický, Martin Polák).

Originální sochařské objekty–hračky prošlé ohněm, blátem, patinou stáří i prachem cest, byly využity také v netradiční fotokomiksové knize Františka Skály „Skutečný příběh Cílka a Lídy“ (2007). Kniha a Skálova poetika obecně posloužily jako jeden z inspiračních zdrojů k novému filmu Jana Svěráka „Kuky se vrací“, na kterém se František Skála zpočátku podílel. Kromě kolekce téměř padesáti modelů aut, která jsou v takovém rozsahu prezentována vůbec poprvé, karlovarská výstava představí také třicítku fotografií z akcí Saigon Teamu a z komiksu o Cílkovi a Lídě.

Kouzlený svět nejroztodivnějších tvarů, barev a materiálů, ze kterých František Skála své objekty tvoří, nadchne vždy mnoho velkých i malých diváků. Také hosty 45. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, v jehož rámci je výstava podpořená Nadací Film-Festival Karlovy Vary a Ministerstvem kultury ČR pořádána, čeká nezapomenutelné setkání s originální Skálovou poetikou.

František Skála

* 7. 2. 1956 Praha

sochař, malíř, ilustrátor, literát, hudebník, tanečník

člen Tvrdohlavých, herec Divadla Sklep, zpěvák MTO Universal Praha a kapely Finský barok, člen Tros Sketos, skutečný člen tajné organizace B.K.S., komtur Řádu Zelené Berušky

1971-1975       
Střední umělecko průmyslová škola Praha, obor řezbářství

1976-1982       
Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha, obor filmová a televizní grafika

1974

skutečný člen tajné organizace B.K.S. (Bude konec světa – tajná organizace, jejímž heslem je „Der Kamaradšoft is gut“ a programem je věčné přitakání životu i smrti, organizace se od r. 1991 v ilegalitě a pod dozorem Podkomise pro útlum publicity věnuje rozvíjení své vlastní kultury)

1983-2008      
ilustrace – např. Zapomenutá řemesla, Pohádky z bramborových řádků, Pohádky Matky husy, Královské pohádky,  Nekonečný příběh, Děvčátko Momo a ukradený čas, Bratři lví srdce, Žabí zámek

1985

získává Dvůr Dřevíč
komtur Řádu Zelené Berušky

1986                               
první samostatná výstava – ÚMCH Praha

kolektivní výstavy – Konfrontace IV-V

první vystoupení Tros Sketos

1987-1991       
zakládající člen skupiny Tvrdohlaví

výstavy – Tvrdohlaví I-III Praha

1988                               
autorský kreslený komiks Velké putování Vlase a Brady

první vystoupení MTO Univerzal Praha (herci a muzikanti Divadla Sklep a výtvarníci s repertoárem toho nejlepšího z nejstrašlivějších skladeb naší i světové populární taneční hudby 2. poloviny minulého století)

1991                 
hlavní cena Jindřicha Chalupeckého za rok 1991

1992                 
výstava – GHMP Praha

tříměsíční stáž v Headlands Center for the Arts, San Francisco

1993-1997

design interiéru Paláce Akropolis Praha (okouzlení americkým designem
30. a  50. let)

1993                               
pěší cesta do Benátek, ilustrované deníky, kresby z cest a objekty z nasbíraných materiálů vystavuje na 45. Bienále světového umění

výstava – Southern Exposure San Francisco

1995-1997       
práce na celovečerním animovaném filmu podle vlastního kresleného seriálu Velké putování Vlase a Brady (nerealizováno)

1996                 
výstavy – Galerie Portikus Frankfurt nad Mohanem, Nová síň Praha

1997                 
výstavy – Galerie umění Karlovy Vary, Galerie Klatovy – Klenová

1999                 
výstavy – Tvrdohlaví Valdštejnská jízdárna Praha, Hnízda her Rudolfinum Praha

2000                 
výstava – České centrum Londýn

2002                
výstava – České centrum Brusel

2004                               
realizace pro park Hadovka – sochy Vzduchoplavec a Lavice

výstava – Galerie Rudolfinum Praha (návštěvnický rekord 41 tisíc návštěvníků)

2005                
výstavy – Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov, Moravská galerie v Brně

2007                 
Skutečný příběh Cílka a Lídy (unikátní fotografický komiks)

výstavy – České centrum Tokyo, České centrum Vídeň

2008                 
výstava – České centrum New York

2010                 
výstava – Muzeum komiksu Brusel