SKLO – SKLU – SKLEM / GLAS – GLÄSER – AM GLÄSERSTEN

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:        Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje
Místo konání:        Interaktivní galerie Becherova vila, Krále Jiřího 1196/9
Termín:         2. února – 9. dubna 2012, vernisáž ve čtvrtek 2.2.2012 v 17 hodin  
Autor výstavy:      Jan Samec, ředitel Galerie umění Karlovy Vary
Otevírací doba:        úterý – neděle 10 – 17 hodin, vstupné 40,-/20,- Kč

Mezinárodní projekt Sklo – Sklu – Sklem / Glas – Gläser – Am Gläsersten je první letošní výstavou v Interaktivní galerii Becherova vila.     
Název projektu v češtině a v němčině není úplně shodný, každopádně se jedná o výstavu výsledků stejnojmenného workshopu ve sklárně Lamberts ve Waldsassenu, který se uskutečnil v říjnu loňského roku. Tento workshop inicioval Detlev Bertram, německý výtvarník, žijící řadu let v českých Hranicích u Aše.
Hlavním organizátorem se stal galerista Hans – Joachim Goller ze Selbu, který s karlovarskou Galerií umění dlouhodobě spolupracuje. Také proto byla spolupráce se novou pobočkou galerie v Becherově vile od prvopočátku logickým konceptem a základem česko – německé spolupráce, které vyhovovala i poloha sklářské hutě poblíž českých hranic.
Z příhraničních regionů pozvali organizátoři k účasti tři české a tři německé výtvarné umělce, nikoli však sklářské profesionály. Nechtěli připravit akci, která by byla pouhou „zastávkou“ pro rutinní skláře. Záměrem bylo umožnit poznání nového materiálu kreativním autorům, kteří do sklárny přijdou nezatíženi předchozí praktickou zkušeností. Ke zprostředkování vzniku děl, autorských přístupů i celkové atmosféry sklárny byli k projektu přizváni také tři fotografové a jeden filmař, po dvou z každé strany hranice. Za českou stranu to byli malíři Varvara Divišová, Jan Samec a Jan Tichý, fotografové Hana Olišarová a Zbyněk Illek;  Německo zastupovali designéři Anna Albert a Harald Beierl, malíř a ilustrátor Detlev Bertram, fotografka Katrin Horn a filmař a dokumentarista Alexander Schrott.
Výtvarníci měli k dalšímu zpracování finální produkt waldsassenské sklárny, tradiční hutně foukané sklo. Skleněné tabule s různorodou strukturou a charakterem mohli řezat, lepit, pískovat a brousit. Ať už zvolili jakoukoli metodu, šlo vždy o zpracování skla takzvaně „za studena“. Zúčastnění autoři záhy objevili překvapivé možnosti nové technologie, upravovali své původní návrhy a radili se s odborníky z hutě i mezi sebou. Ačkoli některé postupy a výsledky byly přitažlivě inspirativní, výtvarníci se snažili uchovat si každý své vlastní výrazové prostředky.
Detlev Bertram realizoval své předem připravené prostorové koncepty a experimentálně laboroval se zrcadlením, prosvětlováním skla a zabarveným světlem, Anna Albert v tichém soustředění pojednávala barevné plochy rozdílných tabulí subtilní kresbou plnou křehké imaginace a Harald Beierl gravíroval pískováním drobné formáty razantně stylizovanou zkratkou s optimistickými motivy lidských postaviček, žebříků, domků a nebeských těles.
Varvara Divišová využila, podobně jako Jan Samec, postupné pískování barevných ploch k tomu, aby v takto pojednaných sklech objevili expresivně zjednodušené krajiny, u druhého z autorů ještě radikálněji abstrahované. Malíř Jan Tichý stejnou technologií vytvářel monochromní kompozice „architektur“, tedy stereometrických těles s iluzivně podanou perspektivou a sugestivním výrazem.
Ani fotografové nezůstali jen u dokumentu. Prostředí sklárny, oheň, skladba barev, struktura a reflexy skla, to vše je inspirovalo k autorským výpovědím, někdy až na samé hranici rozpoznatelnosti původního námětu, jako například v minimalistických monochromech Hany Olišarové. Katrin Horn se zaměřila na barevné struktury materiálů či probarvené odlesky. Zbyněk Illek se oproti fotografkám v řadě snímků orientoval na dramatičtější záběry diagonálních reflexů skla. Autorské celky vybraných fotografií se staly součástí výstavy. Nad rámec plánované dokumentace pracoval i Alexander Schrott, který originálním způsobem sestříhal své filmové sekvence z workshopu a oživil tak film, jímž návštěvníkům výstavy sugestivně prezentuje práci a postupy umělců i názory všech zúčastněných.
Výstavní soubor obsahující více jak čtyři desítky vystavených děl dokladuje intenzivní zaujetí a pracovní nasazení participujících umělců i fotografů a budiž jim za to dík. Poděkování však patří i hlavnímu organizátorovi akce, Hans-Joachimu Gollerovi a vedení sklárny v čele s Reinerem Meindlem, rovněž i všem ostatním pracovníkům sklárny, kteří pro neobvyklé nápady i nepraktické snažení měli pochopení. Představené výsledky jsou však důkazem nejen tvůrčích schopností umělců, ale i poctivého úsilí a přátelského ovzduší celého projektu, překračujícího hranice a jazykové bariéry.
Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj – „Investice do vaší budoucnosti“ a podpořil jej Česko-německý fond budoucnosti. Partnerem projektu je Kunstverein Hochfranken Selb e.V.
(Text: Jan Samec)

Milí přátelé,
měsíc únor je v našem regionu poznamenán jarními prázdninami. Tedy slovo „poznamenán“ platí pro naši programovou nabídku, školní mládež tento fakt pochopitelně přijme pozitivně a vyplní volný čas všemi typicky jarními radovánkami, jako je stavění sněhuláků, koulování, sjíždění kopečků pomocí navoskovaných prkének nebo pokoutné nacvičování zakázaného uvolnění.
Úvod měsíce bude ve znamení regionálních účinkujících, ať už se jedná o umělce-našince současné, nebo minulé. To se týká skupiny Široko daleko, která se pod naše reflektory vrací téměř přesně po roce. Vedle několika karlovarských hudebníků je jeho hlavní hvězdou někdejší bubeník legendární skupiny Dvouletá fáma Zdeněk Konopásek. A aby nebylo ten večer hvězd málo, hvězdné souhvězdí s ním vytvoří ještě hvězda skupiny Tara Fuki Dora Barová. Členové karlovarské skupiny Colorflash ještě k zářivým stars nepatří, faktem ale je, že z mladičkých začátečníků, kteří téměř všichni prošli skupinou Holden, vyzráli už v kvalitní rockové hudebníky. Pozvali si i hostující soubor, kterým je Gastrojazz. O něm toho moc nevíme, já si tedy určitě přinesu ubrousek a příbor. Rej umělců s karlovarskou identitou završí uskupení Noční pták, s nímž se na scénu vrátí v krátké době podruhé Zdeněk Konopásek, tentokrát s dalším někdejším Karlovarákem, legendárním Lubošem Fidlerem. Koncertu bude předcházet slavnostní chvilka v podobě vernisáže výstavy obrazů Renaty Matouškové.  A pak už bude naše divadlo patřit zkušeným matadorům mezinárodního formátu. Tedy o kolumbijském kytaristovi a zpěvákovi Ivanu Gutierézovi to platí v plné míře. Tento Jihoameričan známý ze spolupráce se Zuzanou Navarovou si přiveze skupinu Madera a bude po v lednu vystoupivších Los Quemados dalším účinkujícím, který se pokusí vštípit našim posluchačům rytmy, které jim nejsou úplně vlastní. To Vladimír Merta je Čech jako poleno, i když jeho první album nespatřilo světlo světa v české kotlině, ale ve Francii. Stalo se tak v roce 1969 a na svůj český debut si musel Merta počkat ještě dalších 9 let, o což se zásadní měrou přičinil tehdy panující komunistický režim. Od té doby však uplynulo v Seině mnoho vody, se kterou zmizela i česká totalita a Vladimír Merta je na scéně stále. Tentokrát na ní stane společně s pražskou folkrockovou skupinou Hromosvod a to by mohlo být zajímavé spojení. Divadlo Husovka si letos vybrala redakce deníku Mf Dnes za místo k vyhlášení ankety Kulturní událost Karlovarského kraje 2011, doplněnou o soutěž Koncert roku. Vyhlášení proběhne těsně před představením Divadelního studia D3 Treperendy. Komponované pásmo Manželské etudy je pořadem v rámci Národního týdne manželství a je dalším z cyklu pravidelných pořadů Armády Spásy. Zajímá-li vás, jak si stojí instituce manželství v době singles a psích knížek, přijďte se podívat na pořad, jehož navštívením přispějete také na dobročinné účely.
Snad jsme vás naší nabídkou zaujali více než letošní skoupá zima sněhem a tak jsem přesvědčen, že se s vámi shledáme u nás v Husovce. V našich klubových prostorách jsme pro vás připravili i několik novinek, jako je třeba nově zavedená „Návštěvní kniha“, do které můžete vepsat i svoje přání a stížnosti (raději ta přání prosím). V souladu s dobovým trendem jsme také rozhodli, že celý prostor divadla Husovka včetně baru bude od 1. února „nekuřáckým prostředím“. Připouštíme, že toto opatření bude možná pro někoho zklamáním, doufáme však, že většina z vás ho ocení. Na shledanou

Klub Paderewski: Lucie Domesová, Víťa Škorpil, Michaela Tůmová, Pavel Žemlička

nabízí představení loutkového divadla, výrobu lapače snů a besedu se sběratelkou loutek nejen o nové knize.

Druhou výtvarnou dílnou pokračují v sobotu 21. ledna doprovodné akce k aktuální výstavě loutek a loutkových divadel Klauni, čerti a Kašpaři. Dílna nabídne tři akce v jedné a začíná ve 14 hodin.

Návštěvníci nejprve zhlédnou představení loutkového divadla. Půjde o představení Divadla Anička a letadýlko s názvem Malá večerní snítka. Loutkářka a herečka Anna Duchaňová bude prostřednictvím loutek vyprávět příběh o malé Aničce, jejíž maminka se zdržela v práci a Anička se bojí usnout. Proto si zpívá, hraje a také dělá doma trochu nepořádek. Trochu víc. Představení je vhodné pro malé, mladé, starší i seniory.

Po jeho skončení budou následovat výtvarná dílna, kdy budou návštěvníci mít možnost vyrobit si Lapač růžových snů. Vše potřebné bude na místě k dispozici. Od 16 hodin pak představí Marie Jirásková knihu Loutka a moderna, kterou napsal se svým manželem Pavlem. Ze sbírky manželů Jiráskových pocházejí veškeré loutky a divadla, které je možné na výstavě vidět. Marie Jirásková také bude odpovídat na všechny možné „loutkové“ dotazy, nejen na ty, které se bezprostředně týkají nové knihy.

Kniha Loutka a moderna shrnuje padesátiletý vývoj loutkářské scénografie v první polovině 20. století. Je tak přehledným a systematickým průvodcem dobou, kdy u nás došlo k mimořádnému rozkvětu loutkářské scénografie. Publikace sleduje sepětí autorů, předních českých výtvarníků nejrůznějších stylů a směrů – návrhářů, řezbářů, malířů a scénografů – s vývojem avantgardních a modernistických snah v evropském umění. Kniha obsahuje 750 obrázků, včetně dobových snímků loutkových představení, scénických, kostýmních a loutkových návrhy, fotografií loutek a mnoha dalších věcí, které s loutkami a loutkovými divadly souvisejí. Obrazová část knihy obsahuje rovněž kolekci nových barevných fotografií, která představuje unikáty z nejvýznamnějších českých veřejných a soukromých sbírek loutkářských památek.

Vstupné na výtvarnou dílnu s představením činí padesát korun pro dospělé a pětadvacet korun pro dětské návštěvníky.

Lev Havlíček

PR Muzea Karlovy Vary

605 258 630

Národní týden manželství

Národní týden manželství je mezinárodní kampaň která se koná na podporu manželství. Kampaň vznikla v roce 1997 ve Velké Británii. Organizovali ji manželé Richard (který byl ve vedení Christian charity Marriage resource) a Maria Kaneovi. Do kampaně jsou zapojeny různé církve, politici, média. Ve formě různých zlev jsou zapojena květinářství, restaurace, kavárny i kulturní instituce.
Zdroj: Wikipedie

Národní týden manželství bude probíhat i v karlovarském regionu.

Národní týden manželství v Karlových Varech

Po 13.0. „Zabijáci dobrého manželství!“ v 18:00.
PhDr. Josef Slowik
modlitebna Církve adventistů, Plzeňská 49, KV.

Út 14.0. „Manželství a mnišství: Dvě formy jednoho
křesťanského povolání“ v 18:00. Mgr. Lukáš Bujna
v KC Armády spásy, Jugoslávská 16, KV.

St 15.0. „Dvě uši, jedna ústa – Jak se dorozumět?“ v 18:00.
Karel Řežábek
modlitebna církve BJB Stará Role, Závodu míru 112.

Čt 16.2. bude promítán film o manželství v 18:00.
modlitebna Církve bratrské, Bulharská 29, KV.

Pá 17.2. „Chcete žít v manželství šťastně?“ v 18:00.
PhDr. Pavla Klimešová
na faře Českobratrské církve evangelické, v 18:00.
Zahradní 33, KV.

So 18.2. „Manželské etudy“ (komponované pásmo na téma
knihy „Pět jazyků lásky“ od G. Chapmana) v 19:30.
Divadlo Husovka, Husovo nám. 2, KV.

Ne 19.2. společná ekumenická bohoslužba v 16:00.
modlitebna ČCE (Českobratrská církev evangelická)
Zahradní 33, KV.

Pořádají: wwww.cirkvekarlovyvary.cz

Národní týden manželství v Sokolově

Valentýnská slavnost představí Most lásky

Rozumíme si? Tak se zeptá českých žen a mužů Národní týden manželství 2012. Jeho tématem budou Cesty k lepší komunikaci v manželství. Šestý ročník české součásti celosvětové občanské iniciativy se uskuteční v týdnu od 13. do 19. 2. s valentýnským svátkem zamilovaných. Do Národního týdne manželství se jako každoročně zapojí řada občanských organizací, společenských středisek, manželských poraden, církví i městských samospráv. Ty organizátoři týdne vyzývají k podpoře mezinárodního happeningu „Zahoďte klíč“ spočívajícího ve vyhrazení jednoho mostu v každém městě pro milence a manžele, aby zde mohli jako výraz vůle k vzájemné věrnosti zavěsit na zábradlí visací zámek se svými jmény či iniciálami, zamknout a klíč hodit do řeky. Takový most se zámky zamilovaných mají již například v Děčíně. Na Valentýna, v úterý 14. 2., představí účastníci malé slavnosti Most lásky, lávku pro pěší přes Ohři u Českého domu v Sokolově, jejíž zábradlí na návrh místní básnířky Lisy Gaman město upravilo pro partnerské petlice věrnosti. Od 16 hodin na mostu a v nedalekém evangelickém kostele vystoupí sokolovští divadelníci, sbor Zvonek, mladí místní písničkáři Levoruký Eda, Filip Koryta a Daniel Salcman, hudební skupina Svítá, představitelé města a místních církví. Centrum digitálních tiskových služeb Chameleon hned vedle mostu nabízí zamilovaným párům pořízení i ozdobení zámků podle přání. Slavnost pořádá Městský dům kultury. Všichni jsou srdečně zváni. Celostátně iniciativa začne slavnostně v pondělí v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, kde vystoupí na tiskové konferenci také starosta Sokolova Zdeněk Berka.
V rámci Národního týdne manželství zve ve čtvrtek 16. 2. od 18 hodin sokolovský sbor církve adventistů na Šenvertu, v Kraslické ulici 14, na besedu s doktorem Josefem Slowíkem ze Západočeské univerzity Plzeň na téma Romantika v manželství i po letech. V sobotu 18. 2. od 13 hodin bude na stejném místě beseda k filmu Mikea Leigha Další rok, obrazu manželství jako půvabného dobrodružství. „Většina rozváděných manželství udává jako hlavní důvod rozdílnost názorů a povah“, říká k tématu letošního NTM Petr Činčala, republikový organizátor akce a vedoucí komunitního centra Generace v Liberci. „Komunikace vedoucí k porozumění je právě způsob, jak rozdílnost názorů a povah může být nejen překonána, ale jak se může stát silnou stránkou manželského páru.“ Na akci budou také k dispozici knihy pro páry a podobně. Iniciativa Národní týden manželství vznikla v roce 1996 ve Velké Británii a od té doby se šíří do dalších zemí.
Tomáš Kábrt, oddělení internetových novin SOKOLOV.CZ

Další informace najdete na: www.tydenmanzelstvi.cz

(Karlovy Vary/Praha, 10. 1. 2012) – Američanka Jessica Gibbs, která učí angličtinu v MŠ a ZŠ v Karlovarském kraji, se již druhým rokem stala nejoblíbenější rodilou mluvčí České republiky. Rozhodla o tom celostátní anketa pořádaná Nadačním fondem Prague Post a společností Wattsenglish. Rodiče, děti i učitelé vybírali z více než čtyř desítek lektorů Wattsenglish působících po celé republice.

Spolupráci s Jessikou si učitelky z Karlovarska pochvalují. „Lekce s ní jsou rozmanité. Když ji děti vidí, přepínají automaticky do angličtiny, nestydí se, nebojí se použít anglický jazyk, i mimo výuku,“ říká Ludmila Veselá ze ZŠ Nová Role. „Jessica je zároveň otevřená novým metodám a učebním pomůckám, využívá hodně pantomimu a mimiku.“ Oblibu Jessiky potvrzuje i Romana Kleinmannová, vedoucí MŠ Mozartova v Karlových Varech: „Jessica patří mezi nejoblíbenější rodilé mluvčí. Pro děti není učitelka, ale kamarádka. Hraje s nimi hry, tancuje, využívá skvělé pomůcky a děti s ní mluví anglicky naprosto přirozeně.“

Jessica obhájila své vítězství v anketě o nejoblíbenějšího rodilého mluvčího z loňského roku a stala se tak nejúspěšnější lektorkou Wattsenglish. Tato mladá Američanka má s výukou a vzděláváním dětí bohaté zkušenosti, v Praze si je navíc rozšířila o certifikát pro výuku anglického jazyka. „Ocenění si moc vážím, konkurence mezi lektory Wattsenglish je totiž velká, vybírají se skutečně jen ti nejlepší,“ usmívá se sympatická Američanka. „Práce s dětmi mě moc baví. Jejich nadšení, energie a pokroky v angličtině jsou úžasné. Díky metodám Wattsenglish si děti hrají a baví se, a tím se učí angličtinu daleko rychleji.“

Kvalifikace na prvním místě

Rodilí mluvčí Wattsenglish působí již ve více než 300 mateřských a základních školách po celé republice, od září 2011 i na Slovensku. Všichni procházejí přísným profesním výběrem. Každoročně je z 3 000 uchazečů vybráno pouhých 50. Následně absolvují odborná školení a vzdělávací programy, během nichž se seznamují s českým vzdělávacím systémem a metodikou Wattsenglish. „Lektory čekají v průběhu roku minimálně čtyři školení, kde trénují nové výukové aktivity, hry a dostává se jim také zpětné vazby,“ potvrzuje Marek Kadlec, ředitel společnosti Wattsenglish. „Celoročně jsou navíc pod odborným dohledem Steva Wattse, zakladatele a mentora výukového programu Wattsenglish.“ Po absolvování všech kurzů a školení získávají lektoři certifikát WITC – Wattsenglish International TEFL Certificate.

Při výuce lektoři pracují s nejlepšími učebnicemi, jako jsou Oxford University Press, Cambridge nebo Macmillan. Vždy se snaží vyjít vstříc příslušné škole a využívat materiály, na které jsou děti zvyklé. Kromě toho vydává Wattsenglish i vlastní výukové materiály: interaktivní videa a hry, metodická skripta, obrázkové karty, písničky a další.

Soutěž o nejlepšího českého učitele angličtiny vyvrcholí v březnu

Soutěž o nejoblíbenějšího rodilého mluvčího byla uspořádána v rámci celostátní ankety o nejlepšího českého učitele, kterou každoročně vyhlašuje Nadační fond Prague Post ve spolupráci s jazykovou školou Wattsenglish. Zatímco nejoblíbenějšího rodilého mluvčího již známe, na jméno nejlepšího českého učitele angličtiny si budeme muset počkat až do března. Slavnostní vyhlášení proběhne v Americkém centru v Praze.

Kontakt pro bližší informace:
Mgr. Dana Filipová
Communication
GSM: +420 776 305 981
E-mail: dana.filipova@wattsenglish.com
www.wattsenglish.com

Vážení spoluobčané, každý nový rok stojíme před otázkou – vzkvétala naše země loni a bude vzkvétat letos? Ať už byla odpověď jakákoli – ukazuje se, že zatím nikdy v posledních letech naše země nevzkvétala tolik, kolik mohla. Nikdy ji ale také neporazily na kolena všechny ty proběhlé krize – politické i ekonomické.

Ekonomika není to hlavní

Čím to? Krom jiného i proto, že politika a ekonomika nejsou tím zásadním, čím žijeme a čím bychom žít měli. Největší sílu právě v době krizí nečerpáme z bankovního účtu, ale z přátel a z rodiny. Ze svého okolí – z knih, z našich vzorů, z osobností a z hrdinů našich dějin. Kvalita života se rozhodně neodvíjí od výše státního HDP anebo příjmu jednotlivce. Závisí hlavně na hodnotách daného člověka nebo společnosti. Rozhodně to ale neznamená, že ekonomika není důležitá – jen nesmí vítězit nad morálkou a společnými hodnotami.

Skutečná chudoba je zlá a ničivá

Naše republika je přese všechny problémy bohatou zemí. Skutečná chudoba, ta co ohrožuje život, je výjimkou, přestože stále nám umírají lidé na ulici mrazem a někdy i na následky podvýživy. Žijeme v čase, kdy média uchvacují gorily ze ZOO, jejichž „příjem“ překračuje platy většiny smrtelníků. Firmy sponzorují anakondy, křečky či další zvířata, které mají dotace, granty a dary od státu, města a občanů v řádu stamiliónů. Školní třídy se skládají na veverky namísto toho, aby pomohly třebas jen jediné stařence v nejbližším okolí. Žijeme v mediálně odporné a děsivé době, kdy jedna gorila je větší a důležitější celebrita než desetitisíce potřebných stařečků nebo invalidů. Zítra zas někdo napíše, jakýže jsem populista – nevím dodnes pořádně, co to je. Jen vím, že to, co teď píšu je prostý fakt. Nevyvratitelný. Jen hodně nepříjemný.

Ničivá je i nespravedlnost

Naše země nevzkvétá tak, jak by mohla, protože v ní příliš nekvete spravedlnost. Ze zlodějů jsou často milionáři a miliardáři. Justice naopak často páchá křivdy na nevinných lidech. I v tyto dny trpí ve vězeních lidé nevinně odsouzení, lidé odsouzení v nespravedlivých, neústavních procesech. Namísto spravedlnosti v naší zemi často vítězí právní formalismus. Lidé jdou do vězení třeba proto, že se jejich právník zapomněl odvolat k vyšší instanci a jiní, někdy i velcí skuteční gauneři tam nejdou, protože soudce, státní zástupce či policie nestihli ve správném datu vyhotovit správný formulář nebo během šetření opomenuli jiný formální krok. Nesouhlasím a protestuji proti tvrzení vykladačů práva, že spravedlnost není právo. Selský rozum mi říká, že právo tu je od toho, aby spravedlnost nastolovalo. Stoprocentní spravedlnosti nemůže být nikdy dosaženo, vím. Ale tvrdím, že vždy se o ni musíme maximálně a dnes a denně pokoušet. I navzdory právu. Je-li špatné – pak ho měňme.

Odpovědnost je na nás

České země mají výjimečný dar na pracovité a chytré lidi. I na lidi výjimečně klidné a tolerantní. Nic není černobílé. Tahle zdánlivá výhoda se pro nás čas od času stává nevýhodou. Po dvacet let tu tolerujeme rozkrádání společného majetku. Za posledních dvacet let náš stát přišel o většinu zdrojů svého financování. O ziskové podniky, které mu vydělávaly peníze. Stát rozházením majetku nahospodařeného za 40 let přišel o své finanční rezervy na potřebné reformy. Ze státu, který byl věřitelem mnoha zemí světa se stal dlužník. Málokomu dochází, že ony lacino privatizované, zničené nebo ukradené firmy (od Prazdroje po Zetor) vydělávaly státu třeba na důchody nebo na zdravotnictví. Mnohé z nich rozhodně nebyly přítěží, ale naopak slepicemi, které nesly velká zlatá vejce. Kolik ze zmizelých peněz jsme skutečně investovali do rekonstrukce země po pádu komunismu? Pět, deset procent? A kdo nese vinu? Nejsou to jen politici – jsme to stále my občané. Občané voliči, občané novináři, občané policisté, státní zástupci, úředníci. Je to obehraná písnička, ale nikdo není za naši zemi odpovědnější, než my sami. Nejsou to „Oni“: komunisté, odéesáci, socané, lidovci, topáci. Ti všichni jsou přece naši spoluobčané jako my. To všechno jsme i my. Ekonomické krize mohou být skvělý katalyzátor. Pročišťují nejen ekonomiku od nezdravých a špatných firem. Mohou a doufejme, že budou čistit taky veřejnou správu. Rok od roku se zdvihá nevole občanů nad svými volenými i nevolenými zástupci a správci země. Jen houšť, říkám si den co den. Každý naštvaný občan znamená menší toleranci pro chyby či zločiny těch, kdo odpovídají za chod naší republiky v kterémkoli oboru.

Buď práci čest

Toto heslo by se mělo do kamene znovu tesat, protože za poslední léta poctivá a čestná práce mizí a mizí. Jen dobrou prací můžeme být dlouho úspěšně všichni živi. Žádný derivát ani finanční produkt ani projekt EU nás dlouhodobě nenakrmí. A k dobré práci, která by měla získat nazpět svoji popularitu a čest patří i kvalitní vzdělání. Vzděláním nemyslím fofrškoly pro hlupáky, co chtějí titul přede jménem na zakrytí vlastní hlouposti a nedostatečnosti. Vzděláním se tu míní kvalitní a hluboké množství praktických i teoretických vědomostí prospěšných k profesnímu i osobnímu životu. Nepotřebujeme managery čehokoliv. Bakaláře a magistry fachidioty. Potřebujeme inteligentní řemeslníky, erudované středoškoláky, průmyslováky, co dokáží každodenně řešit problémy a odvádět špičkovou práci. Potřebujeme dobré a talentované inženýry a architekty. Takové, co školu neudělali z nouze a v mezičase mezi dvěma diskotékami. Ale takové, co prahnou dokázat ve svém oboru to nejlepší a chtějí proto dělat maximum.

Vždycky je šance, že bude líp

V čase krizí Češi, Moravané i Slezané čas od času ukázali, že v nich stále je síla, hrdost, elán pohnout zemi k lepšímu. Obětovat se, bojovat a pracovat pro druhé. Jen škoda, že tenhle elán si po čase necháme ukrást částí našich elit. Jedno, zda oprávněně či ne. Tahle země není zemí jednotlivých politiků, co nás tu tam zradí nebo podvedou. Tahle země je zemí naší, našich předků a našich potomků. Pro ně ji dělejme lepší. Dělejme také děti a tyto děti také dělejme lepší, slušnější, pracovitější.

Opravdu není důležité, jaké máme HDP, jaký kurs a jakou inflaci.

To nejpodstatnější je, jaké máme lidi.

Jací lidé jsme my.

Přeji vám šťastný rok 2012.

Tomio Okamura

www.tomio.cz

V rámci oslav 100 let českého skautingu pořádá Krajská rada Junáka Karlovarského kraje a Muzeum Sokolov, p.o. Karlovarského kraje výstavu „Skauti v Karlovarském kraji“. Výstava je v Sokolovském muzeu od 15. ledna do 19. února 2012.

Skautské hnutí bylo v našich zemích založeno roku 1911 profesorem
A.B. Svojsíkem, 4 roky po vzniku skautingu v Anglii a rychle se rozšiřovalo po celém světě.

Skauting byl v našich zemích několikrát zakázán. Od r. 1911 existoval do r. 1939, kdy jej zakázali Němci, pak byl obnoven v roce 1945, ale opět jen do roku 1948, kdy jej zakázali komunisté, pak krátce od roku 1968 do roku 1970. Nyní již skauti pracují nepřetržitě od r.1989.

V Karlovarském kraji byl skauting hojně rozšířen, mnohá střediska se vždy znovu obnovila, jiná zanikla. Mnoho středisek má bohatou historii, vzácné podklady o činnosti z let před jednotlivými zákazy, dokonce máme podklady o skautingu na Karlovarsku z let 20.let minulého století..

Máme tedy za sebou kus historie, skautingem a skautskou výchovou prošlo velké množství dětí i dospělých, mnoho skautů je opravdu skauty na celý život a ke skautingu se hlásí i po mnoha letech.

Na výstavě najdou mnoho zajímavých informací a vzpomínek nejen staří pamětníci, ale i generace mladší, která již skautskému věku odrostla. Výstava bude určitě zajímavá i pro nejmladší generaci dětí i těch, kteří o skautingu jen někdy slyšeli. A je možné, že se zde najdete na fotografii, kterou rádi ukážete svým dětem nebo vnoučatům a další se o činnost ve skautu začnou zajímat.

Na výstavě bude vystavovat 15 současných středisek z bývalých skautských okresů Karlovy Vary, Sokolov, Cheb.

Výstava bude ke zhlédnutí na sokolovském zámku od 15.1. do 19.2. 2012, otevřeno: středa- neděle 9-12 a 13-17 hod.

P. Mazancová, předsedkyně KRJ Karlovarského kraje.

Galerie umění Karlovy Vary,  příspěvková organizace Karlovarského kraje

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

Cena Vladimíra Boudníka (1995 – 2010)

Autorské knihy (1997 – 2010)

TISKOVÁ ZPRÁVA

Pořadatel:          Galerie umění Karlovy Vary

ve spolupráci se sdružením Inter-Kontakt-Grafik Praha a Památníkem národního písemnictví v Praze

Termín: 8. září 2011 – 22. ledna 2012, vernisáž ve čtvrtek 8.12.2011 v 17 hodin

Koncepce:         PhDr. Simeona Hošková

Kurátorka:         Lenka Tóthová

Otev. doba:       otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

(zavřeno 22.-25.12. a 31.12.2011; 26.12. a 1.1.2012 pro Karlovaráky vstup zdarma)

Prestižní Cena Vladimíra Boudníka určená žijícímu českému výtvarníkovi působícímu v oblasti umělecké grafiky je každoročně udělována za významný tvůrčí grafický přínos. Cena udílená od roku 1995 je pojmenována podle jedné z nejvýznamnějších osobností českého poválečného umění, zakladatele české moderní grafiky, objevitele a inovátora mnoha grafických technik Vladimíra Boudníka (1924-1968). Cenu založilo nesmírně aktivní sdružení Inter-Kontakt-Grafik Praha, které pod předsednictvím renomované kunsthistoričky PhDr. Simeony Hoškové každoročně pořádá např. také celostátní soutěžní výstavu Grafika roku, Mezinárodní trienále grafiky či výstavy u nás i v zahraničí. Ocenění, které může umělec získat pouze jednou za život, vyhodnocuje odborná komise složená z teoretiků umění a předních grafických osobností. Každoročně je laureátovi předáváno na slavnostním zahájení prezentace výsledků soutěže Grafika roku.

Přehlídka současné tvorby všech dosavadních 16 laureátů, která je po premiéře ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti právě k vidění v karlovarské galerii umění, představuje umělce všech generací a jejich různorodé přístupy k výtvarné tvorbě i k rozmanitým možnostem jednotlivých grafických technik. Všechny vystavené (oceněné) autory spojuje především potřeba neustálého hledání, objevování nového a překonávání dosažených uměleckých jistot vlastní tvorby. Vybraná reprezentativní kolekce toho nejlepšího z naší současné grafiky představuje více než třicet velkoformátových tisků od klasického linorytu, dřevořezu, leptu či akvatinty, přes litografii, serigrafii až po moderní digitální tisky a různě kombinované experimentální techniky.

Výstavu provází kolekce čtrnácti autorských knih rovněž oceněných v celostátní soutěži Grafika roku pořádané od roku 1994 taktéž sdružením Inter-Kontakt-Grafik. Kategorie autorských knih byla do soutěže zapojena v roce 1997. Vítězné knihy, vesměs ručně vázané a kombinující grafické techniky s dalšími výtvarnými technikami a netradičními použitými materiály, jsou darovány do sbírky Památníku národního písemnictví v Praze, který také všechny vskutku originální knižní exponáty laskavě zapůjčil na tuto výstavu.

Cena Vladimíra Boudníka (1995 – 2010)
prestižní cena za osobitý přínos na rozvoji soudobé české grafiky

Ladislav Čepelák / 1995, Dalibor Chatrný / 1996, Alena Kučerová / 1997, Eduard Ovčáček / 1998,

Jan Kubíček / 1999, Jan Měřička / 2000, Květa Pacovská / 2001, Michal Cihlář / 2002,

Marie Blabolilová / 2003, Jiří Anderle / 2004, Jaroslava Severová / 2005, Lubomír Přibyl / 2006,

Vojtěch Kovářík / 2007, Zdeněk Sýkora / 2008, Mikoláš Axmann / 2009, František Hodonský / 2010

Autorské knihy (1997 – 2010)
oceněné v soutěži Grafika roku

Eva Holá / 1997, Lenka Vilhelmová / 2000, Květa Pacovská / 2001, Luboš Drtina / 2002,

Pavlína Suchánková / 2003, Petra Krupíková / 2004, Natálie Pěrková / 2004, Petra Juřenčáková / 2005, Darja Čančíková, Kateřina Kozlíková / 2006, Alžběta Diringerová, Marie Veselá / 2007,

Mikoláš Axmann / 2008, Sylvie Currin Kořánková / 2009, Jan Měřička / 2010

příspěvková organizace Karlovarského kraje, Goethova stezka 6,

360 01 Karlovy Vary, IČO 66362768, č. ú. 5165900237/0100

tel: 353 224 387, fax: 353 224 388, e-mail: info@galeriekvary.cz

Tisková zpráva

Jindra Husáriková / Jubilující / Obrazy, kresby

Pořadatel                      Galerie umění Karlovy Vary

příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání                 Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary

Termín                           8.12.2011 – 22.1.2012

Autorka výstavy           Mgr. Božena Vachudová, e-mail:vachudova@galeriekvary.cz

Kontakt                         353 842 883 (Letohrádek Ostrov), 353 224 387 (galerie)

Otev. doba:                   otevřeno denně mimo pondělí 10 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč

(zavřeno 22.-25.12. a 31.12.2011; 26.12. a 1.1.2012 pro Karlovaráky

vstup zdarma)

Malířka Jindra Husáriková (1931) slaví v letošním roce významné životní jubileum a připomíná ho jak jinak než jubilejní výstavou. A proč v karlovarské galerii? Karlovy Vary a Ostrov nad Ohří patřily totiž k jejímu mládí a také k prvním tvůrčím vrcholům. Galerie v těchto městech realizovaly její první výstavní přehlídky.

V Ostrově také Jindra Husáriková se svojí rodinou od roku 1961 až do roku 1965 žila. V ostrovské galerii uspořádala první dvě autorské výstavy, ovšem věnované textilní tvorbě. Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze tento obor původně vystudovala. Za první velkou výstavou obrazů bychom rovněž v roce 1967 směřovali do galerie v Letohrádku Ostrov. V putování za autorčinými karlovarskými výstavami je nutné připomenout rok 1969. Tehdy v katalogu k výstavě naprosto jasnozřivě charakterizovala magickou figurální malbu Jindry Husárikové historička umění Zdenka Čepeláková a použila pro ni krásné a poetické přirovnání: „nanebevzetí všední skutečnosti“. Takto totiž pozdvihuje autorka, do poetických a svátečních vizí, svět kolem sebe dosud.

V obrazech Jindry Husárkové se setkáváme se scénami rozhovorů, meditací i s ponorem do vzpomínek. Spatříme scény slavnostních zahájení, oslav narozenin, také  výjevy z antické mytologie, nebo  křesťanské motivy. Všem těmto rozmanitostem života, které Jindra Husáriková vnímá s intenzitou očisťujícího a harmonizačního pohledu, vévodí téma nejsilnější a pro ni nejtypičtější – výjevy z cirkusového šapitó. Nepřeberné množství artistek a akrobatek zabydlelo obrazy Jindry Husárkové od roku 1958 až do současné doby. Odvaha riskovat, překračovat hranice lidských schopností, krása pohybů, spolu s pílí a nasazení, tvořily emociální a etické hodnoty, pro které autorce stojí za to se k nim neustále vracet a znovu je v takových scénách malovat. Stejně tak Jindra Husáriková malířským způsobem vypráví o lásce, přátelství a lidském porozumění.

V roce 1976 Jindra Husáriková opouští Karlovy Vary  a dlouhá léta působí v Praze a také v Poděbradech. Od roku 1969 autorčino dílo putuje po zahraničních galeriích, po první výstavě v Paříži následovaly výstavy v severských městech Švédska a Norska. A v tomtéž roce začala její velká výstavní pouť po Itálii, která byla záhy doplněna výstavními realizacemi v Německu, Španělsku a také nedávno ve výstavním centru Evropské unie v Bruselu. Ani české státní galerie na její malířské umění nezapomněly, po chebské galerii následovala Galerie výtvarného umění v Mostě a prestižní Galerie Klatovy / Klenová.

Celoživotní objevování tajemství barev, odhalování jejich souzvuku i kontrastu je pro autorku nekonečně vábivou cestou poznání, plného malířského dobrodružství i okouzlení. Radost, kterou při své malířské práci Jindra Husáriková prožívá, nám sděluje svými zářivými kompozicemi z posledních let, které naplnily její jubilejní výstavu.

(napsala Božena Vachudová)

Nejcennější jsou osobité loutky a divadla, které vznikly jen jednou

Zprvu nadšení sběratelé s netradičním koníčkem, dnes respektovaní odborníci na loutky a loutková divadla. Výtvarnice Marie a režisér dokumentarista Pavel Jiráskovi vytvořili od osmdesátých let minulého století dodnes obdivuhodnou sbírku historických loutkových divadel a loutek. A sbírku ucelenou.

„Období, na které se zaměřili, začíná v polovině devatenáctého století a trvá až do roku 1950.

Po roce 1950 jde už o moderní loutky a divadla, kdežto my sbíráme loutky historické. Když jsme začínali se sbírkou, šlo především o divadla a loutky z meziválečné doby, dnes jsou to i loutky z padesátých let. Pokračovat ve sbírce i po roce 1960 by bylo už příliš náročné,“ vysvětluje vymezení sbírky Marie Jirásková.

Jak jste dávali sbírku dohromady? Měli jste v počátku třeba i něco z vašich rodinných zdrojů?

Ano, snad nejzdařilejší Štapferovo divadlo vlastnil můj manžel, který je uchovával z dětství jako dědictví po otci a dědečkovi. Ten si ho pořídil před druhou světovou válkou v Podkarpatské Rusi. Byla to éra, kdy lidé národně smýšlející se v zapadlých pohraničních oblastech nebo oblastech, které nebyly ryze české, snažili šířit českou osvětu prostřednictvím loutek. Dědeček byl úředník, který pracoval v Mukačevě od roku 1920. Tehdy věhlasný buditel českého moderního loutkářství Jindřich Veselý vyzýval všechny podobně smýšlející lidi k tomu, aby si každý, kdo je inteligentní a může předávat českou kulturu, koupil loutkové divadlo a šířil české divadlo v zapadlých oblastech.

Bylo divadlo vašeho muže důvod, proč jste začali loutky a divadla sbírat?

První impuls byl rozšířit toto divadlo a doplnit počet loutek a kulis. Na inzerát jsme postupně získali spoustu jiných loutek, lidé nám nabízeli i divadla a my jsme zjistili, že existovala spousta výrobců a umělců v vlastním rukopisem. Najednou jsme měli deset divadel velice zajímavé produkce, byly tam krásné loutky vedle zajímavých anebo úplné rarity, jako loutky, které si někdo udělal z hlíny. Ta škála je obrovská. Inspirovalo nás to k tomu, že jsme začali loutky a divadla sbírat, protože to tehdy kromě několika výjimek nikdo nedělal. Loutková divadla byla u nás tehdy považovaná za něco trochu podřadného, takže byla i levná, a to nám umožnilo je získat, protože jsme v té době studovali. Jiná situace byla v západní Evropě a sběratelé hlavně z německy mluvících zemí ohromné množství loutkářských památek nenávratně vyvezli.

Situace se dnes změnila? Sháníte další exempláře hlavně přes inzeráty?

Situace je dnes opravdu poněkud jiná. Loutky a divadla jsou českým fenoménem, který je ve světovém kontextu zcela výjimečný a také je dnes mnohem více sběratelů. Stala se z toho trochu móda a tím pádem jsou dnes úplně jiné i ceny. Naše sbírka zaměřená na rodinné a spolkové divadlo je poměrně komplexní. V poslední době se nám podařilo získat i některá německá „papírová“ divadla, která jsme dříve nesbírali, protože jsme byli zaměření na českou produkci. Naši sbírku těmito divadly teď spíše doplňujeme, protože tato divadla předcházela divadlům českým a byla používána také na našem území v době Rakousko-Uherské monarchie.

Když máte sbírku ucelenou, kam tedy dál?

Dál k modernismu. K avantgardním soustruženým loutkám a také k výjimečným věcem, jako jsou třeba insitní (naivistické) loutky, které nás dříve příliš nezajímaly. Dnes mi ale připadají nejzajímavější v tom, že mají obrovské charisma nenapodobitelného originálu. Svéráz lidí, kteří je vyráběli, ať už to byli betlémáři nebo naivní umělci, kteří si je vyráběli právě jen pro sebe nebo pro místní školu či spolek. Na výstavě jsou loutky například z obecné školy v Bílé Třemešné nebo řezbáře Antonína Kuldy ze Rtyně v Podkrkonoší, které používalo školní divadlo v Přerově. Jsou to naprosté unikáty, už jenom v tom, že autor udělal jen jedny loutky právě pro tuto školu. Na základě našich výstav nám někdo občas zavolá, že má nějaké loutky doma, jestli o ně nemáme zájem. To je pro nás svátek, protože tak můžeme získat nejen divadlo či loutky, ale spolu s nimi i zaznamenat jejich historii a původ.

Hrajete s manželem loutkové divadlo vy sami? Nebo píšete hry pro loutková divadla?

Oba dva máme umělecké profese, takže nám už na hraní nezbývá čas. Píšeme spíše odborné publikace, které se zabývají historií scénografie loutkových divadel – Česká loutka, Loutka a moderna.

Je možné jmenovat z vaší bohaté sbírky jeden exemplář – divadlo nebo loutku – na který jste pyšní?

Setkali jsme se s člověkem, který žil v Praze v domě, kde hned za rohem je legendární divadlo Říše loutek. Jeho otec provozoval známé pražské truhlářství, kde se prodávala i loutková divadla a sbíral loutky. Získali jsme od něj mimořádnou sérii hlav z ateliérů významných výtvarníků dvacátých a třicátých let. A také obrovského čerta, který je vrcholem naší sbírky. Otec onoho pána si jej nechal kdysi vyrobit do výlohy jako reklamní poutač. Pořád je co objevovat, protože Československo bylo unikátní v tom, že tady v meziválečné době fungovalo téměř tři tisíce tisíce spolkových a školních divadel. Tato divadla byla amatérská, ale s pravidelným provozem. Mezi členy byli často také lidé vzdělaní, akademičtí malíři, profesoři, lékaři, úředníci a podobně.

Které divadlo nebo loutka je vašemu srdci nejbližší?

V průběhu rozšiřování sbírky se pritority mění. Když člověk začne sbírat, hledí nejdříve na kvalitu a považuje si toho, že získá něco, co je cenné. Ale čím víc do toho pronikáte, uvědomujete si, že nejcennější jsou atypické osobité věci, které vznikly jen jednou. To jsou dnes pro mě nejzajímavější věci. Mojí srdeční záležitostí je jedno divadlo, které má venkovské kulisy z Uherskobrodska. Člověk, který ho vyrobil pro své děti, divadlo dělal jistě s obrovskou láskou ke svým dětem i prostředí, ve kterém žil. Odpozoroval, jak se staví rodinné loutkové divadlo, ale postavil jej po svém, vymyslel svůj systém. A namaloval kulisy s tím, že zachytil celou svou vesnici. Když je divadlo postavené, vidíte v něm celou vesnici i s vyvýšeným kostelíkem a máte pocit, že k němu opravdu můžete dojít. To je něco, co do tištěných kulis nepřenesete. A ten člověk určitě nevyrobil jiné divadlo, než je toto. Divadlo je také ve výstavě, je bleděmodré s loutkou čápa na návsi.

Nadšení a odhodlání vlastenců bojujících v první světové válce v řadách legií proti Rakousko-Uhersku. To je nová skvostná výstava, kterou připravilo Muzeum Karlovy Vary ve své pobočce v Nejdku.

Výstava podrobně mapuje vznik a působení československé armády na bojištích první světové války a občanské války v Rusku, seznamuje s marasmem světové války, s nasazením a osudy českých a slovenských vlastenců, kteří neváhali ze zajetí nebo z domovů v cizině vstoupit do válečných zákopů na straně Dohody, tedy nepřátel Rakouska-Uherska a Německa. Podpořili tak rozhodující měrou snahy Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika a dalších o vznik samostatné demokratické republiky.

„Legionáři, to je téma, které je mi blízké. O legiích jsem psal bakalářskou práci. Řadu exponátů, dokumentů a podkladů jsme si půjčili z Oblastního muzea Chomutov a Západočeského muzea Plzeň a také od pana Miroslava Jančara z Jirkova. Z těchto různých zdrojů jsme vytvořili vlastní výstavu,“ říká kurátor výstavy a historik muzea Jan Nedvěd.

Na výstavě budou k vidění výzbroj a výstroj, vyznamenání, řády, medaile, zbraně, fotografie, deníky, mapy. Infomace o vzniku legií naleznou návštěvníci na přehledných panelech.

„Vernisáž výstavy bude po 28. září, kdy byla v ruském Kyjevě slavnostně vysvěcena a předána zástava České družině. Ta se v Kyjevě zformovala v srpnu 1914. Byl to první dobrovolnický vojenský útvar Čechů, kteří bojovali za českou samostatnost. Vznikl z krajanů, kteří tam žili už před válkou, šlo většinou o intelektuály.

Zajatce do této družiny přiímali po jistém váhání carské vlády od roku 1915. K masovému náboru zajatců začalo pak docházet až po únorové revoluci v Rusku v roce 1917. Z České družiny v lednu 1916 vznikl První československý střelecký pluk. Po bitvě u Zborova vznikla První divize, později Druhá divize, což v říjnu 1917 vedlo ke vzniku samostatného československého armádního sboru,“ přibližuje Nedvěd.

Výstava se ale nezaměřuje jen na české a slovenské legionáře v Rusku, byť jsou obecně nejznámější. Legie existovaly i ve Francii a Itálii.

Ve Francii působily české spolky, z nichž vznikla dobrovolnická jednotka. Ta v rámci Cizinecké legie vytvořila rotu Nazdar, která se účastnila bojů první světové války. V Itálii začala válka proti Rakousko-Uhersku až v roce 1915 a dobrovolníky začali z řad zajatců rekrutovat až v roce 1918.

Součástí výstavy bude i přednáška Jana Nedvěda, o přesném termínu bude muzeum včas informovat.

Vernisáž výstavy Českoslovenští legionáři se uskuteční 29. září v 17 hodin a v muzeu v Nejdku ji bude možné navštívit až do 13. listopadu.

Otevřeno je vždy od středy do neděle od 8.30 do 12 a od 13 do 16.30 hodin.

1. Znělka Karlovarského hlasu – Jindřich Volf ml., hraje KRB.

2. STAR DUST – Hoagy Carmichael, Zdeněk Borovec, zpívá Marcela Králová

3. DONT GET AROUND MUCH ANYMORE – Duke Ellington, Bohuslav Nádvorník, zpívá Marcela Králová

4. SONG KING HERODES (Jesus Christ Superstar) – Andrew Lloyd Weber, zpívá Luboš Hájek

5. I GOT LIFE (Hair) – Galt Mc Darmot, Gerome Ragni, James Rado, zpívá Luboš Hájek

6. MERCY – Duffy , zpívá Líza Denysyuková

7. ME AND BOBBY Mc GEE – Janis Joplin, zpívá Líza Denysyuková

8. SOME PEOPLE – Alicia Keys , zpívá Kristýna Riljáková

9. TALKIN´ LOUD – Inkognito , zpívá Kristýna Riljáková

10. GOING HOME – Antonín Dvořák, zpívá Petra Brabencová

11. AMAZING GREACE – tradicionál, zpívá Petra Brabencová

12. HALLELUJAH – Leonard Cohen, zpívá Veronika Savincová

13. I WILL SURVIVE – Freddie Perren, Dino Fekaris, zpívá Veronika Savincová

14. F**K YOU– Cee Lo Green, zpívá Bára Zemanová

15. SPŘÍZNĚNÁ ZEM – Bára Zemanová, zpívá autorka

16. FEELING GOOD – Michael Buble, zpívá Zbyněk Drda

17. HOLYWOOD – Michael Buble, zpívá Zbyněk Drda

18. WE ARE THE CHAMPIONS – Freddy Mercury, zpívají všichni.

Závěr návštěvnické sezóny na zámku Bečov

Bečov nad Teplou, 1. 11. 2011

Přestože se interiéry bečovského zámku pro veřejnost oficiálně uzavřely 30. října – ožije město i zámek 5. listopadu průvodem bludiček, světlušek a svatojánských broučků. Tradiční, již VII. ročník, lampiónových slavností definitivně uzavírá letošní úspěšnou sezónu zámku Bečov.

Expozice zámku k 31. říjnu navštívilo rekordních 57 285 osob, zatímco v předchozím roce za srovnatelné období to bylo o 2633 návštěvníků méně. Při tomto srovnávání je nutné také vzít v úvahu, že rok 2010 byl zasvěcen oslavám 25 let od vypátrání relikviáře svatého Maura a toto výročí doprovázelo množství významných kulturních akcí.

Přestože v letošním roce byla zahájena zásadní stavební a památková obnova dosud nepřístupné horní části areálu za bezmála 95 mil korun, nebyl provoz spodního zámku díky organizačním opatřením výrazněji narušen. V kontextu očekávání budoucího zpřístupnění byly zřejmě největším lákadlem uplynulé sezóny speciální prohlídky hradem zaměřené na technologii výroby a používání tradičních materiálů – vápna a písku, ve středověku. I přes nízkou kapacitu prohlídek si interiér hradu prohlédlo více než 300 osob. Dalším motivem k návštěvě Bečova nad Teplou byly tradiční Bečovské slavnosti konané v červenci, které během dvou dnů navštívilo asi 2000 lidí. Ke známějším akcím patří jistě také zářijové kovářské sympózium, jehož produkty jsou vystavovány v zámecké zahradě. Během sezóny se konalo také několik výstav – automobilů, běžně nevystavovaného mobiliáře, tipů na architektonické zajímavosti v Karlovarském kraji a sousedních regionech. Samozřejmostí byla také hudební vystoupení konaná jak v exteriéru, tak také v interiéru – zámecké kapli svatého Petra. Za kulturou do Bečova nad Teplou v letošním roce přijelo kolem 4000 návštěvníků. V této sezóně byly nově nabízeny také speciální prohlídkové programy pro nevidomé návštěvníky a dětský prohlídkový program – zde se podařilo interaktivně a edukativně seznámit s relikviářem svatého Maura kolem 600 osob.

Poslední letošní akcí, na jejíž přípravě se správa zámku spolu s představiteli města, ZŠ, občanskými iniciativitami a ZO ČSOP Berkut podílí, je již VII. ročník lampiónových slavností, který se koná 5. listopadu 2011. Vzhledem k pokračující obnově botanické zahrady se slavnost, oproti loňským ročníkům, přesouvá na fotbalové hřiště TJ Slavoj pod bývalou restaurací Hubertus (při plzeňské silnici). Zde na děti čekají od 14:30 hodin soutěže, procházka strašidelným lesem, vypouštění balónů přání, drakiáda. Pokud děti zapomenou nebo nevlastní lampión, budou v prodeji na místě. K dostání budou též lampióny přání. Jediné, co je nutné nezapomenout, jsou barevní draci ke zlepšení dobré nálady. Od 16:30 hod. bude na hřišti zahájen průvod bludiček a světlušek, který ukončí své putování v zámecké zahradě, kde světlonoše přivítá nevšední zážitek s překvapením. Mimo jiné je také v zámecké zahradě připraveno tématické vystoupení taneční skupinou Cats pod vedením Jindřišky Váňové ml. Program dále pokračuje v místní Sokolovně dětskou diskotékou. Občerstvení je zajištěno. Každé dítě získá zdarma čaj a buřt, který si bude moci ihned s pomocí rodičů opéci na ohýnku. Vstupné je dobrovolné!

Zámek je nadále pro veřejnost otevřen. Aktuální rozvrh mimořádných prohlídek je k dispozici na www.zamek-becov.cz, či na info tabuli před bránou zámku.

Na následující sezónu 2012 se mohou těšit hlavně dětští návštěvníci, všechny přípravy na další sezónu směřují k uspokojení jejich nároků a to v projektu „Myslíme na děti“.

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388

e-mail: info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

LA STRADA  2011

Tisková zpráva

Pořadatel:                       Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje

Místo konání:                 Interaktivní galerie Becherova vila, Krále Jiřího 1196/9

Termín: 7. října 2011 – 8. ledna 2012, vernisáž ve čtvrtek 6.10.2007 v 17 hodin

Kurátoři výstavy:           Helena Fenclová, manažer výstav a sbírek Galerie Klatovy / Klenová

Jan Samec, ředitel Galerie umění Karlovy Vary

Otevírací doba:              úterý – neděle 10 – 17 hodin, vstupné 30,-/15,- Kč

Ve čtvrtek 6. října 2011 se otevřela v Interaktivní galerii Becherova vila v Karlových Varech výstava LA STRADA 2011. Tento výstavní projekt s mezinárodním obsazením autorů je tentokrát prezentován v novém karlovarském výstavním prostoru Becherovy vily. Jednotlivá díla jsou umístěna v tradičních výstavních prostorách, v interiéru zajímavého prostoru objektu i na venkovním prostranství v blízkosti interaktivní galerie.

Projekt LA STRADA vznikl ve spolupráci Galerie umění Karlovy Vary a finského partnera zastoupeného umělkyní a kurátorkou Kirsimarií Elisabeth Törönen Ripatti již v roce 2008. Projekt s mezinárodním obsazením byl tehdy instalován ve vstupních křídlech Galerie umění v Karlových Varech. Vzhledem k úspěšnosti tehdejší prezentace a zájmu vystavujících a pořadatelů výstavy se organizátoři a umělci rozhodli svá díla ukázat i na dalších místech v České republice, tentokrát ve spolupráci s kurátorkou Helenou Fenclovou.

Díla zúčastněných tvůrců se vydala na svoji cestu a během roku 2010 byla postupně vystavena v galerijních sálech Novoměstské radnice v Praze, v působivém interiéru Velké synagogy v Plzni, v jednom z výstavních míst Galerie Klatovy/Klenová v zámku Klenová a v galerii Prácheňského muzea v Písku. Práce autorů byly nainstalovány vždy s citlivým přístupem k architektuře daného místa.

Objekty sochaře Aleše Hnízdila jsou umístěny v exteriéru Becherovy vily. Hnízdil je absolventem hořické SUPŠ sochařsko-kamenické, Akademie výtvarných umění v Praze a Hochschule für bildende Kunst  v Kaselu. V současné době se kromě práce na dlouhodobých projektech „Aspekty vědomí“, „Ticho v prostoru“ věnuje pedagogické činnosti.

Fotograf Pavel Hokynek vstoupil do projektu La strady v roce 2010. Jeho osobité fotografie přinášejí svědectví o událostech, jimž byl přítomen, zpracovaných vlastní neotřelou technikou založenou na jeho technickém vzdělání a citovém prožitku daného okamžiku. Jeho fotografie vznikající v ateliéru v Hřebči u Prahy jsou odrazem doby, vyjádřením vlastních pocitů i niternou zpovědí.

Fotograf a výtvarník Bořivoj Hořínek, žijící na Karlovarsku, je do výstavního projektu La Strady 2011 přizván jako host. Je absolventem Střední průmyslové školy grafické a studia fotografie na FAMU v Praze. Hořínek přináší do expozice La Strada hravý odraz pozorování dějů vzniklých ne zcela náhodně na sérii konceptuálních černobílých fotografických záznamů.

Finský vizuální umělec Janne Laine působí v grafickém ateliéru Himmelblau jako grafik a fotograf. Jeho vystavená díla „Shrouded/Zahalené“ jsou vytvořená technikou kombinující vlastnosti fotografie a grafiky.  Krajiny, nalezené na různých místech světa, jsou odrazem jeho mysli a pro pozorovatele ponechává otevřený vstup jeho vlastní interpretaci a představivosti.

Kanadská autorka Monique Mees žije a pracuje ve Vancouveru. Po studiích v Kanadě navštěvovala Akademii výtvarných umění v Karlsruhe. Ve svých dokumentech se věnuje mapování lidského těla v určitých souvislostech s danou realitou. Na současné výstavě je zastoupena videonahrávkou „Eye/Oko“ doprovázenou jemnou zvukovou iluminací.

Fotograf Jan Pohribný vystudoval pražskou Filmovou akademii výtvarných umění. Během studií byl na studijním pobytu na Uměleckoprůmyslové škole v Helsinkách. Od té doby se datuje jeho propojení se současnou finskou fotografickou scénou. Často působí ve Finsku jako pedagog a lektor fotografických sympozií. Pracuje jako samostatný fotograf a zároveň působí na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Spolupracuje dlouhodobě s finskou vizuální umělkyní  Kirsimarií E. Törönen Ripatti na společných projektech. Pro výstavu La Strada 2011 spolu připravili sérii čtyř děl, fotografie Jana Pohribného kombinované s plastickými reliéfy Kirsimarie E. Törönen Ripatti „Šanghai“.

Kirsimarie Elisabeth Törönen Ripatti je původní nositelkou projektu LA STRADA. Účastnila se celého turné výstavy od první prezentace v Karlových Varech nejen jako kurátor a koordinátor, ale také jako jedna z vystavujících. Studovala v Uměleckém studiu univerzity v Helsinkách a na Umělecké akademii v Rotterdamu. Ve svých dílech mapuje své vzpomínky z cest a pobytů v odlišných zemích. Kromě vlastní tvorby se věnuje přípravě a realizaci mezinárodních kulturních projektů, jichž se často účastní, a pořádá workshopy v Uměleckém muzeu ve finském Mikkeli.

Německý vizuální umělec Christoph Runn, žije a pracuje v Kanadě, kde vystudoval obor film na Simon Frazer University. Představuje se videodokumentem „Portréty“, v němž divákovi přibližuje osoby sociálně uzavřené společnosti, se kterými při své práci spolupracuje. Jeho portréty jsou společenskou a uměleckou výpovědí o životě obyvatel pohybujících se v marginálním prostředí kanadského Vancouveru.

Karlovarský malíř Jan Samec, který před čtyřmi roky přijal nabídku uspořádání výstavy La Strada v Galerii umění v Karlových Varech, se stal na požádání kurátorek jedním z vystavujících. Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Jeho vystavená díla byla vybrána ze série dlouhodobého projektu Outside/Inside. Jeho malířská díla jsou inspirovaná krajinou, již si dotváří vlastní imaginací.

Cesta, kterou jsme během posledních čtyř let společně prošli, umožnila během loňského roku vystavujícím autorům po své první prezentaci v Galerii umění Karlovy Vary setkání na cestě po českých výstavních prostorech. Nyní se kruh uzavírá a výstavní projekt se vrací do stejného města. V Becherově vile představují svá díla umělci z Finska, Kanady, Německa  a České republiky. V současné expozici se objevují nová jména (Bořivoj Hořínek) a někteří z původních vystavujících jsou zapsáni v její historii (Erla Haraldsdóttir, Míla Preslová, Ritva-Lisa Virtanen,). Společná cesta přináší nová setkání s lidmi, novými místy i krajinou, myšlenky, vhled do životů a tvorby ostatních tvůrců, konfrontaci názorů a pocit pospolitosti. Tato cesta však nedospěla do jakéhosi kýženého cíle. Je to pouhé zastavení se. Tentokrát poslední, avšak obohacující o zkušenosti nabyté během pouti, které umožnily nahlédnout do jiných životů a jejich prožívání. Každý ze zúčastněných půjde svou cestou a svým směrem dál a možná se ještě jejich dráhy prolnou při dalším putováním cestami současného umění.

(napsala Helena Fenclová)

Osoby s duševním onemocněním v Karlových Varech mohou využívat novou sociálně-terapeutickou dílnu a ambulantní a terénní služby sociální rehabilitace. Byly vytvořeny v rámci individuálního projektu Karlovarského kraje Rozvoj péče o osoby s duševním onemocněním na území Karlovarského kraje a provozuje je občanské sdružení Fokus Mladá Boleslav, které rozšířilo registraci i na Karlovy Vary. Co mohou nové služby změnit, nám řekl předseda sdružení MUDr. Jan Stuchlík.

Co si veřejnost může představit pod službami sociální rehabilitace?

Služby sociální rehabilitace navazují na psychiatrickou léčbu a doplňují ji. Primárně poskytují pomoc a podporu při opětovném získávání sebejistoty, obnově a zdokonalování sociálních dovedností a v neposlední řadě i pomoc při výběru vhodných volnočasových aktivit. Klientům jsou služby poskytovány zdarma.

Služby však mají nejen ambulantní, ale i terénní formu…

Terénní program je zaměřen na „provázení“ klientů s duševním onemocněním v každodenním životě v jejich přirozeném prostředí. Na základě dohodnutého individuálního plánu může být zaměřen právě na to, s čím mají psychicky nemocní často potíže – tedy např. na získávání nových dovedností či pomoc při jednání na úřadech nebo s docházkou od zaměstnání či k lékaři. Služby mohou do značné míry přispět k tomu, aby klienti byli soběstačnější a lépe se začlenili do běžné společnosti.

Provozujete i sociálně-terapeutickou dílnu. Mnoho lidí si pod tímto pojmem představuje jen „práci, kterou lidé s duševním onemocněním zvládnou“. Jaká je skutečnost?

Sociálně-terapeutické dílny zvyšují kvalitu života osob s duševním onemocněním. Nejde přitom ani tak o program pracovní rehabilitace. Poskytují zejména bezpečné sociální zázemí a tím přispívají ke zlepšení stability duševního zdraví klientů, k významnému poklesu četnosti i délky psychiatrických hospitalizací a v řadě případů dokonce i ke zpomalení či přerušení chronického vývoje psychotických onemocnění.

Bližší informace o provozu nových sociálních služeb získají osoby s duševním onemocněním nebo jejich příbuzní na telefonním čísle +420 775 582 276.

Karlovy Vary, 29. 9. 2011

Karlovarští makléři předali dětskému domovu zlatou cihlu

V rámci projektu „Podpora dětského domova“ předali realitní makléři karlovarské pobočky NEXT REALITY GROUP a.s. dětskému domovu Karlovy Vary a Ostrov finanční dar ve formě symbolické zlaté cihly. Makléři sbírali pro domov peníze necelé čtyři měsíce. Z každé uzavřené rezervace při koupi nemovitosti věnovala realitní kancelář tisíc korun. Dětský domov investuje darované finance na rekonstrukci části své budovy. Slavnostní předání zlaté cihly proběhlo v prostorách regionální pobočky NEXT REALITY GROUP a.s. v Karlových Varech za přítomnosti ředitele dětského domova Mgr. Petra Zmudy a makléřů, kteří peníze nasbírali.

V září 2011 se uskutečnilo první předání finančního daru společnosti NEXT REALITY GROUP a.s. dětskému domovu Karlovy Vary a Ostrov. Symbolická zlatá cihla putovala do rukou ředitele domova ve čtvrtek 29. 9. v regionální pobočce společnosti. „Projekt jsme si vymysleli sami při jednom odpoledním posezení. Pomoc dětem se pro nás stala srdeční záležitostí a interní soutěží najednou. Makléři se předháněli celé léto, kdo z nich nasbírá pro domov nejvíce peněz“ říká vedoucí regionální pobočky Miroslav Podivín. Karlovarským makléřům se podařilo uzavřít v létě osm rezervací při koupi nemovitosti, a proto do domova putuje osm tisíc korun. Předáním však projekt nekončí. Naopak začíná nové čtvrtletí, na jehož konci nasbírané peníze udělají dětem radost na Vánoce.

Dětský domov uplatní darované finance na rekonstrukci části své budovy. „Jsme moc rádi, že můžeme peníze investovat do rozvoje našeho domova, na který dotace nedostáváme, a proto vítáme každou pomoc“ sděluje ředitel Mgr. Petr Zmudy.

O projektu „Podpora dětského domova“

V červnu letošního roku odstartoval regionální projekt „Podpora dětského domova“ společnosti NEXT REALITY GROUP a.s. Realitní kancelář bude pravidelně finančně podporovat dětský domov Karlovy Vary a Ostrov. Z každé uzavřené rezervace při koupi nemovitosti věnuje kancelář tisíc korun. Z nasbíraných peněz pak čtvrtletně nakoupí potřebné věci, které si dětský domov vybere. Karlovarská pobočka realitní kanceláře odstartovala s tímto projektem jako první v České republice.

NEXT REALITY GROUP a.s. je jedna z nejrenomovanějších realitních kanceláří na českém trhu. Díky svému profesionálnímu přístupu ke klientům a kvalitě svých makléřů se během několika let stala přední českou kanceláří se širokým regionálním pokrytím. Od roku 2006 je společnost NEXT REALITY GROUP a.s. řádným členem Hospodářské komory České republiky.

Pro více informací kontaktujte:

Miroslav Podivín

Vedoucí regionální pobočky Karlovy Vary

Email: miroslav.podivin@nextreality.cz

Tel: 608 050 782

www.nextreality.cz

patří do soustavy vodárenských nádrží zásobujících severozápadní Čechy pitnou vodou. Přehrada leží v hlubokém údolí řeky Bíliny v Krušných horách asi 2 km nad městem Jirkov. Bílina pramení na hřebeni Krušných hor západně od osady Zákoutí. Přítok Bíliny do nádrže je posilován gravitačním trubním převodem ze sousedního povodí potoka Lužec (Nivský potok) pomocí tzv. „Nivského přivaděče“. Do nádrže ústí také zprava potok Malá voda, přitékající od osady Květnov. Hlavní funkcí díla je zajištění zásobování chomutovska pitnou vodou, nejprve ve spolupráci s nádržemi Kamenička a Křímov, dnes v soustavě nádrží zásobujících Severočeskou hnědouhelnou pánev spolu s dalšími vodními díly Fláje a Přísečnice. Dalším významným účelem je protipovodňová ochrana území pod nádrží a ve spolupráci s nádrží Újezd a s dalšími díly území v povodí Bíliny. K dalším účelům nádrže patří, zvláště po poklesu odběrů vody pro vodárenské potřeby, nouzové zásobování vodou průmyslu, hlavně na Mostecku, zabezpečování minimálních předepsaných průtoků v toku přes město Jirkov a nově i hydroenergetice využití. Hráz byla navržena jako sypaná kamenitá z místních materiálů s vnitřním šikmým těsněním z jílovitých zemin. Celková výška hráze nad základem byla 54,6 m, při šířce v koruně 5,5 m a v patě 167 m. Stavba hráze byla realizována letech 1960–1965, ale již bezprostředně po zahájení provozu byly zaznamenány značné deformace hrázového tělesa s výrazně rozdílným sedáním návodní a hlavní stabilizační části. Také pohyb hladiny vody v nádrži vyvolával další nevratné deformace návodního svahu. Vše bylo způsobeno volným sypáním návodní části hráze bez zhutňování. Celková rekonstrukce hráze byla nutná a uskutečnila se v letech 1982-85. Nádrž byla vypuštěna a pro částečné zásobování úpravny vody se vybudoval nouzový odběrný objekt přímo na přítoku Bíliny s trubním vedením až do věžového objektu. Hráz byla v horní části odtěžena, na návodní straně až o 16,5 m a v hlavní stabilizační části o 11 m. Celé hrázové těleso se na vzdušní straně rozšířilo dosypáním zhruba o 30 m, takže bylo nutno prodloužit i odpadní chodbu, vytvořit nový vstupní portál a upravit vedení vodárenského odběru. Hráz byla dosypána do původní výšky s navýšením o 1 m, její příčný profil přeuspořádán a osa koruny hráze posunuta po toku o 15,3 m. Samozřejmě bylo také napojeno a prodlouženo těsnící jádro hráze. Obě dosypávané stabilizační části hráze se hutnily ve vrstvách 1,5 m. Návodní svah hráze byl opevněn kamennou rovnaninou. V souvislosti s úpravou koruny bylo nutno upravit i příjezdové komunikace, na obou březích pak byly vybudovány i domky vyústění injekční štoly. Celá rekonstrukce hráze byla velmi úspěšná a odstranila veškeré problémy s deformacemi. I díky tomu se potom mohla v roce 2000 provést definitivní úprava koruny hráze do dnešní podoby, tedy s 3 m širokou vozovkou s asfaltobetonovým povrchem. Dnes má hráz výšku 55,6 m nad základem, šířku v koruně 5,5 m, délku hráze 190 m a šířku v patě 200 m. Objem vzniklé nádrže se oproti původní nezměnil a je celkem 2,769 mil. m3 při zatopené ploše 16,4 ha. U návodní paty hráze stojí objekt šachtového bezpečnostního přelivu, v jehož spodní části jsou dvě spodní výpusti průměru 800 mm. V dříku přelivu jsou ve třech úrovních umístěny odběry pro úpravnu vody. Přeliv a výpusti jsou vyústěny do spodní části odpadní a komunikační štoly, která prochází pod hrází. V horní komunikační části štoly je vedeno i vodárenské potrubí na úpravnu vody. Ve strojovně spodních výpustí u paty šachtového přelivu se nachází MVE o maximálním výkonu 140 kW.

Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387, fax: 353 224 388,

e-mail: info@galeriekvary.cz, www.galeriekvary.cz

TISKOVÁ ZPRÁVA

JIŘÍ ŠUHÁJEK

SKLO, PLASTIKY, OBRAZY

termín: 15.9. – 27.11.2011

koncepce, realizace výstavy, text katalogu:    PhDr. Eva Neumannová

doprovodné programy: 16. a 24.9. od 9 do 15h Jiří Šuhájek předvede ukázky tvorby

ve sklářské huti společnosti Moser a.s., Karlovy Vary

současně proběhnou další výstavy Jiřího Šuhájka:              Městská galerie Karlovy Vary (15.9. – 27.9.2011)

SPA Sanssouci Karlovy Vary (17.9.2011 – 13.1.2012)

Jiří Šuhájek je považován za jednoho z nejvýznamnějších českých sklářských výtvarníků s nevyčerpatelnou invencí, který i sám ovládá práci v huti. Jeho sklářská tvorba se pohybuje mezi dvěma zcela odlišnými póly – mezi ukázněným designem nápojového a interiérového skla určovaným možnostmi a technologií jednotlivých skláren, pro které pracoval a pracuje, a volnou sochařskou tvorbou foukaných plastik a objektů. Sklo je pro Šuhájka živlem, vášní, která přináší dobrodružství uměleckého tvoření, napětí souboje se žhavou hmotou skla, přináší i porozumění vlastnímu ustrojení.

Po studiích na sklářské průmyslovce v Kamenickém Šenově přichází do Karlových Varů do sklárny Moser. Po několika letech praxe nastupuje na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru prof. Stanislava Libenského. Srpen 1968 jej zastihl v Londýně, kde získal stipendium (celkem na 3 roky) na londýnské Royal College of Art. Zde ve školní huti se naučil pracovat s žhavou hmotou, se sklovinou, s píšťalou, a dodnes sám mistrně fouká své plastiky.

Po ukončení studií se vrací do sklárny Moser, jejíž výrobní program je orientován na výrobu vysoce kvalitního skla – křišťálového, barevného broušeného a rytého. Temperamentní autor své návrhy tvořil přímo u pece s roztavenou sklovinou a experimentoval s kombinacemi barevných tónů, jimiž dociloval naprostou neopakovatelnost a jedinečnost. Bezprostřední práce v huti jej inspirovala k autorské tvorbě foukaných plastik. Od počátku 70.let vytváří postavy stojící i sedící, charakteristickou se stává postupem let štíhlá ženská figura s dlouhýma nohama, a ze světa zvířecího si oblíbil motiv ptáka nejrůznějších tvarů, velikostí a barev. kombinací.

Od počátku 80. let se do sklářské výroby obecně vrací barevnost. V té době je Šuhájek už zaměstnancem Ústavu oděvní a bytové kultury v Praze (ÚBOK) a přes něj spolupracuje kromě jiných i se sklárnou Crystalex v Novém Boru. Zde vzniká dnes již legendární Šuhájkova řada pohárů a misek vyráběná poloautomatickou technologií odstředivého lití. Autor dokázal úspěšně experimentovat s tvarem i s barevnými kombinacemi a jeho design se stal velmi žádaným artiklem.

V Čechách a na Moravě existovala síť skláren, které měly své školené výtvarníky, a po roce 1990 vzniklo množství malých soukromých skláren, každá s vlastní originální produkcí. Jiří Šuhájek využil nabídky sklárny B.A.G. (Bohemian Art Glass)ve Vsetíně. Pro ni vytvořil řadu barevně i tvarově osobitých souborů pohárů a sklenek, váz a nádob. Užitkové sklo posunul na hranici dekorativního uměleckého předmětu, nezastavil se před žádným experimentem v tvaru ani barevné kombinaci. Změna majitele sklárny znamenala ukončení spolupráce v roce 2002 a nakonec uzavření celé huti.

Prolnutí umění a řemesla v Šuhájkově tvorbě a schopnost monumentálního myšlení jej přivedly k velkým realizacím do architektury -  obří skleněná plastika Hořící keř o výšce 4m a průměru 2,6cm pro hotel v Šanghaji (2002), Květ pro hotel v čínském Shen-Zen (2006) i Keř pro hotel v Moskvě (2006). Zkušenost se „skládanými“ plastikami a foukáním skla do formy v podobě kovových klecí uplatnil ve velkorysém projektu cyklu Čtyř ročních období, který vytvářel r. 1998 Mezinárodní výstavu skla v Benátkách (3,5m vysoké sedící postavy Podzimu a Jara).

Jinou polohou Šuhájkovy tvorby je malba, do níž přenesl své experimenty s barvou, tvarem a světlem. Znatelný je vliv sklářské tvorby, jež se projevuje ve strukturách obrazů, kdy barevná síť současně se stříbrnou nebo zlatou reliéfní malbou odráží a pohlcuje světlo zároveň. Šuhájkovo nakročení mezi sklem, žhavou sklovinou, a hladkou neutrální plochou napnutého plátna jen nahrává jeho alchymistickému zápalu zkoušet nové způsoby a techniky malby.

Tvorbu Jiřího Šuhájka bychom se marně snažili zařadit do definovaného uměleckého proudu. Je solitér. Šuhájek patří mezi nejvýznamnější české sklářské výtvarníky, má nevyčerpatelnou imaginaci a dokonale ovládá řemeslo. Škála jeho uměleckého záběru je rozsáhlá – od přísných pravidel čistého elegantního designu pro sklárnu Moser, užité sklo pro Crystalex Nový Bor, přes volnější tvorbu pro B.A.G. Vsetín a Art D Grafické studio k foukané skleněné plastice a montovaným sochám z kovu a skla dosahujícím až čtyřmetrové výšky. A současně existuje nepřehlédnutelné dílo malířské, které, přestože dosud zůstávalo ve stínu skla, má své plnohodnotné místo při objevování fenoménu ŠUHÁJEK.

(napsala Eva Neumannová)

JIŘÍ ŠUHÁJEK

narodil se 14. dubna 1943 v Pardubicích

1957-1961studia na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Kamenickém Šenově

1961-1968 výtvarník n.p. Moser Karlovy Vary

1964-1968 studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér skla, prof. St. Libenský)

1968-1971 studia na Royal College of Art v Londýně (diplom MDes)

1971 pracovní pobyt ve sklárnách Venini, Murano, Benátky v Itálii,

studijní pobyt na Rietveld Akademie v Amsterdamu

a na College of Applied Arts v Edinburgu

1972-1979 designér sklárny Moser Karlovy Vary

1976 Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Jablonec n. Nisou
a Bavorská státní cena a Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Mnichov

1979-1994 designér Ústavu oděvní a bytové kultury v Praze

1985 Coburg Glass Prize – zvláštní cena a 2.cena, SRN
Cena Mezinárodního sklářského sympozia, Süsmuth, SRN

1986 BID – Zlatá hvězda kvality, Madrid, Španělsko
a Cena Ministerstva průmyslu ČSSR – Design oboru, Praha

1987 Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Cena Institutu průmyslového designu Praha
Gute Industriel Form, Frankfurt, SRN
Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Institut průmyslového designu Brno

1988 Design roku, Ministerstvo průmyslu ČSSR, Praha

1989 monumentální plastiky ze skla Cyklus ročních období pro Bienále v Benátkách

1993-2002 umělecký ředitel sklárny B.A.G. Barovier and Toso ve Vsetíně

1995 Cena Design Centra ČR – Design roku, Praha

1996 Cena Design Centra ČR – Design roku, Praha

1999-2008 pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské ve Valašském Meziříčí

2002 realizace monumentální plastiky ze skla Hořící keř, Květy, Šanghaj, Čína

2006 realizace monumentální plastiky ze skla Květ, hotel Kempinski, Shen-Zen, Čína
a plastiky ze skla Keř, Dream House Rublovka, Moskva

2008 stává se čestným členem Ruské Akademie umění, Moskva,

realizace monumentální plastiky ze skla Korálový strom, Dubaj, Spojené arabské emiráty

2009 účast na sympoziu Eco Glass, Polsko
a na Sklářském sympoziu v Novém Boru

2009-2010 pedagogem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně

2010 udělen titul Doctor Honoris Causa Lvovské Národní Akademie umění, Lvov, Ukrajina

OCENĚNÍ

Design roku, Institut průmyslového designu, Praha (1974)

Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Jablonec nad Nisou (1976)

Bavorská státní cena a Zlatá medaile, Mezinárodní výstava skla, Mnichov (1976)

Cena institutu průmyslového designu, Design roku, Praha, ČR( 1979)

Premio International, Valencie, Španělsko (1980)

Cena Ministerstva průmyslu ČR, Nejlepší design oboru, Praha (1981, 1986, 1988)

Čestná cena, Mezinárodní výstava WCC, Bratislava (1984)

Cobrug Glass Prize – zvláštní cena a 2. cena, Coburg, Německo (1985)

BID – Zlatá hvězda kvality, Madrid, Španělsko (1986)

Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Institut průmyslového designu, Praha (1987)

Zlatá medaile a Křišťálový jehlan, Institut průmyslového designu, Brno (1987)

Gute Industriel Form, Frankfurt, Německo (1987)

Česká národní cena za design (1995)
Cena Design Centra, Design roku (1995 a 1996)

Masarykova cena, Masarykova společnost, ČR (1996)

Stříbrná medaile za lektorskou činnost na mezinárodních sklářských sympoziích ve  Lvově, Ukrajina (2008)

Roku 2008 byl jmenován čestným člen Ruské akademie umění v Moskvě a

2010 mu byl udělen titul Doctor Honoris Causa Lvovské Národní Akademie umění, Lvov, Ukrajina.

Roku 2008 byl jmenován čestným člen Ruské akademie umění v Moskvě a

2010 mu byl udělen titul Doctor Honoris Causa Lvovské Národní Akademie umění, Lvov, Ukrajina

Prodej abonmá na novou sezonu stále pokračuje

Zájemci o koncerty v nové sezoně Karlovarského symfonického orchestru si ještě stále mohou vybrat z některé ze tří předplatitelských řad. Prodej abonmá pokračuje až do prvních koncertů sezony, která začíná v říjnu.

Předplatné je možné si zajistit v pokladně orchestru v Lázních III, a to vždy od pondělí do pátku mezi 15. a 18. hodinou. Rovněž je možné domluvit se na rezervaci na telefonech 777 744 893 nebo 353 232 026.

Abonmá skýtá celou řadu výhod. Na prvním místě je vstup na patnáct koncertů Karlovarského symfonického orchestru. Dále předplatné umožňuje poloviční slevu z ceny vstupenky na komorní koncerty. Stejně tak ze vstupenky na mimořádné koncerty a abonentní koncerty, které jsou zařazeny v jiných předplatitelských řadách, nežli nabízí zakoupený cyklus.

Předplatné dále zajišťuje stejné místo v sále na koncerty zakoupeného cyklu. Výjimkou jsou bonusové koncerty, na kteých mají ale předplatitelé vyhrazená místa. A prémií k zakoupenému předplatnému je publikace Hudební historie Karlových Varů a západočeského regionu ve XX. století.

Ceny jednotlivých cyklů jsou rozdělené do tří kategorií, podle míst a řad v Lázních III a v Městském divadle. Každý cyklus – podle kategorií – stojí od 1400 do 2200 korun. Je možné zakoupit předplatné na dva cykly dohromady, rovněž na všechny tři. V takovém případě se cena pohybuje od 3080 do 4840 korun. Na všechny cykly platí i slevy – zájemci starší šedesáti let zaplatí čtvrtinu a držitelé průkazů ZTP nebo ZTP/P polovinu ceny předplatného.

Výhody abonentního předplatného

- zakoupením abonentního předplatného získáte vstup na 15 koncertů Karlovarského symfonického orchestru

- zajištění stejného místa v sále na koncerty Vašeho cyklu (s výjimkou bonusových koncertů, při kterých budou abonentům vyhrazena místa v sále)

- při zakoupení předplatného získáte výtisk publikace Hudební historie Karlových Varů a západočeského regionu ve XX. století

- zakoupením abonentního předplatného získáte slevu 50% z ceny vstupenky na komorní koncerty

- zakoupením abonentního předplatného získáte slevu 50% z ceny vstupenky na mimořádné koncerty a abonentní koncerty, které nejsou zařazeny do Vámi zakoupeného cyklu

SLEVY POSKYTOVANÉ ABONENTŮM:

25% z ceny předplatného – senioři starší 60ti let

50% z ceny předplatného – držitelé průkazů ZTP nebo ZTP/P

50% z ceny vstupenky na komorní koncerty

50% z ceny vstupenky na mimořádné koncerty a na abonentní koncerty, které nejsou zařazeny do zakoupeného cyklu

Slevy poskytované v souvislosti se zakoupeným předplatným lze uplatnit pouze v hlavní pokladně KSO v Lázních III, tel. 353 232 026.

Ceny jsou rozdělené do tří kategorií, podle míst a řad v Lázních III a v Městském divadle.

A, B, C – 2200, 1800, 1400

na dvě řady (A+B, A+C, B+C) – 3740, 3060, 2380

A+B+C – 4840, 3960, 3080

Karlovarský symfonický orchestr vstupuje do nové, již 177. koncertní sezony, s celou řadou změn a novinek. Týkají se jak vlastního tělesa, tak programové nabídky.

V první řadě vstupuje orchestr do nové sezony stabilizovaný, s Martinem Lebelem na postu šéfdirigenta a se stálým ředitelem Šimonem Kaňkou.

Na něm, jakožto řediteli vedením orchestru pověřeném, a kreativním týmu, který vytvořil, spočívala úloha připravit program nastávající sezony.

„Naprostými novinkami jsou zavedení řady komorních koncertů a předplatitelská řada C zaměřená na sólisty výhradně z řad orchestru. Komorní koncerty v naší nabídce chyběly, naposledy se v programové nabídce objevily v sezoně 1996/97. Byla po nich poptávka jak od abonentů, tak od hostů. Připravili jsme řadu koncertů, v nichž se představí špičková komorní profesionální tělesa české scény a soubory, které tvoří především hráči našeho orchestru. Většinou jsou to první hráči nástrojových sekcí. Co se týká řady C, v minulosti orchestr sice nabízel tři předplatitelské řady, ale řada koncertů se sólisty, kteří jsou výhradně hráči Karlovarského symfonického orchestru, nebyla v nabídce nikdy,“ upozorňuje Kaňka.

Každá z abonentních řad A, B a C zahrnuje deset koncertů, dalších pět bonusových koncertů je společných pro všechny tři řady.

Jádro programu tvoří skladby klasicko-romantického období, v mnohem větší míře než bylo doposud obvyklé se zde ale objevují i skladby současných autorů a také mistrovská díla klasických autorů, která v Karlových Varech dlouho nezazněla.

„Sezona nabídne posluchačům taková ambiciózní díla, jako je Mahlerova 5. symfonie nebo Bachovy Pašije sv. Jana, stejně jako méně často hrané mistrovské kusy, jakými jsou Metamorfózy Richarda Strausse nebo Schumannovo oratorium Ráj a Peri. Věřím, že s tolika hudebními skvosty budou posluchači spokojeni,“ říká šéfdirigent Martin Lebel.

Z autorů soudobých, jejichž díla zazní v letošní sezoně, lze jmenovat například Jiřího Gemrota, Launy Grondahla, Miloslava Kabeláče, Vladimíra Vlnu, Alana Berga, Jeana Francaixe, Vladimíra Sommera, Ondřeje Kukala, Samuela Barbera. Kompletní výčet by byl mnohem delší.

„Z programu sezony lze vypíchnout opravdu celou řadu věcí. Za samostatnou zmínku stojí tři jména – Kryštof Marek, Karel Šimandl a Milan Svoboda. Skladatel, klavírista a dirigent Kryštof Marek zkomponoval skladbu přímo pro Karlovarský symfonický orchestr a jazzový Karlovarský Repre Band. Skladba zazní rovněž na závěrečném koncertu mezinárodního jazzového festivalu. Za touto spoluprací stojí především saxofonista Milan Krajíc a Jindřichové Volfové starší a mladší,“ vysvětluje Kaňka.

Karlovarský skladatel Karel Šimandl právě komponuje hudbu, která bude součástí projektu Nosferatu – Symfonie (za) šera. Jde o symfonickou hudbu k černobílému filmu Nosferatu.

„Jsou to konkrétní příklady, kdy chceme co nejvíce využít kulturní potenciál Karlových Varů, o němž jsem přesvědčený, že je značný,“ zdůrazňuje ředitel.

S proslulým jazzmanem Milanem Svobodou orchestr spolupracoval již před dvěma lety na uvedení jeho přepisu skladeb Beatles a vlastních Svobodových kompozic. Letos Karlovarský symfonický orchestr uvede jeho Concerto grosso pro housle, klavír a orchestr a Suitu z baletu Mauglí.

Tyto tři koncerty patří k multižánrovému proudu v dramaturgii, kterým se orchestr vydává na cestu přesahů symfonické hudby do dalších uměleckých oblastí.

Pestrou a bohatou sezonu obohatí také sólisté mimo řady orchestru. Mimo jiné vynikající špičková sopranistka Simona Houda – Šaturová, laureáti Pražského jara 2011 klavíristka Arta Arnicane a trombonista Lukáš Moťka či světový hráč na lesní roh Radek Baborák, tentokrát v roli dirigenta.

Dvakrát také s orchestrem vystoupí houslista Ivan Ženatý, na dvou koncertech karlovarských symfoniků se představí i Ženatého žačka Martina Bačová. Je to předznamenání linie Učitel a žák, která by měla pokračovat v dalších sezonách.

„Pokud má orchestr jít nahoru a má být pro město reprezentativní značkou, je sezona s takovým programem opravdu nezbytně nutná. Tento směr jsme mohli zvolit díky podpoře současného vedení města. Říkám to z jediného prostého důvodu – protože to tak prostě je,“ uzavírá Šimon Kaňka.