Nabídka výrobků a služeb
Myslíme na děti
NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV
ÚZEMNÍ ODBORNÉ PRACOVIŠTĚ V LOKTI
Tisková zpráva
Návštěvnická sezona na SHZ Bečov bude v roce 2012 ve znamení projektu „Myslíme na děti“
Bečov nad Teplou, 29.3. 2012
Je již zvykem, že návštěvnická sezona na SHZ v Bečově nad Teplou je zaměřena na určité téma, od nějž se odvíjí většina velkých kulturních akcí, ale které se promítá i do servisu nabízeného návštěvníkům, apod. Dle této tradice se správa památkového objektu rozhodla zasvětit nadcházející sezonu 2012 dětem a nabídnout jim celý balíček nových služeb a akcí vhodných pro rodiny s dětmi, či školní zájezdy.
Zaměření sezony 2012 na děti není nijak náhodným jevem, naopak jedná se o vyvrcholení sedm let trvajícího výzkumného záměru, který byl orientován na hledání alternativních forem prezentace kulturního dědictví formou vzdělávacích programů. Cílem výzkumu byl především najít a definovat budoucí využití unikátního prostoru středověkého hradu. Avšak v průběhu řešení bylo zjištěno, že i oblast již dnes zpřístupněného zámku, potažmo zámeckých zahrad a v širším kontextu také historického města Bečov a okolní krajiny, nabízí inspirativní prostředí a nesmí být z koncepce vzdělávacích programů vyloučena. Vznikl tak v roce 2011 mimo jiné populární dotykový model relikviáře sv. Maura, který zprostředkovává zrakově handicapovaným a dětským návštěvníkům nevšední zážitek z prohlídky okruhu věnovaného této významné románské památce. Před zahájením loňské návštěvnické sezony 2011 rovněž došlo k celkové revitalizaci expozice relikviáře sv. Maura, která byla obohacena především o interaktivní prvky.
V roce 2012 se k těmto změnám přiřadí mnoho dalších novinek. Ty můžeme rozdělit do tří oblastí:
1) přizpůsobení tras a zatraktivnění výkladu dětským návštěvníkům
2) rozšíření návštěvnického komfortu v zázemí hradu a zámku Bečov
3) akce zaměřené na dětské návštěvníky
Do skupiny novinek z prvního balíku patří za prvé stabilní zapojení lektorského programu s dotykovým modelem do nabídky nejen pro předem objednané skupiny, ale také pro individuální návštěvníky (bude pravidelně vypisován bez předchozí objednávky alespoň dvakrát v týdnu). Dále se jedná o oživení muzejně-galerijní expozice relikviáře sv. Maura o nové panely s úkoly pro děti, a to ve výši jejich očí. Oproti tomu v klasické interiérové expozici budou na první pohled nepatrní stylizovaní maskoti, které si budou moci děti na trase v instalovaných místnostech objevit. Tyto doplňky sledující poslední trendy v oblasti muzejnictví, mají za úkol nejen oživit stávající expozici, ale především zaujmout či zabavit nejmenší návštěvníky a udělat tak absolvování prohlídky příjemným a nezapomenutelným prožitkem jak pro ně, tak pro rodiče a ostatní účastníky. Inspirací byly loňské zkušenosti členů správy památkového objektu ze středoevropském přeshraničního projektu spolupráce, který organizoval INTO (International National Trust Organisation) ve Skotsku na památkových objektech ve správě National Trustu.
Práce s malými návštěvníky však nebude probíhat pouze na prohlídkách, koncepce projektu „Myslíme na děti“ se zaměřuje na celou dobu pobytu návštěvníků v areálu památkové objektu. V rámci servisu před a po prohlídce bude možné zdarma zapůjčit pro děti historické kostýmy, ve kterých mohou absolvovat nejen vlastní pobyt na návštěvnickém okruhu, ale skutečně celý pobyt v areálu. Na konci prohlídky zámku získá dětský návštěvník stylizovanou nobilitační listinu, kterou bude za absolvování prohlídky „povýšen do šlechtického stavu“ a kterou si jako připomínku návštěvy odnese domů. Navíc získá bečovskou minci, kterou bude moci směnit v restauraci Stará pošta při rodinném obědu. Na různých místech areálu potom mohou malí i velcí návštěvníci načerpat z edukativních panelů zajímavé a dosud nepublikované informace jak o historii a budoucnosti zámeckých zahrad tak i o historickém odívání, tak právě způsobech nobilitace, neboli povýšení do šlechtického stavu.
Mezi novinky v zázemí patří v prvé řadě dětský kout v denní místnosti, kde návštěvnicí mohou setrvávat před a po, či mezi prohlídkami. Kout vznikl, stejně jako například dotykový model relikviáře a další interaktivní prvky na okruhu relikviáře sv. Maura, díky spolupráci s Vězeňskou službou ČR Věznicí v Horním Slavkově, která zajistila výrobu dětského koutu v podobě stylizovaného hradu. Do zázemí pro návštěvníky byl rovněž nově instalován například přebalovací pult a byl vylepšen navigační a informační systém. V měsíci červnu bude naším dlouholetým partnerem nakladatelstvím FORNIKA vydána osobitá pohádka, která je inspirována Bečovem a jeho nevšedními příběhy a stane se tak zajímavou formou didaktické pomůcky pro poznání dějin hradu a zámku, města i okolí. Tu bude možné jako originální dárek či suvenýr spolu s atributy princů a princezen (pěnové meče, korunky, apod.) zakoupit v pokladně zámku.
Do třetí skupiny novinek v rámci projektu „Myslíme na děti“ je možné zařadit mimořádně vzdělávací a kulturní akce, které v sezoně 2012 na stáním hradě a zámku v Bečově nad Teplou proběhnou. Bude se jednat především o zahájení sezony ve dnech 31.3. – 1.4. formou hraných prohlídek s pohádkovými motivy, které návštěvníky zavedou na trasu II. okruhu zámku. Další akcí s pohádkovými motivy budou i tradiční Bečovské slavnosti v termínu 20. – 22.7., které se letos rovněž zaměří na nejmenší návštěvníky. Pro předem objednané školní skupiny bude v druhé polovině měsíce května opět připraven rozšířený oblíbený program „Dobrodružství vápna a písku“ z cyklu (Ne)tušené souvislosti. Ten poutavým způsobem zprostředkuje zájemcům způsoby stavby středověkého hradu a užití historických technologií při jeho stavební záchraně a konzervaci. Pro organizované zájezdy z mateřských školek a prvních stupňů základních škol budou v měsíci červnu připravena dětská divadelní představení od Divadla dětí a Divadla z bedny. Zároveň budou moci školní zájezdy navštívit i lektorský program s modelem relikviáře sv. Maura na I. okruhu zámku. V letních měsících bude pro dětské návštěvníky opět připravena možnost projížďky na koních po zámecké záhradě s možností dozvědět se něco o způsobech rehabilitace jízdou na koni, apod.
Všechny výše popsané aktivity správy hradu a zámku v Bečově nad Teplou budou rovněž provázány s aktivitami města a občanských sdružení. Město Bečov bude v roce 2012 pořádat výtvarnou soutěž pro nejmenší, která bude slavnostně vyhodnocena během akce s názvem Bečovské kvítí ve dnech 28. – 29.4. V červnu ( 21. – 24.6.) se uskuteční v Bečovské botanické zahradě mimořádná akce s názvem Woodcraft cesta ke kořenům, která bude prezentovat Ligu lesní moudrosti – celostátní organizaci zabývající se volnočasovými aktivitami dětí, mládeže i dospělých.
Koncept „Myslíme nad děti“ se všemi zapojenými aktivitami je zaštítěn Krajským úřadem Karlovarského kraje, konkrétně se stal pilotní projektem akce „Poznávej svůj kraj“, jejímž cílem je představit kulturní a přírodní dědictví regionu žákům a studentům místních škol.
Projekt „Myslíme na děti“ však není koncipován jako jednoletý, má především nastartovat trend podobně laděných akcí a nabídek pro návštěvníky SHZ Bečov v následujících sezonách, s předpokládaným vrcholem v roce 2015, kdy dojde ke celkovému zpřístupnění areálu a přenastavení parametrů návštěvnického provozu. Na aktivity letošního roku naváže rovněž i další vědeckovýzkumný úkol z programu NAKI, který bude zaměřen na využití potenciálu památkových objektů pro vzdělávání. Hrad a zámek Bečov by tak měl získat svoji nezaměnitelnou image a etablovat se jako ideální místo pro poznání, zážitek a hru.
Kontakty:
Mgr. Kateřina Rozinková, zástupkyně kastelána
garant projektu
zastupce@zamek-becov.cz
tel. 721 904 334
Alena Švehlová, vedoucí návštěvnického provozu
info@zamek-becov.cz
tel. 725 712 362
Mgr. Tomáš Wizovský, kastelán
kastelan@zamek-becov.cz
tel. 606 666 423
Výběrové řízení
KARLOVARSKÝ SYMFONICKÝ ORCHESTR
vypisuje
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ
na obsazení míst:
- Manažer marketingu (1.0 úvazku)
- PR manažer (0.5 úvazku)
- Vedoucí koncertního oddělení (0.5 úvazku)
Předpokládaný nástup od 1.5.2012
Podmínky:
Manažer marketingu:
- minimální vzdělání v oboru: ÚSO s maturitou
- praxe v oboru reklamy a obchodu
- práce na PC
- komunikativnost, flexibilita, spolehlivost a vysoké pracovní nasazení
- hudební znalosti vítány
- znalost AJ, NJ, RJ
- řidičský průkaz skupiny B
Pracovní náplň:
- strategické plánování
- tvorba a vedení projektů KSO
- fundraising
PR manažer:
- minimální vzdělání v oboru: ÚSO s maturitou
- praxe v oblasti PR
- práce na PC
- komunikativnost, flexibilita, spolehlivost
- znalost AJ, NJ, RJ
- řidičský průkaz skupiny B
Pracovní náplň:
- zajištění celkové propagace KSO
- správa webových stránek
- tiskové zprávy, rozhovory
Vedoucí koncertního oddělení:
- minimální vzdělání v oboru: ÚSO s maturitou
- praxe v oblasti ekonomie a kultury
- práce na PC
- komunikativnost, flexibilita, spolehlivost
- znalost AJ, NJ, RJ
- řidičský průkaz skupiny B
Pracovní náplň:
- vedení předprodeje KSO
- organizace pořadatelské služby
- organizace provozu hlavní pokladny
- koordinace výroby a distribuce propagačních materiálů KSO
Výběrová řízení se budou konat dne 25.4.2012 od 13.00 hodin v sídle vedení KSO, Husovo náměstí 2 Karlovy Vary. Vybraným účastníkům bude zaslána pozvánka. Přihlášky zasílejte spolu se stručným životopisem do pátku 13. 4. 2012 na adresu:
Karlovarský symfonický orchestr
Husovo náměstí 2
360 01 Karlovy Vary
MgA. Šimon Kaňka
ředitel KSO
Vyřizuje:
Andrea Bräunerová, sekretariát KSO, kso@kso.cz, mobil: 777 744 895
Přijďte si k nám zabubnovat
Přijďte si k nám zabubnovat
Zveme vás do krajské knihovny prožít netradiční zážitek.
12. 4. 2012
DRUM CIRCLE
15:00 – 16:00 hodin 1. skupina
17:00 – 18:00 hodin 2. skupina
Sál Dvory
Cena: 50 Kč/osoba
Zájemci se musí předem hlásit v Aklubu krajské knihovny. (není určeno pro děti do 10 let!)
Bubnování ve skupině na různé druhy perkusí, vedené tzv. facilitátorem, je skvělou možností, jak si užít radost z vlastní hudební tvorby. A to úplně pro kohokoliv, bez ohledu na věk, nadání či hudební zkušenosti..
Drum Circles nepřináší jen zábavu a nevšední zážitky. Ve světě se Drum Circles s úspěchem používají jako cenné doplnění programu v nemocnicích, klinikách či rehabilitačních centrech. Metoda Drum Circle má původ v USA.
Co je Drum Circle:
• Společné muzicírování ve skupině, kdy účastníci stojící nebo sedící v kruhu hrají na nejrůznější typy bubnů a další perkusní nástroje
• Jde o improvizaci. Hudba vzniká na místě.
• Místo učitele je přítomen „facilitátor“, zkušený muzikant, který prošel zvláštním facilitátorským kurzem. Ten stojí uvnitř kruhu a vede účastníky
OLOMUCIANA – PĚT POZIC OLOMOUCKÉ MALBY
Interaktivní galerie Becherova vila,
pobočka Galerie umění Karlovy Vary, příspěvkové organizace Karlovarského kraje
Krále Jiřího 9, 360 01 Karlovy Vary, tel: 354 224 111,
OLOMUCIANA – PĚT POZIC OLOMOUCKÉ MALBY
Tisková zpráva k VÝSTAVĚ
Pořadatelé: Galerie umění Karlovy Vary a Unie výtvarných umělců Olomoucka
Zahájení: Čtvrtek 12. dubna v 17 hodin v Becherově vile
Termín: 12. dubna – 3. května 2012,
Autoři: PhDr. Jiří Hastík, Mgr. Jan Samec
Kurátorka: Ivana Klsáková
Otevírací doba: otevřeno denně mimo pondělí 9.30 – 12 a 13 – 17 hodin;
vstupné 40,- / 20,- Kč (do celé vily)
Dva souběžné výstavní projekty hostí v Karlových Varech umělce z Olomoucka. Organizátoři však neměli v úmyslu bilancovat či podat ucelený přehled o současné podobě olomoucké výtvarné kultury. Z původního přátelského setkání vznikla spontánní potřeba vzájemně se více poznat a zároveň přiblížit i divákům v obou regionech, mezi nimiž dosud žádná intenzivní kulturní výměna neexistuje, aktuální tvorbu výtvarníků z místních uměleckých spolků. Unie výtvarných umělců Olomoucka je v našem lázeňském městě prezentována členskou výstavou v Městské galerii v Karlových Varech.
Pod názvem „OLOMUCIANA aneb Pět pozic olomoucké malby“ je několik výrazných uměleckých osobností představeno v užším výběru, omezeném nevelkou kapacitou výstavních prostor v Interaktivní galerii Becherova vila. Ta se stala loňského roku novou pobočkou karlovarské Galerie umění a svým čtvrtým výstavním počinem se orientuje převážně na vyzrálou polohu olomoucké abstraktní malby. Její lyrizovanější podobu zde zastupuje soubor děl Jiljího Sedláčka, expresivnější chromatikou se vyznačují obrazy Petra Zlamala, působivá gestická zkratka je typická pro Lubomíra Schneidera a Jiří Hastík, autor projektu, oslovuje návštěvníky minimalistickými monochromy spolu se soustředěnou instalací. Pětici malířských souborů uzavírá výsostně kultivovaná malba bytostného figuralisty Zdeňka Vacka a celkovou kolekci doplňuje Marek Trizuljak svými skleněnými objekty
Jiří Hastík narozen 17. 12. 1945 v Uherském Hradišti je kurátorem výstavy a zároveň jedním z vystavujících umělců. Zabývá se teorii umění, připravil řadu odborných textů a uvedl desítky výstav, věnuje se i literární tvorbě. Činný je však především jako malíř, kreslíř a grafický designér, své návrhy realizoval i v případě propagace výstavy Olomuciana v Becherově vile a spolukoncipoval její výběr. Vystudoval katedru výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, absolvoval v roce 1974 a řadu let působil ve Vídni. V současnosti žije a tvoří na Svatém Kopečku u Olomouce.
Jiljí Sedláček se narodil 16. 10. 1956 v Olomouci, kde dodnes žije a tvoří. Studoval nejdříve v Uherském Hradišti na Střední umělecko-průmyslové škole obor propagační grafika a výstavnictví, posléze na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. Oldřicha Oplta v letech 1977 až 1983. Zabývá se především malbou, kresbou a grafikou, je však také autorem řady realizací v architektuře – např. kovové a dřevěné reliéfy, dekorativní panó. Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1977, samostatně pak vystavuje od roku 1984, je zastoupen v Muzeu umění v Olomouci a v soukromých sbírkách.
Lubomír Schneider je rovněž olomoucký rodák. Zde se roku 1928 narodil a zde také studoval, nejdříve na Obchodní akademii (1944 – 1948) a poté na zdejším Ústavu výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v letech 1948 – 1953 u A. Kučery, F. V. Mokrého a J. Zrzavého. Věnuje se především malbě, kresbě a grafice, v poslední době i fotografice, která je prezentována i ve výstavní kolekci. Realizoval však své návrhy i v architektuře a v oblasti užité grafiky. Jeho díla najdeme v řadě tuzemských soukromých sbírek a ve sbírce Muzea umění v Olomouci.
Zdeněk Vacek, který se narodil 1. 6. 1940 v Ostravě – Zábřehu, se věnuje především malbě a volné grafice. Tvořil však i v oblasti užité grafiky a navrhl a uskutečnil řadu dekorativních realizací, mozaik, tapiserií a objektů v architektuře, zároveň působil jako fotograf a filmař. Studoval soukromě u malířů A. Berana, A. Kučery a J. Sedláčka a na Filmové fakultě Akademie múzických umění (1961). Kolektivně začal vystavovat v roce 1965 a samostatně pak od roku 1982, jeho tvorba je zastoupena v řadě veřejných institucí i soukromých sbírek. Žije v Olomouci.
Petr Zlamal, narozen 21. 3. 1949 v Olomouci, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Arnošta Paderlíka, v ateliéru monumentální malby, v letech 1968 – 1974. Působí především jako kreslíř a malíř, je rovněž autorem realizací v oblasti užitého umění a monumentální tvorby v architektuře. Samostatně vystavuje od roku 1963 a svými díly je zastoupen v mnoha soukromých i veřejných sbírkách, doma i v zahraničí. V období 1992 až 1995 a 2005 – 2006 inicioval a organizoval mezinárodní umělecká sympozia ve Šternberku. Žije a pracuje ve Šternberku.
Marek Trizuljak je rodák z Bratislavy (7. 6. 1953), studoval ale v Čechách. Nejdříve Střední umělecko-průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a poté Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru monumentální a figurální tvorby prof. Arnošta Paderlíka. V Karlových Varech se představuje především jako sklářský výtvarník, je však zároveň malíř, sochař, autor realizací v architektuře, výtvarný publicista a kurátor. Kolektivně vystavuje od roku 1982, samostatně o dva roky později. Je zastoupen ve slovenských veřejných institucích, ale i v evropských a domácích sbírkách. V současnosti žije v Seničce na Olomoucku.
Výstava, představující ve svém výběru výrazné osobnosti současné výtvarné kultury Olomoucka, má za úkol přiblížit umění regionu, který je v Karlových Varech málo znám. Jednotlivá díla participujících umělců nesou znaky působivých uměleckých výpovědí, vybraná kolekce je zároveň svědectvím o rozmanitosti a vysoké úrovni výtvarného dění v Olomouci. Doufejme, že karlovarské výstavy jsou zárodkem i příslibem trvalejších kontaktů uměleckých komunit obou regionů.
Jan Samec
Rok konopí
Rok konopí
Celovečerní dokument Petra Slabého Rok konopí / Year of Mari©huana přichází v době očekávaných právních změn
V Praze 13. března 2012 – Zoufalství, bolest a strach ze smrti je přiměla k rozhodnutí ukončit oficiální medicínskou léčbu a využít konopí nebo výrobky z marihuany. Rázem se ocitli na hranici zákona, v některých případech dokonce za ní. Strastiplnou pouť pacientů, přístup léčitelů, vědců a aktivistů v konfrontaci s postojem zákonodárců sleduje nový celovečerní dokumentární film Rok konopí / Year of Mari©huana režiséra Petra Slabého, který vstoupí do tuzemské kinodistribuce premiérou 19. dubna.
„Není to jenom film o konopí, ale především o otázkách života a smrti, osobní svobodě, pokoře a víře, nezbytné občanské neposlušnosti, záhadách vědy a především o sebeuvědomění a možnostech lidstva, jak překonat samo sebe a své slabosti,“ vysvětluje režisér snímku Petr Slabý. Snímek byl natáčen v České republice a Izraeli, kde jsou léčebné vlastnosti konopí zkoumány již desítky let. Podrobnější informace jsou k dispozici na www.rokkonopi.cz nebo na Facebooku www.facebook.com/rokkonopi.
O filmu
Devadesátiminutový film Rok konopí je protkán úvahami o lidských právech, svobodě jednotlivce a jeho určení ve společnosti, která trestá prokazatelně nekomerční produkci konopí, zatímco tzv. tvrdé drogy lze bez obtíží sehnat na každém rohu většího města. Na plátně se divákům postupně skládá mozaika názorů, životních příběhů, faktů a mýtů a je zcela na nich, jaký názor si vytvoří.
Pro film se podařilo získat ke spolupráci čtyři pacienty trpící rakovinou a roztroušenou sklerózou. Dokumentaristé časosběrným způsobem zaznamenávali v letech 2010 až 2012 jejich cestu od opuštění klasické léčby až po užívání konopí. Ve filmu vystupuje onkologická pacientka Eva Šarounová, pro níž znamenalo konopí poslední možnost záchrany života, pacienti s roztroušenou sklerózou Philip Polívka a Ivana Rosová a další onkologický pacient Milan Špaček, který navzdory varování lékařů opustil klasickou léčbu.
Další důležitou postavou dokumentárního snímku je psychoterapeut a zakladatel společnosti Konopí je lék Dušan Dvořák, který se rozhodl zkoumat léčebné účinky konopí již v roce 2000. Snímek mimo jiné zachycuje i proces, ve kterém je Dvořák souzen za pěstování konopí právě pro léčebné účely. Tato kauza nebyla až do dnešních dnů uzavřena a Dvořáka čeká v březnu další soud. Filosofickým průvodcem celého díla je klinický psycholog a dlouholetý člen divadla Vizita Pjér la Šé´z, jenž je i autorem sugestivní hudby filmu.
Na snímku spolupracovaly i přední světové kapacity věnující se léčebným účinkům konopí, jako jsou český vědec působící v Izraeli prof. Lumír Hanuš a objevitel THC, rektor Hebrejské university v Jeruzalémě, prof. Raphael Mechoulam. Profesor Hanuš se již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let věnoval při studiích na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci výzkumu léčivého potenciálu konopí a je v současné době nejcitovanějším českým vědcem na toto téma doma i v zahraničí. Rok konopí vedle rozhovorů s oběma vědci zachycuje současnou situaci v Izraeli, kde jsou konopné výrobky poskytovány pacientům na základě licence zdarma.
Filmový štáb navštívil i odborníky zabývající se možnostmi výzkumu a aplikace konopí u nás. Ve filmu tak zazní vyjádření například MUDr. Tomáše Zábranského z Centra adiktologie Psychiatrické kliniky 1. LF UK. Natáčelo se i na Million Marihuana March a při takzvané konopné revoluci 17. listopadu 2010. K problematice se vyjadřují politici jako MUDr. David Rath, Mgr. Radek John či MUDr. Tomáš Julínek. „Od počátku nebyl záměr film jakkoliv ideologicky či propagandisticky determinovat. Důležitější jsou lidské osudy než jakákoliv dogmata. To vše vedlo k jakémusi pozitivně hybridnímu formátu, který osciluje na hraně příběhového dokumentu a paražurnalistiky. Niterní příběhy tu tudíž střídají politické i revolucionářské floskule, názory vědců, lékařů i postižených,“ dodává Petr Slabý.
Vznik filmu
Podnětem ke vzniku snímku bylo setkání producenta filmu Jana Hrnčíře s Kanaďanem Rickem Simpsonem, který je ve své zemi stíhám za držení a obchodování s marihuanou a proto odešel do emigrace v České republice. Na besedách, které v Čechách pořádá, hovoří o zázračných vlastnostech konopí a uvádí případy desítek lidí, kteří se díky němu vyléčili z rakoviny. „V době, kdy jsem Ricka potkal, mi lékaři diagnostikovali nádor v pravém oku,“ vzpomíná producent celovečerního dokumentu Jan Hrnčíř, „to setkání pro mě bylo osudové a slova, která pronášel, až neuvěřitelná.“
Od října 2009 se Jan Hrnčíř začal scházet s lidmi, kteří se o léčebné účinky konopí zajímali, a postupně odkrýval celou šíři tématu: „Po mnoha setkáních s těžce nemocnými lidmi, jimž léčba konopím prokazatelně pomáhala, jsem se rozhodl investovat vlastní finanční prostředky do dokumentu, který bude maximálně možným objektivním způsobem hledat pravdu o konopí a jeho léčivých účincích.“
Závěrem
Dokument Rok konopí vypovídá o hledání osobní svobody každého jednotlivce, o právu rozhodovat o svém zdraví a zároveň odráží absurditu současného nastavení medicínského systému. Na začátku března roku 2010 se konal v Parlamentu ČR seminář o léčebných účincích konopí, který vnesl tuto tématiku do širšího povědomí celého národa. 8. prosince 2011 expertní komise při Radě vlády předložila předsedovi vlády ČR návrh legislativních změn umožňujících zpřístupnění konopí pro léčbu.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR bude o legislativních změnách umožňujících zpřístupnění léčebného konopí pro léčbu a výzkum jednat na své březnové schůzi… Dá se proto očekávat, že snímek Rok konopí získá velmi zajímavý společensko-politický kontext.
Účinkují:
Philip Polívka, Ivana Rosová, Milan Špaček, Eva Šarounová, Prof. Raphael Mechoulam, MUDr. Tomáš Zábranský, Mgr. Radek John, MUDr. David Rath, MUDr. Tomáš Julínek, plk. Jakub Frydrych, Mgr. Dušan Dvořák, Prof. Lumír Ondřej Hanuš, Libuše „Bushka“ Bryndová, Pjér la Šé’z, Jack A. Cole, Rick Simpson, Neri Barak a další
Tvůrci:
Režie: Petr Slabý
Producent: Jan Hrnčíř
Námět: Jan Hrnčíř
Scénář: Jan Hrnčíř, Petr Slabý, Pjér la Šé´z
Dramaturgie: Ivan Arsenjev
Kamera: Jaromír Kačer
Střih: Lucie Haladová, Viktor Schwarcz jr.
Zvuk: Michal Gábor, Michal Holubec
Hudba: Pjér la Šé’z
Biografie tvůrců
Petr Slabý (*1963 v Praze)
Po absolvování gymnázia v roce 1981 nastoupil jako asistent režie ve Filmovém studiu Barrandov, kde se podílel například na filmech Vesničko má středisková (r. Jiří Menzel) či S tebou mě baví svět (r. M. Poledňáková). Poté pracoval krátce jako redaktor časopisu Melodie a v roce 1988 začal studovat na FAMU, katedře dramaturgie a scénáristiky, kterou absolvoval roku 1995. V roce 1993 pracoval jako režisér a moderátor v hudebním televizním pořadu Trip, v jehož rámci dělal například interview s Iggy Popem, Motorhead, Nickem Cavem a dalšími. Na tuto práci navázal o dva roky později v obdobném pořadu „60“, který se především ve své závěrečné fázi stal cyklem komponovaných dokumentů. V tomto období pro něj zpracoval Petr Slabý například témata židovská hudba, ženy v rocku, heavy metal či festival Alternativa. Paralelně se podílel také na televizním kulturním magazínu Artefakta, pro nějž vytvářel portréty avantgardních umělců. V roce 2001 natočil pro cyklus předčasná úmrtí profil jazzového hudebníka Luďka Hulana a podílel se na scénáři o Mejlovi Hlavsovi. Pro cyklus Zblízka pak vytvořil dokument o vznikajícím pop muzeu. Později pracoval jako kinodramaturg a hudební publicista, přispívá například do časopisů UNI a HIS Voice i denního tisku (v poslední době například LN). Společně se svým otcem pak napsal dva díly rozsáhlé encyklopedie Svět jiné hudby (Volvox Globator 2002, 2007), která navazuje na stejnojmenný rozhlasový pořad pro stanici Vltava. Od roku 2005 pracuje pro multikulturní magazín ČT Kosmopolis, v jehož rámci natočil například několik reportáží z festivalu o lidských právech Jeden svět, mezinárodního dada festivalu v Kolíně atd. V podobném duchu vytvářel i drobné portréty nekonformních lidí pro cyklus City Folk, který se vysílá v rámci EBU po celé Evropě. Pro nakladatelství Argo natočil v roce 2007 čtyřicetiminutový portrét amerického spisovatele Roberta Fulghuma.
Jan Hrnčíř (*1975 v jihomoravské obci Dolní Dunajovice)
Krátce poté co se vyučil automechanikem, se přestěhoval do Brna, kde pracoval v nejrůznějších dělnických profesích. V roce 1996 odjel v rámci mírové mise IFOR do Bosny a Hercegoviny. V letech1997 až 2000 pobýval v New Yorku. Od roku 2001, po nastěhování do Prahy, založil postupně několik realitních společností a začal navazovat kontakty v oblasti muziky, filmu a divadla. V roce 2007 se v Santiagu de Cuba účastnil a také finančně podporoval vznik prvního alba skupiny „La Conexion“. V roce 2008 vydal sbírku básní „TEĎ nebo TADY“ básníka Milana Spišáka. V současnosti se jako kameraman a producent podílí na natáčení alternativního seriálu „Psí Hřbitov“, který v jednotlivých epizodách reflektuje kontroverzní aktuální témata. Jako vydavatel se také podílí na vzniku poslechového CD s názvem „Budhovy rozpravy“. „Rok konopí/Year Of Mari©huana“ je jeho první celovečerní dokument, na kterém se podílí jako producent a autor námětu.
Pjér la Šé’z (*1963 v Plané u Mariánských Lázní)
Do svých osmi let žil v Tachově. Po ruské okupaci nastalo velké stěhování nepohodlné části národa, díky kterému byla celá rodina přesunuta do Kolína. Tam dokončil základní školní docházku a poté absolvoval kolínské gymnasium. Ke studiu na vysoké škole opakovaně nebyl přijat – patrně proto, že náležel k oné nepohodlné části národa, která vyjadřovala nesouhlas s ruskou okupací, potažmo s komunistickou totalitou. Ještě před narukováním na vojnu rok pracoval v Praze v podniku zahraničního obchodu textilem – Centrotex. Iluze, které neztratil tam, pozbyl během dvouleté vojenské základní služby – 1982-1984. Po návratu do civilu až do převratu pracoval už pouze jako topič. V roce 1988 se naposledy pokusil přihlásit ke studiu na FF UK na katedře psychologie, kam byl překvapivě přijat k dálkovému studiu. Hned po převratu přešel na denní studium, které dokončil v roce 1995 jako klinický psycholog. Třináct let vyučoval na vyšší odborné škole. Provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi.
Ve třinácti letech založil první hudební skupinu. Před nástupem na vojenskou službu působil jako textař skupiny nové vlny Dvouletá Fáma. Na vojně se také věnoval hudbě v tamní kapele. Po vojně se bezúspěšně pokoušel o obnovení polorozpadlé Dvouleté Fámy. Poté byl zakládajícím členem skupin Snadná jízda, Rakousko-Uhersko, Sajkedelik Šraml Bend a První republika. Momentálně působí už jen ve znovuobnovené bigbítové kapele Rakousko-Uhersko. Byl členem rádia Mama, které začátkem devadesátých let vysílalo na vlnách Českého rozhlasu. Dlouhodobě spolupracuje s Jaroslavem Duškem:je členem divadla Vizita a účastní se představení Čtyři dohody a Pátá dohoda.
Účinkuje také v představení Ivety Duškové a Petry Bílkové Škola Malého stromu. Vydal zatím tři publikace – psychologickou studii Indián – zpráva o archetypu, hlubinný román o hledání sebe sama Den svatého Ignora a novelu ve stylu realistického vizionářství Cesta. K vydání připravuje hlubinnou studii Psychologie souhlasu. Zajímají jej především otázky možností lidského bytí v tomto světě.
Jaromír Kačer (* 1961 v Praze)
Jaromír Kačer vystudoval katedru kamery na pražské FAMU, kde spolupracoval na školních snímcích Lichá směna (režie K. Snop), Tatínek neprotestoval (režie J. Suchý), vizuálně nápaditém dramatu Vlček (režie Z. Tyc) i ojedinělém kameramanském exkursu do světa animace (výtvarná spolupráce M. Pavlátová) – snímku Tady. Do světa celovečerního hraného filmu vstoupil v roce 1989 obrazově pozoruhodnou černobílou baladou Vojtěch řečený sirotek režiséra Zdeňka Tyce, který se řadí mezi nejvýraznější filmy konce minulého století. Po ukončení studií pracoval v Laterně Magice, kde se chopil filmově trikové složky představení Mínotaurus a dále pak působil v dokumentárním i hraném filmu. S dokumentaristkou Janou Ševčíkovou natočil filmy Jakub, Svěcení jara – Min Tanaka, Starověrci i nejnovější snímek Gyumri, který v roce 2008 získal cenu CULT pro nejlepší dokumentární film v sekci L’Altro Cinema na festivalu v Římě. V současné době vzniká časosběrný film s pracovním názvem Opři žebřík o nebe. S režisérem Jaroslavem Hyklem je spolupodepsán pod hudebním filmem Archa Noemova, pohádkou ze současnosti Róza strážné strašidlo a výtvarně stylizovaným dokumentem J. Váchal – Magie dřevorytu. Za zmínku stojí též obrazový průvodce Pražský hrad krok za krokem a Císař Karel IV. a též dlouhodobější práce na značné části dokumentárního seriálu Putování za vínem. Zajímavostí je rovněž jeho práce na česko-rakousko-maďarsko-slovinské koprodukční trilogii Gustav Mahler v režii Pavla Kačírka, kde poloha vyprávění balancuje mezi výpravným historickým filmem a dokumentárním hledáním po stopách hudebního velikána. Film Akta Krajina se pak zaobírá rozporuplným osudem českého botanika, vlastence a politika. S Ivanem Vojnárem natočil dokumenty V zahradě a Herci a v roce 1997 snímal i jeho celovečerní hraný film Cesta pustým lesem, který získal nejvyšší ocenění na kameramanském festivalu v Barceloně. Na filmu Sentiment v režii Tomáše Hejtmánka, který vznikl díky setkání s legendou české kinematografie Františkem Vláčilem, snímal jeho exteriérovou a reálovou část. Stál též za kamerou u televizních dětských filmů Archa pro Vojtu a Bubu – Vánoční příběh režisérky Moniky Elšíkové. V režii Jiřího Fiedora snímal i koprodukční čeko-italský dokument Bohemia mia. Zatím poslední celovečerní film Pouta režiséra Radima Špačka pak získal v roce 2011 pět Českých lvů mimo jiné i za kameru.
Lucie Haladová
Lucie Haladová absolvovala v roce 1997 katedru střihové skladby na pražské FAMU filmem Radima Špačka Rychlé pohyby očí. Jako filmová střihačka má za sebou řadu dokumentárních, hraných i animovaných filmů a seriálů. V žánru dokumentárního filmu spolupracovala například s režisérkou Janou Ševčíkovou na snímcích Starověrci a Svěcení jara, s režisérkou Margaretou Hrůzou na filmu Domov či na snímku Davida Čálka Berkat a Maršo – štěstí a svoboda. Z animované tvorby stojí za zmínku večerníčky Chaloupka na vršku režisérky Šárky Váchové či Inspektor Fousek režiséra Josefa Lamky a celovečerní filmy Fimfárum II (Tři sestry a jeden prsten) a pohádku Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? režiséra Jiřího Bárty.V České televizi spolupracuje na dokumentárním cyklu 13. komnata – např. Bořka Šípka, Dominika Duky, Vlasty Horvátha, Kláry Samkové, Hany Andronikové, Romana Šebrleho, Oldřicha Navrátila aj. Je podepsána i pod celovečerním hraným filmem Alexandra Vojty Kandidáti. Na FAMU vyučuje na katedře animované tvorby – Specifika střihu animovaného filmu.
Distribuce v ČR:
Jakub Němeček
Aerofilms s.r.o.
M: +420 775 920 082
E: program@aerofilms.cz
Kontakt pro media:
Silvie Marková
Smart Communication s.r.o. – marketing, media, promotion
T, F: +420 272 657 121
M: +420 604 748 699
E: markova@s-m-art.com
Zpívání v dešti
Zpívání v dešti (USA 1952)
Don Lockwood (Gene Kelly)a Lina Lamontová (Jean Hagen), hvězdný hollywoodský pár hýčkaný fanoušky i filmovým studiem, se účastní okázalé premiéry svého nového filmu a netuší, že se jejich kariéry s nástupem zvukového filmu brzy ocitnou ve vážném ohrožení. Ale Lockwooduv stále veselý přítel Cosmo Brown (Donald O`Connor) a skromná sympatická sboristka Kathy Selden (Debbie Reynolds), do níž se slavný herec zamiloval, si vědí rady…
Muzikálová komedie zasazuje obvyklý milostný příběh do Hollywoodu konce 20. let a paroduje zmatky kolem nástupu zvuku ve filmu.
Rozpočet byl štědrý, činil 2,5 mil. dolarů včetně zvláštní sumy 600 tisíc na pasáž Brodway Melody. Producent Arthur Freed chtel využít katalog písní z 20. a 30. let, který získala MGM. Scénáristé dostali úkol písně „obalit“ dějem. Zpívání v dešti je jeden z posledních muzikálu, které se psaly čistě pro film, v dalších letech se spíše adaptovala divadelní představení.
Debbie Reynolds (19) hrála poprvé hlavní roli, dostávala 300 dolarů týdně a cestou do studia musela 3x přesedat. Donalda O`Connor (27) půjčilo studio za 50 tisíc, které si mohl ponechat. Největší hvězdou byl Gene Kelly (39), který bral 2500 týdně a brzy se tato částka zdvojnásobila. Zpívání v dešti patří k nejlepším muzikálům všech dob, patří k tomu nejlepšímu co hlavní protagonisté předvedli, byli na vrcholu své kariéry, obliba muzikálů pak již klesala.
Ve snímku vidíte drama nadšeného amatéra, který se pokouší udržet krok se dvěma tanečními mistry. Debbie Reynolds pod vedením zkušeného Gene Kellyho doslova cedila krev, oba mužští protagonisté totiž tančili profesionálně od dětství. Debbie dřela jako kůn, skvělá práce nohou je výsledkem hodin úmorného nacvičování, někdy až deseti denně, na lámání chleba došlo u skladby „Good Morning“ po boku Kellyho a O`Connora. Tato scéna se natáčela celý den, Debbie na závěr omdlela a potřebovala 24 hodin na zotavenou.
Donald O`Connor potřeboval po svém sólovém čísle, energií kypícím „Make Em Laugh“ na zotavenou plné 3 dny. Není divu, tou dobou kouřil 4 balíčky cigaret denně.
Poslední částí filmu je muzikál v muzikálu Brodway Melody a Debbie nebyla dost dobrá. Byla tedy přizvána smluvní tanečnice MGM, nejobtížnější scénou byla scéna s 15m šálou, kterou uváděly do pohybu 3 letecké motory.
Slavná scéna Singin in the Rain byla zařazena do děje později, déšť kvůli lepší viditelnosti byla z trubek voda s mlékem, na pódiu upravili prohlubně, aby se mohla vytvořit známá kaluž.
Během příprav muzikálu začal scénáristy i samotného Gena Kellyho vyslýchat Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti pro údajnou náklonnost ke komunismu, o tísnivé atmosféře doby však neprozrazuje uvolněný filmový muzikál nic. Tady koneckonců platila stará broadwayská zásada: The show must go on. Režie: Gene Kelly, Stanley Donen
Konečná uprostřed cesty
KONEČNÁ UPROSTŘED CESTY
Německý režisér Andreas Dresen je českému divákovi znám jako autor tragikomických příběhů o parnerských a mezilidských vztazích Láska na grilu či Whisky s vodkou.
Jeho poslední snímek Konečná uprostřed cesty je již čistým dramatem a přenáší diváka do života a příběhů čtyřicátníků. Simone a Frank se právě se dvěma dětmi nastěhovali do nového domu a v tu chvíli se dozvídají tragickou zprávu: Frank má rakovinu a nezbývá mu mnoho času. Tato událost zcela změní praktický chod domácnosti, vztah členů rodiny k otci a pohled na to, co je umírání, láska a sebeobětování.
Režisér analyticky s citem pro detail sleduje průběh nemoci a nevšedně pohlíží na tabuizované téma -smrti a umírání. Civilní snímek zachycuje obyčejné i dramatické situace, ve kterých však zpravidla nechybí optimistický náboj. Osobitý a nekompromisní film nabízí odvážný pohled na problém péče o nemocného člověka v kruhu rodiny a vytvoření podmínek k důstojné smrti. Scénář k autentickému filmu, který diváka šokuje a zároveň provokuje k zamyšlení, vznikal na základě improvizace. Filmovým dialogům předcházel rozsáhlý výzkum mezi zastánci hospicu i lidmi, jimž někdo zemřel na vážnou chorobu.
Andreas Dresen k uvedení svého snímku řekl: „Rok před natáčením nebyl pro mě a pro mé nejbližší přátele zrovna jednoduchý. Byl to čas rozchodu, odloučení a bolesti. Tyto osobní zážitky mi pomohly najít klíč k filmu. Navíc, někteří moji přátelé byli konfrontováni se smrtí -poslouchal jsem jejich příběhy a prožíval je s nimi. V této souvislosti mě překvapilo, jak málo společnost reflektuje toto téma. Protože jediná věc, kterou můžeme s jistotou říci, je, že se to týká nás všech a naše životy může smrt narušit kdykoliv. Ale my se snažíme tuto skutečnost potlačit a žít si svůj každodenní život. Název filmu je jednoduchou metaforou popisující situaci, ve které se nachází hlavní hrdina s rodinou. Moment, kdy se všechny jistoty zhroutí a vy stojíte před neznámým, neprozkoumaným terénem.“
Příběh o smrti, který je oslavou života, a za který si režisér z festivalu Cannes 2011 odvezl ocenění Un Certain Regard, uvádí čtvrteční filmový klub v kině Drahomíra.
Klášterní slavnosti
Tisková zpráva
Pozvánka na KLÁŠTERNÍ SLAVNOSTI V Ostrově
Zahájení 4. května v 18 hod. divadelní sál Domu kultury Ostrov sobota 5. května od 13.30 Mírové náměstí v Ostrově, večer v Domě kultury
neděle 6. května Klášterní areál v Ostrově
Klášterní slavnosti nabídnou skvělou tuzemskou i zahraniční hudbu a mnoho atrakcí pro děti i dospělé a to v době od 4. do 6. května 2012
Již čtvrtým rokem zahájí Klášterní slavnosti turistickou sezónu v Ostrově. V letošním roce budou obohaceny o zajímavý hudební festival, který nabídne žánrově velmi pestrou dramaturgii. Tentokrát jsou spolupořadateli slavností Základní umělecká škola Ostrov a Dům kultury Ostrov.
Zahájení se koná v pátek 4. května od 18. hodin v divadelním sále Domu kultury Ostrov, vystoupí orchestr Základní umělecké školy Ostrov Ad- Libitum spolu se ZUŠ Biskupská z Prahy.
Sobota 5. května bude plná hudby na ostrovském Mírovém náměstí. Program zahájí ve 13.50 oblíbený Drumm Band ZUŠ Ostrov a ZUŠ Antonína Dvořáka Karlovy Vary, který vystupuje na řadě prestižních akcí a vždy sklízí velký úspěch. Velkým lákadlem a zpestřením bude určitě vystoupení Klarinetového orchestru z Nizozemska. Poté předvede své umění skvělá Základní umělecká škola Sedlčany a posluchači si vychutnají také koncert After Party Bandu ZUŠ Ostrov. Závěr programu na Mírovém náměstí v Ostrově obstará rockové trio Tajfun. Návštěvníci nejrůznějších rockových koncertů již mohli vidět tuto formaci společně například s Horkýže Slíže, Kamilem Střihavkou, nebo Support Lesbiens.
Po celý den se mohou návštěvníci posilnit u stánků s občerstvením nebo zakoupit výrobky farmářů, řemeslníků a různé upomínkové zboží.
Sobotní program se pak přesune do divadelního sálu Domu kultury. Od 17. hodin bude vyhlášena cena ´Ď´, kterou získají lidé pomáhající ostatním bez vidiny nějakého zisku. Program doplní opět nizozemský Klarinetový orchestr. Večer v Domě kultury bude završen diskotékou.
Společně s Domem kultury Ostrov přichystala ZUŠ Ostrov program i na neděli 6. května, tentokrát do Klášterního areálu. Na jevišti se objeví Dechový orchestr ZUŠ Mariánské Lázně, orchestry ZUŠ Ostrov Písk – Písk, Swing Band ZUŠ Ostrov, Flétnový a Rockový soubor ZUŠ Nové Strašecí, Kytarový orchestr Rastatt a After Party Band ZUŠ Ostrov s BB Bandem.
Od 15 hodin vystoupí na hlavním pódiu Petra Černocká.
Pro dětská představení vyhradili organizátoři letos samostatnou scénu na nádvoří kláštera, kde budou probíhat pohádky.
Nebudou chybět ani zachránění koně sdružení Macík, nebo výcvik psů ze ZKO Veseřice.
I letos přijedou hasiči se svou technikou. Děti si mohou zaskákat na nafukovacích atrakcích, povozit se na historickém kolotoči s ručním pohonem nebo navštívit Ekocentrum.
Během programu oceníme i výherce v soutěži Kytička pro maminku, práce dětí budou současně vystaveny v prostorách kláštera.
Klášterní slavnosti se pochopitelně nemohou obejít bez stánků s občerstvením, své výrobky nabídnou řemeslníci a nebude chybět ani různé upomínkové a pouťové zboží.
Vstupenky budou tradičně platné i pro vstup do kostela Zvěstování Panny Marie, kde mohou zájemci navštívit poslední den výstavu Sladký život s čokoládou.
Přijďte s námi strávit příjemné jarní dny plné dobré hudby a zábavy! ————————-
Kontakt, informace: Markéta Jeništová, 353 800 530, Věra Čarná, tel. 353 800 523, 724 509 195, ic@dk-ostrov.cz; klaster@dk-ostrov.cz, www.dk-ostrov.cz
Zdeněk Manina
Tisková zpráva k výstavě v Letohrádku Ostrov
Zdeněk Manina /Ostří se tupí, ostří se brousí
Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary
příspěvková organizace Karlovarského kraje
Místo konání Letohrádek Ostrov, pobočka karlovarské galerie, Zámecký park 226, 363 01 Ostrov
Termín 26. 4. – 24. 6. 2012
Autorka výstavy Mgr. Božena Vachudová,
e-mail: vachudova@galeriekvary.cz
Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov)
Sochař, malíř a kreslíř Zdeněk Manina (1961) žije a tvoří v Kladně. V letech 1980 – 1986 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v Ateliéru keramiky a porcelánu. Od roku 1994 působí jako vysokoškolský a středoškolský pedagog. V roce 2009 realizoval velký figurální objekt pod názvem Řetěz ve Vitry sur Seine ve Francii. Varianta tohoto díla dominuje v hale ostrovského barokního letohrádku.
Výstava v galerii v Ostrově je přehlídkou především sochařských děl Zdeňka Maniny. Expozici dotvářejí obrazy a kresby, které sobě vlastním způsobem reflektují stejná dramata, kolize či děje jako Maninovy plastické figurální „formace“, jak autor svá sousoší nazývá. První plastická díla Princ nebo Hlavy jsou datována rokem 1991 a 1994 a ukazují, že to byla především kamenina, keramický materiál, ze kterého budoval své postavy mužů, a to v jakémsi psychologicky vypjatém a utkvělém výrazu. Raná díla autor koloroval lineárním černým šrafováním.
Ve druhé polovině 90. let 20. století změnil Zdeněk Manina vizuální i materiálovou podobu svých plastik. Častěji pracoval se sádrou, porcelánem a sklolaminátem. Mužská figura ve své obnažené tělesnosti nadále zůstala základním ikonografickým motivem sochaře. Jen v extatičtější a zmnožené variantě, jak ukazuje např. pětidílné porcelánové sousoší Nesmějí doufat ani v smrt nebo dokonce z devíti mužských postav sestavený objekt Poletíme. Jejich na dřeň jdoucí existenciální výraz a jakoby zamrzlá pozice grimas obličeje, křečovitých gest rukou a nohou, je zhmotnělým vyjádřením prožívané bolesti, útrap a násilí, které jsou všude přítomné a nemizející, ať je civilizační vývoj sebe vyspělejší. Snad proto celá výstava dostala zvláštní metaforický název: Ostří se tupí, ostří se brousí…
Jaká další traumatická podobenství našeho života mohou anonymní a opakující se v gestech a pózách sochy Zdeňka Maniny vyvolávat? Jeho umělecký názor je na konci 20. a na počátku 21. století ojedinělý. Formuje se mimo hlavní konceptuální proud a trendy umění, využívající jednak nové technologie a také mimo tendence spojené s averzí k figurální tvorbě.
V dílech z posledního desetiletí Zdeněk Manina zkoumá smysl lidské existence už v odlišných podmínkách. Opustil emočně vypjaté situace sdíleného utrpení.Typologii štíhlého vyhublého muže nahradil psychologicky vyrovnanější a vyzrálejší mužskou postavou pevné muskulatury a statického postoje. Přestože opět zmnožuje „svoje figury“, soustřeďuje se nyní na vnitřní moment jejich síly, na moment urputné a odhodlané vůle, ale také na akt zápasu muže proti muži, na jejich boj, nebo vzájemné sportovní klání… Vystavené jsou i další Maninovo sochařské „formace“, ztělesňující v klidových pózách rozhodnou a intenzivní niternou energii, obzvláště je to patrné v sérii řazených Nosičů nebo Cestujících či Sedících vzorných.
Pozoruhodné je autorovo studium barokní perspektivy, která prostupuje freskovou výzdobu hlavního sálu letohrádku.Takový zobrazovací princip využil ve vystavených kresbách i obrazech. Perspektivní zkratka mu umožnila na obrazech vytvořit iluzivní prostor, ve kterém buduje z lidských těl zvláštní konfigurace. Obdobně jako svými sochami také kresbami a obrazy zanechává v našich myslích Zdeněk Manina výraznou stopu…Klade nám znepokojivé otázky o smyslu našeho bytí.
Veronika Richterová
Tisková zpráva k výstavě v Letohrádku Ostrov
Veronika Richterová / Letní byt
Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary
příspěvková organizace Karlovarského kraje
Místo konání Letohrádek Ostrov, pobočka karlovarské galerie, Zámecký park 226, 363 01 Ostrov
Termín 26. 4. – 24. 8. 2012
Autorka výstavy Mgr. Božena Vachudová,
e-mail: vachudova@galeriekvary.cz
Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov)
Všechny zkratky PU nebo PE (polyuretan), také PC (neboli polykarbonát), známé PVC (polyvinylchlorid) a ještě PS (čili polystyrén) a tvrdý polymetylmetakrylát PMMA můžeme shrnout do jednoho obecného názvu plasty. Patří mezi ně také polyetylentereftalát, zkráceně PET, umělohmotný materiál, který se stal základem nevšedních a originálních instalací výtvarnice Veroniky Richterové (1964) z Buštěhradu.
Autorka se po studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze věnovala malbě a vytváření plechových smaltovaných objektů, keramických mozaiek a také bronzových plastik. Pokud bychom si přáli seznámit se s jejími ranými instalacemi, musíme zavítat především do pražské zoologické zahrady.
Od roku 2004 se v jejím ateliéru začaly vršit umělohmotné lahve různého zabarvení a také různého zeměpisného původu. Výstava v příbramské galerii Františka Drtikola, konaná o dva roky později, nesla zcela příznačný název: Život je PET. V. Richterová na ní poprvé předestřela, jak je obyčejná PET lahev výtvarně nosným a výrazově inspirativním materiálem. Od roku 2006 až do současnosti připravila Veronika Richterová každoročně několik PETartových instalací, jak na domácí galerijní půdě, tak v zahraničí. Mnohokrát se na nich podílel svými díly její partner, známý grafik Michal Cihlář.
Například v roce 2009 společně vytvořili výstavu Srdeční záležitost, která potěšila české vojáky a další příslušníky spojeneckých sil na vojenské základně v Afganistánu. Tato expozice poté putovala ještě do Mexika, Uzbekistánu a svou pouť zakončila v Paříži. Jednotlivé názvy dalších instalací: Pocta PET lahvi, PET vodní svět, PET-ART, ikebany, květiny a další plastiky či PET TROPIKANA nebo od PETrolejky k PET diodě, anebo Nebezpečná laguna z minulého roku, kterou Veronika Richterová doslova ohromila návštěvníky roudnické galerie, napovídají, jakými oblastmi našeho světa se Veronika Richterová zabývá. Jsou to především rostliny, stromy, zvířata, ptactvo, hmyz. Flora a fauna. Nikoliv ledajaká. Kromě naší středoevropské při společných cestách s rodinou na Kubu, do Kambodže nebo do Mexika autorka poznala zvířectvo a rostlinstvo skutečně exotické. Řemeslnou dovednost při jejich ztvárnění skloubila se znalostmi hluboce odbornými, se studiem zoologie i botaniky. Navíc pak všechny své brouky, divukrásné květiny a motýly, stromy, mouchy, papoušky i netopýry a mnohé další tvory interpretovala s jakousi humornou nadsázkou a propojovala je v sousedství skutečně spektakulární.
Instalace Letní byt v ostrovském letohrádku využívá okamžiku, kdy lidští obyvatelé letní byt opustili. Do jejich nového příjezdu prostory zabydleli hmyzí a broučí tvorové, kteří vylezli a vyletěli z různých úkrytů, škvír a zákoutí – Křižák obecný, Pernatušky trnkové, chrobáci, mouchy, lišajové, včelomorky i běláskové. Společně vytvořili hájemství fantazie, jakousi výtvarnou představu novodobé moderní pohádky se šťastným koncem. Zde totiž nikdo z nich nekouše, neštípe, ani neroznáší nemoci. Všichni okouzlují tvarovým bohatstvím a vtipným řešením jejich podoby, vůbec celkovou nápaditostí při jejich umístění do prostoru výstavní síně. Svoji estetickou kvalitu nezapře ani jejich barevnost. Recyklační postupy při zpracování PET lahví autorka povýšila na ojedinělý výtvarný proces, na skutečně originální výtvarný děj.
K výstavě jsou připraveny tvůrčí dílny pro žáky základních škol. Autorský workshop pro dospělé uskuteční Veronika Richterová dne 4. května 2012 v 17 hodin.
Miloslav Navrátil
Tisková zpráva k výstavě v Letohrádku Ostrov
Grafické lahůdky ze sbírky Miloslava Navrátila
Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary
příspěvková organizace Karlovarského kraje
Místo konání Letohrádek Ostrov, pobočka karlovarské galerie, Zámecký park 226, 363 01 Ostrov
Termín 26. 4. – 15. 7. 2012
Autorka výstavy Mgr. Božena Vachudová,
e-mail: vachudova@galeriekvary.cz
Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov)
Kdo má rád evropské umění 70. až 90. let 20. století s přesahy do současnosti a jsou mu blízké pojmy jako arte povera, lyrický expresionismus, vídeňský akcionalismus, či hnutí Fluxus nebo Noví divocí, či jim naopak bude chtít porozumět, měl by zavítat na výstavu evropské grafiky do Letohrádku Ostrov.
Sedm desítek vystavených děl do ostrovské galerie zapůjčil ze své soukromé kolekce sběratel Miloslav Navrátil z Prahy. Jeho domovským sídlem jsou dvě karlínské galerie, Galerie Navrátil a především Galerie Litera. Ojedinělou kolekci převážně evropské grafiky začal Miroslav Navrátil budovat po roce 2002, kdy Karlín zaplavila velká voda a zcela zničila jeho sbírky vzácných knih a tisků. V prostorách obou galerií prezentuje především současné české umělce a také soustavně uvádí na trh i grafický projev skutečných osobností umělecké Evropy na západ a jih od našich hranic. Svoji pozornost upíná k dílům německých a rakouských umělců, jako např. od Josefa Beyuse, A. R. Pencka, Karla Ditricha Rotha, Markuse Lüpertze či rakouského Hermanna Nitsche a Adolfa Frohnera. V jeho sbírkách nechybí ani díla dalších osobností grafiky, mimo jiné od italských tvůrců Mimmo Paladina, Emilia Vedovy a Janise Kounellise, nebo amerického umělce, který posledních šestnáct let prožil ve švýcarské Basileji, Marka Tobeye. Na výstavě našly umístění grafické listy od patnácti umělců.
České umění, mělo ve druhé polovině 20. století otevřenu bránu poznání uměleckého světa a dění v něm na pouhých deset let, od světové výstavy Expo v Bruselu v roce 1958 do srpna roku 1968. Přesto se českým umělcům podařilo pochopit a svébytně reagovat na abstraktní směry informálního, strukturálního i konstruktivistického a geometrického charakteru. Rozuměli i pop artu s jeho americkými kořeny. Vzdálenějším se stalo hnutí Fluxus, i když svého jediného českého zástupce mělo v Milanu Knížákovi.
Nástup totalitní moci rozdělil české umění na oficiální, vystavované a na to druhé, zatlačené do šedé zóny, uzavřené do samoty ateliérů. V nich se rodila díla hluboké existenciální deprese, pocitů deziluze a ztráty svobody. Jen zvolna se v našem prostředí prosazovalo umění performance, body artu, neboli tělového umění a nakonec i konceptuální směry. Postmoderní skupina Tvrdohlavých v 80. letech už ale přinesla odstup od tragické osudovosti zdůrazněním role ironie a šklebu, grotesky. Poněkud starší umělci z uskupení 12/15 naopak ukazovali cestu jednak intelektuálním racionalismem nebo přímočarým malířským gestem.
Teprve až po roce 1989, díky výstavám Hermanna Nitsche v Jízdárně Pražského hradu v roce 1993, jsme si mohli uvědomovat podstatu hnutí vídeňského akcionalismu. H. Nitsch je prezentován grafickými listy, rozvíjejícími hlavní téma jeho tvorby Divadlo orgií a mystérií. Italskou transavangardu, specifickou odnož neoexpresivních, k figuře směřujících tendencí, v roce 1991 přiblížila českému publiku výstava Mimmo Palladina v pražském Belvederu. Také tento umělec je na výstavě zastoupen. Dílo německého performera, filozofa a pedagoga Josefa Beyuse, jehož několik děl obohatilo profil výstavy, zakoupil pro sbírky Národní galerie Milan Knížák. V roce 2002 Moravská galerie v Brně vystavila tvorbu španělských umělců. Byl mezi nimi i milovník katalánské krajiny a významný představitel soudobého umění Juan Hernandéz Pijuan, jehož grafické listy jsou rovněž součástí výstavy. Oblastní galerie v Liberci v minulém roce uspořádala velkou výstavu svému rodáku Markusi Lüpertzovi, protagonistovi radikálního německého hnutí Noví divocí. Společně s dalším německým umělcem A. R. Penckem rehabilitovali v umění význam lidské figury a význam zobrazujících výtvarných metod. To vše ovšem oba činili s velkým provokativním a kontroverzním nasazením. Díky zacílení sběratelských snah Miloslava Navrátila na německé umění, je okruh grafických prací německých umělců na výstavě nejpočetnější.
Mgr. Božena Vachudová
Trojmezí
TROJMEZÍ
„Keď poviem, že nemám rád Čechov – nemám rád svoju matku. Keď poviem, že nemám rád Slovákov – nemám rád svojho otca. A keď poviem, že nemám rád Polákov – tak nemám rád svojho děda.“ To je výrok jedné z postav dokumentárního filmu o Hrčavě a okolí, sociálně-poetického portrétu nejvýchodnější vesnice České republiky.
Nacházíme se v Evropské unii, na východním okraji České republiky, na pomezí Česka, Slovenska a Polska. Trojí hranice výrazně ovlivnila jak konkrétní lidské osudy, tak celý historický vývoj okolí. V oblasti otevřených hranic však stále zůstávají citlivé otázky – co je to národnost, jaké jsou vzájemné vztahy sousedních národů a hranice, jak fyzické, tak vnitřní v lidech samotných.
Obec Hrčava se rozkládá v nejvýchodnější části českého Slezska, v klínu sevřeném hranicí s Polskem a Slovenskem. Vznikla na místě obranné šance na slezsko-uherském pomezí, vybudované kolem poloviny 17. století. Od 2. poloviny 18. století byla Hrčava pasekářskou osadou, náležející k obci Javořina v dnešním Polsku. Samostatnou obcí se stala až v roce 1927.
Mladá autorka, režisérka Klára Řezníčková, se snažila postihnout genia loci Hrčavy a jejího okolí. Přestože je Hrčava jednou z nejmenších obcí ve Slezsku, díky své poloze – trojmezí Česka, Polska a Slovenska – má výraznou historii, přesahující zdejší region. Režisérka poukazuje na důsledky rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko ve 20. letech 20. století, kdy se silně začala řešit otázka vztahu k národnosti. Oficiální změna národnosti totiž není místními lidmi tak snadno přijímána a je jedním z důvodů česko-polskoslovenských konfliktů. V tomto smyslu je Hrčava místo, kde se kříží tři hraniční pásma, má silnou historii v pašování alkoholu, tabáku a koní, převádění uprchlíků a za II. světové války úkrytů partyzánů.
Trojmezí je pozoruhodný dokumentární snímek, jehož strukturu tvoří čtyři rámce, čtyři roční období, v nichž se prolínají příběhy jednotlivých postav a témata dějinných zvratů.
Předplatné MDK Sokolov
Divadelní představení pro předplatitele
na sezónu 2012/2013
Vážení a milí diváci,
předkládáme Vám nabídku divadelního předplatného pro sezónu 2012/2013, v níž jsme se snažili vyhovět Vašemu vkusu a poptávce a současně vybrat to nejzajímavější z aktuální české divadelní produkce. V sokolovském divadle tak budete moci vidět osobnosti divadelního světa, které dobře znáte z televizních obrazovek, filmových pláten či divadelních jevišť (Jana Šulcová, Anna Šišková, Jana Krausová, Jitka Schneiderová, Vojta Kotek, Josef Dvořák, Jan Potměšil, Naďa Konvalinková, Tereza Kostková, Aleš Háma další) a tituly, jejichž kvalita je osvědčena jak počtem diváků a repríz, tak i úspěchem na zahraničních divadelních scénách.
Do programu nadcházející sezóny jsme zařadili dvě novinky: Černé divadlo Jiřího Srnce, které se stalo celosvětovým fenoménem a slaví v letošním roce 50 + 1 let od svého založení. Dále doplňujeme činoherní produkce baletním představením Nulová gravitace, aby naše nabídla obsáhla co nejširší žánrové spektrum. Přestože v nabídce převažuje komediální žánr, nemůžeme se obejít ani bez klasiky a tou je v tomto případě William Shakesperace. V nastudování Divadelního spolku Kašpar uvidíte nejslavnější milostný příběh všech dob – Romea a Julii.
Přejeme Vám krásné kulturní zážitky, dobrou zábavu a mnoho příjemných večerů v Městském domě kultury Sokolov.
Upozornění pro stávající předplatitele
Upozorňujeme stávající předplatitele divadelního předplatného, že od začátku divadelní sezóny 2012/13 již nebudou rezervovaná konkrétní místa jednotlivým předplatitelům. Toto opatření bude provedeno z důvodu mnohdy zbytečné blokace míst v předních řadách a také možnosti dostatečného výběru pro nové předplatitele. Možnost rezervace míst bude mít každý, avšak s platností nejdéle 14 dnů.
Program sezóny 2012/2013
13. září, Černé divadlo Jiřího Srnce
50 +1 Tour – To nejlepší z Černého divadla
Černé divadlo Jiřího Srnce je prvním divadlem svého druhu na světě, jeho představení vidělo již více než 5 milionů diváků. Patří mezi nejvýznamnější vyslance českého umění ve světě, což ocenil i prezident ČR, který 28. října 2011 udělil zakladateli Černého divadla Jiřímu Srncovi nejvyšší státní vyznamenání – Medaili za zásluhy v oblasti kultury a umění.
Sokolovské představení je součástí 50+1 Tour, což je historicky první turné Černého divadla po 51 českých městech.
23. října, Divadlo Kompanyje
Gilles Dyrek: Benátky pod sněhem
Francouzská komedie o partnerských vztazích. Příběh, založený na jemném vtipu a absurdních situacích nás zavede do pařížského bytu, kam si milenci pozvou na večeři kamaráda s přítelkyní…
Hrají: Markéta Plánková, Jiří Ployhar, Kristýna Janáčková/Tereza Kostková, Petr Halberstadt/Radim Fiala
Režie: Milan Schejbal
15. listopadu, Divadelní agentura Sophia Art
Jean Paul Allegre: Agnes Belladone
Životní příběh zbožňované herečky. Nejlepší francouzská hra roku 2004. Slavná herečka, obdivovaná přáteli, zneužívaná obchodníky s uměním a novináři, odkrývá tajemství svého umění. Hra plná duchaplného humoru, napětí, skvělých rolí a překvapivého vrcholu.
Hrají: Jana Šulcová, Anna Kulovaná/Adéla Kubáčková, Martin Kubáček/Stanislav Lehký, Ivan Vyskočil, Miluše Hradská/Kateřina Macháčková, Karel Soukup
Režie: Karel Kříž
10. prosince, Divadelní společnost Josefa Dvořáka
V+W, Josef Dvořák: Čochtan vypravuje
Na motivy slavné divadelní hry Voskovce a Wericha „Divotvorný hrnec“ upravil Josef Dvořák.
Hrají: Josef Dvořák, Karel Gult, Stanislava Topinková/Dagmar Schlehrová, Vlasta Kahovcová/Blanka Tůmová, Milan Duchek/Rostislav Trtík, Renata Krandová/Lambrini Chaciosová, Jiří Veit
Režie: Josef Dvořák
22. ledna, Taneční Centrum Praha – konzervatoř o.p.s.
Nulová gravitace
Slavné dílo Jiřího Kyliána Un ballo na hudbu Maurice Ravela, dále choreografie Attily Esterházyho: In and Out (na hudbu A. Dvořáka), 1+1, inspirované Elvisem Presleym. Choreograf Samuel Delvaux představí Undergroud, inspirovaný hudbou Gorana Bregoviče a Made in, které vychází z šansonů Jacquese Brela. Večer zakončí Paganini pas de deux Vlasty Schneiderové – roztančená houslová etuda Nicoly Paganiniho.
14. února, Divadelní společnost HÁTA
Wilton Manhoff: Básník a kočka
Mohou se dva,jak mentálně, tak společensky rozdílní lidé stát přáteli a možná víc, než přáteli? Na newyorském Manhattanu je možné všechno. Neúspěšný spisovatel pracuje na rohu v knihkupectví a nevycházejí mu ani jeho povídky, ani jeho život. Svou frustraci ventiluje mimo jiné tím, že pozoruje dalekohledem svoji sousedku Doris, která si přivydělává prostitucí a zásadně nestahuje rolety…
Hrají: Lukáš Vaculík a Kateřina Hrachovcová
Režie: Antonín Procházka
Březen, Studio Dva Praha
Arnold Wesker: Ženy přežijí!
Jsou tři a pojí je jedno přátelství. Tři dámy se setkají na nóbl večeři, mají šarm, inteligenci, zkušenosti a snaží se mít i pravdu. A vůbec jim v tom nevadí přítomnost mladého muže, který střídavě hraje partnery všech tří „děvčat“.
Skvělá konverzační hra z pera britského dramatika poprvé v českém překladu nabízí inteligentní humor a originální pohled do ženského světa. Divadelní menu, které bude fanouškům jistě chutnat.
Hrají: Anna Šišková, Jana Krausová, Jitka Schneiderová a Vojta Kotek
Režie: Darina Abrahámová
Duben, Divadelní spolek Kašpar Praha
William Shakespeare: Romeo a Julie
Nejslavnější milostný příběh všech dob s tragickým koncem v jedinečné úpravě pro osm osob. Rozpálené ulice krásné Verony, dva znepřátelené rody a mladá láska…
Hrají: Tereza Rumlová/ Veronika Kubařová, Matouš Ruml, Jan Potměšil, Barbara Lukešová, Adrian Jastraban, Aleš Petráš, Petr Lněnička, Martin Hoffman
Režie: Jakub Špalek
14. května, Divadlo v Řeznické Praha
Sam Bobrick a Julie Steinová: Sheldon a jeho matka paní Levinová
Vtipná a dobře napsaná komedie je tvořena sérií dopisů, které si mezi sebou vyměňují mladý básník a jeho panovačná matka. Sheldon utekl od své matky a během své cesty, která nás zavede např. do Tibetu, Severní Dakoty či Arizony, se oba hrdinové snaží pochopit jejich komplikovaný vztah. Excelentní výkony obou představitelů v nápadité režii Viktora Polesného zaručují jedinečný divácký zážitek a skvělou zábavu.
Hrají: Naďa Konvalinková a Jan Zadražil
13. června, Divadlo v Rytířské Praha
Terence McNally: Frankie a Johny
Křehká komedie o lásce. Krásný a uvěřitelný příběh o tom, jakou dá práci vzájemné sbližování dvou obyčejných lidí, kterým už život přichystal řadu těžkých životních zkoušek.
Hrají: Tereza Kostková a Aleš Háma
Režie: Petr Kracik
Výhody předplatného:
Cena, vámi vybrané místo, přenosnost průkazky
(pokud se vám námi zvolený termín akce nehodí, můžete ji komukoliv zapůjčit)
Každý měsíc dostanete zdarma až do domu měsíční kulturní přehled obsahující kulturní pořady pořádané Městským domem kultury Sokolov.
V sezóně 2012/2013 jsou platné tyto ceny předplatného:
10 divadelních představení
2.100,- Kč (1. – 10. řada) a 2.000,- Kč (11. – 14. řada)
Pro srovnání:
Vstupenky pro volný prodej (pro nepředplatitele) se budou pohybovat v cenových relacích 280,- až 300,- Kč.
Pokud vás naše nabídka zaujala, rozhodněte se prosím nejdéle do 31. srpna 2012 a přijďte si vyzvednout (a zaplatit) průkazku do Sokolovského infocentra. Zde také vyplníte kontaktní lístek pro zasílání programů, případně dalších informací. Nabízíme také možnost prodeje permanentek podnikům a organizacím na fakturu.
Prodej divadelního předplatného zahajujeme 4. června 2012!
Odkud se dozvíte datum představení:
u některých titulů brožury
z programů, které budete pravidelně měsíčně dostávat poštou
z plakátů na výlepových plochách
z denního tisku
z měsíčníku Sokolovský Patriot
z našich internetových stránek – www.mdksokolov.cz
na telefonních číslech:
359 808 715 – dramaturg MDK – PhDr. Jana Fefferová
359 808 737 – programové oddělení
359 808 714 – Sokolovské infocentrum, vstupenky
(na těchto telefonních číslech vám také rádi zodpovíme veškeré dotazy)
Upozornění:
V opodstatněných případech si dovolujeme vyhradit právo na změnu titulu, o čemž vás budeme včas informovat.
V případě jakýchkoliv změn na vaší straně – adresa, telefon apod., nás prosím také informujte.
Zakoupené průkazky nelze vyměnit nebo vrátit.
Při vstupu do divadla vás co nejlaskavěji žádáme o vypnutí mobilních telefonů,
začátky představení (pokud není uvedeno jinak) jsou v 19:00 hodin.
Příjemnou divadelní sezónu 2012/2013
Vám přejí pracovníci MDK Sokolov
O divadle Dagmar
Divadlo Dagmar
Divadlo Dagmar vzniklo jako otevřené společenství profesionálních divadelních umělců na podzim r. 1993 kolem režiséra Michala Przebindy. Pod hlavičkou Divadla Dagmar pracuje Studio Divadla Dagmar (složené zejména ze studentů karlovarských středních škol) a Dětské studio dramatické výchovy.
Komorní scéna „U“
„U“ …jako uvádět, užasnout, utěšit, usmiřovat, ulehčit, usnout.
„U“ …jako U NÁS DOMA.
Název divadla je vzat z repliky Augusta Strindberga z Enquistovy Noci tribádek – z první inscenace Divadla Dagmar:
„…tahle zavšivená blechárna, Divadlo Dagmar je moje jediná naděje…“ – a platí to pořád.
Drama současného švédského literáta Per Olova Enquista je dalším z jeho pseudodokumentárních her popisující životy slavných. Tentokrát jde o dramatika Augusta Strindberga.
Jeho dílo je charakteristické tím, že autor čerpá z autentického dokumentárního materiálu a seznamuje čtenáře nebo diváka s životními osudy konkrétní historické osobnosti. Enquistovy texty nejsou pouhou literaturou nebo dramatem faktu. Jím zachycené lidské příběhy v toku historických skutečností se stávají metaforou o člověčím hledání odpovědí na všeplatné otázky mimo prostor a čas.
Ješitný žárlivec, excentrická alkoholička a manželka herečka aneb rodinný život Augusta Strindberga. Základem divadelní hry Noc tribádek je událost ze života tohoto slavného kontroverzního spisovatele, konkrétně okolnosti rozpadu jeho prvního manželství s herečkou Siri von Essen. (Toto období vylíčil Strindberg s brutální otevřeností ve francouzsky psaném románu Bláznova zpověď.)
A kdo jsou tribádky? Tribádka je starším výrazem, který se používal pro ženu, jež má milostný vztah se ženou.
Saigon Team – František Skála & spol.
Galerie umění Karlovy Vary, příspěvková organizace Karlovarského kraje
Goethova stezka 6, 360 01 Karlovy Vary, tel: 353 224 387,
fax: 353 224 388,
Saigon Team -
František Skála & spol.
Tisková zpráva
Pořadatel: Galerie umění Karlovy Vary
Podpořili: Nadace Film-Festival Karlovy Vary a Ministerstvo kultury ČR
Termín: 3. července – 12. září 2010
Autor: František Skála
Kurátorka: Lenka Tóthová
Otevírací doba: otevřeno denně mimo pondělí 9.30 – 12 a
13 – 17 hodin; vstupné 30,-/15,- Kč
František Skála (1956, VŠUP Praha), sochař, malíř, ilustrátor, literát, hudebník, tanečník, držitel ceny Jindřicha Chaloupeckého i cen za ilustrace, člen Tvrdohlavých, herec Divadla Sklep, zpěvák MTO Universal Praha a kapely Finský barok, člen Tros Sketos, skutečný člen tajné organizace B.K.S., komtur Řádu Zelené Berušky, to vše charakterizuje renesanční záběr mnohotvárného umělce, který se do karlovarské galerie umění vrací již potřetí. V roce 1997 se zde uskutečnila jeho autorská výstava Figury a Tropy, v létě roku 2005 pak výstava Tros Sketos Serios, která představila trojici z nejpopulárnější festivalové znělky v podobě seriózně umělecké.
František Skála jako autor silné imaginace a poetické originality proslul především svými objekty z nalezených předmětů, materiálů a úlomků přírodního i umělého původu, které by jinak v proudu času zanikly. Ze spousty rozličných jednotlivostí vytváří díla nových významů působivá svou hravostí, fantazií, humorem i nadsázkou, jindy mystikou či iracionalitou. Skálův obdivuhodný „recyklovací“ způsob tvorby je i v rámci mezinárodní výtvarné scény ojedinělý a nezaměnitelný. Obdobný princip je využit i při výrobě dřevěných a kovových aut z odpadových materiálů, tzv. Saigonářů, která od roku 1987 vznikají vždy během velikonočních svátků na Skálově letním sídle. Auta jsou protahována blátem, nacpávána suchou trávou, zapalována a jinak destruována k obveselení dětí i dospělých, jejich konstrukce je tomuto účelu přizpůsobena. Na jejich tvorbě se kromě Františka Skály a jeho rodiny podílí i další autoři (např. Petr Nikl, Jan Černický, Martin Polák).
Originální sochařské objekty–hračky prošlé ohněm, blátem, patinou stáří i
prachem cest, byly využity také v netradiční fotokomiksové knize Františka Skály „Skutečný příběh Cílka a Lídy“ (2007). Kniha a Skálova poetika obecně posloužily jako jeden z inspiračních zdrojů k novému filmu Jana Svěráka „Kuky se vrací“, na kterém se František Skála zpočátku podílel. Kromě kolekce téměř padesáti modelů aut, která jsou v takovém rozsahu prezentována vůbec poprvé, karlovarská výstava představí také třicítku fotografií z akcí Saigon Teamu a z komiksu o Cílkovi a Lídě.
Kouzlený svět nejroztodivnějších tvarů, barev a materiálů, ze kterých František Skála své objekty tvoří, nadchne vždy mnoho velkých i malých diváků. Také hosty 45. Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, v jehož rámci je výstava podpořená Nadací Film-Festival Karlovy Vary a Ministerstvem kultury ČR pořádána, čeká nezapomenutelné setkání s originální Skálovou poetikou.
František Skála
* 7. 2. 1956 Praha
sochař, malíř, ilustrátor, literát, hudebník, tanečník
člen Tvrdohlavých, herec Divadla Sklep, zpěvák MTO Universal Praha a kapely Finský barok, člen Tros Sketos, skutečný člen tajné organizace B.K.S., komtur Řádu Zelené Berušky
1971-1975
Střední umělecko průmyslová škola Praha, obor řezbářství
1976-1982
Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha, obor filmová a televizní grafika
1974
skutečný člen tajné organizace B.K.S. (Bude konec světa – tajná organizace, jejímž heslem je „Der Kamaradšoft is gut“ a programem je věčné přitakání životu i smrti, organizace se od r. 1991 v ilegalitě a pod dozorem Podkomise pro útlum publicity věnuje rozvíjení své vlastní kultury)
1983-2008
ilustrace – např. Zapomenutá řemesla, Pohádky z bramborových řádků, Pohádky Matky husy, Královské pohádky, Nekonečný příběh, Děvčátko Momo a ukradený čas, Bratři lví srdce, Žabí zámek
1985
získává Dvůr Dřevíč
komtur Řádu Zelené Berušky
1986
první samostatná výstava – ÚMCH Praha
kolektivní výstavy – Konfrontace IV-V
první vystoupení Tros Sketos
1987-1991
zakládající člen skupiny Tvrdohlaví
výstavy – Tvrdohlaví I-III Praha
1988
autorský kreslený komiks Velké putování Vlase a Brady
první vystoupení MTO Univerzal Praha (herci a muzikanti Divadla Sklep a výtvarníci s repertoárem toho nejlepšího z nejstrašlivějších skladeb naší i světové populární taneční hudby 2. poloviny minulého století)
1991
hlavní cena Jindřicha Chalupeckého za rok 1991
1992
výstava – GHMP Praha
tříměsíční stáž v Headlands Center for the Arts, San Francisco
1993-1997
design interiéru Paláce Akropolis Praha (okouzlení americkým designem
30. a 50. let)
1993
pěší cesta do Benátek, ilustrované deníky, kresby z cest a objekty z nasbíraných materiálů vystavuje na 45. Bienále světového umění
výstava – Southern Exposure San Francisco
1995-1997
práce na celovečerním animovaném filmu podle vlastního kresleného seriálu Velké putování Vlase a Brady (nerealizováno)
1996
výstavy – Galerie Portikus Frankfurt nad Mohanem, Nová síň Praha
1997
výstavy – Galerie umění Karlovy Vary, Galerie Klatovy – Klenová
1999
výstavy – Tvrdohlaví Valdštejnská jízdárna Praha, Hnízda her Rudolfinum Praha
2000
výstava – České centrum Londýn
2002
výstava – České centrum Brusel
2004
realizace pro park Hadovka – sochy Vzduchoplavec a Lavice
výstava – Galerie Rudolfinum Praha (návštěvnický rekord 41 tisíc návštěvníků)
2005
výstavy – Egon Schiele Art Centrum Český Krumlov, Moravská galerie v Brně
2007
Skutečný příběh Cílka a Lídy (unikátní fotografický komiks)
výstavy – České centrum Tokyo, České centrum Vídeň
2008
výstava – České centrum New York
2010
výstava – Muzeum komiksu Brusel
Viktor Munk – Skrytá tvář
Galerie umění Karlovy Vary
příspěvková organizace Karlovarského kraje, Goethova stezka 6,
360 01 Karlovy Vary, IČO 66362768, č. ú. 5165900237/0100
tel: 353 224 387, fax: 353 224 388, e-mail: info@galeriekvary.cz
Tisková zpráva
Viktor Munk / Skrytá tvář
Pořadatel Galerie umění Karlovy Vary
příspěvková organizace Karlovarského kraje
Místo konání Letohrádek Ostrov – pobočka karlovarské galerie
Termín 24. 6. – 29. 8. 2010, vernisáž 24. 6. 2010 v 17 hodin
Autorka výstavy Mgr. Božena Vachudová
e-mail: vachudova@galeriekvary.cz
Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov), 353 224 387 (galerie)
Americký režisér Steven Spielberg založil v roce 1994 nadaci, která se zabývá digitálním zaznamenáváním svědectví o utrpení židovských obyvatel během II. světové války. Do dnešních dnů zdokumentovala nadace vzpomínky na holokaust více jak 50 000 lidí ve 32 jazycích. V roce 1996 čeští redaktoři navštívili také Viktora Munka v Chodově a natočili s ním interview, které máte možnost si vyslechnout v rámci právě zahajované výstavy.
Pražský rodák Viktor Munk prožil na Karlovarsku 27 let. Narodil se v česko-židovské rodině 15. 2. 1928. Zemřel 16. 10. 1997 v Chodově.
Coby patnáctiletý chlapec byl s celou svojí rodinou, žijící tehdy v Brandýse nad Labem, odvezen do terezínského ghetta. O rok později, v září 1944 byl spolu se svým otcem deportován, a to do koncentračního tábora Březinka u Osvětimi. Prošel dvakrát selekcí. Nakonec se dostal až do koncentračního tábora Kaufering v Bavorsku, kde velmi těžce pracoval. Nebylo divu, že vážně onemocněl a pohyboval se na hranici smrti. Půl roku trvala jeho náročná rekonvalescence. Naštěstí se v roce 1945 z terezínské pevnosti se do Prahy vrátila jeho matka, sestra a bratr. Otec zahynul v Osvětimi. Bylo to právě pevné rodinné souručenství, a láskyplná péče, která umožnila Viktoru Munkovi vzpamatovat se z válečných útrap a hrůz. Vždy tíhnul k výtvarnému umění, sám maloval a kreslil, chodil na výstavy, zabýval se teoretickými statěmi o umění. Mnoho četl a studoval i filozofické spisy, měl rád film a divadlo. O nebývalé šíři intelektuálních zájmů Viktora Munka vypovídá jeho deník, který si vedl od roku 1957 až do roku 1993.
Výtvarný odkaz Viktora Munka poprvé zveřejnilo Židovské muzeum v Praze, ve Španělské synagoze v roce 1999 a ve stejném roce i Památník Terezín. Viktor Munk se do Karlových Varů přistěhoval v roce 1970, ale již od roku 1974 se svou rodinou pobýval v Růžovém údolí u Rotavy a nakonec se v roce 1989, kvůli nemoci, přesídlil do Chodova.
Přesto lidská i výtvarná tvář Viktora Munka zůstala skryta, jak v obecném povědomí, tak i ve zdejším karlovarském prostoru. Autor totiž za svého života nikdy neusiloval o výstavu, kreslil a maloval pro svou radost, pro svou vnitřní potřebu a seberealizaci a také pro své blízké. Vedla ho k tomu jeho neobyčejná skromnost a také hluboce introvertní povaha. Snad právě proto poslední citát od Josefa Čapka, který si ve svém deníku v roce 1993 zaznamenal, zní: „Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti.“ Tuto „životní možnost“ naplnil Viktor Munk pozoruhodným výtvarným způsobem – malbami a kresbami, z nichž je v Letohrádku Ostrov ve výběru představeno na 80 děl.
Viktor Munk byl poučeným autodidaktem. Nejčastěji zpodobňoval lidskou
tvář ženských a mužských bytostí s výraznýma očima. Sugestivnost jejich pohledu však byla vždy provázena jistou emocionální a myšlenkovou uzavřeností; podporovala ji totiž oproštěnost tvarového pojednání figur až naivizujícího rázu. A přesto sdílíme s Munkovými současníky nebývalý duchovní přesah každodenní lidské existence do sfér hluboké odpovědnosti za život člověka od okamžiku zrození až po jeho konec. Na výstavě jsou představeny i další náměty – autoportréty, zákoutí oblíbených měst V. Munka, madony a piety, i imaginární podobizny.
K výstavě je vydán barevný katalog. Repríza výstavy se uskuteční o 1. 9. do 10. 10. 2010 v Galerii U Vavřince v Chodově.
(napsala B.Vachudová)
Staré techniky – mladé nápady
Galerie umění Karlovy Vary
příspěvková organizace Karlovarského kraje
360 01 Karlovy Vary, IČO 66362768, č. ú. 5165900237/0100
tel: 353 224 387, fax: 353 224 388, e-mail: info@galeriekvary.cz
Tisková zpráva
Staré techniky / Mladé nápady
Pořadatelé Galerie umění Karlovy Vary, Spolek umění Horní Franky Selb
Místo konání Letohrádek Ostrov – pobočka karlovarské galerie
Termín 4. 7. – 29. 8. 2010
Kurátorka výstavy Mgr. et MgA. Zdeňka Bílková
Kontakt 353 842 883 (Letohrádek Ostrov)
Výstava Staré techniky / Mladé nápady představuje tvorbu deseti současných mladých výtvarníků, pěti českých a pěti německých. Vystavené práce vznikly na půdě Střední průmyslové školy sklářské a keramické v Karlových Varech v rámci workshopu, který nesl stejný název. Tento workshop byl součástí projektu Verknupfungen/Prolínání, který organizuje galerista Joachim Goller a který kromě tohoto workshopu zahrnoval i jiné společné česko-německé aktivity, například výstavu Jiřího Šika a Lindy Männel v karlovarské galerii.
Při workshopu Staré techniky / Mladé nápady byli mladí umělci konfrontováni s médiem pro ně nepříliš známým – s porcelánem. Zúčastnění 
výtvarníci, nedávní absolventi vysokých uměleckých škol, se věnují různým výtvarným oborům, od malby přes fotografii až po instalaci či umělecký design. Vstoupili tedy do workshopu s různými výtvarnými zkušenostmi a uplatnili různé výtvarné přístupy. K dispozici jim byly bílé porcelánové soubory obsahující tradiční tvary, ale i tvary moderní. Výtvarníci pracovali velmi intenzívně celý týden a vedoucí workshopu Lenka Sárová Malíská, absolventka Keramické školy ve Varech a Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem, výtvarníkům předávala své zkušenosti s médiem porcelánu.
Vzniklé práce mladých výtvarníků jsou velmi různorodé. Hana Vinklárková hrnečky a podšálky „ušpinila“ hnědou barvou, která připomíná kávovou sedlinu. Až na druhý pohled, když se zadíváme do hnědých skvrn, uvidíme malé roztomilé tvorečky, pejsky a kočičky. Malířka Linda Männel uplatnila při práci velmi precizní a dekorativizující styl a vytvořila malby na velkých talířích, které vyzdobila jemnými motivy odkazujících k umění rokoka. Konceptuální přístup zvolil Jakub Švéda, jehož černobílý design promlouvá k diváku velmi intenzivně. Konceptuální přemýšlení o porcelánu a jeho designu se uplatňuje také v práci Jana Samce jr., na bílých talířích nechává doslova svou stopu. Daniel Bishoff zkoumá tradiční zdobení porcelánu pomocí obtisků a dekory různě ořezává a kombinuje, přičemž v některých pracích tradiční dekor autorových zásahem pomalu mizí. Iva Tattermuschová vytváří na jedné straně jednoduchý grafický design, kdy se na dekor talířů dostávají lžíce, vidličky a nože, na straně druhé využívá plošnou dekorativní malbu. Ariane Wohner uplatňuje při dekorování porcelánu tradiční geometrické vzory. Jakub Štěpánek vytváří expresivní designové vzory plné symboliky. Práce Martina Fürbringera se pohybují ve dvou rovinách – v konceptuální rovině zkoumá výtvarník témata, o kterých mluvíme při jídle, a tyto zkoumání promítá do designu velkých talířů, v druhé rovině uplatňuje klasický dekorativní styl připomínající čínskou tušovou malbu. Lenka Malíská představuje své vázy a talíře, ve kterých zkoumá možnosti klasického modrobílého dekoru a tento dekor podrobuje konceptuálním zásahům tak, že využívá informace vyjádřené pomocí textu. Zcela originální přístup zvolila výtvarnice Veronica Riedelbauch, která z porcelánu vytvořila objekty, ve kterých se uplatňuje její fascinace zvukem. Z porcelánových talířů a hrnečků vznikají nové hudební nástroje a to, jaké zvuky tyto předměty vydávají, představila autorka v rámci vernisáže této výstavy.
Výstava Staré techniky / Mladé nápady je v pořadí již druhou porcelánovou výstavou v Letohrádku Ostrov. Do 16. června 2010 zde bylo možné shlédnout výstavu Viktora Chalepy a Jiřího Hanka s názvem JOINT. Obě výstavy jsou součástí česko-německého projektu na podporu rozvoje cestovního ruchu s názvem Cesta porcelánu. Tato pomyslná cesta zahrnuje města od německého Selbu až po severočeské Dubí a na této cestě nalezneme řadu zajímavých míst, která měla či má určitou spojitost s porcelánem.
/napsala Z. Bílková/
